(22.50 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
A teď si řekneme, co je to udržitelně udržitelná udržitelnost, a to je informace, časopis BIOM o energiích.
Udržitelnost je bezesporu slovo, které patří do moderního slovníku, stejně jako klima, Green Deal, covid-19. Jako takové se často zneužívá nebo nadužívá, a překročí-li jeho používání moji nebo každého z vás osobní míru tolerance, začne mi to slovo být protivné. Slovo "udržitelnost", obzvlášť ve spojení "trvale udržitelný rozvoj", už mi protivné je. Slyším a vidím je všude a jeho útokům z veřejného prostoru do mého osobního se bráním téměř každý den. Smysl toho slova, respektive soubor opatření a přístupů, které samo o sobě představuje, mi je však velmi blízký. Pro sebe si jej nahrazuji třeba souslovím "dobré pokračování života". Chci, aby život na Zemi pokračoval, a chci, aby moje děti a jejich děti měly dobré podmínky k životu. - To říká Martin Schwarz, vedoucí sekce Biometanu.
A co dál říká? Věřím, že biomasa má dobrou budoucnost, která závisí a bude záviset na tom, jak se nám bude žít. Dovolte mi odbočku do teoretické ekonomie. Skutečnost a to, jak ji vnímáme, je čistě subjektivní. Například materiálně zajištěný, nebo dokonce bohatý člověk nemusí být šťastný, přestože ho tak můžeme vnímat nebo domnívat se, že takovému člověku nic nechybí. Každý z nás, i my všichni jako celá společnost, vnímáme spokojenost života subjektivně. Pro každého jednotlivce je to mix materiálních a nemateriálních hodnot, kterým dáváme různé preference. Mezi hodnoty, které tvoří spokojenost se životem, určitě na první místa patří potraviny, a zda jich máme dostatek, jakou máme práci, kolik za ni dostaneme a co si díky ní můžeme dovolit pořídit, naše zdraví, vzdělání, životní prostředí kolem nás, kolik máme volného času a jak jej můžeme trávit, jak jsme svobodní a v jakém kulturním prostředí žijeme.
V minulých dekádách jsme zažívali prakticky neustálý ekonomický růst. Obliba materiálních hodnot stále rostla a společenská poptávka po nehmotných hodnotách stále klesala. Současný stav je logickým důsledkem neudržitelného ekonomického růstu. Pro mě jako ekonoma, říká Martin Schwarz, je udržitelný ekonomický růst nesmysl. Je naivní myslet si, že je možné vyrábět a spotřebovávat stále více a více a že ekonomický růst je nekonečný, něco jako ve smyslu "dejte mi všechno a já to každý rok zhodnotím o 10 %". Ekonomický růst naší západní civilizace nebyl udržitelný a považuji jej za nezřízený. Je možný pouze v rozvinuté společnosti, která ztratila morálně-sociální schopnost sebereflexe.
Společnost tvoříme my. My, kteří cíleně spotřebováváme a užíváme to, co nám škodí, co nám ubližuje, nebo nás přímo i zabíjí. Věřím, že takových příkladů objevíte ve svém okolí nebo v sobě samých nemálo. Naše nezřízenost v konzumu a zahleděnost do materiálních hodnot je příčinou špatného životního prostředí, globálního oteplování a dalších klimatických změn. Právě proto, že už jsme dávno, jak se říká za hranou a stav životního prostředí není udržitelný, začalo se mluvit o udržitelnosti jako o něčem, co zachrání ekonomický růst.
Chce se mi říct "kašlu na ekonomický růst", tady jde o naše životní prostředí, o náš život. A díky za to, že ekonomický růst dostal od životního prostředí stopku, říká Martin Schwarz. Bohudík i bohužel nám a našim dětem nejde v důsledku klimatických změn o život nyní. Bohužel proto, že to není aktuální pandemie koronaviru, kterou letos prožíváme a díky které okamžitě přijímáme nejrůznější opatření, která by ještě začátkem roku nebyla představitelná. Nechci spekulovat, zda je skutečně covid-19 takovým masivním ohrožením společnosti. Bohudík proto, že máme snad ještě čas na přijetí opatření, která zmírní a nejlépe zastaví klimatické změny.
Možná, že díky pandemii budeme alespoň jako společnost vnímavější k hodnotám, o kterých jsme v období nezřízeného konzumu vůbec uvažovali. Jsem rád, že jsou na stole znovu otázky národní soběstačnosti, původu potravin, ale i původu energií a paliv a využívání surovin z odpadů. Chování člověka k životnímu prostředí a jeho využívání zdrojů "na dluh" dává úplně stranou otázku, zda za klimatickou změnu může člověk a jestli například sucho je dopadem globální změny. Je totiž naprosto zřejmé, že ať už používáme slovo udržitelnost jakkoliv často, takto to prostě udržitelné není.
Součástí změny bude obnovitelná energetika, která nahradí neobnovitelné zdroje energie. Obnovitelná paliva nahradí ta fosilní, říká pan Martin Schwarz. Ale to ještě netušil, co se stane po agresi Ruska na Ukrajině. Jak intenzivně a kdy změna proběhne, bude záviset samozřejmě na technicko-ekonomických možnostech, nejvíce však na tom, jak moc se budeme cítit ohroženi změnou klimatu. Čím větší pocit ohroženosti budeme cítit, tím více si budeme změny přát a tím rychleji dojde k dekarbonizaci - útlumu fosilních zdrojů energie a fosilních paliv. Myslím si, a je to základní rys lidské rasy, že jsme sice pohodlní, ale rozhodně ne hloupí.
Pan Martin Schwarz o tom mluví, mluví o potenciálu biomasy, biomasy v příštích dekádách. A bioenergetika je nejrozšířenější obnovitelný zdroj, přestože v obecném povědomí našim představám dominují spíše fotovoltaické panely, to je ten tunel, který jsme tady zdědili za 600 miliard, na střechách domů, nebo větrné parky u našich západních sousedů. A bylo by to fungovalo, kdyby samozřejmě někdo nechtěl vydělat miliardy na úkor našich občanů.
Biomasa obstarává větší polovinu z necelé pětiny energie, kterou v Evropské unii zajišťují obnovitelné zdroje. 17,5 % spotřeby energie v roce 2017 v Evropské unii bylo z obnovitelných zdrojů a bioenergie se na této obnovitelné energii podílela téměř z 60 %. Je to dáno hlavně tím, že sektor vytápění je zodpovědný za většinu naší spotřeby energií a zrovna v něm hraje biomasa mezi ostatními obnovitelnými zdroji prim. Zahrnuje to jak spalování palivového dřeva přímo v domácnostech, tak zásobování dálkovým teplem vyrobeným ve výtopnách nebo teplárnách, jako např. v Třebíči, Kutné Hoře nebo Dobrušce. Jakým způsobem ses dominance biomasy promění v následujících dekádách, ukáže teprve čas.
Bioenergetika snižuje emise skleníkových plynů teď a tady. Karty obnovitelné energie v Evropské unii jsou zatím rozdány z 59 % energii z biomasy a po 15 % energie vody a větru. Vytápění a chlazení je zodpovědné za 47 % spotřeby energie v Evropské unii, zatímco doprava za 31 % a elektřina za 22 %. Bioenergetika tak hraje prim obnovitelné energii zejména díky své roli v sektoru vytápění. Důležitá je také její role v dopravě, kde se na větší rozvoj ostatních obnovitelných zdrojů stále čeká.
Biomasa je tak nejvýznamnějším domácím zdrojem obnovitelné energie. Přestože podíl ostatních zdrojů na úkor biomasy spíše poroste, energie z biomasy tvoří páteř proměny energetiky opouštějící fosilní zdroje teď a tady. Odborníci z evropské asociace Bioenergy Europe spočítali, že sektor, který zastupují, reprezentuje v Evropské unii - ještě 28 - roční obrat kolem 60,6 miliardy eur a přibližně 703 200 pracovních příležitostí. Biomasa je z většiny domácím evropským zdrojem. Dovoz do Evropské unie nepřevyšuje 5 % evropské spotřeby, zatímco 78 % naší spotřeby fosilních paliv dovážíme. I tímto přispívá k nižším emisím skleníkových plynů. Podle Bioenergy Europe sektor bioenergetiky uspořil zhruba 7 % emisí skleníkových plynů v Evropské unii - dvacetosmička to byla - to je 303 milionů tun CO2, což představuje zhruba roční emise CO2 Španělska.
V Česku je dominance biomasy ještě výraznější, než by odpovídalo evropskému průměru. Podílí se na tom hlavně tradice spalování palivového dříví přímo v domácnostech, početné obecní výtopny a teplárny a poměrně hustá síť bioplynových stanic. Když se v Česku řeknou "obnovitelné zdroje", znamená to zatím hlavně bioenergetiku, která se na obnovitelné energii podílí z 87 %. ***