(18.20 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Mohu dát samozřejmě příklady i z jiného oboru, než je stavebnictví, a to například potravinářství. Obrátili se na nás pekaři, a možná je potřeba si připomenout, že skutečně řešit ceny energií je opravdu namístě, protože vstupy, které pekaři potřebují k výrobě rohlíků, se zvedly o desítky procent. Podstatnou část jejich nákladů tvoří plyn, na kterém pečou pečivo, a samozřejmě pšenice. Když sečteme tyto dva nárůsty s dalšími, dostali jsme se k meziročnímu zvýšení zhruba o 75 %, tak jak o tom hovoří ředitel Svazu pekařů a cukrářů Bohumil Hlavatý.
Samozřejmě možností je nahrazení plynu elektřinou. Například pekaři říkají, že ještě vloni v lednu byste obyčejný rohlík koupili průměrně za 1,80 koruny, dnes vás už stojí přes 2,30 a u této částky podle pekařů i ekonomů nezůstaneme. Kam až to může jít, to samozřejmě nikdo neví. Zatím to jde částečně na vrub pekárenských společností, nicméně čím déle bude tato situace trvat, tím více budou muset skutečně přenášet ceny na spotřebitele. Hlavním cenovým tahounem je teď drahý plyn a k tomu obava, co by se stalo, kdyby ho Rusko přestalo dodávat do Česka. V tuto chvíli je plyn skutečně nenahraditelný. Nahradit ho elektrickými pecemi je velmi obtížné, protože spotřeba energie je obrovská. Jak říká pan Hlavatý, před měsícem jsme objednali tři elektrické pece, abychom dokázali pokrýt alespoň 40 % naší produkce. Standardně máme osm plynových.
Je třeba ale seriózně dodat, že v případě odstřižení Česka od plynu by o něj pekárny okamžitě nepřišly. Patří totiž do kritické infrastruktury, která ho dostává prioritně, nicméně je jasné, že zvyšování cen energie a potenciální možný výpadek plynu je potřeba řešit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Balaštíková. Já poprosím, abychom se drželi maximálně tématu. Ten zákon je o obnovitelných zdrojích energie. Je tam určitě širší přesah i do energií, ale abychom se drželi těch obnovitelných zdrojů zejména. Děkuji.
Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Já jsem pro tady ten zákon, protože technologie bioplynových stanic umožní zemědělským podnikům a farmářům nejen zpracovávat odpad vzniklý jejich vlastní činností, ale zpracovávat také odpady ostatních subjektů včetně biodegradabilní složky separovaného komunálního odpadu, a tak získat vedle příjmů ze zemědělské produkce také příjmy z produkce a z prodeje elektrické energie, popřípadě další hnojiva z digestátu a také příjmy ze zpracování komunálního odpadu. Bioplynové stanice zpracovávají mimo vedlejších zemědělských produktů i průmyslové a komunální odpady, a jsou tedy nedílnou součástí celého tohoto procesu. Bioplynové stanice mohou být zemědělské, kde bývá nejčastěji samozřejmě provozovatelem větší zemědělský podnik, což někteří mí kolegové neradi uslyší, anebo stanice komunální a průmyslové související s čistírnami odpadních vod, kde bývá provozovatelem město nebo průmyslový podnik. Do kategorie bioplynových stanic samozřejmě řadíme ještě skládkový plyn, který je řízeně produkován a jímán ze skládek odpadů.
Způsob vzniku bioplynu je současně i výhodou, ale i bohužel limitem, protože na jednu stranu existuje široká škála plodin vhodných pro jeho výrobu, bioplyn je možné vyrábět také z bioodpadu, je ho však omezené množství, je vázáno na lokální výrobu, a tím pádem je to velký limit pro jeho rozšiřování třeba do aglomerací měst. Nespornou výhodou bioplynu je vysoká energetická výtěžnost a neexistence vedlejších produktů, limitující je však bohužel někdy nákladné čištění, kdy musíme vlastně čistit na kvalitu zemního plynu. V České republice je bioplyn palivem bohužel jednoznačně minoritním, zřejmě nejčastěji ho používají některé dopravní společnosti, které si taktéž zařizují jeho vlastní výrobu. Metan v podobě CNG nebo bioplynu má v těchto různých jiných zemích více příznivců než u nás v České republice. Před energetickou krizí, která tady nastala, byla i zesilující tendence v České republice na využívání biometanu. Auta, která jezdí na biometan, mají oproti benzinu výrazně tišší chod. Díky fyzikálním vlastnostem metanu jsou vozidla s pohonem na bioplyn a CNB bezpečnější než vozidla na benzin a naftu nebo LPG. Emise ze spalování biometanu jsou stejně nízké jako ze spalování zemního plynu. A rostoucí zájem široké veřejnosti o ekologicky méně škodlivé palivo byl dán právě tou výhodnou cenou pohonných hmot, ale také myslím si i upřímným zájmem o ekologicky příznivější dopad současné civilizace na životní prostředí. Bohužel, bohužel, toto je dnes zatraceno, protože ekonomika vytláčí nízké ceny tohoto pohonu nahoru a dnešní vlastníci vozidel na tento druh pohonu patrně musí řešit stejnou cenovou politiku jako vlastníci vozidel na tradiční pohonné směsi.
Nicméně já vidím budoucnost bioplynových stanic jako prioritu a myslím si, že by to měla být i priorita této vlády a zvláště Ministerstva zemědělství, jak já říkám, ministerstva nás všech, protože toto ministerstvo nás živí. Bioplynové stanice jsou většinou zemědělské, a proto se také staví v blízkosti kravínů nebo vepřínů, protože je možné v nich zužitkovat veškerou kejdu a hnůj jako zdroj plynů. Bioplynovou stanici můžeme využít samozřejmě na výrobu tepla a elektřiny. Zužitkujeme kejdu, hnůj, odpady z živočišné výroby, odpady z rostlinné výroby, biologicky rozložitelný odpad i čistírenské kaly. Bioplynová stanice využívá samozřejmě anaerobní digesce, kdy se nám materiál rozkládá bez přívodu vzduchu a vzniká bioplyn, který je jímán a používán pro další účely. Takže další možností je samozřejmě kombinovaná výroba tepla a elektřiny v kogeneračních jednotkách, protože samotná výroba elektřiny z bioplynu není efektivní. Nicméně v zemědělství je vše spotřebováno a výroba bioplynu je dneska nemyslitelnou (neodmyslitelnou) součástí dnešního moderního zemědělského podniku s dobrou ekonomickou výkonností. Říkám to - zvlášť s dobrou ekonomickou výkonností, protože opravdu těch malých farem se to nebude týkat. Je mi to líto, ale řekněme si, že takové zařízení mohou používat pouze opravdu velcí zemědělci.
Domnívám se, že Česká republika má velký potenciál ve využití biomasy a bioplynové stanice jsou jednou z možností, jak biomasu zužitkovávat. Výhodná je především ta výroba tepla. V poslední době před tou krizí opravdu ten zájem rostl, nicméně obávám se, že pokud nepřijdou ta podpůrná opatření, tak ten zájem zase poklesne a je to ke škodě České republiky. V současné době evidujeme 550 bioplynových zemědělských stanic. Očekávala bych právě, že ministr zemědělství bude bojovat za rozvoj této komodity a jejich podporu pro zemědělské podniky.
My jsme přebytkoví v obilí a kukuřici. Já to chápu, část světa hladoví a blíží se k nám potravinová krize, ale myslím si, že bychom měli zužitkovávat tyto plodiny především pro naše občany, a budu ráda, když pan ministr zemědělství začne na půdě EU opravdu usměrňovat a zpomalovat Green Deal, a v kontextu toho, že bioplyn a vlastně bioplynové systémy představují energetické zdroje s vysoce pozitivními přínosy pro ochranu a tvorbu životního prostředí. Přestože bioplyn zatím není schopen vytlačit fosilní paliva z jejich dominantního postavení na trhu s energiemi, tak zvláště v dnešní době má na rozdíl od nich zcela neomezené perspektivy pro budoucí využití. Proto bych byla ráda, kdyby i tedy věda a výzkum se více zabývaly vlastně vývojem zařízení, která by podporovala využívání bioplynu. Jenom pro vaši informaci, že úplně nejstarší bioplynová stanice v České republice je zemědělská, je v Třeboni. Prosím, funguje od roku 1974 a jako zdroj energie využívá kejdu vepřů a čistírenské kaly. ***