(16.00 hodin)
(pokračuje Roman Kubíček)
Velká Británie má takovou zvláštnost, tam si třeba můžete nakoupit žetony a můžete si, pokud budete chudí, jenom spustit elektrickou energii na svícení od - do nebo popřípadě na vyprání prádla. Ale to bych úplně nedával jako vzor pro českou společnost, která je poměrně komfortní. Ale až budete ve Velké Británii, je to hodně zajímavé, když jsem tam byl, tak jsem byl překvapen, že v těch místnostech bylo 15 stupňů a byla to jejich komfortní teplota. Pro mě to komfortní nebylo, ale třeba bych si zvykl.
Ve Velké Británii většina spotřeby v domácnosti jde na nezbytné účely. To jde na topení, přípravu teplé vody a vaření. A oni mají ještě jednu takovou zvláštnost - jejich byty, domy a tak dále jsou stavěny takzvaným anglickým stylem, on nejde zateplit, to je hrázděné zdění a tak dále, a všichni vědí, že tam dochází k těm tepelným mostům, které vlastně ani žádný polystyren nevyřeší. A oni se o to snad asi nikdy ani nesnažili v této formě. A pokud vím, i charakteristika těch měst tomu neodpovídá, protože u nás vždycky přijíždíme, to město je hodně barevné, tam to až tak nefunguje.
Kdy v té Anglii funguje nějaký sociální systém, tak v podstatě až když dojde k ohrožení základních potřeb a v extrémních situacích skutečně i života. Proto propracovali systém státní pomoci, v němž jsou zapojeny charitativní organizace, a poskytují tuto pomoc cíleně, ne plošně. Takže můžeme si vybírat, je to prostě různé zem od země. Například Cold Weather Payment je organizace, že klesne-li teplota pro určitý počet dnů o určité stupně, dostane přesně vymezená skupina příjemců různých podpor z tohoto programu 25 liber týdně, a to v období od 1. listopadu do konce března, což oni berou jako topnou sezónu. Pro seniory je dále určený Winter Fuel Payment a jednorázově mohou dostat až 300 liber. Dodavatelé energií jsou zapojeni do státního programu Warm Home Discount, a to všichni, kteří spravují nad 250 000 zákazníků. V tomto programu tito zákazníci mohou dostat slevu až 140 liber. Podpory jde bez problému kumulovat, jsou cíleně a dobře promyšlené.
Jakékoliv řešení musí ovšem začínat u toho, abychom dokázali správně definovat definici energetické chudoby. Je to velmi důležité. Definovat jenom podle procenta příjmů vydávaných na energii nestačí. Podle studií chudé domácnosti vydávají poměrově větší část rozpočtu na energie a je to cca 10 % a více, ale to číslo vše neukazuje, protože nezhodnocuje spotřebitelské chování. Protože někdo nechá otevřené okno, zapnutý radiátor na plné pecky a ztrácí tu energetickou účinnost a nevadí mu to.
Existuje studie, kterou dělalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, zpracovaná společností Seven v roce 2016, která se věnuje hlavně úsporám energií a jenom letmo se dotýká jiných opatření. Podle ní ovšem je ta česká definice navrhnuta takto: Domácnost je považována za energeticky chudou, pokud domácnosti po odečtení nákladů na bydlení zbude méně než 1,5násobku životního minima a zároveň vynakládá více než 10 % svého disponibilního příjmu na energetické služby: vytápění, osvětlení, vaření.
Těch definic je poměrně velká řada, koukneme se na ty definice z Evropské unie, kde se říká, že domácnost je v energetické chudobě, pokud by pro udržení uspokojivého topného režimu musela vynakládat více než 10 % příjmu, to říká Velká Británie. Domácnost v energetické chudobě, pokud by pro udržení uspokojivého topného režimu musela vynakládat více než 10 % příjmů na veškerou spotřebu paliv v domácnosti. A potom je tady ještě navržený uspokojivý režim vytápění, který se pohybuje 21 stupňů, to je ten měřený režim, v obytných místnostech a 18 stupňů v místnostech pro spaní. A myslím, že to je doporučovaná teplota i u nás. Takovým nějakým způsobem to asi funguje.
Jednou z možností je cesta, kterou je definování hranice energetické chudoby jako energie spotřebované v domácnosti pod známou hranicí výdajové nebo příjmové chudoby. Hranice chudoby založená na výdajích je ve většině zemí dobře definovaná, takže na základě energetického průzkumu v domácnostech jste schopni odhadnout průměrnou spotřebu energií pod touto úrovní. Toto je poměrně atraktivní, protože není nutné skutečně měřit, kolik energie lidé spotřebovávají, ale tato metoda má také nevýhodu, že energetickou chudobu definujete na základě obecnějších kritérií, nikoliv na základě energetického koše zboží a služeb. To znamená, že taková hranice chudoby by nevycházela z energetické politiky v zemi, ale spíše by odrážela obecnou hospodářskou a sociální politiku. Sledování energetické chudoby touto metodou by asi nebylo nic jiného než sledování obecných trendů chudoby. Tato metoda tak určitě není užitečná pro ty, kteří by chtěli změnit poměry v energetickém sektoru, protože to by jenom kopírovali v globálu ten nákupní koš.
Empirické studie včetně těch našich naznačují, že procenta se mohou pohybovat na tu spotřebu od 5 až téměř do 20 % peněžních příjmů nebo výdajů. A pak tedy když přesáhneme těch 10 % příjmů, je to ta hranice, kde by to mohlo mít dopad na ten všeobecný blahobyt v domácnosti. Protože když si vezmete, že je to jenom čistá energie, k tomu potom máte náklady na bydlení, nějaký spotřební koš, potraviny, základní potřeby, a pak je otázka, jestli ještě vám zbude něco na ten volný čas. Ale to asi není teď předmětem toho, co bychom si tady měli říci.
Nová dobrá zpráva, která asi vychází a mohla by usnadnit tuto situaci, je instalace nových moderních dálkových měřicích zařízení, která se v současné době montují. Nemám odhad, kolik kusů bylo namontováno, prakticky se tím ani ty energetické společnosti nechlubily, ale dělá to ČEZ, E.ON a Pražská energetická, pokud mám informace. Zatím se asi jedná o nějaké jednotky tisíc. Ten systém je poměrně zajímavý, protože on vám zpátky dává nějakou vazbou na to, kdy máte poměrně velkou spotřebu energie. A je to asi to stejné, jako když používáte tu fotovoltaiku a naučíte se používat a prát v době, kdy svítí sluníčko, tak vlastně vy sami si svou zkušeností zajišťujete nižší spotřebu.
A teď další, jak ještě je možné zjistit, co je to ta energetická chudoba, tak je to založeno na úrovni poptávky po energii ve vztahu k příjmu domácnosti. Tento sweet spot pro odborníky na chudobu je úroveň příjmů, při které se spotřeba energie nebo úroveň výdajů na energie výrazně neliší s příjmem. Opakem toho je, že od určité výše příjmů stále ti lidé začnou spotřebovávat více a více elektrické energie. Uvedu příklad: Toto se stalo ve Spojených státech, protože my tady ještě pořád povídáme a prostřednictvím pana předsedajícího pan kolega Radim Fiala tady upozorňoval na to, že spotřebování nejvíce elektrické energie je v té zimě, kdy minimálně svítí sluníčko. Ale když se podíváme na Spojené státy, a především ty státy, které jsou více slunné, tak je to přesně naopak. Tam se vlastně většina začíná spotřebovávat v době léta a je to naprosto jednoduché - protože lidé si zvykli na určitý komfort a používají klimatizaci. A ta klimatizace se kupodivu využívá více než vytápění. Je to zajímavá záležitost, ale jistě všichni znáte u svých babiček, kde jste topili v kamnech, že babička večer naložila ta poslední polínka a do rána tam nikdo nepřikládal. Vy jste šel spát, mělo to tam 24 stupňů, ráno jste se probudil, bylo tam stupňů 15, ale nic se nedělo, protože to byla ta kumulace kamen, která fungovala. Takže tohle je trošku problém.
Takže tady se můžeme bavit o tom, zda a jakým způsobem to udělat a zda se nevyhnout tomu složitému sociálnímu systému. Protože kdo by měl přidělovat nějaké peníze, dotace? V současné době si nedokážu představit nikoho jiného než Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ano, jednoznačně. V tom případě by ale dneska už měl vzniknout nějaký kulatý stůl, kde by v globálu to Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a ti dodavatelé měli začít jednat, zda je to možné, zda je to relevantní, jak to bude drahé a co to přinese. Takže uvidíme. Je to prostě trošku problém.
Teď co se nám stalo ještě v té době, která tady byla, a na co se musíme také podívat, tak je vlastně nějaký zákon omezující ty obchodníky. A my jsme se kdysi dávno bavili, protože existuje nějaká advokátní kancelář a má nějaká pravidla. Má nějaká pravidla, která nesmí překročit. A protože jsou členové té Advokátní komory, když je překročí, můžou být vyloučeni, může být pozastavena praxe, tak to funguje. ***