Já jenom upozorňuji na to a to potvrzuji, a to ve vší úctě k tomu, o čem se tady hovoří, že plyn se skutečně nakupuje jako plyn, není tam napsáno, jestli je ruský, ázerbájdžánský, norský nebo něco podobného, a v globálu ta burza umožňuje nějaké nákupy. A problém v České republice je, že stát jako takový nemá vlastní kapacity plynu, a když chce něco udělat a když chce vytvořit nějaké kapacity a nějaké zásoby, tak si zásobníky musí pronajmout. Musí si je pronajmout, může je naplnit, je to jejich věc, ale opět se domlouvá s nějakým zprostředkovatelem, který dodá určitou kapacitu plynu a nějakým způsobem to zafunguje.

Já jsem již před, no, možná před třemi lety upozorňoval, že ta diverzifikace a přechod k plynu byl velmi masivní a že ten plyn je opravdu, opravdu relativně nebezpečná komodita, protože když jste se podívali na to území, kde 80 % plynu proudí do Evropy, tak je to nestabilní území, nespolehlivý partner, byť to bylo velmi levné, a pamatuji si na velké obchodní tažení, na odpojování od centrálního vytápění tepla, s tím, že chodili obchodníci a nabízeli takzvané blokové a jednotlivé plynové kotelny, kde vypočítali svým zákazníkům velmi výhodnou cenu. A přiznávám, že v té době, když se nebrala nějaké volatilita trhu, tak skutečně ty počty tak vycházely. Nebudeme se bavit o tom, že zákazníkům to vždycky dodali bez toho, že tam byla cena údržby, cena obnovitelnosti a tak dále, že to prostě bylo má dáti - dal, a z toho to vycházelo velice dobře, ale dařilo se jim to ve své době. A upozorňuji na to, že v současné době opět zpátky je velký zájem o připojování i k centrálnímu vytápění tepla, protože ať to vezmeme zprava nebo zleva, stále je to nejstabilnější zdroj, o který se ta města většinou starají. (Poznámka od stolku zpravodajů.) Ano, i ti soukromníci se o to starají, přesně tak, a tam spadá i ta biomasa. Dobře, děkuji panu předkladateli.

Pak se tady bavíme nějakým způsobem o tom, jakým způsobem nastavit energetické úspory. Ono v těch 90. letech se začalo zateplováním domů, zateplováním paneláků. A víme, že ty první zateplovací systémy už jsou dneska zralé na výměnu, ale pochopitelně doba nějakým způsobem pokročila, a pokud vím, tak i stavební zákon novým stavebníkům nařizuje podstatně přísnější normy, myslím, že nejde už dneska postavit barák mimo energetickou třídu B, předtím šel do (třídy) C, ale v době, kdy začínalo zateplení, tak to byly třídy XY, to ani neznáme, jak to funguje. No, to už asi ve formě zákazníků na úrovni občanů je asi vnímáno dobře a dneska neexistuje dům, který by se bez toho postavil, a společenství vlastníků v různých bytových domech pochopitelně do toho zainvestovalo, protože skutečně zjistilo, že v rámci času ta návratnost - a díky dotačním titulům - je poměrně krátká a že to je schopno řešit. Pak tady budeme mít nějakou sortu občanů, kteří bydlí ve starých domech, a budeme říkat, že jsou to například důchodci nebo lidé, kteří si nemohou úplně tak jednoduchým způsobem dovolit udělat nějaký upgrade, zateplení a tak dále, a na to by asi ten zákon taky měl dbát a nějakým způsobem dávat. A bude to velmi obtížné, protože vždycky, když se udělá nějaké skupinování a škatulkování, tak to vede k podvodům, to tak je, vždycky to tak bylo a fungovalo.

Takže pochopitelně dotace na fotovoltaiku jsou výborná záležitost, nicméně pro pana předkladatele, prostřednictvím řídícího schůze, jsem si udělal takový krátký výpočet. V globálu, když se dostaneme k té instalaci 100 000 baráků, tak je to vlastně 1 terawatt. Abyste věděli, Temelín vyrobí za rok 15 terawattů a náklad na 1 terawatt bude 40 miliard, z čehož 20 miliard bude stát, 20 miliard bude občan. Takže když to rozdělíme, tak budeme mít 5 miliard, což je přijatelná cena. Předpokládám, že to je přijatelná cena, nicméně upozorňuji na to, že i kdybychom postavili všechny fotovoltaiky, tak ten celkový výkon dneska jaderných elektráren, který je něco mírně nad 30 terawattů, pokrývá 35 %, 35 % spotřeby elektrické energie. A když se k tomu nějakým způsobem podíváte, uděláte-li tuto instalaci, tak jste vyřešili 1,2 % té obnovitelné energie z fotovoltaiky. Bavíme se jenom o domech, nemůžeme se bavit, říkám, o těch municipalitách. A já myslím, že každý starosta, pokud mu to zákon umožní a dotace bude přiměřená, bude velmi vážným způsobem uvažovat o tom, že ten majetek ve vlastnictví města bude chtít tímto způsobem zásobovat.

Teď přejdeme k plynu. Plyn je daleko větší průšvih. On je možná v tuto chvíli menší průšvih pro občany, neříkám, že není žádný, ale je menší pro občany (než) pro průmysl. Tam jsme se dostali k tomu, že proti nákupu, který byl dělán v loňském roce, v polovině roku ještě předtím, než došlo k nějakému kolísání na trhu energií, tak vzrostl v současné chvíli až na osminásobek podle těch obchodů, což už je velký, velký problém, a to už jak do cash flow firmy, tak do těch dodávek, které fungují.

Ale co nám tedy ohrožuje ten plyn? No on nám v každém případě ohrožuje těžký průmysl, protože to, co si berete, ocelářství a podobné záležitosti, jsou skutečně závislé na dodávkách plynu, protože ty pece na plynu pracují, tam je teplota, která se dá docílit víceméně možná jenom v tomto, plus kdysi dávno koksovatelné uhlí, ale myslím, že koksovatelné pece - nevím, to bych se musel zeptat poslanců z Moravskoslezského kraje, jestli ještě jsou v provozu, nebo nejsou, nejsem si teď úplně jistý, jestli už jsou to jenom ty plynové.

Ten problém, který plyn ukázal, tak pochopitelně velmi, velmi akcelerovala válka na Ukrajině. To je nezpochybnitelná záležitost, je to velmi nebezpečné. Nicméně měli jsme nějaký seminář, na tom semináři jsme se bavili, kdybychom se odstřihli od plynu, který přitéká z ruských nalezišť, tak v současné chvíli, jestli se nepletu, nám bylo řečeno, že jsme schopni nahradit 15 % kapacity, 15 % kapacity, a v horizontu nějakých let při budování dalších kapacit, myslím, že na tu náhradu jsme potřebovali, na vybudování produktovodů, asi pět let. Asi pět let. A poměrně velké náklady. Nicméně neřešili jsme tak úplně cenu plynu, protože pochopitelně plyn, který se dováží z frakovacích jednotek, je cenově úplně někde jinde, nicméně při výpadcích a nákupech plynu je to teď momentálně srovnatelné, takže kdybychom teď dokázali se přehodit na tankery, které by nám to sem dovezly, tak teď momentálně by to nebolelo, ale je otázka, jak dlouho je udržitelná takováto cena plynu pro průmysl a tak dále, protože ten dopad bude. Už jsem dostal informace, že na to reaguje automobilový průmysl, a to je naše zlaté vejce, protože do státního rozpočtu přináší asi nejvíce peněz, tak bychom si mohli říct, že to je velký, velký problém.

Pak se tady dostáváme k biomase, kterou tady dneska podporujeme. To je správná cesta, je to asi velice dobré, byť je to velmi okrajové, a zjišťovali jsme, jakým způsobem máme u nás zásoby štěpky. Já si tady vzpomínám, když byla kůrovcová kalamita, tak všichni plácali rukama a říkali, že to bude bezvadné a že budeme pracovat jenom na tu štěpku a že to bude fajn. Já mám barák v takové střediskové obci, která využívá jenom štěpku, a určitě to je velmi výhodné, ale já mám takový pocit, že to je prostě přizpůsobeno na celkový odběr pro obce, které jsou schopny tu biomasu vypěstovat či získat, a vychází mi to velmi dobře na obce do 3 000 obyvatel, s připojením na více už se obtížně shání. A dělali jsme nějakou studii na vytápění jednoho kotle v Českých Budějovicích, což je stotisícové město, a byli jsme schopni zabezpečit štěpku na čtyři roky a na delší kontrakt už jsme nedosáhli, protože ona ta štěpka má nějaká kritéria, nějaké záležitosti.

Pak tu máme bioplynky, to jsou také podporované zdroje. Teď si úplně přesně nevzpomínám, jestli jich je 488 v České republice, ale nějak kolem tohoto čísla se to pohybovalo. Určitě to je dobrý zdroj, využívání i té kejdy z chovu hospodářském zvířat, no ale my jich zase tolik nemáme, to si zase řekněme, že bychom byli velkým producentem prasat či skotu, tak to u nás není. A teď je otázka, jestli se oplatí v současné krizi využívat nějaké pěstování plodin a pak to spálit? Protože vzpomínám si na dobu, kdy byl nadbytek pšenice, že se někde ve světě pálila i pšenice. Je to dneska hříšná myšlenka, to skutečně se dělo, není to nic, co tu jakoby nefungovalo. ***