Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dovolte mi, vážené kolegyně a kolegové, abych i já se v krátkosti vyjádřil k novele stavebního zákona. Já jsem ke stavebnímu zákonu ještě nevystupoval, takže bych jenom v krátkosti tady některé věci k tomu připomněl. Já bych chtěl především připomenout, že to bylo i hnutí SPD, které v minulém roce i přes odpor nynější vládnoucí koalice pomohlo prosadit tolik potřebný stavební zákon č. 283/2021. Že je úprava dosavadního tristního stavu veřejného stavebního práva potřebná, se shodovali, myslím, všichni politici napříč politickým spektrem. (Hluk v sále.) Bylo a je nutné si přiznat, že délka i okolnosti stavebního řízení v České republice jsou dosud naprosto nepřijatelné, neúnosné a nebojím se říci - i ostudné. (Otáčí se k předsedajícímu.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, rozumím vám, pane poslanče. Vážené kolegyně, kolegové, prosím, abyste se utišili, a řečník mohl v klidu vystupovat. Děkuji.

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji. Dle statistik Světové banky u nás v roce 2020 dosahovala průměrná doba, za kterou získáte stavební povolení, neskutečných 246 dní, což Českou republiku řadilo na 157. místo z celkového počtu 190 států. Pro srovnání, v Dánsku nám k vyřízení stavebního povolení stačí 64 dní, v rámci Evropy, a nejen Evropy, je na tom naše republika prostě špatně, což je problém, o kterém se diskutuje, a bohužel pouze diskutuje, již příliš dlouho. Ihned po schválení nového stavebního zákona se samozřejmě objevily hlasy, zejména z nynější vládnoucí koalice, které tvrdily, že ani nový stavební zákon stavební řízení nijak neurychlí, což ovšem není pravda. A já bych se u toho na chvíli rád zastavil.

Zejména nahrazení všech povolovacích procesů včetně dvoufázového územního rozhodnutí a následného stavebního povolení jediným řízením o stavebním záměru je naprosto jednoznačná časová úspora, nemluvě o příkladech z praxe, kdy se stávalo, že bylo jedno z povolení napadeno, a než bylo ve věci rozhodnuto, přestalo platit povolení z jiného povolovacího procesu. Stavebník byl pak opět na samém začátku tohoto, když to malinko přeženu, krysího závodu a bylo nutné si všechna povolení opět vyběhat znovu.

Nově též nemůže dojít k průtahům v řízení z důvodu nečinnosti úřadu, neboť samotné nevydání rozhodnutí ve lhůtě automaticky znamená schválení takového řízení. Velice vítám i zásadu plné apelace v odvolacím řízení, neboť toto je opět nezpochybnitelná úspora času. Dle zásady plné apelace, pokud dojde odvolací orgán k závěru, že napadené rozhodnutí vydané v řízení o žádosti je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, rovnou toto rozhodnutí změní, čímž samozřejmě odpadne nekonečný ping-pong mezi odvolacím a prvostupňovým úřadem. Takže tvrzení, že to žádný čas neuspoří, je samozřejmě lživé.

Proto, když se všichni zde shodujeme na tom, že dosavadní realita stavebních řízení je prostě tristní, nedává mi smysl novelou navrhované odložení účinnosti nového stavebního zákona o další rok. Na jednu stranu před volbami i nynější vládní koalice deklarovala nutnost zrychlení a zjednodušení stavebního řízení, na druhou stranu je realita opět někde jinde.

Co vůbec nevítám, je v novele deklarované opětovné zrušení Nejvyššího stavebního úřadu a soustavy krajských stavebních úřadů, tedy vytvoření nezávislé soustavy stavebních úřadů. To je prostě úplně špatně. Dosavadní faktické podřazení stavebních úřadů pod samosprávy často prakticky znemožňuje nestranný a nezávislý povolovací proces, když se dostáváme do takových situací, že úředníci povolují záměr obce nebo kraje, které jsou ovšem zároveň jejich zaměstnavateli. Tím jsou pochopitelně ve střetu zájmů. Připadá vám potom takové rozhodování jednoznačně nezávislé? Samosprávy přitom mají jednoznačný vliv na výstavbu ve svém území, neboť vydávají územní a regulační plány. Vládě, jak se zdá, toto nestačí a lpí na ponechání stavebních úřadů na radnicích, které tak mají určitou kontrolu nad tím, jak se rozhoduje o konkrétních stavbách v jednotlivých stavebních řízeních. Jen bych chtěl podotknout, že právně je takováto neformální kontrola pochopitelně nezákonná. Důsledné odpojení státní stavební správy od samosprávy by všechny zmíněné problémy vyřešilo. Vláda toto z nějakého důvodu odmítla, a tak nedostatek nezávislosti spojený s někdy i nedostatečnou odborností úředníků zůstává dalším neduhem, který měl nový stavební zákon potenciál vyřešit, a po zásahu vlády bohužel ani nadále vyřešen nebude. Nedostatek nezávislosti stavebních úřadů, roztříštěnost předpisů, složitost stavebního řízení, to všechno jsou problémy, které je třeba řešit ihned. A já říkám, že i včera už bylo pozdě, a proto vládou navrhovanou novelu stavebního zákona samozřejmě nemohu podpořit a také nepodpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, vaše dvě minuty. Prosím.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na svého předřečníka. On ve své podstatě tak, jak tady mluvil, tak to vypadalo jako ta předkládaná novela, která nám je zde předkládána, že vlastně je nějaká spásná, že něco řeší. Ale ona nic neřeší, ona pouze odkládá. Tam je pouze posunuta účinnost, nic jiného ta novela neřeší. To, co by mělo v uvozovkách přijít, to teprve přijde, a já bych teď tady chtěla ještě využít té své faktické poznámky a chtěla bych se zeptat pana ministra Bartoše, prostřednictvím pana předsedajícího. Zaregistrovala jsem v novinách takový článek, že vám stavební zákon, nebo novelu stavebního zákona, hodně rozcupovaly kraje, jestli byste mi k tomu něco mohl říct, protože minule jste mi tady vždycky četl aktuální stav, jak je vypořádáno, tak bych docela ráda věděla, jak je vypořádáno k dnešnímu dni. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, to byla faktická poznámka. Nyní se do obecné rozpravy s právem přednostním hlásí pan místopředseda Havlíček. Pane místopředsedo, prosím.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem ke stavebnímu zákonu vystoupil v rámci prvního čtení, kde jsem vypočetl důvody, proč se domníváme, že to je špatně, že se prodlužuje opět vše, co se zde připravilo, a nebudu se už k tomu vracet. V každém případě je třeba sdělit, že to nepodpoříme, což asi není nic neobvyklého, tím spíše, že jsme na tom zákonu pracovali čtyři roky, že ten zákon prošel opravdu precizní oponenturou - a uznávám, že není geniální, to není žádný zákon takového charakteru, tím spíše, že na něm participují prakticky všechny rezorty a že tam jsou stovky oponentů a různých připomínkových míst.

Je třeba jenom připomenout to, že jsme chtěli, aby to bylo rychlé, aby zde byl jeden úřad, aby zde bylo jedno razítko, aby zde byla jedna žádost. Chtěli jsme, aby vše bylo rychlé, aby vše bylo jednoduché, aby se ukončily různé přístupy různých úřadů, abychom uspořili a aby byl konečně konec nezastupitelnosti. Ano, vláda na to má právo, Sněmovna, respektive pětikoalice, disponuje sto osmičkou a může vše změnit. Ale potom je třeba říct, že nese veškerou a plnou odpovědnost za to, když cokoliv nebude fungovat, tak jako my jsme nesli odpovědnost za to, že kdyby náš zákon, který jsme náročně připravovali, nefungoval.

To, co dnes připravujeme, respektive to, co pravděpodobně Sněmovna odsouhlasí, je pravděpodobně to vůbec nejhorší řešení, které může být. Já bych rozuměl možná i tomu, kdyby Sněmovna řekla: Ano, my to vidíme úplně jinak, pojďme se domluvit na tom, kde uděláme určité změny, a pojďme tedy udělat ten zákon v nějakém kompromisu. Nemusí se mi to líbit, ale musím respektovat nějaká pravidla, která jsou, a sto osmička je jasná. To, co děláme dneska, to znamená, že napůl něco odkládáme a něco současně necháváme. To způsobí takový zmatek, za který opravdu nevím, kdo ve finále ponese odpovědnost. Ale můžu to říct. Ponese za něj odpovědnost ten, kdo si ho odhlasoval. Je to paskvil, to, co dneska děláme.

Pojďme se na to podívat jenom z úhlu pohledu takzvaných vyhrazených či nevyhrazených staveb. Co se bude dít dneska v dopravě? Dálnice budeme schvalovat podle našeho zákona, silnice první třídy, druhé třídy, třetí třídy se budou schvalovat, respektive ta procedura pojede, v jiném režimu. Stejně tak to bude s železnicemi. Železnice hlavní pojedou podle našeho zákona a regionální tratě, případně drobné železniční stavby a tak dále, nádraží pojedou úplně podle jiného zákona.

Pomíjím to, že se zde ignoruje celá řada dalších zákonů, které na to byly navázány, ale to, že zde pojedeme po dvou kolejích, si vůbec nedovedu představit, jak ve finále bude vypadat. A nedělejme si iluze, že se to v následujících týdnech nebo měsících všechno otočí a že se to za pochodu všechno doupraví. Bude z toho jeden velký zmatek. ***