(10.40 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Zároveň je potřeba si uvědomit, že v České republice jsme tu situaci zvládli. Máme přes 335 000 vydaných víz o dočasné ochraně a z toho jsme pouhou tisícovku lidí ubytovali v nějakém typu nouzového ubytování. Všichni ostatní dostali ubytování klasického kamenného typu díky lidem v České republice, díky majitelům nejrůznějších ubytovacích kapacit, ale i díky organizaci, kterou jsme tomu dali.
Od začátku tady logicky byla poptávka po strategii. My jsme od začátku strategicky postupovali. Kdybychom strategicky nepostupovali, nevzniknou KACPU a NACPU , které od nás opisují jiné země Evropské unie. Nyní je tady vytvořena pravidelná komunikační platforma s hejtmany, která se odehrává týden co týden. Nebyl by ten systém funkčním tak, aby zvládal absorbovat ty lidi, vyplácet jim dávky, umožnit jim tady žít a vstoupit do toho systému. Ale samozřejmě, strategie je nutná, strategii potřebujeme, strategie musí být živá, otevřená a vyvíjet se v čase, protože tady máme mnoho externích vstupů do celé problematiky. Především tady máme faktor Putin. On celou tu krizi zahájil, je to ruská agrese na Ukrajinu, Ukrajina je oběť a my jenom doufáme, že další milióny lidí se nedají v Evropě do pohybu. Samozřejmě, potom musíme i strategicky reagovat a náš materiál adaptovat na změněné podmínky.
Jedna faktická poznámka. My jsme byli zaúkolováni Poslaneckou sněmovnou do 14. 4. tohoto roku dát strategický materiál. Vložili jsme do systému materiál týkající se strategických východisek. Další a jediný termín, který máme dán Poslaneckou sněmovnou, a můžete si to zkontrolovat v systému, ten termín je 18. 5. Dal nám ho bezpečnostní výbor a tam máme představit inovovaná a rozvinutá strategická východiska. To, že tady debatujeme, a to je i celá ta naše úvodní debata, jaké jste nám dali a nedali materiály k projednání, my jsme vám dali strategická východiska 14. 4. Další dokument má být podle usnesení bezpečnostního výboru předložen až 18. 5. Mezitím se odehrává nějaká debata. My jsme vám dali prezentaci, která mapuje progres v tom, co strategické řízení celé krize udělalo právě od toho 14. 4., ale komplexní dokument anebo další postup má být představen 18. 5. Tato diskuse je logická, je prospěšná, ale znovu jenom poukazuji na to, abychom se pohybovali v těch termínech, které sami sobě dáváme, a nezatěžovali to jinými úvahami.
K tomu dokumentu jako takovému. My jsme od začátku vycházeli z pěti hlavních pilířů a hodnot: humanitární vstřícnost, podpora a spolupráce, praktičnost, jednoduchost - nikoliv na úkor občanů České republiky - a flexibilita, agilita v rámci celého toho materiálu.
Krize má tři fáze: 0 až 30 dnů máme za sebou, boj o bezpečí - zabezpečit jídlo, bezpečí, teplo, přístřeší, základní zdravotní péči. Povedlo se. Druhá fáze: 30 až 180 dní, v té jsme nyní, tu nazýváme fází adaptace a soužití - jazyk, vzdělávání, bydlení, zdraví, příprava strategie, příprava strategie zaměstnávání, příprava ekonomické rozvahy, dopadu migrační krize na Českou republiku v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. A samozřejmě se to potkává i s českým předsednictvím v rámci Evropské unie, kde se to musí stát dominantním tématem, a my musíme být schopni na celoevropské úrovni dopady absolutně změněné geopolitické situace po 24. 2. umět řešit. Třetí fáze: 180 až 360 dní, dlouhodobá řešení - Integrace, návraty, obnova, české předsednictví Evropské unie.
Poznámka ještě k třetí fázi jako takové. Tady se samozřejmě dostáváme do momentu, kdy se musíme bavit, zda jsme v adaptaci, nebo v integraci, a ta dvě slova mají rozdílný význam. Adaptace je přizpůsobení lidí, kteří přišli z Ukrajiny, na život v České republice - Umožnit jim, aby tady po nějakou dobu žili. Integrace, to je proces, který vede k tomu, aby ten člověk vstoupil do české společnosti a stal se v podstatě její součástí. V současné době nevíme, jak ta migrační vlna bude dlouho trvat. Zkušenosti z jiných migračních krizí říkají následující: pokud skončí do půl roku, nezůstává v cílové zemi více jak 10 % příchozích. Pokud bude trvat rok, hovoří se o nějakých 20 až 25 % příchozích, kteří mají zájem v zemi zůstat. Pokud trvá nějakou delší dobu, dva tři roky, v té chvíli ta čísla výrazně stoupají, a záleží samozřejmě i na geografické blízkosti. Podle sofistikovaných odhadů, které máme, se potom můžeme bavit až o nějakých 40 % lidí. Na druhou stranu znovu opakuji, tohle číslo - aby nikdo mi zase tady nepodsouval, jak je dobrým zvykem, něco jiného - je ve chvíli, kdy krize trvá léta, nikoliv krátkodobě.
V současné době, a to chci zdůraznit, neposkytujeme těm lidem dlouhodobý pobyt v České republice. My jim neposkytujeme dlouhodobý azyl, my jim poskytujeme dočasnou ochranu. A pokud by dočasná ochrana skončila i na evropské úrovni, ti lidé musí projít klasickým procesem žádosti o nějaký typ pobytového oprávnění v České republice, ale dočasná ochrana skončí. Ta dočasná ochrana se automaticky nepřetavuje do toho, že ten člověk dostane nějaké další povolení k pobytu v České republice. Samozřejmě, záleží na tom, jakým způsobem institut dočasné ochrany bude nadále definován. Zatím je definován do 31. 3. příštího roku. A samozřejmě i zájem ukrajinské strany je, aby jim neodcházely elity společnosti. Zájem pana ukrajinského velvyslance, aby například lékaři a lékařky především - je tam 80 % žen, to je potřeba si uvědomit - se vraceli zpátky na Ukrajinu, abychom jim dávali raději krátkodobé kontrakty, to je představa ukrajinské strany. My nevnucujeme nikomu styl toho, jak to tady má probíhat, umožňujeme i alternativy. Chceme umožňovat i výuku třeba v ukrajinštině a podobně.
Na druhou stranu musíme umět adaptovat náš systém školský, zdravotní, sociální na ta maximální čísla, aniž bychom věděli, jestli jich dosáhneme. V jednom okresním městě, typickém, středně velkém v České republice, probíhal minulý týden průzkum mezi 700 utečenci z Ukrajiny. A na otázku Chcete tady zůstat ještě v září, chcete, aby vaše děti chodily do školy? byla odpověď 400 ze 700: Nevíme. Oni opravdu ještě nevědí.
Proto říkám, naše systémy musíme připravovat na ta maximální čísla, ale ta čísla mohou být jiná, protože pokud by se ten konflikt vyvíjel nějakým pozitivním způsobem a umožňoval návrat domů, tak se velká většina lidí v první fázi také domů bude chtít vrátit.
Budu pokračovat dál o strategii jako takové. Nevybočujeme z krizového řízení, nevymýšlíme žádné substruktury, vláda určila zatím mě jako národního koordinátora, koordinátora pro strategickou komunikaci pana inženýra Klímu z Úřadu vlády České republiky a člověka zodpovědného za sumarizaci finančních nároků vůči evropské úrovni pana ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka.
Zároveň jsme vytvořili dvanáct pracovních týmů, jsme v úzké kooperaci s kraji, městy a obcemi, s asociacemi, svazy, externími odborníky i neziskovým sektorem. Dvanáct pracovních týmů je následujících: tým koordinace a organizační zajištění, legislativa, digitalizace řízení, ubytování, bydlení, sociální oblast, školství, zdravotnictví, adaptace a integrace, vnitřní bezpečnost, EU, mezinárodní strategie, strategická komunikace, zajištění finanční podpory z EU, zaměstnání, integrace do pracovního trhu. Jednotlivé týmy se scházejí na platformě strategické řídící skupiny, za jejíž chod jsem zodpovědný já. Fakticky ta zasedání ve většině případů řídí ředitel Hasičského záchranného sboru Vladimír Vlček, který je od začátku zodpovědný za architekturu základního modelu Národního asistenčního centra a jednotlivých krajských asistenčních center pomoci Ukrajině. ***
