(11.00 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Už jsem to říkala mnohokrát a zopakuji to tady znovu: Nikdy jste ode mě ani od nikoho z mých kolegů nemohli slyšet, že bychom neměli pomáhat lidem zasaženým válkou na Ukrajině nebo že bychom neměli stát za Ukrajinou. To, co my říkáme, je, musíme pomáhat ukrajinským uprchlíkům a musíme pomáhat stejně i našim občanům, protože i ti mají své problémy. Vláda prostě musí zvládat obojí. A občané očekávají od schopné vlády, že to zvládne. Je to od nás i dobře míněná rada. Solidarita je totiž v této době, v tomto období, naprosto klíčová. A to si, doufám, uvědomujeme všichni.
Pokud naopak slyšíme od jednoho z nejvýše postavených činitelů vládní koalice, že vláda tu není od toho, aby se starala o lidi - a zase, je mi líto, že paní předsedkyně tady není, není to vytržené z kontextu, takto to přesně paní předsedkyně řekla - pokud tedy slyší, že tu nejste od toho, abyste se o ně postarali, když mají velké problémy, pak tomu logicky nerozumí. A to jsou přesně ta slova, která vykopávají příkopy. Protože my musíme pomáhat válečným uprchlíkům, je to naše povinnost, ale současně se musíme starat i o naše domácí problémy.
Celá tahle situace je vlastně absurdní a charakteristická zároveň. My nezpochybňujeme potřebu nouzového stavu. Jsme ochotni podpořit jeho prodloužení. Nepolitikaříme, jako to dnešní vláda v době, kdy byla opozicí, předváděla během covidu. Nabídli jsme vládě pomocnou ruku. A výsledek? Vláda ji odmítla a opět si na sílu protlačí něco, co zvýší pnutí ve společnosti, něco, na čem se ani ústavní právníci neshodují, zda je to v souladu s ústavou, něco, co opět sníží důvěru politiků obecně.
Já vás velmi žádám, abyste si všechny souvislosti uvědomili a přehodnotili váš plán. Neobcházejte parlament. Prodlužte nouzový stav o 30 dnů. Za měsíc se znovu postavte před Poslaneckou sněmovnu, zhodnoťte poslancům vývoj a nastiňte strategii na další období. A pokud to bude třeba, požádejte o dalších 30 dnů. Tak by to totiž v parlamentní demokracii mělo vypadat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jenom zkonstatuji, s dalším přednostním právem paní místopředsedkyně Věra Kovářová. A není otevřena rozprava, nemohou být faktické poznámky, ty tedy odmažu. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, chtěla bych mluvit o několika aspektech, které budou pro toto jednání Poslanecké sněmovny podstatné. Úplně na začátku musím říci, že naši spoluobčané budou v této době určitě sledovat jednání této Sněmovny pozorněji a s větším zaujetím, než je to obvyklé. A je to samozřejmě logické. Žijeme totiž ve skutečně napjatém období. Sotva dozněl covid, přišla energetická krize. A když se zdálo, že máme to nejhorší za sebou, napadla Ruská federace naše ukrajinské přátele. Jsem přesvědčena, že v takto vypjaté době by bylo dobré ukázat českému národu, že jeho poslanecký sbor dokáže pracovat efektivně a rychle. Občané si nezaslouží politická divadla s nekonečnými projevy - pane předsedo Okamuro, prostřednictvím paní předsedající - tím spíš v těžkých časech. Skutečně doufám, že pro dobro této země, pro dobro našich spoluobčanů a koneckonců i pro dobro nás samotných budeme diskutovat sice tvrdě, ale především rychle a racionálně. Jednoznačně přitom zdůrazňuji, že to není žádná výzva opozici, aby mlčela. To v žádném případě. Očekávám od opozice samozřejmě ostrou diskusi, to je v pořádku. Ale prosím, i ostrá diskuse se dá zvládat rychle a efektivně.
Je před námi několik témat, která Sněmovnu rozdělí. A jedním z takových témat může být právě nouzový stav, přesněji řečeno jeho prodloužení. Chtěla bych říci z mého pohledu několik podstatných věcí. Možná tady uslyšíme slova o omezování svobod. Ano, ta jsme tady již slyšeli. Žádné svobody pošlapávány nejsou a nebudou. To jasně zaznělo od pana ministra vnitra Víta Rakušana. Je to nesmysl. Podle mě to vědí i ti, kteří tyhle fráze stále opakují. A zde narážím na projev pana předsedy Okamury, prostřednictvím paní předsedající. Takže ještě jednou budu opakovat: žádné občanské ani jiné svobody našich občanů nebudou pošlapány. Ostatně nouzový stav vyhlášený vládou tady máme skoro měsíc. A ať kdokoli dokáže, že k omezení svobod došlo. Je pravděpodobné, že vláda bude kritizována za délku prodloužení, o kterou Sněmovnu žádá. Tady se obracím na pana předsedu Okamuru, opět prostřednictvím paní předsedající, který zmínil, že ministr vnitra je zodpovědný za prodloužení nouzového stavu. Ale sám jste, pane předsedo, citoval ze svých poznámek, že vláda žádá o jeho prodloužení, čili nikoli jednotliví ministři, ale vláda jako celek.
Z mnoha projevů u tohoto pultíku to bude vypadat, jako by vláda chtěla zavést nouzový stav až do konce svého volebního období, a ne na dva měsíce. Je možné, že tady kolegyně a kolegové z opozice budou vystupovat a opakovat, že prodloužení o dva měsíce je nepřijatelné a že to je diktatura. To zde také již zaznělo. A je zřejmé, že i v tomto případě bude většině z nich jasné, že o žádnou diktaturu nejde. Ani oni sami nenastolili diktaturu, když platil jejich nouzový stav vyhlášený za méně dramatických podmínek, žádná válka tehdy totiž nebyla.
Prakticky každý rozumný člověk jistě chápe, proč nouzový stav máme nyní a proč ho chceme prodloužit. Pokud má naše země ani ne 10,5 milionu obyvatel a přijde do ní téměř 300 000 lidí za pár týdnů, tak to není situace zvládnutelná bez mimořádných postupů. Stejně tak každý v této Sněmovně ví, že tato uprchlická krize nezmizí za pár dnů, týdnů, a dokonce možná ani za pár měsíců. Bohužel. Za tu dobu dost možná ještě ani neskončí válka na Ukrajině, také musím říci bohužel, natož aby se uprchlíci mohli začít vracet domů.
Na okraj a na dokreslenou upozorňuji některé kolegyně a kolegy, že závist je ošklivá věc. A zde musím konstatovat jednu věc. Pan Okamura zmínil, že náš ministr vnitra Vít Rakušan lhal, když říkal, že nebude docházet k omezování svobod, myslel tím svobod například pobytu a pohybu. Ale pan Okamura říká, že lhal, protože se omezuje svoboda především projevu. A já říkám, svoboda projevu není omezena. A to mi dává říci, to mi dává právo říci, pane předsedo Okamuro, prostřednictvím paní předsedající: Ten, kdo rozdmýchává závist, ten je opravdu nestoudným člověkem. Protože jestli si myslíte, že závidět někomu 5 000 korun, někomu, kdo uprchl před válkou s igelitkou, nechal doma svého muže, který bojuje za svou zemi, přišli sem bez peněz, bez oblečení, tak to si myslíte, že je hodno důvodů k závisti? Nebo, jak jsme zaznamenali, že někdo závidí někomu, že jde do zoologické zahrady, například ukrajinské děti, za korunu? Tak to je opravdu závist patologická. A ve vašem případě mě to mrzí o to více, že říkáte, že se zastáváte lidí a že chcete být spravedlivý. ***
