(12.50 hodin)
(pokračuje Zuzana Ožanová)
V březnu 2019 byla přijata směrnice o interoperabilitě mýtných systémů, která zrušila a nahradila původní směrnici o interoperabilitě mýtných systémů, na kterou reaguje vládou předkládaný návrh zákona. Evropská služba elektronického mýtného je služba založená na tržních pravidlech, a proto by neměli být v této době její poskytovatelé povinni poskytovat službu celé Evropské unii. Dostačující k poskytování evropské služby elektronického mýtného bude pokrytí všech elektronických systémů pro výběr mýtného alespoň čtyř členských států Evropské unie. Poskytovatelé evropské služby elektronického mýtného by měli zaplatit subjektu pro výběr mýtného veškeré mýtné, které mají zaplatit jejich zákazníci, a měli by mít nárok na spravedlivou odměnu. Členské státy by měly být povinny shromažďovat a zveřejňovat veškeré významné údaje týkající se této služby ve veřejně přístupných národních rejstřících.
K bodu 3 úprav poskytování informací o absenci úhrady časového poplatku či mýtného v přeshraničních situacích: v březnu 2015 byla přijata směrnice Evropského parlamentu o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Jak již vyplývá z názvu tohoto předpisu, výměna informací mezi členskými státy předvídaná směrnicí se týká toliko vybraných protiprávních jednání rozporných s pravidly silničního provozu, přičemž účelem unijní úpravy bylo usnadnění vymáhání sankcí uložených za delikty spáchané s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie, než je členský stát, v němž ke spáchání deliktu došlo. Tato unijní úprava byla v České republice transponována především do zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a o změně zákona č. 168/1990 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jenž upravuje zejména automatizovanou výměnu údajů o silničních vozidlech, jejich vlastnících, provozovatelích, kterou zabezpečuje Ministerstvo dopravy jak ve prospěch příslušných orgánů jiných členských států Evropské unie, tak ve prospěch českých subjektů, Policie České republiky, Celní správy, Hasičského záchranného sboru, obecních úřadů s rozšířenou působností a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jenž upravuje zejména povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností zaslat osobě podezřelé ze spáchání některého z vybraných přestupků spočívajících v porušení pravidel silničního provozu informační formulář v úředním jazyce členského státu Evropské unie, jemuž by měl přestupce s pobytem v jiném členském státě Evropské unie rozumět, a to spolu s oznámením o zahájení řízení. Problémy s určováním totožnosti pachatelů, nerezidentů, v souvislosti s elektronickými systémy pro výběr mýtného brání dalšímu rozvoji systému a širšímu uplatnění zásad - uživatel platí a znečišťovatel platí na silnicích Evropské unie. Proto se přistupuje k výměně informací týkající se deliktů nezaplacení jakýchkoli silničních poplatků v Evropské unii. V České republice jsou těmito poplatky mýtné a časový poplatek, jinak řečeno dálniční známka. Návrhem dojde k nárůstu nákladů na posuzování bezpečnosti státem vlastněných pozemních komunikací, neboť se rozšíří jejich okruh, ale nově náklady na posuzování bezpečnosti pozemních komunikací ponesou i kraje jako vlastníci silnic druhé a třetí třídy, na jejichž výstavbu, rekonstrukci nebo opravu byly nebo mají být využity prostředky Evropské unie. V oblasti poskytování evropské služby elektronického mýtného se nové náklady hrazené z veřejných rozpočtů nepředpokládají. V oblasti poskytování informací o absenci úhrady časového poplatku či mýtného v přeshraničních situacích se náklady nijak vysoké neočekávají, avšak efektivnější správní trestání by mohlo zvýšit příjmy.
Návrh zákona je doplněn o přechodná ustanovení. Prvotní hodnocení záměru a provedení auditu bezpečnosti pozemních komunikací se nebude vztahovat na stavby, u nichž byla příslušná dokumentace zpracovaná před účinností tohoto zákona, s výjimkou auditu u komunikací zařazených do transevropské silniční sítě. První posouzení pozemních komunikací podléhající posuzování bezpečnosti podle § 18m zákona č. 13/1997 Sb. provede vlastník pozemní komunikace v roce 2024.
Účinnost zákona se navrhuje prvním dnem kalendářního roku následujícího po vyhlášení zákona s ohledem na již uplynulou transpoziční lhůtu. Výjimkou jsou vybraná ustanovení, která nabudou účinnosti dnem 1. července 2023 a dnem 1. října 2023. Pozdější účinnost k 1. červenci 2023 je jednak vyvolaná tím, že se v příslušném novelizačním bodě reaguje na změny vyvolané novým stavebním zákonem - zákon č. 283/2021, pozdější účinnost se dále navrhuje u ustanovení k 1. říjnu 2023 upravujícímu zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který bude vycházet z metodiky Evropské unie, která bude vydána až v červnu 2023.
V souvislosti s přijetím tohoto návrhu zákona bude novelizována vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Nyní blíže k budoucím změnám ve zmíněné vyhlášce, neboť úzce navazují na tento transpoziční návrh zákona.
K § 18g odst. 11 zákona o pozemních komunikacích, ve znění návrhu a jeho novely: vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, bude nově upravovat kritéria pro posouzení předpokládaných dopadů na bezpečnost silničního provozu podle § 18g odst. 3 písm. c) zákona o pozemních komunikacích. Právní úprava bude vycházet z přílohy I bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, ve znění její novely, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/1936 (?) ze dne 23. října 2019, kterou se mění směrnice 2008/96/ES, o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury. ***
