Je potřeba to těm lidem takto říct. Vždyť já bych si také představoval, aby ta situace byla úplně jiná, aby to třeba někdo řešil před čtyřiceti lety, nebo před pětadvaceti lety, aby nedošlo k tak krajně vyhrocené situaci, jaká tady byla v posledních dvou letech, nebo v posledních měsících. Ale bohužel se to nestalo. Ale to, co se podařilo teď dojednat, podepsat, tak je nakonec opravdu dohoda, která dává prostor k ochraně zájmů Libereckého kraje, ale především obyvatel této části Libereckého kraje, jejich zdraví, jejich životního prostředí a jejich dostupnosti ke zdroji pitné vody. To jsou věci, které i kdybychom se na krásně soudili dál, tak by se nám je nepodařilo vysoudit. To je potřeba také poměrně otevřeně říci.

Takže myslím si, že je dobré o tom hovořit, podrobit tady i nás jako vládu té diskusi, abychom byli schopni ty věci vyargumentovat. Myslím, že tady zazněly (argumenty) zcela jasně jak od premiéra této vlády, tak od ministryně životního prostředí. Já chápu, že vůči tomu můžete mít výhrady, ale prosím pěkně, je potřeba říkat ty věci a argumenty pravdivě. Neohýbat je a také říkat, co byla realita a co bylo možné skutečně dojednat. Kdyby to bylo tak, že by bylo možné dojednat jiné parametry, ještě lepší parametry pro Českou republiku, tak já nevidím důvod, proč by to ta předchozí vláda nevyjednala. To přece mohl být váš úspěch, vy jste mohli to přinést ještě třeba v čase volebním a mohli říkat: my jsme vyjednali skvělé podmínky. Tak proč jste to neudělali?

My jsme se snažili teď po měsících, kdy se nepodařilo tu dohodu nalézt, k té dohodě aspoň v této variantě určité míry kompromisu dospět. Ale říkat tady, že my jsme hodili někoho přes palubu, že jsme tady vzali jenom peníze, je naprosto nefér, protože jsme jasně popsali, kde jsou ty konkrétní záruky, které tady doteď nebyly, kde jsou ty možnosti jednak měření indikátorů a konkrétních opatření, která vedou ke zlepšení kvality života lidí a zpřístupnění zásobování vodou a zastavení poklesu spodní vody v této části Libereckého kraje. To tady myslím zaznělo opakovaně a zcela jednoznačně.

A samozřejmě budeme to sledovat. To není tak, že teď se uzavřela dohoda a teď nebude nějakým způsobem další vyhodnocování. Samozřejmě bude. Budou se ty indikátory sledovat, budeme se o tom bavit, budou tady další a další jednání. Ale myslím si, že ten stav, který tady byl v posledních řekněme dvou třech měsících, byl stav, který byl dlouhodobě neudržitelný nejenom v rámci česko-polských vztahů, ale i v rámci fungování jak u nás na naší straně, tak i na straně polské. Takže tolik ještě komentář k této situaci z mé strany.

A možná poslední poznámku mi dovolte. Ještě tady zaznívala kritika na postup vlády - říkal to tady bývalý premiér Andrej Babiš - postup vlády a způsob uzavření té smlouvy a jednání vlády a podobně. Já myslím, že každý politik, který zažil jednání na mezinárodní úrovni, ví, jak jsou tyto věci složité. A je potřeba někdy být taktní, dát prostor k tomu, aby třeba například na tom posledním, finálním jednání například ještě ti aktéři nebyli svázáni tím, že už se o tom píše v médiích, a to si myslím, že se podařilo vytvořit. Ta smlouva byla řádně projednána vládou jak naší, tak polskou, stejně tak jako Radou Libereckého kraje, ale nebyla zveřejněna proto, aby premiéři, když se nad tím setkají, nad tím závěrečným aktem, tak aby oni mohli říci výsledek toho finálního jednání a té dohody, která odrážela ten původní návrh, který byl den předtím projednán a schválen oběma vládami. Ale takto se to holt v mezinárodní diplomacii dělá, že se ty karty neodkryjí dopředu, nezveřejní se to, neunikne to do médií a že prostě finální představitelé těch zemí, nebo ti finální hráči toho procesu jednání potom přijdou a oni představují ten výsledek. Vždyť to je přece v diplomacii a v politice normální a běžné na takovéto úrovni. Takticky a strategicky je to správné. Nebyl tady porušen žádný princip z hlediska procesu, ale bylo nutné takovýmto způsobem postupovat proto, aby se tu dohodu podařilo naplnit. Také hrozilo to, kdyby to jedna nebo druhá strana zveřejnila 24 hodin před tím podpisem, tak by třeba mohlo také dojít k tomu, že by se ten podpis vůbec nepodařilo zrealizovat. Kdo s diplomacií na mezinárodní úrovni dělal, kdo u těch jednání kdy v minulosti byl, tak ví moc dobře, o čem hovořím, rozumí tomu a chápe, jak je to citlivá a náročná disciplína.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců pětikoalice.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji, pane ministře. A nyní vystoupí pan místopředseda klubu ANO Richard Brabec. A já poprosím pana místopředsedu Havlíčka, zda by mě mohl na chvíli premiérově vystřídat u řečnického pultíku, respektive zde. Prosím, máte slovo.

Poslanec Richard Brabec: Tak děkuji, tak poděkuji ještě vám, paní místopředsedkyně, za slovo. To by kolega Havlíček, to není jeho zásluha, teď mi ho nedal ještě, dá mi ho asi později. Ale dovolte mi se jenom krátce vyjádřit k tomu, co tady zaznělo, protože jsem byl také osloven.

Především děkuji paní ministryni Hubáčkové, já se připojuji k tomu poděkování od pana místopředsedy Havlíčka, ne jako klišé, ale z jednoduchého důvodu. My jsme se báli, nebo obávali, že se koalice promlčí tím tématem, že nás tady nechá vybouřit s našimi přednostními právy a neřekne k tomu nic. A já jsem rád, že to zaznělo. Já mám tu výhodu i nevýhodu, že jsem u těch jednání byl celou dobu. Takže vím, o co se tam hraje, vím, o co se tam hrálo. Takže já bych chtěl zareagovat na pana premiéra prvně, on tady teď není, ale myslím, že to určitě uslyší nebo si to potom přehraje. No, já musím říct, že on se docela popřel už v té první, myslím že v první větě, nebo prvních větách, které řekl, popřel sám sebe, protože on říkal: No, co ta vaše vláda vlastně udělala? Vždyť vy jste neudělali nic. A pak řekl: No, vy jste připravili tu smlouvu. Já chci říct, že kdyby Babišova nejednala, tak by přece neexistovala žádná žaloba k Evropskému soudnímu dvoru, Polsko by neplatilo 12 milionů korun denně a my bychom vůbec nikoho nedotlačili.

Takže kde dneska jsme? Vláda samozřejmě jednala v prvé řadě diplomaticky, po diplomatické úrovni. Znovu opakuji, není žádnou radostí, a nebylo to ani pro naši vládu, že se soudíme s Polskem. Je to precedentní jednoznačně a nepřáli jsme si to. Ale byli jsme k tomu donuceni tou situací, když diplomacie bohužel tedy nezabrala, nezabrala odborná jednání - a znovu opakuji, v tom dole se těží takřka sto let a ty problémy jsou tam mnoho desítek let. Paní ministryně Hubáčková připomněla správně, že v osmdesátých letech minulého století došlo dokonce k poklesu vody o desítky metrů v těch studních činností dolu Turów, takže to není jenom nějaký matematický nebo hydrogeologický model teoretický. To je realita. Ten důl bere vodu.

Takže naše vláda samozřejmě toho udělala spoustu a díky tomu jsme dneska tam, kde jsme. Respektive jsem přesvědčen, že jsme mohli být dál, nebýt uzavření této dohody. Takže absolutně musím odmítnout to, že Babišova vláda v tomto nekonala. Konala. A nejenom že tedy připravila spoustu technických detailů té smlouvy, kterou potom vy jste převzali. A já zdůrazňuji, mě ta dohoda jako taková, také jí dávám přednost před soudem. To jsme si špatně rozuměli, já také dávám přednost dohodě před soudem, já jenom říkám, že ta dohoda mohla být výhodnější, zdaleka výhodnější pro Českou republiku. Říká se, každá liška chválí svůj ocas. A já jsem prostě přesvědčen, že i ten ocas, tak jak ho teď vidíme, je vypelichaný. Teď vlastně nevím, jestli bych to měl říkat koalici prostřednictvím pana předsedajícího, že mají tady vypelichaný ocas z toho, co připravili, ale já myslím, že to zvládne bez toho prostřednictví.

Protože koalice, ano, převzala tu verzi smlouvy, kdy my jsme měsíce, ten tým skutečně cizeloval ty technické detaily, ale já prostě pořád tvrdím, že v tom absolutním finále - a znovu říkám, ta smlouva, respektive rozhodnutí Evropského soudního dvora se očekávalo, jestli se nemýlím, někdy v dubnu, možná květnu. Takže teď říkat, že se ta smlouva, dohoda, pardon, musela podepisovat ausgerechnet zrovna 3. února, protože hrozilo, že pak už se ty podmínky zhorší, když rozhodne Evropský soudní dvůr, prostě není pravda. ***