(10.20 hodin)
(pokračuje Miloš Zeman)
Jinými slovy, zde kromě rozpočtových úspor vidím druhou chybu: nedostatek politické odvahy, zvláště když už je po volbách, vrátit se k původní daňové sazbě daně z příjmů fyzických osob, tím zvýšit rozpočtové příjmy o 90 miliard korun, a tím dosáhnout přebytkového rozpočtu.
Prosím vás pěkně, dovolte mně malou historickou odbočku. Já nejsem fanatik, který by tvrdil, že za každou cenu musíme mít přebytkový rozpočet, a zejména, nemáme se k tomu dostat skokem. Jak říkal jeden významný ekonom, skoky patří do tělocvičny, ale nikoliv do ekonomiky. Ale v každém případě zastávám názor, že v současné době jistá redukce rozpočtového deficitu je možná, a snažil jsem se uvést konkrétní příklady, v daleko vyšší míře, než je současný rozpočtový deficit navržen.
A teď ta historická reminiscence, která je míněna spíše jako odlehčení mého beztak dlouhého a nudného projevu. Nicolae Ceausescu zjistil, že rumunská ekonomika je zadlužena třemi miliardami dolarů. Přijal tedy racionální opatření a povedlo se mu srazit toto zadlužení na nulu, opakuji, na nulu, během velmi krátké historické doby. Drobným důsledkem bylo, že v Rumunsku se netopilo, nesvítilo a téměř nejedlo, z čehož pochází i známá anekdota, podle níž v šest hodin ráno se soudruh Ceausescu probouzí a celé Rumunsko se probouzí s ním. V sedm hodin ráno soudruh Ceausescu cvičí a celé Rumunsko cvičí s ním. Nu a v osm hodin ráno soudruh Ceausescu snídá a celé Rumunsko mu přeje dobrou chuť. (Smích.) Konec historické reminiscence a nyní pokračuji.
Protože se mně podařilo najít dva zdroje rozpočtových příjmů, oněch 90 miliard v podobě daně z příjmů fyzických osob, a teoreticky, uznávám, že teoreticky, protože tady by už politická odvaha přerůstala do politické sebevraždy, 380 miliard daňových výjimek, přecházím k rozpočtovým výdajům.
Vážení kolegové, protože jste neměli odvahu ke zmíněným dvěma rozpočtovým operacím, byla vláda a konkrétně ministr financí nucena provést bolestivé škrty, které jsou poněkud v rozporu s tvrzením, že to nebude bolet občany. Začnu tím prvním a to je škrtnutí původně plánovaného zvýšení výdajů na státní pojištěnce. Podívejte se, já samozřejmě souhlasím s názorem, že je třeba šetřit. Jenomže bylo tady heslo z totalitního režimu: soudruzi, musíme šetřit, ať to stojí, co to stojí. Nu a tato úprava státních pojištěnců je příkladem takzvaného tupého rozpočtového škrtu. Víte proč? Tady se říká, pojišťovny mají rezervy ve výši zhruba 50 miliard korun. (Ministr Stanjura: Padesát šest.) Padesát šest, já to vím přesně, ale říkejme kulatá čísla, lépe se to pamatuje. To, co nevíme, je, že tyto rezervy mohou být vyčerpány v průběhu měsíce a půl. To je expertní stanovisko ze zdrojů pojišťoven. Můžete mně namítnout, že pojišťovny jsou v tomto smyslu zaujaté, ale i kdyby to byly dva, nebo dokonce tři měsíce, operovat s tím "mohu škrtnout nutný výdaj" jenom proto, že si dobrým hospodařením pojišťovny vytvořily rezervy, je bolševický přístup, protože budu trestat někoho za to, že zbohatl, a tím budeme všichni chudí. A kromě toho pojišťovny už vydaly, jak jistě víte, prohlášení, že budou nuceny omezit rozsah zdravotní péče. Doufám, že všichni jste toto prohlášení četli. Pokud k tomu dojde, pak tento návrh rozpočtu za cenu ušetření ubohých 14 miliard korun - ubohých 14 miliard korun - dosáhne obecné naštvanosti všech, kdo někdy onemocní.
Další tupý rozpočtový škrt jsou investice. Ano, vy se radujete, že investice jsou pořád zhruba 10 % celkových výdajů. Podle mého názoru investice jsou investicemi do budoucnosti, a jestliže ignorujete budoucnost a preferujete přítomnost, dopadnete špatně. Ale zase, investice nemá volební právo, investice nemá žádné okamžité voliče, a proto může být ignorována těmi, kdo se dívají s nasliněným prstem na voličské nálady. Byla zde vyslovena teze, že důvod pro snížení investic - tady to bylo, pane ministře, asi 15 miliard, že? - důvod pro snížení investic je, že nejsou některé investice připraveny. Výborně. Jenomže zapomínáte na to, že existuje v každém resortu zásobník projektů, a jestliže některý projekt není připraven, může ho okamžitě a s nadšením nahradit projekt jiný. A kdyby vám to bylo málo, je zde můj oblíbený projekt za 260 miliard (pobavení v sále, potlesk poslanců ANO 2011), kanál Dunaj-Odra-Labe. A jistě všichni víte, že autorem tohoto projektu je císař Karel IV., a nejen to, že hlavními podporovateli tohoto projektu v našich moderních dějinách byli Tomáš a Jan Antonín Baťovi. Lidé, kteří měli podnikatelské myšlení a měli odvahu preferovat i velké projekty, jako byl například tento vodní koridor.
Takže rozbil jsem argumentaci oním poukazem na zásobník investičních projektů, a to jak na lokální, tedy komunální nebo regionální úrovni, tak na úrovni centrální. A domnívám se, že je hrubá chyba, jestliže například návrh státního rozpočtu obsahuje snížení původně předpokládaných výdajů na dopravní infrastrukturu v rámci rozpočtu Ministerstva dopravy. (Ministr Stanjura reakce mimo mikrofon.) To snížení tam je, pane ministře, ale záleží na tom, s čím to porovnáváte. Já to porovnávám s původním návrhem rozpočtu.***
