(11.20 hodin)
(pokračuje Pavel Růžička)
Na konci března pak město obdrželo stanovisko od Ministerstva vnitra České republiky, odboru veřejné správy, dozoru a kontroly, které ve všech ohledech shledalo postup města Postoloprt při prodeji zmíněného domu v souladu se zákonem o obcích. A vůbec nikoho to nezajímalo. Ani státní zástupkyni, ani policii, ani soud.
Závěrem k tomu lze říct, že orgány činné v trestním řízení měly od počátku vyšetřování informace ohledně důvodů, proč došlo k rozhodnutí obviněných a posléze obžalovaných zastupitelů k prodeji domu za konkrétní částku. Stejně tak byly od počátku trestního řízení na stole relevantní pochybnosti o postupu i zvolené metodě posudku policií přizvaného znalce. S námitkami se však ani policie, ani dozorová, ani dohledová státní zástupkyně nevyrovnaly, což je obdobné jako u toho případu, který řešíme teď. S námitkami se prostě nikdo nevyrovnal. Slovy státní zástupkyně z obžaloby se totiž zdá, že orgány činné v trestním řízení postupovaly s velkou mírou nedbalosti ve svém rozhodnutí, které může státu způsobit velkou škodu.
V závěrečné řeči před soudem - protože ač mě Sněmovna nevydala, byl jsem z toho případu dán bokem, tak jako tady pan poslanec Svoboda obdobně, tak s ostatními zastupiteli soud proběhl - a v závěrečné řeči paní státní zástupkyně Pavlišová obhajovala postup policie, a zejména svůj neprofesionální postup, a doslova u soudu řekla, že není odborník na oceňování majetku, a nemůže tedy znát, jaká je ta cena správná. Prosím vás, devíti lidem svojí nekompetencí udělala čtyři roky peklo. Potom samozřejmě já jsem se z toho vyvinil, protože když rozhodl soud, tak paní státní zástupkyně na mě žalobu stáhla, takže jsem se z toho taky vyvázal.
Na závěr chci říct, byl to obrovský zásah do osobního života, do osobní sféry, do rodiny, do mého zdravotního stavu, kde potom se u mě ozvalo onkologické onemocnění. A pro pana poslance Svobodu - teď je ten bod B, kdy se soudím se státem, a Úřad pro zastupování státu prostřednictvím magistra Borovičky u soudního jednání říká: Vždyť se nic nestalo, buďte rád, prosím vás, že vás nezavřeli, že na vás obžalobu stáhli, buďte rád, to je jediná kompenzace, kterou vám stát dá. Ale s tím já se nesmířím. Děkuju. (Potlesk poslanců ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Načtu omluvu. Z dnešního jednacího dne od čtrnácti do jeho konce se omlouvá z pracovních důvodů pan poslanec Jan Volný a naopak stahuje svoji omluvu od dnešní 13. hodiny pan poslanec Kolovratník.
Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Vondráček. Prosím.
Poslanec Radek Vondráček: Paní předsedkyně, děkuji za slovo. Možná bych se vešel do faktické poznámky, ale abych nemusel spěchat.
Pokusím se tady o nějaké objektivní vyjádření. Samozřejmě chápu, že nečlenové hnutí ANO mě budou vždycky vnímat jako místopředsedu hnutí, že tady je nějaká podjatost a že nemohu vystupovat objektivně. Do jisté míry mají samozřejmě pravdu. Na druhou stranu opravdu se tady snažím spíš k tomu přistoupit z právního hlediska. Já jsem se nikdy nevyjadřoval k tomu vydávání, když jsem byl v pozici předsedy Sněmovny. Měl jsem za to, že to výkonu té funkce nepřísluší. Teď jsem předsedou ústavně-právního výboru a myslím si, že je naopak žádoucí, abych aspoň krátce vystoupil a krátce se k tomu vyjádřil.
Už mockrát jsme tady probírali, že imunita není osobní privilegium toho kterého jedince, který byl náhodou zvolen do Poslanecké sněmovny. Imunita má chránit fungování komor parlamentu a bránit zásahům moci výkonné. Není možné omezit fungování komory bez zákonného a jasného zmocnění. Není to nějaká osobní neodpovědnost těch jedinců, není to výjimka z trestní odpovědnosti. Vždy by se mělo pohlížet na to, jestli to nějakým způsobem je, nebo není zásah do zákonodárné moci.
Pamatuji si krásné debaty na toto téma v této Sněmovně, třeba s výborným řečníkem a politickým protivníkem, panem poslancem Polčákem, který je teď europoslancem, kdy jsme se bavili o historii imunity, která vznikala vlastně už ve staré Anglii, kdy král nesměl zatknout poslance, který jel na koni na setkání parlamentu. Takhle to celé začalo. Jenom pro zajímavost, imunita jako taková, nepostižitelnost poslanců - ten zákon byl za první republiky přijat dřív než prozatímní ústava. Tak naši předkové považovali za důležité, aby poslanci mohli vykonávat svou činnost.
A teď k této konkrétní kauze. Budu velice stručný, protože vyčerpávajícím způsobem všechno shrnula paní poslankyně Válková, a říkám schválně poslankyně, protože nevystupovala v pozici předsedkyně mandátového a imunitního výboru. Já si skutečně myslím, že základ všeho je ten překonaný popis skutku, to, co tady pan zpravodaj tak poctivě přečetl - a já mu za to děkuji, protože zaznělo to na mikrofon, bude to ve stenozáznamu, každý se s tím může seznámit, každý to jednoznačně, rychle najde.
My tady dneska rozhodujeme, jestli moc výkonná, jestli policie dodržela všechna pravidla pro možný zásah do moci zákonodárné, jak se v právním státě sluší a patří. O tom je to dnešní rozhodování. A ta pravidla určuje ústava, náš jednací řád, § 12, ale také rozhodnutí Nejvyššího soudu, které tady bylo citováno a které je v těch věcech poměrně přesné. Nejvyšší soud jasně uvedl, že skutek musí být detailně popsán. Já mám za to, že i § 12 jednacího řádu staví spíše na skutku než na právní kvalifikaci. Právní kvalifikace tam je v podstatě podmíněně, tam je zřejmé, že může dojít k její změně, ale vždy musí být jasně a z pozice soudu detailně popsán ten skutek. A tady je úplně jasný nesoulad mezi skutkem a následnou právní kvalifikací. Myslím, že to bylo v dopise pana předsedy Babiše, kde dal příměr, že je popisována vražda a následné stíhání za dopravní nehodu, tedy dva úplně rozlišné děje.
Chci tady jenom zdůraznit, že to, co je popsáno v žádosti o vydání, za to nemůže být pan poslanec Andrej Babiš stíhán, protože z těch jedenácti lidí, které měl svými pokyny řídit, už je devět pravomocně osvobozeno a jsou nevinní. Nemůžete organizovat něco, co není trestné, aby to vaše organizování bylo trestné, jestli mi rozumíte. To je spojená nádoba. Jestliže někomu dáte pokyn udělat něco, co není trestné, tak ten samotný pokyn samozřejmě také není trestný. Nemůžou pokyny k něčemu legálnímu vyvolávat trestněprávní odpovědnost. Jestliže víme, že skutek, který je popsán v žádosti, nemůže být důvodem pro trestní stíhání, za to nemůže být odstíhán poslanec Andrej Babiš, tak se tedy ptám, jestli tohle vydání je opravdu k něčemu? Protože já jsem toho názoru, že hlavně naše vydání bude soudu k ničemu. Doteď to měla v rukou policie za stálého dozoru státního zástupce a dohledu nadřízeného orgánu Vrchního státního zastupitelství. Teď to teprve přijde před soud. V podstatě jsme ve fázi, kdy se říká, že už je obžaloba napsaná.
Takže já bych pochopil tady nějaký ten rozdíl mezi popisem skutku a právní kvalifikací na začátku, ale my máme za sebou skoro pět let přípravného řízení, už vyslechli úplně všechny, provedli úplně všechny písemné důkazy, devět z jedenácti lidí je nevinných, ti, které měl organizovat Andrej Babiš. A za této situace máme k tomu, že organizoval, ačkoli už je sám označen za pomocníka v právní kvalifikaci, tak na to ho máme vydat. A já si prostě myslím, že to soudu nebude stačit. A říkám tedy, že se tady asi sejdeme znova a budeme to projednávat znova. Tomu velí i nějaká základní právní logika. A já se proto ptám, jestli to není trošku naše vizitka - tohoto slavného, slovutného sněmu - že budeme provádět nějaký právní úkon, nebo právní jednání, novým jazykem, který zřejmě má takové nedostatky, že při soudním přezkumu se zjistí, že je to k ničemu. ***
