(13.10 hodin)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji panu poslanci. Tímto otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášena paní Helena Válková, následně pan Radek Vondráček.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Ráda bych tady upřesnila a možná i vysvětlila některé věci, které souvisejí s návrhem, který právě projednáváme a který i ve světle posledních dramatických událostí rozhodně podporujeme. A možná že právě ten kontext projednávání zákona právě v této době vysvětlí, proč - ne že by došlo k nějaké velké změně stanoviska - ale proč si všichni velmi citlivě uvědomujeme, že památné dny, významné dny tvoří určitý i historický komplex, který, pokud je zde všeobecný konsenzus, můžeme rozšířit. Nicméně by bylo dobré i pro rekapitulaci významných dnů, které máme k dispozici v současné době, uvést, jaké jsou to významné dny, a současně znovu opakuji, teď, v této historické situaci, kdy jsme konfrontováni opravdu s bezprecedentními kroky Ruska ve vztahu... nebo proti suverenitě jedné ze zemí, která je naším víceméně sousedem a kulturně i historicky patří do velké rodiny slovanských národů, tak má trošku jiný význam než v době, kdy se o tomto návrhu jednalo poprvé.

Jak to v současné době vypadá v České republice? Události, které jsou spojené s dějinným obdobím, které označujeme jako doba nesvobody, si už nyní připomínáme mnohými památnými dny, já je pro úplnost zrekapituluji. A myslím si, že se bohužel stávají i velmi aktuálními nejenom pro výuku na školách, ale vlastně pro připomenutí nám všem, že to, co jsme si mysleli, že zůstane v učebnicích, se stává velmi smutnou až tragickou realitou.

První takový den, když začnu chronologicky, Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, je 27. leden. Po něm následuje Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi - Březince, 9. březen. Poté máme samozřejmě významný den, který všichni známe, Květnové povstání českého lidu, 5. květen. Po něm je opět den, který si všichni připomínáme, Den památky obětí vyhlazení obce Lidice, 10. červen. Poté máme Den hrdinů druhého odboje, 18. červen. A samozřejmě symbolický význam v tomto případě nejenom významného dne, ale i státního svátku, Den vítězství 8. května, nesmíme zapomenout. Poté následuje státní svátek také, Den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad. Pochopitelně že ten významný den - 10. červen, Den památky obětí vyhlazení obce Lidice, si nemůžeme připomínat bez předchozích událostí, mezi které patří právě útok na Reinharda Heydricha. Totéž 18. červen, Den hrdinů druhého odboje, byl zvolen právě proto, aby se symbolicky připomínalo, že v uvedený den v roce 1942 se odehrál boj v kostele svatého Cyrila a Metoděje, který, jak víme, skončil tragicky smrtí našich parašutistů, kteří ten předmětný útok provedli.

V případě přijetí navržené úpravy máme tedy... budeme na tyto dny vzpomínat sice v určitém smyslu slova opakovaně, ale komplexně a samozřejmě se zdůrazněním jiných aspektů. Rozšíříme tedy, pokud dneska přijmeme, ty významné dny, které si již připomínáme, o 25. červen, Den odchodu okupačních vojsk, a tady, i když jsem si to připravila, nebudu říkat to, co říkal pan zpravodaj a pan předkladatel, ty důvody, které k tomu vedly, i ty časové okamžiky. A potom samozřejmě to navazuje na 21. srpen, kdy je také připomínána sovětská invaze, Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. A poté tedy odchod sovětských vojsk, který je spojen s pádem komunistického režimu a nástupem demokracie, 17. listopad.

Pokud jde tedy o tyto dva nové významné dny, které by ten komplex, ten výčet, který jsem zde přečetla, doplnily, tak by se jmenovaly v případě schválení 27. květen - Den národního vzdoru a 25. červen - Den odchodu okupačních vojsk, čili by navazovaly, završovaly by a v podstatě z historického hlediska by vytvářely určitý komplex nešťastných, tragických dnů, kterými prošla naše republika. Z tohoto hlediska nejenom i ve světle toho, co se děje, a že se bohužel historie opět aktivizuje ve svých nejhorších podobách a vzpomínkách i nás - já jsem to nezažila, nebo některé věci jsem nezažila, ale některé jsou samozřejmě předávány z generace na generaci, a pochopitelně odchod okupačních vojsk jsem zažila - takže si myslím, že je namístě právě ve světle toho, co se děje na Ukrajině, náš postoj vyhodnotit tak, že i tímto symbolickým aktem upozorníme, že Česká republika stojí na té správné straně, stojí jednoznačně i ve svých vzpomínkách na vlastní historii na straně Ukrajiny.

A samozřejmě hnutí ANO v tomto smyslu bude jednomyslně pro přijetí senátního návrhu, byť si dovolím osobní připomínku nebo vzpomínku: nemysleli jsme si, že jedním z těch důvodů budou právě tragické události, které teď probíhají, sice tisíce kilometrů, ale nám kulturně, historicky i politicky ve velmi blízké zemi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji paní poslankyni Válkové. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan Radek Vondráček.

Mezitím jenom pouze oznámím, že pan poslanec Skopeček, pan místopředseda Skopeček hlasuje s náhradní kartou číslo 29.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Samozřejmě něco tu zaznělo od pana zpravodaje. Pokusím se být stručný. Jenom bych vám chtěl říct něco k historii toho návrhu.

27. květen jsme tady skutečně měli už v minulém volebním období a byla to iniciativa Zastupitelstva Prahy 8. Na mě se tenkrát jako na předsedu Sněmovny obrátil pan starosta Ondřej Gros. Ten mě oslovil 7. června 2021 a bylo to především v souvislosti s tím, že letos je to osmdesát let, co došlo k události atentátu na Heydricha. Jedním z hlavních záměrů bylo, abychom v kalendáři tohoto roku už měli tento významný den a mohli si patřičně uctít tento zlomový okamžik, který zatím nemá svůj významný den a který znamenal, že jsme se jasně připojili na stranu vítězů, na stranu spojenců protihitlerovské koalice, a bylo na nás (tak) dále nahlíženo. To znamená, byl to sice individuální čin, ale s obrovskými, dalekosáhlými důsledky. Útok na Reinharda Heydricha byl jeden z největších odbojových činů v okupované Evropě a provedli ho českoslovenští vojáci Jan Kubiš a Jozef Gabčík za pomoci dalších stovek statečných občanů, kteří zaplatili mnohdy cenu nejvyšší. Proto uctění této památky je namístě. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP