(18.10 hodin)
(pokračuje Jiří Kobza)
Jak asi víte, v Kanadě probíhají rozsáhlé protesty proti covidovým opatřením. Původně začaly kvůli povinnosti očkovat se pro kamiony, které jely přes hranici, ale pak se to rozhořelo a rozšířilo se to na další záležitosti. A podle posledních zpráv máme informaci, že do Ottawy jako centra těchto protestů se sjelo přes 50 000 kamionů. Já nevím, jestli si někdo z nás umí představit 50 000 kamionů v jednom městě. Já tedy ne, přiznávám se. A to mám velkou fantazii. Premiér Trudeau se s nimi odmítl bavit, označil je za okrajovou menšinu a poté utekl i se svou rodinou. Trudeau je vůbec zajímavá postava, protože někteří američtí komentátoři ho označují za diktátora, který chce vytvořit říši ve stylu Orwella 1984, případně ho označují za kanadského Castra.
Abych se vrátil zpátky. Myslím si, že právě to, co se děje v Kanadě, bychom měli sledovat s velkou pozorností, protože nezapomínejme, že současně protesty proti covidovým opatřením probíhají i v zemích západní Evropy a i na Slovensku, byť naše média o nich zatvrzele mlčí v rámci svého objektivního, nezávislého a apolitického zpravodajství, kterým nás krmí, jakmile mají příležitost.
Takže bych byl velmi opatrný tady s tím zákonem, tak jak je novelizován, protože ta možnost zneužití je vysoká. A musím se přiznat, že nechápu proč, když je to zákon, který je dělaný preventivně, stejně jako ta naše novela, o které jsem mluvil, proč musí být odsouhlasen ve zrychleném legislativním řízení. Musím se přiznat, že to ve mně vzbuzuje pocit, že mi něco ušlo, že prostě se něco chystá, k čemu ten zákon má posloužit, a proto je nutné ho udělat co nejrychleji. Protože kdyby prošel standardním procesem, bylo ho možné vylepšit, bylo ho možné prodiskutovat ve výborech, na plénu. A já věřím, že i tu novelu bychom mohli udělat tak, aby byla použitelná, ale současně neobírala naše lidi o jejich svobody a o jejich životy, protože například ty pokuty, které tam jsou, jsou úplně jak z jiného světa. Mně to připomíná bývalého ministra Drábka, který stejným způsobem vlastně vykřikoval tady s vytřeštěnýma očima, jak je nutné zavést likvidační pokuty pro všechny živnostníky, kteří si dovolí někoho zaměstnat systémem švarc. Až jsem se divil, odkud ho pustili.
Na jednu stranu se tady zaklínáme demokracií, ale nemohu se ubránit zase dojmu, že tu demokracii každý vidíme jinak. A já jsem konzervativní demokrat. Pro mě je demokracie jenom jedna a odmítám, aby sloužila pod různými přívlastky účelovým ohýbáním zákonů a podobně. Protože s demokracií je to, jak říká americké přísloví, je to jako s hovězím. Jakmile je před tím jakýkoli přívlastek, vždycky je to karbanátek. Takže demokracie s jakýmkoli přívlastkem, liberální a tak dále, prostě ta už přestává být demokracií.
Pokud se rozhodneme - a já a priori říkám, že já samozřejmě s tímto návrhem nemohu souhlasit nikdy, nikomu bych se nemohl podívat do očí, kdybych to odsouhlasil - pokud se Sněmovna rozhodne takto zásadně omezit prostor svobody a svobodného chování a jednání občanů, to už prostě končí demokracie. To je diktát. To je diktát tady stosedmičky. A já věřím, aspoň podle korespondence, kterou dostávám, že voliči to velmi pečlivě sledují. A sledují, co pro ně vlastně znamená tato novela. Dostal jsem několik tisíc mailů a musím říct, že drtivá většina z nich nebyla typizovaných, kde mě lidi prosili, abychom bojovali, abychom s tím něco udělali. Samozřejmě jsem jim slíbil, že budeme dělat, co budeme moct. Ale je nás jenom dvacet. Děláme, co můžeme moct ve dvaceti lidech. V Thermopylách jich taky nebylo moc.
My jako SPD máme samozřejmě určitý politický postoj a určitou ideologii. A hlavní bod ideologie je, že pracujeme pro lidi, snažíme se je chránit před podobnými zákony, snažíme se je chránit před ztrátou svobody, ztrátou rozhodování, snažíme se je chránit před tím, co někteří z nás, jen se tak rozhlédnu po šedinách svých kolegů poslanců, zažili za minulého režimu, a víme, na co si máme dát pozor, jsme na to citliví, vyrostli jsme v tom. A myslím si, že to nejhorší, co můžeme udělat pro naše děti a naše vnuky - přiznám se, já mám obojí, i malé děti, i vnuky - tak je přivést do světa, kde nebudou svobodní, kde budou muset poslušně plnit příkazy jako v té známé Orwellově knížce, která byla ale míněna jako varování, ne jako návod.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, také děkuji, pane poslanče, za vaše vystoupení. A nyní je na řadě paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, paní poslankyně. Než se ujmete slova, načetla bych omluvy. Omlouvá se ministr dopravy Martin Kupka ve středu 2. února od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Dále se omlouvá pan Hayato Okamura dnes od 17.45 do konce jednacího dne - píše zde do čtvrtka 3. 2. do 9 hodin ráno, a to z pracovních důvodů.
Nyní bude hovořit paní poslankyně Nina Nováková a připraví se paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Paní poslankyně Nováková má jednu přihlášku, bude tedy hovořit maximálně pět minut. Ano? Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, předem bych chtěla říci, že jsem člověk, který byl velmi dlouhou dobu k novele pandemického zákona skeptický. Jsem také člověk, který na otázku, jestli je důležitější, aby politikové chránili občanské svobody, anebo nějakým paternalistickým způsobem se domnívali, že chrání jejich zdraví, tak pro mě je ta odpověď: my jsme tady proto, že máme chránit občanské svobody. Na druhé straně je ale jasné, že v té turbulentní době, ve které teď žijeme, je třeba, abychom měli nějaký základ pro to, když je nutné na nejkratší možnou dobu uplatnit nějaká opatření, abychom je udělali.
Dovolte mi, abych teď z tohoto místa oslovila těch 100 000 lidí, kteří dneska už podepsali petici proti pandemickému zákonu. Jsou to občané, kteří jsou aktivní. A za mě jako od občankářky bych jim dala z občanky jedničku, protože mají veliký cit pro to, aby bylo vyváženo rozdělení státní moci a aby nedošlo k tomu, že poslanci, kteří jsou jimi voleni, předali nepřiměřeným způsobem svoji moc několika ministerstvům. ***
