(17.30 hodin)
(pokračuje Vladimír Zlínský)
Pojem epidemie by měl být přesně naplněn číselnými údaji, u jakého patologického agens a za jakého poměru počtu objektivně nemocných a nemoc šířících osob na daný počet obyvatel se vyhlašuje. Z definice je jasné, že to nemohou být pouze pozitivně testovaní PCR testem, ale musí být jasně definováno, zda a jak dlouho je daná pozitivně testovaná osoba příznaková nebo bezpříznaková zdrojem infekce pro své okolí. Jinak řečeno, nemůžeme každou pozitivně testovanou osobu prohlásit jako předchozí nebo současný zdroj infekce, jelikož může být pouze nositelem genetické informace destruovaného viru na svém povrchu.
Pojem pandemická pohotovost je pro mě ještě větší záhadou, jelikož v pandemické pohotovosti můžeme logicky setrvávat neomezeně dlouhou dobu. Bez jeho přesné definice obdobným způsobem jako u předchozího termínu nelze tento pojem jakkoli kvantifikovat, a tím objektivně stanovit ukončení působnosti tohoto zákona.
Další položkou určenou ke kvantifikaci v případě pandemické pohotovosti by měla být obsazenost nemocnic, a zvláště jednotek intenzivní péče, a počet úmrtí osob s jednoznačnou příčinou úmrtí na covid-19, nikoliv s covidem-19. Nic takového jsem v zákoně nenašel.
Pojem covid-19. Virus SARS-CoV-2 je RNA virus. Tyto viry jsou známy tím, že rychle mutují, jelikož RNA je poměrně nestabilní molekula a RNA polymerázy, které tuto makromolekulu syntetizují, nejsou tak přesně naváděny jako DNA polymerázy při syntéze DNA. Vzhledem k počtu celosvětově nakažených jedinců vzniká tímto způsobem nepředstavitelné množství různých variant tohoto viru a ty, které jsou nejlépe schopné se množit a šířit ve vnímavé populaci, jsou nejúspěšnější. Tedy dochází k poměrně rychlé proměně genetického složení viru a tím je jeho charakteristika vlastností cestou přirozeného výběru. Pokud vydáme zákon, který reaguje na určitý sérotyp tohoto viru, stává se tento zákon v podstatě zastaralý a bude vyžadovat opakované zásadní revize, tak jak se bude měnit sám virus. V současné době se virus mění směrem k větší infekčnosti a menší patogenitě, tedy nebezpečnosti. Toto dokazují statistické údaje ze států, kde pandemie varianty omikron již má vrchol za sebou a nedošlo k přehlcení zdravotních systémů těchto zemí. Proto je s podivem, že je urychleně novelizován zákon, který je ušitý horkou jehlou na předchozí patogenní varianty a zcela opomíjí současný vývoj vlastností tohoto viru.
Pojem země se zvýšeným rizikem přenosu nákazy. Opět není v zákonu definováno. Mělo by vycházet z jednoznačné definice epidemie v bodě jedna. Může být s tímto pojmem manipulováno. Občané vracející se ze zahraničí neoprávněně perzekvováni na základě nepřesných údajů, poskytovaných jinými státy. Pandemický zákon je základ, na kterém jsou postavena všechna nesmyslná segregační opatření předchozí i současné výkonné moci, která mají z mého pohledu jediný cíl, a to přinutit veškeré naše obyvatelstvo k opakované a nekonečné vakcinaci proti onemocnění covid-19, a to v situaci, kdy i evropské regulační lékové orgány uznávají nebezpečnost krátkodobě opakované vakcinace mRNA vakcínami. Dále je zřejmé, že onemocnění covid-19 se postupně domestikuje v naší populaci, tedy stává se méně nebezpečné. A navíc posledním vývojem epidemie upadá poslední argument podporovatelů vakcinace, tedy kolaps zdravotnického systému z důvodu jeho přetížení neočkovanými občany. V případě podpory segregačních opatření za této situace lze vyslovit domněnku, že vláda si přeje a podporuje rozdělování naší společnosti a animozitu, která tímto vzniká. To je zcela v rozporu s tím, co slibovala před volbami a těsně po volbách.
Jakým způsobem sjednotí naši společnost? Pokud to má být jednota vynucená a kontrolovaná prostřednictvím protiústavních nařízení a zákonů, potom tomu lze rozumět. Jen je to třeba občanům sdělit, a nikoliv si hrát na velké demokraty. Začíná být patrné, že pandemický zákon směřuje k větší kontrole a perzekuci občanů i prostřednictvím digitálních elektronických služeb a technologií s cílem chtěného, či nechtěného, nedokážu to přesně zodpovědět, postupného zavádění systému jakýchsi sociálních kreditů podobného čínskému modelu. O tom jsem mluvil brzy zrána. A toto chce prosím provést vláda, která se prohlašuje za demokratickou a vymezuje se proti čínskému, dle nich totalitnímu režimu.
Občané, kolegyně a kolegové, je třeba si říci, jestli chceme žít v budoucím systému digitální kontroly každého z nás, nebo si chceme uhájit základní lidské svobody, za které umírali naši předkové, nebo se jich chceme vzdát ve prospěch své pohodlnosti a dočasného naplnění našich konzumních potřeb, o které nás tento systém stejně připraví. Pokud tento zákon schválíte, začnete psát první kapitolu s názvem 2022 - rok návratu Velkého bratra. Z těchto a z mnoha jiných důvodů, které zde byly a budou uvedeny, nemohu v žádném případě podpořit tento zákon. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Připraví se paní poslankyně Štefanová Iveta. Já mezitím přečtu omluvy. Dne 2. 2. od 17.17 hodin do půlnoci z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Balaštíková. Paní poslankyně Eva Decroix se omlouvá z dnešní schůze od 18 hodin až do konce jednacího dne z osobních důvodů. Pak tu mám omluvu pana poslance Václava Krále dnes od 18 hodin do konce jednacího dne, a to ze zdravotních důvodů. A dovolím si... nebo omlouvám i paní ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou od 16.30 hodin do konce dnešního jednacího dne, a to z pracovních důvodů. Tak to byly omluvy a nyní má slovo paní poslankyně Štefanová, přihlášená dvakrát, čili jí pouštím desetiminutové stopky. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych zde k diskutované novele takzvaného pandemického zákona uvedla několik důležitých skutečností, které by pro množství právních detailů mohly uniknout potřebné pozornosti vaší či široké veřejnosti.
Již původní pandemický zákon, ale ještě více a zřetelněji jeho navrhovaná novela nám začaly odhalovat něco velmi důležitého. Něco, co bylo doposud skrývané a o čem média zatím příliš nehovoří. Je to proces předem připravené destrukce demokratické společnosti v jejích nejzákladnějších principech. Dovolím si připomenout, že Ústava České republiky deklaruje, že zdrojem veškeré státní moci je lid. Lidé si na základě své důvěry a preferencí v procesu svobodných demokratických voleb vybírají zvolené zástupce. Lidé si v žádném případě svobodně nevybírají, nevolí úředníky státních orgánů, ministry, ministerské náměstky a jejich poradce a účelově poskládané odborné komise. Již původní pandemický zákon a i navrhovaná novela neodpustitelným a neomluvitelným způsobem narušují systém zastupitelské demokracie. Pandemický zákon a jeho novela fakticky znamená naprosto bezprecedentní předání moci a vlády nad základními lidskými právy a svobodami lidu této země někomu úplně jinému. ***
