(16.30 hodin)
(pokračuje Jan Bartošek)
Než budeme pokračovat, doputovaly omluvenky, já je přečtu. Mezi 16.30 a 19.00 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Renáta Zajíčková, mezi 17.00 až půlnocí z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Eliška Olšáková, z rodinných důvodů se omlouvá od 16.00 do 19.00 a od 19.00 z rodinných důvodů paní poslankyně Michaela Opltová, od 17 hodin do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů pan poslanec Jiří Navrátil, dále mezi 17.30 a 22.00 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Roman Bělor, mezi 18.00 až půlnocí z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Lucie Potůčková, dále mezi 17.00 a 19.00 z důvodů pracovních se omlouvá pan poslanec Lubomír Brož, dále od 16 hodin do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Havlíček, mezi 15.00 až do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Karel Rais, dále od 15. hodiny do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Marek Ženíšek, od 14.30 hodin ruší omluvu paní poslankyně Ivana Mádlová a z dnešního jednání se omlouvá od 14.30 do 20 hodin z pracovních důvodů pan ministr Jan Lipavský a dnes od 14.45 do 16.30 se omlouvá z pracovních důvodů pan poslanec Martin Kukla.
A nyní budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako první je v současné době přihlášen pan poslanec Marek Novák, připraví se pan poslanec Drahoslav Ryba. Vašich pět minut, prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, pane předsedající. (Velký hluk v sále.) Vážené kolegyně, kolegové, vládo, podobně jako vy, i já jsem obdržel spoustu podnětů a proseb občanů a nemluvím teď pouze...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení, panu poslanci běží čas. Respektujte to, že mluví, a poslouchejte ho. Prosím.
Poslanec Marek Novák: Já myslím, pane předsedající, že ten čas umíte chvíli zastavit, když mě přerušíte, tak bych vás požádal, nebo potom nastavit. Děkuji.
Takže podobně jako vy, i já jsem obdržel podněty, a nejde jen o občany, ale především také o organizace, podnikatele, abychom pandemický zákon v předložené podobě zamítli. Důvody, pro které bychom tak měli učinit, vycházejí nejenom z odborných právních analýz a nálezů soudů, ale zejména také z osobní zkušenosti občanů, spolků, svazů, podnikatelů. Ty hlavní důvody, které v tom vidím já, vám uvedu.
Jedná se právě o to hlavní, kdy návrh zákona v té předložené formě představuje zcela protiústavní zásah moci zákonodárné do moci výkonné, a to i dle stávající judikatury Ústavního soudu. Návrh zákona opakovaně operuje s pojmem epidemie, ačkoli chybí jeho zákonná či odborná definice. Naplnění podmínek zákona, trvání či hrozba epidemie, tak nebude možné v praxi nikdy přezkoumávat. Návrh zákona otevírá obrovský prostor pro vynucování si zásahu do integrity lidského těla a zavádění experimentálních postupů v rámci výkonu státní moci, a to zcela v rozporu s obecnými morálními etickými zásadami. Návrh zcela ignoruje již existující právní instituty sloužící k ochraně veřejného zdraví, zejména takzvaný pandemický plán.
Návrh zákona nepřináší z pozitivního hlediska nic zásadně nového. Veškerá opatření vlastně lze řešit v rámci nouzového stavu, stavu nebezpečí, případně prostřednictvím opatření Ministerstva zdravotnictví či krajských hygienických stanic dle zákona o ochraně veřejného zdraví. To se samozřejmě nehodí, když si vzpomeneme na to, jak se tady v minulém volebním období jednalo o prodlužování nouzového stavu. Na druhou stranu je to za mě právě nástroj, jak Sněmovna může kontrolovat vládu, a vláda předkládá důvody, proč nouzový stav, proč ho chce prodlužovat a jaké opatření v rámci nouzového stavu chce provádět. Takhle vlastně tu kontrolu Sněmovna absolutně ztrácí. Namísto toho, aby návrh zákona směřoval k tomu, umožnit orgánům veřejné moci a složkám integrovaného záchranného sboru efektivnější činnost při řešení krizových situací, představuje především nový represivní nástroj, který umožňuje zcela neadekvátně omezovat občanská práva a svobody, a dokonce k takovému omezování zneužívat složky integrovaného záchranného sboru, včetně armády a Policie České republiky.
Pokud se budeme dál bavit, kde všude ten zákon omezuje občana, kde všude naráží na ústavu, tak veškeré ty analýzy samozřejmě Ministerstvo zdravotnictví má. Ale bavme se skutečně o reálném životě, bavme se o tom, že spousta vysokých škol dnes využívá pandemické síto, kdy například při talentových zkouškách, kde se student omluví, jelikož je v karanténě nebo přímo má covid jako takový, tak mu není umožněn vůbec další termín a může teda jít na jinou vysokou školu a za rok to zkusit znovu na těch talentovkách. Ale to si myslím, že je nefér, a proto je potřeba skutečně ten život a veškeré zásahy toho zákona řešit v jednotlivých výborech, řešit nejenom ve výboru zdravotním, ale řešit to právě ve výboru ústavně-právním, ale i školském a výboru pro obranu a dalších. Proto vás prosím, jestli chcete skutečně tohle na sílu protlačit, nechte tu diskusi, neomezujte ji, protože takhle se jinak dohrabeme pouze k tomu, že tady protlačíte na sílu něco, co vám v konečné fázi občan omlátí o hlavu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je přihlášen poslanec Drahoslav Ryba a připraví se pan poslanec Radek Koten. (Poslanec Ryba chce spojit oba příspěvky.) Pane poslanče, tam je to tak, že by měla být opakovaná přihláška do rozpravy... Ostatní kolegové na mě kývají, že to tak je. Nechci vám ubírat na vašich právech, ale je to dvakrát pět minut. Prosím.
Poslanec Drahoslav Ryba: Dobře, děkuji, já se pokusím vejít. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, poslanci, já nemám rád velmi emotivní výrazy, a tak se pokusím to trošku mírnit. Já se domnívám, že tento zákon původní č. 94/2021 Sb. je špatným zákonem a z hlediska právního neměl být schválen a žádná novela, byť sebelepší, ho nemůže upravit. Proč? Je to zákon, který je zcela mimo systém krizového řízení a krizové legislativy. Všichni víme, jak vznikl a že to byl v uvozovkách, ve velkých uvozovkách, kompromis, já bych spíš možná řekl, že k tomu byla tehdejší vláda dotlačena bývalou opozicí, která nechtěla prodloužit nouzový stav. Pojem nouzový stav se stal jakýmsi nechtěným termínem, až snad sprostým slovem, přitom právě nouzový stav je pro tato opatření vytvořen a není ničím jiným než legální možností, rámcem pro stanovení těchto opatření v intencích ústavního pořádku České republiky.
Dovedu to z lidského hlediska pochopit. Celý život jsem pracoval ve strukturách, jejichž hlavním posláním je chránit životy, zdraví obyvatel. A protože tehdejší vláda neměla jinou možnost, naprosto to chápu. A kdybych byl tehdy ve Sněmovně, jako že jsem nebyl, tak bych zřejmě pro tento zákon taktéž v té situaci zvedl ruku. Vláda mohla buď zrušit velkou část opatření a rezignovat na řešení pandemie se všemi důsledky na životy lidí, nebo jít na tento podle mého názoru velmi špatný zákon, do kterého byla dotlačena opozicí, a je dobře, že jeho platnost končí. Tento zákon vznikl na dobu určitou, a právě proto, že i tehdejší vláda si zřejmě velmi dobře uvědomovala problematické oblasti dané právní úpravy. ***
