(1.30 hodin)
(pokračuje Jaroslav Bašta)
Následně se všechny západní zpravodajské služby a mainstreamová média předháněly v předpovědích data ruského vpádu na Ukrajinu. Zatím to dopadlo jak s datem konce světa. Neustále se posouvá. V okamžiku, kdy už bylo téměř jasné, že incident, který válku zahájí, bude mít časový vztah k zahájení zimních olympijských her v Pekingu, couvl ten, od něhož to nečekali ani spojenci, ani nepřátelé - ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V úterý v minulém týdnu, den předtím, než rozhodla naše vláda o zaslání munice, stáhl z parlamentu návrh svého rozmrazovacího zákona, ve středu pak ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba ubezpečil světovou veřejnost, že ruská vojska nezaútočí, protože jsou příliš daleko od hranic jeho země. A v Paříži ve středu dopoledne začalo jednání v normandském formátu o dalším zmrazování konfliktu pomocí Minských dohod.
Bohužel žijeme ve světě, v němž to leckdo má rád horké, takže je dost pravděpodobné, že k pokusu rozpoutat konfrontaci mezi Ruskem a Ukrajinou dojde jinak. Solidární dodávky zbraní a munice by se měly vypotřebovat a hlavně se musí najít urychleně záminka, jak neotevřít plynovod Nord Stream 2. I Joe Biden se už nechal slyšet, že velký ruský vpád na Ukrajinu bude mít za následek strašlivé ekonomické a politické sankce, ale intervence menšího rozsahu se dá vyřešit jednáním. Někteří ruští politologové již od roku 2014, od samého začátku konfliktu, možná kvůli shodě těch dat, současnou krizovou situaci kvůli nenávistné rétorice všech zúčastněných stran a osobním antipatiím světových politiků přirovnávají k období těsně před vypuknutím první světové války. Historie se ráda opakuje, takže se asi čeká na opakování sarajevského atentátu. Jako historika a autora románu mě vyděsila zpráva, že český, slovenský, rakouský a ukrajinský ministr zahraničních věcí zítra nebo pozítří poletí na Ukrajinu na válečnou linii v Donbasu. Vlastně se jedná o celé Rakousko-Uhersko i s Haličí. Jedna zbloudilá rána z houfnice ráže 152 milimetrů může historii s arcivévodou a rozpoutáním velké války zopakovat.
A protože trochu znám po tu dobu, co se to dělo, historii té občanské války na východní Ukrajině, tak bych k tomu ještě chtěl dát pár dalších informací. Ono se nedá počítat, že by Rusko na tu Ukrajinu momentálně bez toho, že by došlo k nějaké dramatické situaci právě na tom Donbasu, zaútočilo. Pokud by však došlo k útoku na povstalecké republiky v Donbasu, prezident Putin by musel zasáhnout právě kvůli vnitropolitickým důvodům. Ty povstalecké republiky od samého začátku podporuje právě Komunistická strana Ruské federace, která dokonce nedávno ve Státní dumě odsouhlasila dodávky zbraní, munice a další pomoci právě oběma povstaleckým republikám a iniciovala návrh zákona, který má vést k uznání obou těchto republik, čili zavázat Ruskou federaci, aby tam zasahovala. Zatím se to nesetkalo, kromě tedy u těch komunistů, s obecnou podporou.
Ovšem ty dodávky zbraní, o kterých se tady mluvilo a ke kterým se přidala i česká vláda, rozdělily členské státy Severoatlantické aliance na dvě poloviny. Jednak na anglosaské - USA, Kanada a Velká Británie, které jsou od možného konfliktu daleko, a pak evropské - Německo, Francie a další, které naopak se ho obávají. Anglosasové jsou radikální a posílají na Ukrajinu zbraně a munici ostošest. Evropané jsou zdrženliví a dávají přednost dodávkám humanitárního charakteru, třeba polním nemocnicím, neprůstřelným vestám, přilbám. Naše vláda přes chabé znalosti angličtiny některých ministrů se chová, jako by byla anglosaská.
A ten nejhorší problém, který může vůbec nastat, tak je právě v tomto období, kdy začnou zimní olympijské hry v Pekingu. Ono právě před lety, v roce 2008, když začaly letní olympijské hry v Číně v Pekingu, tak začala válka v Jižní Osetii, 8. 8. 2008. Proto považuji za pravděpodobné, že někdy v době konání zimních olympijských her v Pekingu dojde na východě Ukrajiny k něčemu podobnému jako v den zahájeních letních olympijských her v roce 2008, tedy k takovému útoku na Donbas, který přinutí Ruskou federaci zasáhnout, jako tenkrát 8. 8. 2008 začala sedmidenní válka mezi Ruskou federací a Gruzií. Ono je tam jedno velké nebezpečí a to jsou dobrovolnické jednotky na obou stranách hranice. Já se domnívám, že v nich je pro takový scénář nadkritické množství magorů. A já bych to rád vysvětlil, protože u nás se v alternativních médiích, ve veřejnoprávních moc ne, mluvilo hlavně o těch, které bojují na té ukrajinské straně. Zapomíná se na to, kdo jsou ti bojovníci, kteří jsou na druhé straně, protože se o tom prostě rovnou říká, že je to ruská armáda. Není. On tam samotný začátek toho konfliktu, který byl vyprovokován, tak je vlastně celou tu dobu, celých těch sedm let, soubojem dvou nacionalismů - ukrajinského a ruského - a dvou ideologií - krajně pravicové na té ukrajinské straně a stalinistické na té straně povstaleckých republik. Stačí už jenom ten název, že jsou to lidové republiky.
Ta podpora, která byla od samého začátku, tak pocházela z té ruské strany ze dvou naprosto zdánlivě nesmiřitelných politických směrů - monarchistů a komunistů. Spojoval je právě ten nacionalismus. A na té ukrajinské straně to bylo podobné. Tam prostě to byli lidé ze západní Ukrajiny, lidé, kteří válčili například v Čečně na straně právě Čečenců proti Ruské federaci, ale někteří z těch, kdo vlastně stáli za tím vytvořením povstaleckých republik, jako byl třeba Girkin Strelkov, tak když jsem se díval na jeho životopis, tak to byl člověk, který v roce 1991 byl studentem archivnictví na moskevské univerzitě a monarchista. A najednou se objevil v Podněstří, kde válčil, pak válčil na Ukrajině, pak se šel podívat do Bosny a nakonec v tom roce 2014 zakládal tu povstaleckou Doněckou republiku. ***
