(1.10 hodin)
Poslanec Jaroslav Foldyna: Paní řídící, paní místopředsedkyně, děkuji za slovo v tuto pozdní noční hodinu nebo začínající ranní hodinu. Já jsem se přihlásil, abych navrhl do jednání bod, který by, a já jsem již tady o tom mluvil, a to je podrobná informace vlády o daru pro Ukrajinu, o daru, kterým není nic jiného než munice. To jsou náboje ráže 152 mm. Je jich 4 006 kusů za 36 milionů korun. Těch 36 milionů korun, to jsou peníze českého daňového poplatníka. A já bych v té informaci chtěl slyšet pár věcí. A hlavně řeknu, co mě vlastně vedlo k tomu, abych tu otázku vládě položil.
Vedl mě k tomu prezident Ukrajiny pan Volodymyr Zelenskyj, když reagoval na to, že Spojené státy stahují diplomaty, tak se nad tím krokem Spojených států pozastavil a říká, prosím vás, já to cituju takhle z deníků, které jsem si k tomu přečetl. Já jsem s tím panem Zelenským ještě nemluvil. On tady říká, že vlastně oni v té napjaté situaci s Ruskem žijí od roku 2014, od té anexe Krymu, že žijí v takovém napětí, nicméně nevidí jediný důvod k tomu, aby řekl, že to riziko je větší než předtím. Takže se vlastně pozastavil nad tím, že ten pan Biden stáhl své diplomaty z Kyjeva a z Ukrajiny, když tedy, jak říká pan prezident Zelenskyj, oni vlastně v tom napětí žijí od roku 2014 a vlastně se tam nic jiného nebo nového, většího, razantnějšího neděje.
Pokládám si také otázku, byl jsem na vojně pouze četařem u vojenského útvaru, který se zabýval ženijní technikou, takže nejsem tedy velký stratég a čtu strašně rád články různých odborníků na strategii, a někteří odborníci se pozastavují nad jednou věcí, že vlastně my tady mluvíme o tom, že je jakási krize na Ukrajině a že každou vteřinu můžou zaútočit ruská vojska na tu Ukrajinu, a jsou odborníci, kteří říkají, ono je to takové divné. Každý, když chce na někoho zaútočit, tak to dělá tak, aby ten druhý se na to nebyl schopen připravit. A my tady sledujeme čtyři měsíce masivní přesuny ruských vojsk na ruském území a vlastně z toho dedukujeme, že to jsou přípravy na útok. Takže vlastně čtyři měsíce teď probíhá to, že vojska NATO a spřátelená vojska, s kterými jsme v té alianci, říkají, že se chystají na útok Ruska na Ukrajinu. Je to takové neobvyklé. Možná, že by se někteří kolegové, kteří se třeba s tím panem generálem Pavlem znají, on tomu taky rozumí, by se ho mohli na to zeptat a on by nám řekl, že prostě je to podivná strategie, že bychom dopředu říkali, že na někoho zaútočím, aby se on připravil a my jsme ten útok měli ještě těžší. Anebo je to jenom politická hra toho Vladimíra Putina o to, aby ho svět bral vážně a zřejmě aby bral asi vážně i ty ruské zájmy. Každá velká země má svoje zájmy, stejně má Německo své zájmy, Velká Británie má své zájmy, Spojené státy, Francie, takže každá tahle velká země má své zájmy, jenom mně to připadá, jako bychom my neměli žádné své zájmy. Nevím, jaké zájmy. Jak třeba přišla česká vláda na to, že ti Ukrajinci ze všeho nejvíc dneska potřebují náboje do kanonu ráže 152 mm? Já vím, že se u nás přezbrojuje na jinou ráži, takže vlastně nám to zatěžuje ty sklady a my teď tedy vyvezeme na Ukrajinu 4 006 kusů nábojů za 36 milionů 600 tisíc korun. Já bych ani tak nemyslel, že to je věcí Ministerstva obrany, jako Ministerstvo zahraniční věcí. Jak na to tedy vlastně to Ministerstvo zahraničních věcí, potažmo potom Ministerstvo obrany přišly, že zrovna tyhle náboje Ukrajina potřebuje v tomhle množství a v této chvíli? Já bych chtěl, aby nám to jaksi odpovědní lidé z vlády vysvětlili, abychom to nebyli my, kdo tady vlastně podněcujeme k té válce, když vlastně ten pan ukrajinský prezident říká, že vlastně ta krize není o nic větší, než tady zažívá Ukrajina od roku 2014.
To znamená, proto navrhuji tento bod, abychom se detailně dozvěděli, jak to vlastně s tím darem nedarem je, jestli to není tedy, abychom se pak nedopustili vlastně toho paragrafu, co je podněcování k válce, nebo jak ono se to jmenuje. Víte, jak je teď v módě, že vše pořád někdo obviňuje za něco, tak abychom se nestali předmětem nějakého trestního řízení, že tady vlastně podněcujeme k té válce my, když ti Ukrajinci vlastně slovy svého prezidenta říkají, že nezažívají nic neobvyklejšího. Já chápu třeba toho pana amerického prezidenta, který o tom diskutuje, protože samozřejmě zájmy tak velké a krásné země a silné země a vyspělé země, jako jsou Spojené státy, jsou jiné než zájmy desetimilionového středoevropského národa, který je tak blízko k té Ukrajině. Samozřejmě ti pánové z těch Spojených států to mají dost daleko, takže oni mají takový jiný pohled na tu věc, ale jak na to přišla ta česká vláda? Proto tedy se snažím navrhnout ten bod jednání - detailní informace o tom, jak česká vláda přišla k tomu, že zrovna té Ukrajině... A já si dovedu představit, že by Ukrajina něco potřebovala a že třeba potřebují pro děti nějakou stravu nebo pro děti nějaké oblečení nebo potřebují nějaké zdravotní materiály, to si dovedu představit a velice rád bych po nějaké dohodě té Ukrajině takhle pomohl, nicméně když tam posíláme ty šrapnely zrovna, jak nás to napadlo? Aby nám to tedy vysvětlili předáci naší vlády. On tady není pan ministr zahraničních věcí, on by nám to určitě řekl, že třeba mluvil s nějakým tím ukrajinským ministrem, s panem Kulebou. Já jsem s panem Kulebou měl možnost se setkat kdysi, je to takový zajímavý člověk, a třeba ten náš pan ministr zahraničních věcí s ním mluvil a on mu asi řekl, že to potřebujme. Určitě nemluvil s tím Lavrovem tedy. Ten by mu to asi neřekl, že potřebují Ukrajinci ty patrony.
Já jsem měl tady možnost se setkat s jedním z generálních ředitelů jedné velké ukrajinské strojírenské firmy. Na tom jakoby demonstruji nějaké potřeby, že člověk jakoby časem přijde na to, že oni něco potřebují, tak pan generální ředitel té velké ukrajinské firmy říkal, že dvě třetiny produkce, kterou montují a vyrábějí, tak ty díly, které spotřebovávali na tu výrobu, tak je měli z Ruska, obchodovali s tím Ruskem a dvě třetiny toho, co vyrobili, tak do toho Ruska také zase prodávali. A vzhledem k tomu, že tam vznikla krize, protože to Rusko si nárokuje nějaké věci na Ukrajině a Ukrajina s tím zase nesouhlasí, víte, jak to bývá u těch sousedů, takže vlastně ten velký podnik, který zaměstnává tisíce lidí, tak se vlastně dostal do velkých těžkostí. Ono na té Ukrajině je to dost složité, protože vlastně ti oligarchové, kteří tam jsou, oni mají často švýcarské, izraelské a různé ty pasy, tak vlastně ovlivňují tu politiku, nejenom to hospodářství, ale prostřednictvím těch peněz a toho hospodářství ovlivňují i tu politiku, takže je takové divné. A já mám také strach z toho, kdo vlastně ty patrony z českých skladů dostane do ruky. ***