(15.00 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Nouzový stav státu však není situace, která by měla předvídaně především politický charakter. Jeho vyhlášení je vázáno zejména na situaci živelních pohrom, ekologických a průmyslových havárií, nehod nebo jiných nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, avšak dodáváme, i vnitřní pořádek a bezpečnost.
A dále: Působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti osob fyzických a právnických při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, upravuje zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, krizový zákon. Tedy opět nikoli žádný jiný zákon, tím méně pandemický. A my na to upozorňujeme už dva roky. Už u předešlé vlády jsme říkali, že můžeme novelizovat zákon na ochranu veřejného zdraví a že máme ještě krizový zákon a že prostřednictvím těchto dvou zákonů jsme schopni tu pandemii řídit a že u toho nemusíme omezovat práva a svobody jednotlivých občanů nějakým nesmyslem, který má jméno pandemický zákon.
Nouzový stav, jak víme, vyhlašuje vláda nebo její předseda s dodatečným schválením vlády. Vláda je však povinna neprodleně informovat Poslaneckou sněmovnu o vyhlášení nouzového stavu. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních a práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Nouzový stav se vyhlašuje po dobu třiceti dnů s možným prodloužením Poslaneckou sněmovnou. Takže i ten nouzový stav, který byl v mnoha státech vyhlášen, má nějakou omezenou dobu a po třiceti dnech ho prostě přezkoumá Sněmovna, hlasuje buď o jeho prodloužení, nebo o zrušení. A vy navrhujete, vážená pětikoalice, svůj pandemický zákona na dobu neurčitou.
Smyslem každé ústavy je regulace společenských vztahů, a to jak v dobách klidu a míru, tak i v krizových situacích. Ústavy počítají s nutností aktivizovat společnost v krizových situacích, ať již jde o krizové situace probíhající nezávisle na úmyslu člověka. Opatření aktivizace společnosti mají svůj počátek, například vyhlášení stavu nouze, i svůj konec, ukončení stavu nouze, respektive jeho zrušení. Ústava poskytuje rámec pro podmínky, kdo a za jakých okolností uvádí společnost do těchto zvláštních mocenských situací. Stát by měl vždy pečlivě zkoumat, zda konkrétní krizová situace skutečně vyžaduje vyhlášení mimořádného stavu a v jakém rozsahu má být po dobu trvání mimořádného stavu zasahováno do práva a povinností.
Krizová situace nastoluje před veřejnou moc otázku podmínek, za nichž lze nebo je nutno mimořádná opatření přijmout. Tyto podmínky, respektive meze nezbytnosti, je možno spatřovat v následujících předpokladech:
Za prvé při posuzování důvodnosti opatření je nutno posoudit, jsou-li mimořádná opatření vůbec nutná a zda je nebezpečí, které hrozí, reálné. My si myslíme, že v současné době ne.
Za druhé při posuzování přiměřenosti opatření je nutno posoudit, zda jsou navrhovaná opatření přiměřená rozsahu, intenzitě a povaze dané krizové situace, zda jsou adekvátní tomuto nebezpečí, které hrozí. Taková opatření jsou namístě, když jsou například ohroženy životy nebo zdraví lidí.
Naprosto stěžejní věc ve vztahu k novele pandemického zákona: Žádné mimořádné opatření nelze protahovat nad rámec časové nezbytnosti. A o tom jsme už tady hovořili, kde, abych byl korektní, ve vašem původním návrhu pandemického zákona je doba neurčitá. To věřím, že by i pan Rychetský v tom zákoně určitě opravil. Omezující opatření musí být vždy dočasná. Zákonné rámce omezení lidských práv nemohou být neomezené a nekonečné.
A teď pojďme k ústavněprávní deskripci a analýze předpokladů a podmínek takzvaného stavu legislativní nouze, zkráceného legislativního procesu, který svým rozhodnutím stanovila pro novelu pandemického zákona předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová. Projednání návrhu zákona nebo jeho změny ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze představuje zákonem stanovenou výjimku z řádné zákonodárné procedury, jejíž důvodnost je založena nikoliv na konsenzu mezi poslanci napříč politickým spektrem, nýbrž na závažnosti situace, na kterou je podle názoru vlády třeba bezprostředně reagovat přijetím zákona nebo jeho změnou. Takové okolnosti ve vztahu k novele pandemického zákona nenastaly. Ustanovení § 99 odst. 1 jednacího řádu vymezením důvodu pro vyhlášení stavu legislativní nouze neomezilo aplikaci tohoto postupu na určité konkretizované okolnosti, jak to činí čl. 8 ústavního zákona č 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, nýbrž stanovilo intenzitu jejich závažnosti. Zkrácené jednání je tak podmíněno existencí mimořádné okolnosti a intenzitou možného negativního důsledku na jednu z obecně vymezených chráněných hodnot, a to práva a svobody občanů, bezpečnost státu nebo ochrana majetku. To už v případě onemocnění covid-19 taktéž neplatí, jestliže za jeho nejzávažnější společenský dopad je konsenzuálně považováno vytížení či přetížení kapacit nemocnic, respektive jejich speciálních pracovišť jednotek intenzivní péče.
Za mimořádnou okolnost i ve smyslu nálezu Ústavního soudu je možno považovat jen takovou okolnosti, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních a vnějších, anebo může jít o okolnost, jakou představují přírodní katastrofy. Samotnou důvodnost vyhlášení stavu legislativní nouze je pak nezbytné posuzovat s ohledem na dobu rozhodování a rozsah informací, jež byly v této době k dispozici. Dále je nezbytné poměřovat též intenzity důvodů stavu legislativní nouze ve vztahu k omezení dotčených ústavních principů, neboť zájem na zabránění nebo odstranění důsledků by měl s ohledem na chráněné hodnoty podle § 99 odst. 1 jednacího řádu v konkrétním případě převážit nad zájmem na řádném průběhu legislativní procedury. Musí být zřejmé, jaké konkrétní důsledky podle vlády hrozí pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení, tedy co odůvodňuje závěr o hrozbě značných hospodářských škod nebo ohrožení základních práv a svobod nebo bezpečnosti státu. Tyto důvody přitom nesmí být svévolné a konkrétní návrh zákona, jehož projednání ve zkráceném řízení vláda navrhuje, musí být schopný zamezit vzniku nebo trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu.
Nic z toho v případě novely pandemického zákona naplněno není a vyhlášení stavu legislativní nouze je výsměchem zákonům a naprostou nehorázností. Vůbec bychom to neměli akceptovat. Je neskutečné, jak vláda a předsedkyně Sněmovny pošlapávají právo. Ústavní soud se přitom neztotožnil ani s tím, aby za dostatečný důvod omezení ústavních principů vztahujících se k legislativnímu procesu bylo možné bez dalšího považovat pouze odkaz na obecné a hypotetické riziko nepodložené žádnými konkrétními daty, že by případné nepřijetí návrhu zákona mohlo mít negativní dopad na hodnocení České republiky ze strany ratingových agentur, respektive negativní reakci ze strany finančních trhů, i když sám nezpochybnil význam uvedených faktorů pro stav veřejných financí jakož i možnost České republiky prosazovat své zájmy a zájmy jejích občanů.
Stav legislativní nouze a zrychlený legislativní proces, to je to, o čem se tady dnes mluví a o čem se bavíme. A hnutí SPD tvrdí, že je nesmysl projednávat pandemický zákon zrychleným procesem anebo v legislativní nouzi, zvlášť když všichni z pětikoalice říkají, že jde o jistotu až na nějakou podzimní vlnu, která teoreticky může přijít. ***
