(15.40 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
Moje osobní zkušenost: mluvila se mnou kolegyně, zkušená učitelka, která je ve školství 23 let, nastupovala rok přede mnou, a ta skoro se slzami v očích říkala, že už toho má dost a že vážně uvažuje o tom, že skončí, přitom tím školstvím žije. Jen tak mimochodem, na naší škole vytvořila třídy s prvky Montessori. Ona opravdu věnovala tomu neuvěřitelné úsilí, vlastní finance, všechno zařídila prakticky sama a rozjela Montessori třídy, což je úžasná věc, když si rodiče mohou vybrat ze způsobů výuky. A ona říkala: My jsme hozeni přes palubu. Tady se dělají nějaká nepopulární opatření, která ale musí vyhlašovat ředitelé, ti ředitelé za to mají veškerou odpovědnost, ale hlavně z pohledu rodičů.
Ono obecně teď momentálně jsme ve stavu, kdy se všechno hází na ředitele a pedagogické pracovníky a oni jsou vlastně mezi mlýnskými kameny. Oni ať se rozhodnou, jak se rozhodnou, vždycky budou ti špatní. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když budu do detailu dodržovat veškerá opatření, i když soud rozhodl, že jsou špatná, z našeho pohledu nemají žádnou logiku, tak jedna polovina... stejně jak totiž je rozdělena společnost, tak úplně stejně jsou rozděleni rodiče. Takže ředitel rozhodne tak, že bude striktně všechno dodržovat, a už na něj míří žaloby od jedné půlky rodičů. On se tedy rozhodne: Zachovám si zdravý rozum, trošičku to rozvolní, a v tu chvíli ho zažaluje druhá polovina rodičů, která má prostě pocit, že ty jejich děti chce zabít. A ti ředitelé v tomto směru nemají vůbec žádnou oporu.
Dále, jakým způsobem teď funguje informování, co vlastně ředitelé mají dělat. Nyní, za současné situace, není nic divného, kdy paní ředitelce do datové schránky přijde informace, co má dělat od pondělí ráno, a přijde jí to v neděli večer do datové schránky. Já tedy si úplně nejsem jistý, jestli Ministerstvo školství má představu o pracovní době ředitelů a učitelů, ale nejsem si úplně jistý, že ředitel v té škole spí a pravidelně každou hodinu si zjišťuje, jestli mu něco nepřišlo do datové schránky, a nejenom že poslat to v neděli je nesmyslné, když to chci od pondělí. Druhá věc je, že ředitel musí mít čas na přípravu, jakým způsobem to doporučení, nařízení nějakým způsobem aplikovat, aby mohlo vejít v platnost. To znamená, že my ty ředitele opravdu dostáváme na kraj psychické výdrže i fyzické. A jak tady říkal kolega přede mnou, klobouk dolů před těmi řediteli, že už nám nepodávají hromadné výpovědi.
To znamená, že tato novela, možnost, že ředitelé mohou vyhlásit ředitelské volno, určitě stoprocentně jim vytrhne trn z paty. Krajská hygienická stanice nestíhá, ředitel dostane přesně do ruky v daný moment, kolik je dětí v karanténě, kolik má učitelů, a ten ředitel, protože je kvalifikovaný, má zkušenosti z praxe, do hodiny paní ředitelka je schopna zajistit plnohodnotnou on-line výuku.
Já jsem z pozice učitele zažil dvě ty vlny, vlastně byly to dva školní roky po sobě. První školní rok, všichni jsme na to koukali, netušili jsme, co máme dělat, nikdo to nevěděl. Nevěděli to napříč celou Evropou a v některých případech to nevíme pořádně dodnes. A my jsme nějakým způsobem experimentovali, bádali. Pak skončil školní rok, paní ředitelka si nás svolala na poradu, každý jsme řekli nějaký svůj názor, a vlastně jsme vytvořili, i když jsme... nebo takhle, my jsme doufali, že už nic dalšího nepřijde, ale tušili jsme, že přijde. Takže paní ředitelka jednoznačně si vytvořila vlastní bojový plán, když to (tak) řekneme. Všichni jsme se museli sjednotit, aby to nebylo chaotické, a měli jsme jasnou představu a vizi, jak on-line výuka bude probíhat. To znamená, že byli jsme na to připraveni.
Ale na rovinu, on-line výuka nikdy nebude plnohodnotná. To znamená, když já tady potom slyším nějaké takové ty náznaky, že by on-line výuka měla být nějakou normou, plnohodnotným doplňkem prezenčního studia, tak je to krok špatným směrem. Určitě souhlasím s tím, že on-line výuka by měla být nějakým způsobem ošetřená, ale rozhodně to na ní nestavět. Důvod je naprosto jednoduchý. Když se zeptáte dítěte v rámci školního kolektivu, tak to nejhorší, co můžete udělat, že přímo před tím školním kolektivem se kouknete na to dítě a zeptáte se, jestli něčemu nerozumí. Málokteré dítě v školním kolektivu najde dostatek odvahy, že zvedne ruku, já nerozumím tomu a tomu, protože má pocit selhání, že ty děti se mu budou smát. Jako učitel, když stojím ve třídě, tento dotaz vznesu, tak se nemusím vůbec... takhle, ten dotaz vůbec nemusím vznést, omlouvám se, ale stačí se jenom dívat na ty děti, jo? Skončím nějakou část, kouknu se a teď už na pohledu očí vyděšených, hledají pomoc všude možně, a teď si řeknou: Ajajaj, tak tady se neurodilo, tady to semínko nevyklíčilo, tak to zkusíme jinak, když to nejde dveřmi, uděláme to oknem, když to nepůjde oknem, skočíme do toho komínem, do těch znalostí a vědomostí. Takže opravdu, on-line výuka je ta poslední možnost. A právě tady možnost ředitele v jednotlivých třídách vyhlásit distanční výuku umožní, aby maximální možný počet dětí dostal tu nejlepší a maximální možnou výuku, kterou si děti zaslouží.
Dál už nebudu zdržovat, námětů, jakým způsobem rozšířit pravomoce ředitele, mám samozřejmě v hlavě spoustu. Ale co se týká tohoto projednávaného zákona, určitě podpoříme to, aby ředitelé skutečně ty pravomoce měli větší, a nechali jsme to na nich jako na profesionálech. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Také děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. S tou první se hlásí paní poslankyně Jana Pastuchová. Paní poslankyně, máte slovo, vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní předsedající. Já jenom s faktickou krátkou poznámkou. Omlouvám se kolegovi, který mluvil před tímto kolegou, že už to tu mohlo dříve, třeba před rokem. No, ono to tu mohlo být už 11. 1., když jsme schvalovali v legislativní nouzi zákon o státní sociální podpoře, a dneska by ten zákon, protože včera ho podepsal pan prezident, tak dneska už mohl být, protože i já mám mnoho, mnoho zpráv od ředitelů a kolegů, kteří říkají, že tento zákon kvitují, ale že přijde s křížkem po funuse, protože omikron už bude za horama.
A další věc. Ještě tím, že to mohlo být dřív, tak já... nesedí tu pan ministr práce a sociálních věcí, ale asi bych mu tedy poradila, jestli už myslí na to, že 28. října končí krizové ošetřovné, kdy rodiče mohou čerpat ošetřovné po celou dobu uzavření škol a mají nárok na 80 %, tak abychom zase nemuseli mít mimořádné schůze na to, aby ty rodiče nedostávali zase jenom šedesát. Děkuji. ***
