(3.00 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
A musím říct, že pokud by to takhle bylo, tak by to pro mě bylo obrovské překvapení, že tento závazek se tady objevuje ve vládě, kde ODS hraje klíčovou roli. Inu, časy se mění. Ale říkám znovu, možná že jsem to dobře nepochopil a že to je stále ještě jenom příspěvek České republiky ke klimatické neutralitě Evropy, protože samozřejmě je úplně jiná situace, když se díváme na podmínky a cenu klimatické neutrality nebo náklady klimatické neutrality například v zemích typu Švédska, Dánska nebo Rakouska s jejich geografickou polohou, s jejich klimatickými podmínkami, s jejich možnostmi obnovitelných zdrojů oproti České republice jako jedné z nejprůmyslovějších zemí - v Evropě, v centru, bez moře a tak dále. Takže tohleto jsou věci, které jsou velmi zajímavé, a pokud je to takhle míněno, pak tedy je to opravdu průlom. Ale pak je potřeba si říct, že ty náklady budou opravdu astronomické a že všechny evropské fondy, které máme k dispozici a budeme mít k dispozici v příštích letech, tak budou tvořit jenom malou část toho, co tato změna bude stát. Protože tady se bavíme o mnoha bilionech korun, mnoha tisících miliardách korun k dosažení.
A jsem velmi zvědavý na novou politiku ochrany klimatu, která bude tyto podmínky obsahovat, protože když se opravdu s tím seznámíte, zjistíte, že v tu chvíli už nesmí tady být byť jediný vůz nebo jediný vlak nebo cokoli, co si vzpomenete, na fosilní paliva. Vytápění budov musí být řešeno úplně skutečně revolučně, ale samozřejmě včetně i ve starých domech, nejenom v nových budovách, které budou postaveny. A buď tady házíme čísly, a je nám jedno, jak to dopadne, protože - a to si myslím, že je trošku taková ta pohádka o císařových nových šatech - že politici rádi - ale to se netýká jenom českých politiků - slibují velmi snadno do roku 2050 něco, protože velmi pravděpodobně nebudou v té době ve funkci a někteří ani na světě, ale hůř se to dosahuje v roce 2030, kam samozřejmě náš horizont vidíme podstatně lépe. Takže to je pro mě zásadní věc.
Pojďme dál. Dále se zde hovoří, a už to tady padlo, o podpoře fotovoltaických zařízení na minimálně 100 000 střechách do roku 2025. To je určitě ambiciózní scénář. Chtěl bych jenom připomenout, že základ pro tento cíl jsme na Ministerstvu životního prostředí vytvořili úspěšným programem Nová zelená úsporám, který už za rok 2021 trhala rekordy a ten zájem stále stoupá. Ale samozřejmě 100 000 střech za pět let znamená poměrně velkou ambici především v kapacitách realizačních. A to už tady padlo, nechci opakovat to, co říkal třeba kolega Roman Kubíček a další. Peníze by měly být k dispozici v rámci programu Nová zelená úsporám, popřípadě Národního plánu obnovy nebo Modernizačního fondu. A jenom bych tady chtěl zmínit, a paní ministryně Hubáčková to ví, že tento typ investic je velmi dobré kombinovat s dalšími investicemi, které například slouží i ke snížení energetické spotřeby nebo energetické náročnosti budov, zateplování, výměna oken a tak dále, popřípadě využití dešťové či odpadní vody, aby občané, když už dělají takovou investici, tak to neskončilo jenom fotovoltaickým panelem, ale bylo možno opravdu využít nějakou synergii těchto opatření. Takových projektů jsme už dělali několik desítek tisíc v uplynulých letech. To znamená, tady vidím ten horizont, respektive tu ambici jako vysokou, ale splnitelnou. A domnívám se, že je to cesta.
Další velmi důležitou oblastí, kde se částečně shodujeme jako hnutí ANO s plánem nové vlády v rámci programového prohlášení vlády, ale ne zcela, je samozřejmě otázka vody, udržení vody v krajině, adaptačních opatření. I tady programové prohlášení vlády vychází především z toho, co Ministerstvo životního prostředí velmi úspěšně dělalo už od roku 2014, kdy jsme po mnoha letech, kdy se bojovalo především s povodněmi nebo proti povodním, konečně začali jako nová vláda bojovat se suchem nebo čelit suchu, protože on ten boj s přírodou vždycky samozřejmě je trošku protimluv, s přírodou se to vyhrát nedá, a ani myslím bychom přírodu porážet neměli. Ale je to způsob, jak Česká republika čelí něčemu, co je jasné, co myslím, že čím dál tím méně lidí pochybuje o tom, že skutečně k nějakým změnám dochází. Tady jsme realizovali mnoho tisíc projektů, jakým způsobem zadržet vodu ve městech, jakým způsobem zadržet vodu v krajině. Ale tady mi u tohoto bodu chybí daleko detailnější závazek, kolik obyvatel obcí například bude připojeno na nové zdroje pitné vody či kanalizaci, kolik obcí získá možnost postavit třeba domovní čistírnu odpadních vod, kolik stromů bude vysázeno? Prostě měřitelné, hodnotitelné parametry. Rozumím tomu, že vláda nemá asi zájem příliš ty hodnotitelné parametry tam dát, protože je to jednodušší z hlediska kontroly pro ni. Lépe se určitě v uvozovkách hodnotí lépe pro ni, hůře pro veřejnost, média či opozici obecné závazky nebo klišé.
Peníze na tato opatření už jsou v rámci vyjednávání o novém operačním programu Životní prostředí v zásadě zajištěny. Myslím, že ten program je dobře zajištěn, a nejenom v OPŽP, ale samozřejmě i v dalších programech. Ale co mě tady zarazilo, a jsem rád, že je tady... (Rozhlíží se.) ... je tady, i pan teď nově ministr práce a sociálních věcí, ale samozřejmě ještě stále minimálně myšlenkově určitě bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka, se kterým jsme zakládali skupinu VODA-SUCHO, a celou řadu věcí jsme připravovali. A tady mě velmi zarazilo, a já znovu budu citovat jeden cíl vlády, který mi připadá hrozně v tomto případě nedostatečný. Tady se přímo říká: "Budování nových vodárenských nádrží dovolíme jen výjimečně a pro účely zásobování obyvatel pitnou vodou." Zase, nechci slovíčkařit, ale z toho pro mne vyplývá, že vláda nechce pokračovat v přípravě výstavby přehrad, které mají jiný účel než vodárenský, tedy vodárenský, to znamená pro pitnou vodu. Třeba protipovodňový účel, zdroj vody pro zemědělce, průmysl či rekreační účely. Tady jenom připomínám, že výstavba nebo příprava nevodárenských nádrží, tedy říkejme jim vodních nádrží nebo přehrad, byla dlouhodobě ve strategických plánech Ministerstva zemědělství, a to i za doby, kdy právě ministrem byl Marian Jurečka. A pamatuji si dobře, protože těch jednání jsme samozřejmě absolvovali spoustu, že to bylo právě Ministerstvo zemědělství, které velmi tlačilo, aby počet projektů byl podstatně větší, než si třeba přálo Ministerstvo životního prostředí, například z důvodu střetů s ochranou přírody. Nakonec jsme se ale dohodli na kompromisu, a myslím si, že na dobrém kompromisu. Z toho nakonec vznikl aktualizovaný seznam míst v České republice, která budou dále rezervována pro výstavbu vodních nádrží. Znovu říkám, vodních nádrží, ne vodárenských. Opět nechci tady školit z terminologie, ale jestliže hovoříme o vodárenské nádrži, bavíme se o nádrži s pitnou vodou. A já se ptám, a to je dotaz, který tady vznáším spíš jenom takhle obecně, a o to více, že je skoro čtvrt na čtyři ráno, a vlastně si ani nikdy nepamatuji, že by mě ve čtvrt na čtyři ráno poslouchalo takovéhle poměrně rozsáhlé plénum, a možná že si moc fandím, že mě poslouchá, ale... (Reakce v sále.) Tak na něčem se shodneme. Ale myslím, že je to docela zásadní otázka, pro mě tedy určitě, a myslím si, že i pro mnoho lidí, kteří nás sledují, nebo budou nás sledovat ze záznamu, ale tak pesimistický bych nebyl. ***
