(2.40 hodin)
(pokračuje Jaroslav Bašta)
Výchova digitálního proletariátu opravdu nesmí být naším cílem. Musíme mít na paměti, že již před více než sto lety naše vzdělávací soustava vychrlila takové množství vzdělaných lidí, techniků, lékařů, umělců, pedagogů, že museli hledat uplatnění za hranicemi Rakouska-Uherska, zejména ve státech na východě a jihu od nás. Jejich vliv byl tak výrazný, že se docela vážně mluvilo o české kulturní okupaci Balkánu a carského Ruska. Právě tito vzdělanci velmi usnadnili pozdější ekonomickou expanzi československých firem a zasloužili se o dobrou pověst naší země. A to naši předkové v počátcích národního obrození vlastně začínali úplně od nuly.
Záměrně připomínám české národní obrození, protože na nás dnes leží rozhodnutí, jakou cestou se vydá naše společnost a stát, zda se staneme trvalou součástí skomírající Evropské unie, která se prostřednictvím Green Dealu prozelení až do doby kamenné, dobrovolně podlehne populačnímu a náboženskému tlaku svých jižních sousedů a zdvořile během dvou generací vymře, nebo se vydáme svojí osvědčenou historickou cestou a všem navzdory přežijeme a zachováme si svůj stát, jazyk i kulturu. Prvním předpokladem pro tuto základní změnu politického kurzu představuje odstranění stávajících protinárodních politických elit. V tomto ohledu se spoléhám na současnou koalici, která v rekordně krátké době prokázala tak nebývalou kombinaci ideologické zabedněnosti, arogance a nekompetentnosti, že po pravděpodobně předčasném skončení jejího mandátu se Česká republika vydá cestou obnovy národního státu po vzoru Maďarska a Polska.
Přes tyto naděje, které v novou vládu vkládám, budu samozřejmě hlasovat proti návrhu vyslovení důvěry. (Potlesk z lavic SPD.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Dalším přihlášeným je paní poslankyně Berkovcová Jana. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Berkovcová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, vzhledem k tomu, že se celý svůj profesní život pohybuji v oblasti školství a vzdělávání, tak se zaměřím i na tomto dnešním jednání o důvěře vládě právě na tuto oblast, která mi je profesně blízká.
Jako bývalá učitelka, lektorka, metodička dalšího vzdělávání učitelů jsem s velkým zájmem sledovala vyjádření nového pana ministra školství pana Petra Gazdíka a s napětím jsem očekávala, až představí své nápady a myšlenky, kterými chce dosáhnout zvýšení kvality českého vzdělávacího systému. Bohužel jsem z jeho dosavadních vyjádření trošku zklamaná, protože jsem se nedozvěděla nic nového, převratného. Zatím neslyšíme nic jiného než obecné fráze, proklamace, které jsou jen opakováním vizí a cílů ze Strategie vzdělávací politiky České republiky 2030+. A tady si myslím, že je férové a důležité, aby zaznělo, že tato strategie vznikala v uplynulých letech a zpracovávaly ji odborné pracovní skupiny pod vedením tehdejšího ministra školství pana Roberta Plagy. Myslím si, že tato strategie se z mého pohledu povedla a bývalá vláda si zaslouží určitě poděkování za dobře odvedenou práci.
Strategie 2030+ počítá s řadou opatření, která naše školy posunou kvalitativně dál, proměny obsahu a forem vzdělávání, hodnocení žáků, zajištění rovného přístupu ke vzdělávání, podpory pedagogických pracovníků a mnoho dalšího. Ale před novým panem ministrem stojí jeden velký úkol, a to, jak dostat tyto vize z papíru do reálné praxe. Bohužel, o tomhle se nikde nic nedozvíme, protože v programovém prohlášení vlády o tom není ani slovo. Celá kapitola ke vzdělávání víceméně jen kopíruje cíle z uvedeného strategického dokumentu, aniž by bylo konkrétně uvedeno, jak chce těchto cílů nová vláda dosáhnout. Přitom spousta změn se již nastartovala, v minulém období například revize rámcových vzdělávacích programů, rozvoj digitálních kompetencí, podpora disparitním krajům, podpora nadaným žákům a tak dále.
Takže tato vláda se nyní v podstatě jen poveze na vlně reformních změn ve školství, které již započaly před vaším nástupem a pokračovaly by i bez vás. Ředitelům a učitelům už dávno metodicky pomáhá tyto změny ve školách zavádět Národní pedagogický institut.
Ještě tu mám jedno téma, které mě pálí, a nejenom mě, ale i naše občany. V této souvislosti vám něco ocituji: "Profesionálně a zodpovědně připravíme české předsednictví EU na podzim 2022, zaručíme, že každý člen vlády bude ovládat alespoň jeden cizí jazyk, kterým se bez problémů domluví, budeme důsledně vyžadovat znalost světových jazyků u ministrů a náměstků." Připomíná vám to něco? Ano, to jsou předvolební sliby, ke kterým se před volbami zavázaly koalice SPOLU a Pirátostanu. A jaký je dnes skutečný výsledek? Ze současné vlády se nezvládne cizím jazykem domluvit nejméně pět ministrů, a to jsou jen ti, kteří to přiznali. Někteří se totiž o svých jazykových kompetencích odmítli s novináři vůbec bavit. A ti, co přiznávají úroveň B1 - pro nezasvěcené, to je střední úroveň, která vám možná stačí na dovolené, v restauraci, na tržišti, nikoli však na pracovních mezinárodních jednáních. Takže tolik ke slibům vládní koalice, že do vrcholných funkcí obsadí lidi s výbornou znalostí cizích jazyků. A ne, polština opravdu nestačí, pane ministře Stanjuro a paní ministryně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího. To už mohou všichni tvrdit, že umějí rusky, protože si pamatují pár slovíček a s bídou se podepíšou azbukou. A taky umíme všichni slovensky, že?
Myslím, že nikdo nezpochybní fakt, že angličtina je pro mezinárodní jednání klíčová, a obzvláště při blížícím se předsednictví Česka v EU. To by mě opravdu zajímalo, jak budou tito ministři vést kuloární hovory a budovat osobní vztahy. To se většinou děje bez tlumočníka, a navíc tlumočníci taky něco stojí, a ne málo. Takže i mezinárodní jednání se nám v tomto ohledu dost prodraží.
A s odstupem času je skutečně úsměvné, jak jste se v minulém volebním období ještě jako opozice snažili dehonestovat jazykovou výbavu bývalé paní ministryně Schillerové. Z dnešního kontextu naprosto neuvěřitelné, troufalé a hrubé. Promiňte, ale já mám státní zkoušku z angličtiny, a přesto by se mi z rozhovoru se CNN rozklepala kolena, a nemyslím si, že bych to bez přípravy zvládla. Tomu se může smát pouze ten, kdo absolutně nemá tušení, o čem znalost cizího jazyka je. A na druhou stranu, kdo v minulosti ocenil jazykové kompetence bývalého pana premiéra Andreje Babiše? Jako jediný ze všech předchozích premiérů se bravurně domluvil anglicky, francouzsky i německy. Klobouk dolů! Z vašeho tehdejšího opozičního tábora však nezazněla žádná slova obdivu či uznání. Jako jeho protivníci jste uměli jenom kritizovat a vysmívat se. A teď jste však poslali do vlády své zástupce, kteří se jednoduše prostě sami nedomluví. Takže v tomto ohledu jsem skutečně na stávající vládu zvědavá.
A závěrem jedno doporučení. V dnešní době existuje spousta výukových možností, jak jazykový handicap rychle dohnat. A vím, o čem mluvím, jsem učitelka a lektorka angličtiny. A tak opravdu doufám, že ministři nedělají po večerech nic jiného, než že se intenzivně učí angličtinu, když už to nedělali doteď, a že nám nebudou dělat v Evropě zas tak velkou ostudu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.) ***
