První je například: "Při plánování strategických investic státu se zohlední úroveň rozvoje regionu se zaměřením na strukturálně postižené regiony." Tak to opravdu není objevení Ameriky, protože územní specifický přístup je už dlouho základem regionální politiky. Je to takzvaně základní podmínka vůbec vyjednávání evropských fondů, a to ať už u programového období 2014 až 2020, nebo nového programového období 2021+. Vláda premiéra Andreje Babiše schválila novou strategii regionálního rozvoje, která je opřena o strategické investice, ale také o podpůrné programy zacílené na obce, města a podnikatele. Zároveň za mého působení již tři roky běží systémový projekt na mapování základní infrastruktury obcí, takzvaný AGIS. Tento projekt Ministerstvo pro místní rozvoj realizuje se Sdružením místních samospráv. Pokud se bavíme o partnerském přístupu, který také spadá pod tuto aktivitu, tak musím říci, že Evropská komise velmi výrazně oceňuje přístup České republiky, protože my jsme samozřejmě implementovali takzvané integrované nástroje a budeme je implementovat.

Česká republika patří mezi země nejlépe implementující integrované nástroje, máme systém takzvaných regionálních stálých konferencí, národní stálé konference a jde o to, aby samozřejmě území se státem pravidelně komunikovalo. Co mě trošičku překvapuje, že není až tak velká pozornost v programovém prohlášení vlády dávána čerpání evropských fondů. Na Českou republiku pan premiér Andrej Babiš vyjednal neuvěřitelný objem peněz, je to skoro bilion korun, přes 970 miliard korun pro rozvoj České republiky. Z těchto 970 miliard je například 42 miliard přímo určených na podporu regionů potýkajících se s útlumem těžby uhlí, takzvaný Fond pro spravedlivou transformaci. Další velmi významný nástroj je takzvaný Národní plán obnovy, když tedy pominu kohezní fondy, kde jr zhruba 550 miliard, tak Národní plán obnovy. Proto mě velmi zarazilo, když si přečtu mediální výstupy pana ministra, který říká, že se na Národní plán obnovy budou muset podívat, že ho projdou určitým auditem. Tak bych jenom ráda upozornila na to, že by bylo možná dobré, kdyby pan ministr se seznámil s harmonogramem jednotlivých fondů, protože Národní plán obnovy musí být pod smlouvami do konce roku 2023. Takže já doporučuji neanalyzovat, ale konat, protože jinak Česká republika o tyto zdroje přijde. Byla bych velmi ráda, abychom skutečně jsme tady se zaměřili na to, a samozřejmě i Sněmovna určitě tomu bude nápomocna, já určitě, tak, abychom jednou některých kroků nelitovali, protože pak už ty kroky jsou nevratné.

Dalším bodem je například: "Vytvoříme doporučené úrovně vybavenosti pro různé typy obcí a podpora venkova plného řemesel a rodinných farem." Tak to přece už dávno funguje na Ministerstvu pro místní rozvoj, už jsem o tom hovořila - již třetím rokem mapujeme základní infrastrukturu venkova, dokonce to bylo základním podkladem pro Koncepci rozvoje venkova tak, aby skutečně to bylo pomocníkem při nastavování podpory pro malé obce. To, že se neobjevují žádné nové věci, protože na Ministerstvu pro místní rozvoj funguje takzvaný Program podpory rozvoje regionů 2019+, kde podporujeme místní komunikace, prodejny, ordinace, školy, školky, hřiště, všechny tyto aktivity již na Ministerstvu pro místní rozvoj běží. Takže i tady si pan ministr může odfajfkovat neboli má splněno.

Třetím takovým bodem, který jsem zaznamenala v programovém prohlášení vlády, že zabrání kolapsu stavebního řízení a destrukci spojeného modelu veřejné správy. Tak za prvé, nový stavební zákon nepřináší destrukci spojeného modelu. Jde jen o vyjmutí účinnosti na úseku stavebního řádu, kde se smíšený model opakovaně ukázal jako nefunkční, a soudy judikují systémovou podjatost. Změna spočívá pouze v tom, že činnosti, které jsou v takzvané přenesené působnosti, to znamená, vykonává je stát, zůstanou nadále státu a stát si je bude vykonávat sám. Tato změna je nutná i z hlediska jednotnosti rozhodování, metodického řízení, řešení problematických výkonů rozhodnutí jako například černých staveb. Pokud zůstane model tak, že to zůstane na obcích a krajích, jako je to dnes, tak jsme opět černé stavby nevyřešili, protože jsme si všichni vědomi toho, že na úrovni obcí na to není ani personál, ani finance.

Nový stavební zákon nahrazuje množství povolovacích procesů jedním řízením. Dochází k zpřehlednění postupů povolování a moc nerozumím výrokům, když pan ministr říká, že nechce integrovat dotčené orgány, ale že zruší razítka. Dobře, tak pak už tedy je jenom jedna cesta, že přestaneme chránit veřejné zájmy, ale to si myslím, že není ta správná cesta.

Dalším bodem je "Místo centralizace posílíme metodickou podporu stavebních úřadů tak, aby byl dostupný jednoznačný výklad stavebního zákona a územně-plánovací dokumentace". No, k tomuto bodu je potřeba tedy asi si nastudovat správní řád, protože pokud někdo toto tvrdí, tak to z centrální úrovně udělat nemůže, pokud bude smíšený model, protože ve správním řádu nadřízený orgán pro kraje je ministerstvo, ale pro obce je nadřízeným orgánem kraj. To znamená, ta hierarchie tam bude stát, kraj, obec a skutečně k jednotnému rozhodování a k jednotnému metodickému vedení nemůže dojít. To může samozřejmě dojít pouze, pokud to bude centrálně řízeno.

"Zachováme stavební úřady na místní úrovni, aby se rozhodovalo se znalostí prostředí." Stavební zákon ve znění schváleném parlamentem v létě 2021 zachovává stavební úřady s místní znalostí. Jde o takzvaná územní pracoviště, jen snižuje jejich nadměrný počet, kdy máme více než 40 % jedno- a dvouhlavých stavebních úřadů. Zde potom není možná zastupitelnost, nestíhají, dochází k průtahům a tento krok nás opravdu vrátí zpět. Jenom pro vaši informaci, pořád jsme se tady holedbali tím, že jsme 157. v rámci Světové obchodní banky. Světová obchodní banka posuzovala průmyslový areál.

Pokud by došlo k modelu, že zůstanou prvoinstanční úřady na obcích a krajích, tak v podstatě - pokud se nezmění procesy a nezmění se všechny ty další věci - tak samozřejmě budeme pořád na 157. místě u těch průmyslových areálů. Na druhou stranu musím velmi ocenit i přístup koalice, že si uvědomuje, že u vyhrazených staveb skutečně chce jít cestou speciálního stavebního úřadu a Nejvyššího stavebního úřadu jako odvolacího orgánu. Aspoň u dálnic, samozřejmě vodohospodářských staveb, energetických sítí předpokládám, že skutečně tato cesta by mohla vést k tomu, že se to povolování zrychlí.

"Zachováme pro velká města možnost tvorby vlastních stavebních předpisů a posílení samospráv." No, to se už také stalo. Nový stavební zákon předpokládá, že tři největší města - Praha, Brno a Ostrava - budou mít svoje vlastní stavební předpisy. Musím říci, že města nejsou úplně ztotožněna s tím, že se odkládá nebo že je snaha odložit účinnost stavebního zákona. Ona už mají stavební předpisy připravena a najednou zjistila, že už se těšila na to, jak to budou realizovat na svém území, a odložení o rok, to samozřejmě není úplně v jejich zájmu.

Nový stavební zákon ve srovnání se současným stavem naopak posiluje pravomoci obcí v oblasti územního plánování. Pan premiér tady na začátku hovořil o bydlení jako o velké prioritě nové vlády. Tak já bych byla jenom velmi ráda, abychom si tedy připomněli, jak to s bytovou politikou na Ministerstvu pro místní rozvoj je. V programovém prohlášení vlády máte: "Připravíme nové finanční nástroje na výstavbu dostupných nájemních bytů formou půjčky od EIB a garancí státu za úvěry. Nastavíme podmínky výstavby tak, aby se na konci volebního období mohlo stavět 10 000 nájemních bytů ročně navíc. Na konci volebního období, to znamená v roce 2025, se bude stavět od 10 000 bytů navíc." Vzhledem k tomu, že chcete odložit stavební zákon, tak ho nezrychlíte. To znamená, pravděpodobně se spoléháte na to, že stavební zákon s účinností už od léta zrušil stavební uzávěry, což zejména ve velkých městech umožnilo, aby developeři se samozřejmě o tuto výstavbu významně postarali. Podpora bydlení už je také na Ministerstvu pro místní rozvoj obsahem koncepce bydlení 2021+, kterou opět, tuto koncepci, schválila vláda Andreje Babiše. Programy na podporu bydlení už dávno fungují.

Možná bych tady jenom upozornila novou vládu, že úvěry od EIB jdou do státního dluhu. Je potřeba si tedy uvědomit, že pokud mluvíme o navyšování zdrojů pro bytovou politiku, tak je to samozřejmě na úkor státního rozpočtu, protože EIB poskytuje úvěr pouze do výše 50 %. Garance za úvěry je samozřejmě cesta správným směrem, protože to může, tu splatnost úvěru, posunout na čtyřicet až padesát let, což významně sníží nájemné nebo samozřejmě družstevní splátku toho konkrétního žadatele. ***