(19.50 hodin)
(pokračuje Jan Richter)
Závěrem bych rád položil několik konkrétních otázek vládě, respektive premiérovi, pod kterého NSA spadá. Chybí mi - a rád bych tu odpověď ještě před hlasováním o důvěře vládě chtěl znát - proč není v programovém prohlášení konkrétní finanční částka, kterou chcete sport podporovat, aby s ní kluby mohly počítat? Jaká bude přímá pomoc klubům se zmíněným růstem cen energií? V prohlášení mi chybí, a to je celkem zásadní, chybí podpora sportu handicapovaných. Jaký to má důvod, že se to neobjevilo?
A závěrem už jenom: nikde jsem se nedočetl, jak bude podporována státní reprezentace a olympijské sporty. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. Beru na vědomí upozornění na preferovanou výslovnost příjmení.
Prosím paní poslankyni Pokornou Jermanovou, která je řádně přihlášená, a připraví se pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane premiére - někam odběhl, ale jsem přesvědčena, že mě slyší venku. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si samozřejmě přečetla celé programové prohlášení této vlády, ale detailněji bych se chtěla věnovat oblasti kultury. Kultuře se totiž dlouhou dobu věnuji jak v minulosti v pozici hejtmanky, tak v současnosti ve výboru regionů, také i jako staronová poslankyně a velmi se těším na spolupráci v podvýboru pro kulturu.
Jistě se shodneme, že naše země se může chlubit rozmanitým kulturním dědictvím, sahajícím svými kořeny daleko do minulosti. Můžeme být hrdí na celou plejádu osobností kultury světového formátu, a to nejenom z dob minulých, ale i současných. Myslím, že se můžeme právem považovat za národ s vysokou kulturní gramotností. Můžeme se opřít o skvělé profesionály a rozsáhlou infrastrukturu. Velkým problémem současné kultury u nás je její značné podfinancování a velká závislost kulturního a kreativního sektoru na veřejných rozpočtech. S tím úzce souvisí i přes v minulosti navýšené platy, nedostatečné ohodnocení pracovníků v kultuře. Covid jako takový dal kultuře velkou ránu a nyní, jak to vypadá dle programového prohlášení vlády a některých jejích kroků, může být pohromou tato vláda.
Jsme svědky toho, že i přes vysokou inflaci nedostali státem placení zaměstnanci v kultuře přidáno v letošním roce ani korunu. Při rostoucí inflaci budou tedy mít v peněženkách peněz mnohem méně. Jde většinou o srdcaře, ale je otázkou času, kdy začnou odcházet. Já se ptám, pane ministře, co s tím budete dělat? Já si myslím, že nic, protože rozhodnutí vlády je jasné, nepřidali jste ani korunu. Nad kulturní scénou se takto stahují mračna, a tak se spousta toho dobrého, co se podařilo v minulosti, přestože tady byla koronavirová opatření, je ohroženo. Nová vláda počítá se škrty a utahováním opasků v době, kdy kultura už tak krvácí. Aktuálně je velmi špatnou zprávou pro všechny kulturní instituce bez ohledu na to, zda spadají do veřejného, nebo soukromého sektoru, zejména rozpočtové provizorium. To prakticky zastavilo veškeré podpůrné programy, kterých mohly kulturní instituce využívat. Stejně tak jsou pozastaveny prakticky všechny plánované investice. To může mít dlouhodobé, někdy i trvalé následky.
Nová vláda navíc zcela ignoruje ochranu kulturních památek jako takovou. Chybí představa o dlouhodobých finančních plánech pro obnovu kulturní infrastruktury na celém území ČR, a to včetně obnovy památkově chráněných objektů. V programovém prohlášení nenaleznete nic o skutečné podpoře vlastníků nemovitých památek a objektů, jak s památkovou ochranou, tak bez ní. Naopak se ale vláda zavázala, že vybere národního ptáka, ale to už tady komentovat nebudu, protože to bylo zmiňováno hojně přede mnou.
Sektor kultury není v ČR rozhodně zanedbatelný. Více než 2 % všech tuzemských zaměstnanců pracuje právě v tomto oboru. V absolutních číslech pak jde o více než 112 000 profesionálních pracovníků a téměř 24 000 dobrovolníků. Kultura sama o sobě může generovat zisk, ale potřebuje k tomu podporu v investicích, renovacích a rekonstrukcích, které jsou obvykle velmi nákladné kvůli důrazu na zachování historických hodnot. Stát samozřejmě není ani za normálních okolností schopen všechny investice do kultury sanovat, rozhodně ne v takové míře, která by byla potřebná. Nicméně musí se na nich z velké části podílet, protože jde o národní bohatství, které jsme zdědili po předcích a nemáme právo je zanedbat.
Kvůli plánovaným škrtům hrozí, že přijdeme v mnoha případech o historické hodnoty, které budou pro příští generace nevratně ztraceny. Programové prohlášení nové vlády sice potřebu financí pro kulturu zmiňuje, ale vzhledem k praktickým krokům této vlády tomu moc věřit nemůžeme. Pane ministře, kde je alespoň nástin představy o víceletém financování kulturních institucí a grantových programů? Jako hejtmanka jsem vždy podporovala a snažila se iniciovat projekty, které by v zapomenutých a mnohdy polorozpadlých památek vrátily život. Není to vždy jednoduché a samo odhodlání pro to nestačí.
Pokud se podíváme na strukturu financování kultury z veřejných zdrojů, pak do ní jdou z 27,8 % peníze ze státních rozpočtů, kraje se podílí přibližně stejně z 27,2 %. Největší břemeno tak leží na obcích, jejichž investice pokrývají potřeby kulturního sektoru ze 45 %.
Považuji za nutné posílit programy podpory regionálních projektů alespoň o třetinu a postavit se za záchranu kulturního dědictví venkova. Jaký je však postoj vlády, to se nedozvíte. Důraz na mecenášství a sponzoring bude sice možná pro některé konkrétní kulturní aktivity přínosný, ale částky, o nichž se bavíme, rozhodně kulturu jako celek nezachrání. Soukromý sektor se na financování kultury podílí každoročně v řádu nižších stovek milionů korun, z čehož zhruba třetina bývá formou reklamy, a přibližně podobná suma jde ze soukromých kapes na vybavení audiovizuální a interaktivní technikou. Soukromému sektoru za to náleží určitě velké poděkování, avšak to rozhodně nenahradí škrty, s nimiž vláda počítá v letošním roce.
Je velkou neznámou, jak velké škrty kulturu čekají. Nebo budeme, pane ministře, překvapeni, že škrty se kultury týkat nebudou? U soukromé podpory jde nyní o stamiliony korun. Přitom my potřebujeme do kultury desítky miliard. Navíc podpora a zvýhodnění sponzoringu a mecenášství je zmíněna ve vašem prohlášení velmi obecně. Jak konkrétně bude vypadat? Bude vůbec pro někoho zajímavá?
Nedostatek financí lze řešit mnoha různými způsoby. Nabízí se samozřejmě přirozené propojení kultury s cestovním ruchem. Tomu může napomoci intenzivnější a kreativnější prezentace naší kultury v zahraničí, ať už by se tak dělo prostřednictvím agentury CzechTourism, nebo jinými kanály, bylo by to přínosné i díky multiplikačnímu efektu, který by měl dopad na celou ekonomiku. Tuto provazbu v programovém prohlášení vlády taktéž postrádám.
V poslední době je velmi důležitá i filmová a herní turistika, kdy lidé z celého světa vyhledávají místa známá z úspěšných filmů nebo počítačových her. Počítá i s tímto nastupující vláda? Ptám se, pane ministře, rezignoval jste na užší propojení kultury s cestovním ruchem? Já se to nedozvím z programového prohlášení. Jsme svědky toho, že památky jsou po většinu roku mrtvé, promiňte mi tento výraz. A ano, jezdí k nim sice autobusy s turisty a na prohlídkové trasy se čekají i fronty, ale tím to končí. Turismus také není všespásný. Je potřeba do historických budov tam, kde je to možné, vrátit společenský život spojený s lokálními a komunitními spolky. ***
