(18.00 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
I proto mně chybí velmi citelně, osobně mně chybí v tom programovém prohlášení zákon o celostátním referendu. Proč se bojíme se zeptat lidí na takové otázky jako: Jste pro to, aby mohli uzavřít občanský sňatek stejnopohlavní páry? Proč se toho bojíme? Proč nepřijmeme takový zákon? A ta odpověď by byla potom nabíledni. Něco jiného je samozřejmě - a tam bych byla vždycky a budu vždycky proti - abychom takové referendum konali v oblastech, jako je vystoupit či nevystoupit z EU nebo z NATO, to je pro mě tabu. Ale na otázky kouřit či nekouřit v restauracích, připustit sňatky stejnopohlavním párům, co jsme tady ještě řešili? Například objíždění cyklistů - 1,5 metru, 2 metry, od toho je celostátní referendum. Proč my poslanci máme o tom váhat a nevědět, co vlastně ti, kteří nás zvolili, by skutečně chtěli?
Takže to je jeden ze strategických materiálů, který byste měli projednat, protože minimálně jedna věc, která v té strategii je, je to opatření 1.3.1 - uvést proces úřední změny pohlaví v České republice do souladu s mezinárodními lidskoprávními standardy - by se měla co nejdříve napravit. Jde o to, že léčebné zákroky při úřední změně pohlaví jsou v rozporu s ochranou lidských práv, ty povinné operativní s judikaturou a lze to poměrně snadno upravit novelou občanského zákoníku a zákona o matrikách. V minulosti to ztroskotalo v roce 2018, můžete se, pane ministře, podívat, máte to v resortu spravedlnosti. Můj nástupce pan ministr Pelikán to připravil, bohužel, vláda to už nestačila nějak projednat, nebyla tady ta politická vůle, ze strany Ministerstva vnitra zejména. Věřím, že toto nebude problém pod vedením nového ministra na Ministerstvu vnitra a že se podaří tento opravdu rozpor s lidskoprávními závazky opravit. Je to součástí té strategie kromě jiného.
A teď se dostávám k tomu, co jsem vám také chtěla říci, co je důležité, abyste využili, tak jako využila vláda Andreje Babiše svoje vládní orgány čili rady vlády, výbory. My jsme v průběhu covidu sledovali situaci u těch ohrožených, a to je pro mě vždycky klíčové, protože já jsem si definovala lidská práva zejména jako sociální práva. Přece myslím, že politická práva jsou v České republice nejen dobře upravena, samozřejmě, ale i uplatňována. Ale sociální práva, tam jsou ty největší slabiny. Čili my jsme přijali některé dokumenty, Seniorské desatero /nejen/ pro časy koronaviru. Vznikl dokonce i vládní výbor, máte ho tam, je pod perfektním vedením. Jmenuje se vládní výbor pro práva starších lidí a ten přijal takzvané seniorské desatero pro časy koronaviru, ale nejen pro ně. Nemůžu a nemám prostor to tady číst.
Pak jsme vydali Desatero doporučení týkající se rodin a dětí v rámci koronaviru. Pak jsme vydali Technologické desatero /nejen/ pro časy koronaviru, protože jedna z priorit byla i lidská práva moderní technologie. Vznikl také nový vládní výbor, perfektně vedený, výbor pro lidská práva a moderní technologie. Jsou tam lidé z oblasti IT, z moderních technologií, a ti se snaží ty moderní trendy sladit s potřebami lidí, kteří buď nejsou technicky na tom tak dobře a jejich práva by mohla být tím omezena, nebo jsou prostě často v seniorském věku, řekněme 70+, a nechtějí být odkázáni jenom na pomoc vnuků. To jenom jako konkrétní příklad.
Samozřejmě že máme tady některé konkrétní úspěchy, ke kterým pomohla Poslanecká sněmovna - já jí chci za to poděkovat, a to všem, jak tedy bývalé koalici, což je logické, tak i opozici - zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem, opční protokol k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením. Istanbulskou úmluvu jsme neratifikovali. Je to otázka, která nezná odpověď ano, ne - jednoduchou, a budete se s tím jistě muset nějak zabývat argumentačně i potom politicky.
To, co si myslím, že je veliká škoda, a v programovém prohlášení jsem to kromě celostátního referenda nenašla, je - ale předpokládám, našla jsem tam - že má dojít ke sjednocení péče o ohrožené děti pod střechou Ministerstva práce a sociálních věcí, čili že by to už napříště nebylo roztříštěné - Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo školství, Ministerstvo spravedlnosti a MPSV, takže to vítám, to samozřejmě je velice dobře. Ale třeba zákon o dětském ombudsmanovi, který je klíčovou normou v případech, kdy selhává stát prostřednictvím OSPODu a kdy spory rodičů není schopen dostatečně efektivně hájit, tak ten dětský ombudsman by mohl vstoupit do takového řízení. A současně druhá velká oblast, měl by zajistit participaci mládeže do osmnácti let na řízení věcí veřejných. Takže to si myslím, že by tady mělo být.
Na druhé straně - vidíte, tak ono je to takové, že místy jsem velmi ráda, místy nevím a místy jsem kritická - takže velmi ráda jsem za to, že je tady výslovně stanoveno - a je to také z dílny, tady já upadnu, pane ministře, podezření, že spolupracujeme příliš úzce i na programovém prohlášení, což tedy není pravda - ale máte tady: "Podpoříme konsenzuální řešení rodičovských konfliktů, děti nesmí být obětí sporu mezi rodiči." A to se mi líbilo, protože tady máme sněmovní tisk 40, a ať už ho pozměňovacím návrhem zlepšíme jakkoliv, tak ta podstata tam je, a já jsem ráda, že jsem ho našla v programovém prohlášení.
Co se mi tedy opravdu zase na druhé straně nelíbí, a to musím říct také zcela otevřeně, to je takové to sýčkování, kritika a vyvolávání obav ve veřejnosti, že jsme v tom nejhorším, nejstrašnějším a z hlediska perspektivy nejproblematičtějším roce. Já si myslím, že naopak. Ty dva roky 2020 a 2021 byly nejhorší, a že teď už vidím to světélko na konci tunelu, a takto jsem - protože já chodím do seniorských zařízení bez ohledu na to, jestli jsou volby, nebo ne, takže jsem byla v minulých dvou týdnech ve dvou - a takto jsem uklidňovala seniory, když jsem jim říkala něco více - ale samozřejmě laicky - o inflaci, o tom, jak to bude vypadat s energiemi, o tom, jak jsme na tom se zadlužením, co jsme udělali jako vláda, čili bych vás poprosila, abyste ta negativní poselství nevysílali do veřejnosti, která je víceméně bezbranná, a pokud není zásobena konkrétními fakty, které tady přednesla moje kolegyně, bývalá ministryně financí Schillerová a další řečníci, tak by snadno mohli upadnout do deprese, úzkostí a dalších negativních myšlenek v souvislosti s tím, co nás bezprostředně čeká.
A totéž si myslím o covidu. Covidová problematika, se mně zdá, že už jsme se přes ten vrchol nejen ve světle statistik, ale i ve světle vnímání veřejnosti přehoupli, protože jsme ji zvládli. A zvládli jsme ji my. Vy jistě budete v tomto trendu pokračovat a já vám osobně, a myslím si, že moji kolegové a kolegyně také, budeme držet palce, protože covid by měl sjednocovat, a ne rozdělovat. ***
