(15.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Co je nutné udělat? Především je nutné posílit vztahy s našimi sousedy, a především se sousedy formátu Visegrádské čtyřky. S těmito sousedy je nutná užší bezpečnostní a politická spolupráce. Obrazně řečeno - hranice a zájmy Polska, Maďarska a Slovenska jsou také českými hranicemi a českými zájmy. Naše obranná a bezpečnostní politika v této souvislosti potřebuje novou koncepci celé země. V tom se s vládou pětikoalice naprosto rozcházíme. Nepřátelské vystupování vůči Polsku, vůči Maďarsku, adorování multikulturní a byrokratické Evropské unie, Bruselu, pro který jsme jen ekonomickou kolonií, další tlak na Rusko... Jako by to snad byla snaha o vyvolání nějakého konfliktu. To jsou fatální, nepřijatelné věci, se kterými se hnutí SPD nemůže nikdy ztotožnit. To znamená, že ani z tohoto důvodu této vládě nemůžeme dát důvěru.
Naše země řeší vážné ekonomické problémy se zdražováním a vysokým zadlužováním. Příčin těchto problémů je několik, především zkrachovalá energetická politika Evropské unie - možná ne zkrachovalá, ale krachující. K nezadržitelnému krachu míří i fiskální socialismus Evropské unie, založený na tištění nových eur k nákupu dluhopisů. Proč se na nás valí nesmysly spojené s Green Dealem a dalšími ekonomicko-sociálními nápady? Evropská unie je v rukou nebezpečných ideologů. Budování nového světa podle neomarxistického střihu - to je řídící elita a ostatní je jen masa závislá na dotacích. Budování tohoto nového světa mají dnes z daní zaplatit lidé, kteří pracují a podnikají, tedy my všichni.
Ve jménu údajné klimatické záchrany světa máme obětovat svoji kulturu, životní úroveň a svobodu. Je v plném zájmu naší země se tomu postavit. Jak? Po vzoru Polska a Maďarska deklarovat nadřazení zájmů a zákonů naší země normám Evropské unie. Pokud se to zdá jako extrémní návrh, dodám, že podobný rozsudek vynesl i Ústavní soud v Německu.
Naivní jsem. O tom, jak se zvýší naše síla v Evropské unii předsednictvím, patří do pohádkové politiky. Já tady budu stát po skončení předsednictví, pane premiére, a budu se vás ptát, co jste vyjednali, jak jste zajistili energetickou krizi, jak jste ji vyřešili, jestli energie bude stát míň a jestli občané České republiky, jestli jste pro ně přinesli řešení? A jenom doufám, že se nedozvím, že zase hledáte společnou evropskou metodiku, společné evropské řešení. Už dnes vám můžu říct, že takové neexistuje.
Průběh krize s nákazou covidem-19 je nutné řešit i s ohledem na svobodu a práva lidí. Nákaza, která objektivně existuje, může být snadno zneužita ke krokům proti svobodě a právům člověka. Jde o reálné nebezpečí, neboť průběh nákazy je kromě utrpení spojen i s obrovským byznysem. Tento byznys existuje a ti, kteří z něho bohatnou, budou chtít bohatnout dál. Nelze přijmout budoucnost páté nebo desáté dávky vynucované bezprecedentní diskriminací lidí a omezením jejich práv a svobod. Zde je nutné racionalizovat opatření proti nákaze a naslouchat i lidem, kteří slepě nehájí koncepci pandemické a očkovací tyranie. Je nutné zachovat fakt, že zdraví je především odpovědnost každého občana.
Podle mého názoru je třeba přejít od pandemie k endemickému onemocnění. To, co tady říkám, je neslučitelné například s povinným očkováním, které prosazujete, nebo podle mého názoru s protiústavním zákazem vstupu lidí bez očkování do veřejných prostor. Ti lidé nic neukradli, nikoho neohrozili, nikoho nezabili, nic neudělali. A pokud se prokáže, že jsou zdraví, tak jim v tom podle mého názoru zabraňujete protiústavně. To jsou věci, pro které této vládě nemůžeme dát důvěru. V programovém prohlášení chybí jasné ujištění, že práva a svoboda lidí budou jasně stát nad farmaceutickým byznysem.
Vláda předložila vládní prohlášení, které postrádá odvahu ke skutečnému řešení základních problémů. Slepě spoléhá na struktury Evropské unie. Představitelé vládní koalice ničí vztahy Visegrádské čtyřky, které jsou životně důležité. Bude chybět odvaha podpořit české firmy a podnikatele a sáhnout na zájmy zahraničních korporací, které si udělaly z České republiky ekonomickou kolonii a montovnu s levnou pracovní silou.
Ani já, ani poslanecký klub SPD této vládě nemůžeme dát důvěru. Budeme hlasovat proti návrhu na důvěru vládě. Děkuji vám. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. To bylo zatím poslední vystoupení s přednostním právem a nyní můžeme zahájit rozpravu, do které se přihlásil jako první pan poslanec Patrik Nacher a připraví se pan poslanec Karel Havlíček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Pěkné odpoledne. Vážený pane premiére, vážená vládo, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, myslel jsem, že když budu první na řadě, což se mi podařilo, protože jsem dal včas přihlášku, že tady bude víc poslanců z řad koaličních. Bohužel, je tady prázdno. To prázdno jsem očekával, třeba když se budeme blížit k půlnoci. Ale že už je tady prázdno u prvního hovořícího, to je trošičku smutné.
Já jsem to dneska nazval takovým svátkem demokracie a za mě to svátek demokracie je. Rozumím tomu, že tato vláda má 108 poslanců, že má většinu, že to prohlasuje. Nicméně tento bod je příležitost pro Poslaneckou sněmovnu, pro opozici, aby rozebrala programové prohlášení, aby se ptala vlády, aby vznášela nějaké svoje podněty. Kdy jindy než dnes u tohoto bodu?
To znamená, ty nejčastější dotazy, které jsem měl od rána, jak dlouhý budu mít projev a kdy to dneska skončí? Nevím. Já mám tady tři stránky poznámek, jak vidíte. (Ukazuje popsaný papír.) Něco jsem předělal ručně, něco jsem proškrtal, co už kolegové řekli, abych se neopakoval, a zbytek - já improvizuji a mluvím spatra. Nevím, jak to budu mít dlouhé, nevím. Stejně tak nevím, kdy to skončí. Připomenu, že když to bylo přesně zrcadlově opačně, tak jsme končili někdy ve čtyři ráno. Doufám, že to takhle dlouhé dneska nebude, ale zároveň přece neplatí, že to skončí ve tři hodiny odpoledne a jde se domů jenom proto, že máte 108 poslanců. Kdybych chtěl být trochu jako vtipný, tak by se to dalo teoreticky natahovat tak dlouho, dokud pan kolega Farský nepoletí do Ameriky, a už máte najednou o jednoho poslance méně při hlasování. (Smích některých poslanců, především v levé části sálu.) ***
