(15.00 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
V počáteční fázi pandemie koronaviru došlo k omezení agregátní nabídky i poptávky s nejednoznačnými důsledky pro vývoj inflace. Globální ekonomika se po propadu v prvním pololetí 2020 poměrně rychle zotavila. Tomu napomohla expanzivní fiskální i měnová politika. Nabídková strana je však nedořešenou pandemií stále ovlivněna. A není schopna na rostoucí poptávku adekvátně reagovat. Dochází k narušení dopravy, frikcím v zásobování a odstávkám výroby až tento vývoj vyústil v růst cen, který byl nejprve patrný na komoditních trzích, postupně se však projevuje i v dalších cenových okruzích. Nárůst inflace se stává významným makroekonomickým problémem. V listopadu 2021 meziroční inflace zrychlila již na šest procent a výrazně tak předčila aktuální predikci. Bez prominutí DPH na elektřinu a zemní plyn by přitom meziroční inflace činila přibližně sedm procent. Podle listopadové predikce by v roce 2021 měla průměrná míra inflace dosáhnout 3,5 procenta. V roce 2022 by se v ní měla výrazněji promítnout administrativní opatření, především růst regulovaných cen. Mezi nimi bude nejpodstatnější zvýšení ceny elektřiny a zemního plynu. V rámci změn nepřímých daní počítáme s dalším, byť ve srovnání s rokem 2021 mírnějším zvýšením spotřební daně z tabákových výrobků. Administrativní opatření by k průměrné míře inflace mělo přispět 2,3 procentního bodu. Cena ropy by podle východisek predikce měla příští rok v podstatě stagnovat, což by mělo snížit nabídkový tlak na růst spotřebitelských cen, i když frikce v zásobování budou zřejmě ještě přetrvávat. Naopak poptávkové faktory by měly působit ve směru vyšší inflace, jelikož produkční mezera by již měla být kladná a spotřeba domácností by měla silně oživovat. Na snížení inflace by měl působit pokles jednotkových nákladů práce a slabě podinflačně by se též mělo projevit i posilování české koruny k oběma hlavním světovým měnám. V souladu s výše uvedeným očekáváme, že průměrná míra inflace v roce 2022 dosáhne 6,1 procenta.
Vývoj na trhu práce byl zastavením vládních podpůrných programů ovlivněn jen nepatrně. Míra nezaměstnanosti v říjnu dále mírně klesla na 2,6 procenta a byla tak nadále nejnižší v celé Evropské unii. To přispívá k dynamice výdělků. Poptávka po zahraničních pracovnících zůstává silná. Zaměstnanost by se v mezičtvrtletním srovnání měla od třetího čtvrtletí 2021 díky ekonomickému oživení mírně zvyšovat. Za celý letošní rok by nicméně vlivem v první polovině roku měla klesnout o půl procenta, v roce 2022 by mohla vzrůst o 0,8 %. Míra nezaměstnanosti by v letošním roce měla v průměru dosáhnout tří procent. V dalším období by díky hospodářskému růstu měla postupně klesat. Objem mezd a platů by se za celý rok 2021 mohl zvýšit o 5,3 %. Přetrvávající frikce na trhu práce by měly být opětovně dominantním faktorem vývoje mezd v tržních odvětvích. Silná poptávka po práci by v příštím roce mohla podpořit dynamiku průměrně mzdy i zaměstnanosti. Objem mezd a platů by tak v roce 2022 mohl vzrůst o 5,1 %.
Makroekonomická predikce je zatížena řadou rizik, která v úhrnu považuje Ministerstvo financí za vychýlená směrem dolů. Přetrvávající problémy v globálních dodavatelských řetězcích přispívají k inflačním tlakům a ve vybraných odvětvích již představují významnou bariéru pro růst produkce. Kvůli nedostatku klíčových vstupů některé firmy dočasně snižují nebo dokonce zcela přerušují výrobu. Předpokládáme, že se situace bude v průběhu první poloviny příštího roku postupně zlepšovat. Poté by již problémy v dodavatelských řetězcích neměly hospodářský růst ve významnější míře tlumit. Rizikem je však prodloužení nedostatku komponent hlouběji do roku 2022.
Po odeznění poruch v dodavatelských řetězcích by se měly tlaky na růst cenové hladiny zmírnit. I poté však zřejmě přetrvává riziko setrvání inflačních očekávání výrazněji nad cílem České národní banky a tím i razantnějšího zvyšování úrokových sazeb. Negativním rizikem je také vývoj epidemické situace v České republice i v zahraničí. Predikce vychází z předpokladů, že makroekonomicky významné protiepidemické restrikce již díky očkování obyvatel proti covid-19 a vysokému počtu osob, které toto onemocnění prodělaly, nebude nutné zavést. Riziko ovšem nadále představuje vznik a šíření nových mutací koronaviru, proti nimž by dostupné vakcíny mohly být méně účinné.
V případě výrazného zhoršení epidemické situace lze za riziko považovat též rozpočtové provizorium, které by významně omezilo možnosti státu podpořit odvětví zasažená protiepidemickými omezeními. Klíčové rovněž bude, zda a jak rychle v ekonomice dojde ke strukturálním změnám. Dostupná data nasvědčují tomu, že se na trhu práce po krátké pauze opět ve větší míře začínají projevovat nerovnováhy, které je charakterizovaly i před propuknutím epidemie. Pokud by v některých odvětvích docházelo k útlumu a většímu propouštění, například v odvětvích těžce zasažených krizí, mohlo by nedostatečné vyrovnávání nabídky a poptávky v případě rozdílu mezi kvalifikační strukturou uchazečů o zaměstnání a požadavky zaměstnavatelů, tlačit na nárůst nezaměstnanosti. Zároveň by tento fakt limitoval růst firem v perspektivních odvětvích, které by se potýkaly s nedostatkem pracovníků. Napětí na trhu práce by mohlo podpořit dynamiku mezd, které by tak ve srovnání s predikcí mohly růst rychleji. To se týká zejména horizontu výhledu, kdy by již silný nárůst cen mnoha výrobních vstupů měl odeznít. Ve středním a dlouhodobém horizontu bude s ohledem na demografický vývoj nadále klíčové, aby docházelo ke zvyšování produktivity práce. Problémy na trhu práce by přitom mohly podnítit investice do automatizace, robotizace a digitálních technologií. Tvorba hrubého fixního kapitálu by tak oproti predikci mohla růst ještě rychleji. Významným impulsem pro růst produktivity by vzhledem k vysokému zapojení českých firem do globálních dodavatelských řetězců byl také jejich posun do pozic s vyšší přidanou hodnotou, ať už směrem k počáteční fázi výzkumu a vývoje, nebo k fázi prodeje finálního výrobku. Hluboký propad reálného HDP v roce 2020 byl do značné míry determinován poklesem spotřeby domácností. Vlivem bezprecedentního nárůstu míry úspor došlo k silné akumulaci finančních aktiv především ve formě oběživa a vkladů. Tyto prostředky by přitom alespoň z části domácnosti mohly využít k financování odložené spotřeby. Oživení spotřeby domácností by díky tomu mohlo být ve srovnání s predikci dynamičtější. Na druhou stranu by zejména v případě nízkopříjmových domácností mohl brzdit silnější než očekávaný nárůst životních nákladů. Propad ekonomické aktivity a s ním spojené zhoršení finanční situace některých domácností a firem nevedl k výraznému nárůstu objemu splácených úvěrů. Rizikem však nadále zůstává nadhodnocení cen rezidenčních nemovitostí.
Vzhledem k významu automobilového průmyslu pro českou ekonomiku je rizikem silná procykličnost tohoto odvětví. Jeho exportní orientace a závislost na dodavatelských řetězcích. Poslední jmenovaný faktor přitom pro automobilový průmysl představuje aktuální problém, neboť v důsledku nedostatku vstupů některé firmy dočasně omezují nebo zcela přerušují výrobu. ***
