(11.50 hodin)
(pokračuje Bláha)
Stačilo by, kdybychom zrušili práci v neděli, nemuseli bychom mít zbytečně otevřené markety, protože ony nám stejně nic nepřinesou, své výdělky odnesou do zahraničí, a věřte tomu, že žádná firma, která má otevřeno v neděli v obchodním domě, tak kromě 17. listopadu málokdy tvoří zisk, většinou tvoří ztrátu, protože těch lidí je v těch obchodech daleko méně, stojí je to daleko více, protože lidi v neděli pracovat nechtějí, tak musejí brát brigádníky, které zaplatí dvakrát, třikrát. V ten okamžik není možno vytvořit zisk. Takže pro naši republiku to je ztrátová záležitost, věřte tomu. A jenom proto, že nějaké nadnárodní firmy si duply: Budete mít otevřeno, nebo zařídíte, a poslanci na to kývli, tak věřte tomu, že to je daleko horší než mít čtyři týdny dovolené. Daleko víc uděláte pro to, když o víkendu budou lidé s dětmi doma, když budou spolu trávit čas, když budou spolu moci jezdit na výlety, když budou moci spolu třeba něco tvořit kolem domu, na zahrádce, naučí se přirozeně, jak vzniká autorita. Takhle je to tak, že dítě se vlastně s oběma rodiči nepotká za celý týden, protože buď je táta na noční, nebo na ranní, nebo na odpolední, máma pracuje buď ráno, nebo večer, spolu se nepotkají, pracuje o sobotách, o nedělích. Daleko za mě důležitější než pět týdnů: zrušte pracovní neděle. Věřte tomu, že většina lidí vám zatleská, a za to získáte ty body, které si chcete teď tady vydobýt.
Populisticky jsme za poslední dva měsíce schválili tolik rozdávání a tolik sociálních výhod, že z toho jde už celému národu hlava kolem. Takže prosím, přestaňme rozsévat mezi lidmi nesváry v tom, že zaměstnavatelé nechtějí něco svým zaměstnancům poskytnout. Věřte tomu, že kdyby byla jiná ekonomická situace, tak by i většina firem byla schopna daleko více těm zaměstnancům dát, daleko více pro ně udělat. To, že jsme poslední dva roky ve většině firem přišli o většinu úspor za posledních 10 let, to je nezměrný fakt, který nikdo tady absolutně nezohledňuje. My chceme pět týdnů dovolené a poperte se s tím, že dva roky jste nemohli provozovat, jak chcete. Vždyť to je přece váš problém, vy si ho neumíte vyřešit.
Vždyť se podívejte, celý svět ho řeší. Také to vidíte na zvyšování cen, na tom, že není zboží. De facto, kdybych to měl vzít, tak jsme se vrátili do stavu, který byl před rokem 1989. Už zase se v rádiu říká, že pod vánoční stromeček nebudou kola, tak jako nebyla, když jsem byl malý, protože na ně materiál, není, kdo by je vytvořil, není, kdo by je přepravil, a není, kdo by je prodal. Ale my tady v Poslanecké sněmovně jenom sedíme a říkáme: Ještě více výhod pro všechny. No, nejlepší by bylo, kdybychom zůstali doma a nedělali vůbec nic. Věřte tomu, že v ten okamžik bychom si žili opravdu podle té pohádky: pečení holubi létají přímo do pusy. Ano, do huby, správně.
Takže se zamyslete nad tím, co jsem vám tady říkal, a věřte mi, že každý správný podnikatel si váží svého zaměstnance, protože opravdu - tady to zaznělo - bez něj neudělá vůbec nic. Ale věřte tomu, tak jako že zaměstnanec chodí do práce ve většině případů na osm hodin, tak většina těch podnikatelů je v práci šestnáct hodin, a to včetně sobot, často včetně nedělí. To tady nikdo nezmiňuje, nezmiňuje ani ten obrovský rozdíl v tom, když zaměstnanec přijde a řekne. Zítra už nepřijdu do práce. Nemáte šanci udělat vůbec nic. Mně se to za poslední tři měsíce v Mladé Boleslavi, kde je absolutní nedostatek pracovních sil, stalo třikrát. Jenom proto, že jsem tam po covidu dosadil manažera, který chtěl dohlédnout na to, aby zaměstnanci, kteří se odnaučili během covidu pracovat, protože byli doma, aby si plnili své úkoly a nechodili před budovu každou půlhodinu kouřit. Tak skončili z hodiny na hodinu. Zítra už nejdu, mě to nezajímá, já si najdu něco jiného. Takhle to bohužel v dnešní době funguje.
To, že jsme špatně odhadli situaci, měli jsme příležitost v době covidu rozvinout firmy tím, že bychom odměnili, ano, dotovali firmy, ale nechali je, ať ony si rozhodnou, co zaměstnanci budou dělat, ne jako to bylo, že zůstane zaměstnanec doma, tak dostaneš peníze, jestliže bude v práci, tak nedostaneš vůbec nic, tak jsme mohli tu naši republiku posunout.
Takže prosím, máme po covidu, máme zadlužené firmy, nikdo z nás neví, co bude za měsíc, jestli zase nebudeme muset zavírat, a místo toho, abychom se tady bavili o tom, jak to zvládneme, když k tomu stavu dojde, se bavíme o tom, že dáme pět týdnů dovolené. No, to je skvělý vzkaz všem firmám, to je skvělá příležitost, jak zlepšit ekonomiku naší země, jak nastavit lepší pracovní podmínky. To je skvělý vzkaz, protože ten z deseti lidí, kteří třeba zůstali v té firmě, když bude doma, tak těch devět musí za toho desátého tu práci udělat. Co asi řeknou? No, Franto, nemůžeš si vzít dovolenou, vždyť máme zakázku. To nesplníme, tím pádem nedostaneme peníze z té zakázky, tím pádem nebudeme mít prémie. Tak co ten Franta udělá? Tu dovolenou si nevezme. Takže jak to dopadne na konci roku? No, vykáže se, že si nemohl dovolenou vybrat, a peníze se mu vyplatí, že jo? Ale ty peníze dostane normálně, protože víc peněz stejně není. Ta firma může rozdat jenom to, co vydělá.
Věřte tomu, že málo je takových, kromě nadnárodních firem, které vyvážejí své dividendy ven, tak málo je takových, které by znovu neinvestovaly do toho, aby se nám lépe pracovalo, abychom měli lépe vybavené stroje a zařízení, abychom měli lepší prostředí, abychom mohli třeba zaměstnancům v budoucnu právě poskytnout levnější bydlení nebo rekreaci a tak dále a tak dále.
Takže já vám děkuji za pozornost a budu rád, když si moje slova vezmete k srdci a následujících pět roků nebudeme chtít dělat nějakou další sociální revoluci.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Pavel Juříček, poté pan poslanec Leo Luzar. Jsou zde i další přihlášení. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Juříček: Ano, děkuji. Já jsem chtěl jenom dokončit tu myšlenku, kterou jsem navázal tady na kolegyni Aulickou, které si vážím, prostřednictvím předsedajícího, si jí vážím, a prostřednictvím předsedajícího ji oslovuji. Musím říct, že za ty dva roky podnikatelé jsou opravdu psychicky úplně v depresi. Museli přežít všechny souvislosti s tím, že nejdříve jsme jim vyhrožovali, že zavřeme průmysl a zavřeme všechny podniky. To byl rachot. Tady se to ani neprojevilo, ale to, co já jsem zažíval s podnikateli a s firmami, tak všichni říkali, kdo myslel na budoucnost a kdo zároveň má jakousi elementární zodpovědnost za společnost, tak všichni říkali, vy jste se tam snad úplně zbláznili, vždyť to bude konec České republiky, protože to nebyl major power, tak jak byl březen, duben a květen toho loňského roku, to byla jenom ideologie tady České republiky - tak to tady prostě zavřeme, protože je nám to fuk, protože potřebujeme vyřešit karantény, covidy a podobně. ***
