(11.40 hodin)
(pokračuje Bláha)
Takže já bych se tady pustil v první řadě do poznámky třídní boj. Věřte tomu, že v okamžiku, kdy tuto otázku zvedáme, tak rozevírám nůžky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Je to dané tím, že už 30 let se tady snažíme vytvořit nový systém, 30 let nastavujeme pravidla, a ta pravidla se přesouvají stále více tam, odkud jsme přišli, do socialismu. Stále více máme sociálních výhod, stále více máme příspěvků na bydlení, na školství, na jídlo. Takhle bychom mohli jmenovat. A samozřejmě to pokřivuje to, jak naše nová generace začíná uvažovat. Samozřejmě že to souvisí i hodně podrobně se školstvím, tady to bylo jmenované, a rozhodně školství je jedno z odvětví, které prostě neuvěřitelně zdegradovalo, ale zdegradoval i ten celý systém. Jestliže vyvádíme mezi pracovní profese lidi, kteří nerozumí tomu, co budou dělat, kteří se s tím ani nevyučili ani to nevystudovali, protože jsou to filozofové nebo nějací sportovní manažeři a tak dál. Takhle bych mohl jmenovat řadu oborů, které jsou dělané jenom na oko, protože v nich není matematika, nejsou v nich odborné věci, které by ti lidé se museli učit nebo studenti se museli učit, a v okamžiku, kdy tito přijdou do zaměstnání, tak zaměstnavatelům nic jiného nezbývá, než je všechno naučit od začátku, ale to včetně násobilky, to včetně pomalu abecedy, protože neumí napsat ani jeden kloudný firemní dopis, natož pak vytvořit nějaké hodnoty.
A tito lidé přicházejí do práce a moc dobře znají svá práva. Čtyři týdny dovolené, hnedka bych ji chtěl už příští týden, pokud možno. V okamžiku, kdy bude pět, tak už bude argumentovat: pět týdnů dovolené, už bych ji chtěl příští týden. To, že nárok na dovolenou vzniká až po odpracování nějakého času, to moc lidí nezajímá a s tím zaměstnavatelé musí pracovat. Často docházím k tomu, že prostě lidé si berou dovolenou, pak se hodí marod, celý rok do práce nechodí, a my jim nemáme ani jak strhnout peníze, které si vybrali na dovolenou, na kterou neměli nárok. Takhle to běžně ve firmách chodí. Zaspali jsme, zaspali jsme v tom, jak se vychovává nová generace. Zaspali jsme v tom, jak se má tvořit školství, zaspali jsme v přístupu, zaspali jsme i ve vztazích, protože to, co se dneska děje na pracovištích mezi lidmi, mezi jednotlivými profesemi, mezi ženami a muži, jak se genderujeme, jak se nazýváme. Ono to je vidět hodně dobře tady v Poslanecké sněmovně. Já jsem v úterý, když sem přišli zastupitelé Senátu, si myslel, že jsem zase ten malý kluk, který něco provedl, protože tak, jak se s opovržením na nás poslance dívali - připadalo mi to zbytečné.
A do tohoto stavu my přicházíme s tím, že přilijeme nebo přiložíme to polínko do ohně a řekneme: Zařiďte si to, jak chcete, vy jste přece neschopní, že nevíte, jak dát lidem pět týdnů dovolené, to je váš problém. Ale to není náš problém, opravdu ne. Za dobu svého podnikání jsem potkal řadu podnikatelů a věřte tomu, že hodně z nich je již na pokraji toho, aby to vzdalo, aby vzdalo to malé a střední podnikání, protože neustále musejí řešit nové a nové požadavky státu, nové a nové požadavky poslanců, kteří, nezlobte se na mě, ve větší části nikdy sami za sebe nevytvořili ani korunu hodnoty, kterou by mohli pak dát někomu dalšímu. Je to prostě smutné, když lidé rozhodují o druhých a nemají totálně přehled o tom, jak se tvoří ekonomika, jak se tvoří rozpočty, jak se tvoří financování, jak se tvoří plán výroby.
Hrozně je to vidět na jednom odvětví, a to je naše zdravotnictví. Jak je možné, že dopustíte, aby doktoři měli 300 hodin odpracovaných? Nikdo se tím nezabývá v této Poslanecké sněmovně. Jak je možné, že paní Maláčová jde na kontrolu do firem a trestá je za to, že zaměstnanec měl třeba o 10 hodin přesčasových víc, než mohl mít, protože nechtějí obcházet zákon, jako se obchází ve zdravotnictví, kdy jeden doktor má tři smlouvy, aby splnil to, co je napsané v zákoně, protože jinak by těch 300 hodin nemohl odpracovat. Jak to, že to tady neřešíme v Poslanecké sněmovně? Že zdravotnictví, které je nejdůležitějším článkem toho, abychom v klidu a ve zdraví mohli pracovat a žít, tvoří tyto přesčasové hodiny? Ano, oficiálně ne, ale fiktivně a po pravdě to tak je. Zeptejte se všech, kteří tady dneska z doktorů sedí. Zeptejte se těch, i záchranářů, kteří tady sedí, kolik ve finále odpracovali, když byli v práci. Jak je to možné? Jak je to možné, že toto neřešíme? To je nejdůležitější záležitost, kterou bychom měli pojmenovat. Pak tady vítězně zvedáme ruku a říkáme: Ano, my chceme pět týdnů dovolené, ale že 300 hodin někdo slouží v nemocnici, to nám jedno není.
Takže pokud chcete bojovat za práva lidí, začněte ve státní správě, začněte ve zdravotnictví. A až to dáte dohromady, tak přijďte nám podnikatelům říkat, že by bylo také dobré, abychom to změnili. A věřte tomu, že do té doby my to změníme sami. Ano, my najdeme ten způsob, jak lidi lépe odměnit. Ano, my najdeme způsob, jak jim dát více volného času. Já jsem třeba v minulých pěti letech zrušil pracovní neděle. Jsem jenom tam, kde musím být, protože bohužel, takový máme zákon. V neděli je normální pracovní doba, a jestliže si market vymyslí, že ty, Bláho, budeš mít otevřeno, tak já musím mít otevřeno. V ten okamžik musí zaměstnanec do práce a to je daleko důležitější než mít pět týdnů dovolené. Věřte tomu, že rodinu dělá rodinou to, že v sobotu a v neděli může táta s mámou trávit volný čas s těmi dětmi, protože v průběhu roku se jim to nepodaří. Žádný zaměstnavatel jim v průběhu prázdnin nedá pět týdnů dovolené. To se stane ve školství, ale nestane se to ani ve zdravotnictví, ani na úřadě práce, ani na radnici. A věřte tomu, že se to nemůže stát ani v jiném odvětví, že si vyberou rodiče společně s dětmi volno. A daleko důležitější pro to, aby byli spokojení, aby rodina dobře vzkvétala, aby byly dobře nastaveny vztahy v rodinách, je to, aby mohli být spolu aspoň jeden den v týdnu. ***
