(9.30 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: V podstatě pan poslanec Vojtěch Munzar ani žádné usnesení nenavrhuje, takže... Prosím, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Já to nenavrhuji z toho důvodu, že tu není paní ministryně a nemůže se vyjádřit. Jinak bych určitě něco navrhl, ale vzhledem k této situaci nenavrhuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, chápu, chápu, chápu. Takže děkuji, a já tedy přejdu k další interpelaci.
Další interpelaci má opět pan poslanec Vojtěch Munzar. Místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová odpověděla na interpelaci poslance Vojtěcha Munzara ve věci kontrol a udělování sankcí realitním zprostředkovatelům podle zákona AML. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1262. Zahajuji rozpravu. Ano, pan poslanec Vojtěch Munzar se hlásí. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Opět mám komentář k nepřítomné paní ministryni a její odpovědi. Mám totiž takový pocit, že si Ministerstvo financí, respektive instituce pod vedením Ministerstva financí, našly nový terč svého zaklekávání. Tím terčem se stali realitní zprostředkovatelé, realitní makléři. Nástrojem na zaklekávání a pokutování se stala směrnice AML, respektive zákon AML. Kontroloři finančního analytického útvaru po realitních makléřích chtějí de facto reálně nesplnitelné a někdy absurdní požadavky, a když je ti realitní makléři nedodají, tak je pokutují.
Podle povinností dle zákona AML musí podnikatelé kontrolovat, jestli jsou peníze jejich klientů takzvaně čisté, jako prevence proti praní špinavých peněz. To se právě týká například realitních makléřů, na které vlastně stát přenesl část své kontrolní činnosti, a to aniž by jim řekl, jak přesně při této kontrole mají postupovat. Přesto za nimi chodí kontroly a přesto jim udělují pokuty.
Na otázku na paní ministryni, zda byl pro realitní makléře vydán metodický postup, jak mají postupovat a co po nich stát vůbec bude vyžadovat, odpověď paní ministryně byla negativní. Stejně tak neexistuje jednotný postup, co a jak bude kontrolory po realitních makléřích vyžadováno. Takový neexistuje, přesto dostávají desetitisícové až statisícové pokuty. Takže stát něco chce, neřekne přesně co, kontroloři nemají pokyn, co přesně mají chtít, ale hlavně že se začaly rozdávat pokuty pomalu jako na běžícím pásu.
Ty odpovědi, paní ministryně, mě velmi překvapily, nejdou mi vůbec na rozum, protože ta odpověď je jako odpověď kontrolora, pro kterého jsou všichni preventivně podezřelí, a všichni lidé by se měli změnit na kontrolory a kontrolovali by každého navzájem a pro samou kontrolu by jim nezbyl čas na jejich skutečnou práci. Je to úplně mimo realitu.
Dám vám konkrétní příklady, za co se například dává pokuta: například za to, že si realitní makléř neuchoval nabývací titul k nemovitosti. Chtěl jsem se paní ministryně zeptat: Proboha proč, když nabývací tituly jsou součástí veřejné databáze katastru nemovitostí? Přece je každému jasné, že když makléř připravuje prodej nějaké nemovitosti, tak pracuje s nabývacím titulem, to je přece z logiky věci. Proč má duplikovat jeho uchovávání? Vždyť je to hrozná byrokracie a dávat za to pokutu je hrozná buzerace.
Odpověď paní ministryně je, že je to proto, aby doložil kontrolním orgánům, že s ním pracoval. Takže podle slov paní ministryně není povinnost se s ním pouze seznámit a zkontrolovat ho, ale i ho uchovat, a to proto, aby kontrolor státu mohl správně zkontrolovat, že realitní makléř, jehož hlavním posláním není být kontrolorem, správně zkontroloval svého klienta. Je to úplný nesmysl.
Realitní makléři mají také povinnost prověřovat zdroje klienta. Nemají ale vlastně jinou možnost než to učinit dotazem na svého klienta. Nemají žádný nárok a právo - a dle mého názoru je to tak správně - vyžadovat po finančních institucích, aby realitním makléřům sdělovaly bankovní údaje svých klientů. Paní ministryně v odpovědi tvrdí, že realitní makléři mají po svých klientech vyžadovat třeba bankovní výpisy a daňová přiznání. Dokážete si představit, že přijdete na nějaký inzerát do realitní kanceláře a jako první otázku dostanete: Tak můžeme spolu ten obchod uzavřít, ale přineste mi daňová přiznání a bankovní výpisy, abych se jako realitní makléř podíval na to, za co utrácíte a kdo vám posílá peníze?
Chtěl jsem se zeptat paní ministryně, jestli náhodou nejsou povinnými osobami podle tohoto zákona i banky. Takže nejsou náhodou už klienti bank a jejich účty prověřeni přímo bankami? Takže proč dávat pokutu realitním makléřům za něco, co vlastně reálně nemají možnost zkontrolovat, a co už zároveň dělá někdo jiný?
Stejně tak by realitní makléři měli kontrolovat podle paní ministryně účetní závěrky a výsledovky svých klientů. Proboha, vždyť realitní makléři nejsou účetní a auditoři. Ale pozor, paní ministryně má vodítko, které napsala ve své odpovědi. Když má firma nulový zisk nebo je ve ztrátě, tak už je podezřelá. Takže přátelé, pokud byste chtěli rozvíjet své podnikání a chtěli jste do něčeho investovat, když jste například minulý rok v době covidu byli ve ztrátě, tak už jste podezřelí. Mně to přijde absurdní. Nevím, jak vám, ale mně určitě ano. Ale jsou to odpovědi paní ministryně.
Víte, jak mi to celé přijde? Stát se zbavil své povinnosti kontroly ze směrnice AML tím, že ji přenesl zákonem na jednotlivé podnikatele. Tím mohl prezentovat na Evropské komisi, že už tedy máme vyřešeno v České republice. A teď si našel důvod, jak zaklekávat na realitní makléře. Tím pravým důvodem jsou dle mého vysoké pokuty, které stát uděluje. Jak jsem řekl, aniž by stát dal metodickou pomůcku, jak mají přesně postupovat, a chce po nich plnění jejich povinností vlastně nereálným způsobem.
Stát totiž může ke kontrolám přistupovat dvěma způsoby. Buď kontroly slouží jako součást řízení a nastavení systému, nebo je jejich cílem pouze snaha o trestání, sankcionování a získávání co nejvyššího výnosu z pokut do státního rozpočtu. Obávám se, že instituce pod Ministerstvem financí pod vedením paní ministryně zvolily způsob druhý.
Dovolím si poslední poznámku na závěr. Nemovitost totiž dnes můžete koupit a prodat i bez realitních makléřů, můžete se domluvit přímo. V takovém případě nejsou prověřovány strany obchodu vůbec. Tedy možná, pokud se tak děje přes bankovní účty prostřednictvím bank. Takže je zcela zjevné, že ty obchody, na které směrnice AML míří, zřejmě nebudou primárně ty, které jdou přes realitní makléře. O to víc jsou z mého pohledu nesplnitelné nároky, které Ministerstvo financí po realitních makléřích chce, do očí bijící. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pokud se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se nyní poslance Vojtěch Munzara, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi. (Nenavrhuji žádné.) Nenavrhujete, jo, v pořádku. Takže tuto interpelaci odložíme a přecházíme k další interpelaci.
Mezitím přečtu omluvy. Omluvu z jednání dává pan poslanec David Kasal dne 16. 9. z pracovních důvodů, dále 16. září na celý jednací den ze zdravotních důvodů pan poslanec Vít Kaňkovský, pan poslanec Daniel Pawlas 16. 9. a 17. 9. se omlouvá z jednání Poslanecké sněmovny ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Markéta Adamová se omlouvá 16. 9. z pracovních důvodů, pan poslanec Radek Koten se omlouvá dnes z jednacího dne z pracovních důvodů.
Takže místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček odpověděl na interpelaci Petra Bendla ve věci finanční podpory firem holdingu Agrofert. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1268.
Zahajuji rozpravu a pan poslanec Petr Bendl se hlásí. Prosím, máte slovo. ***
