(11.50 hodin)
(pokračuje Richterová)
To je pozměňovací návrh, který cílí na zajištění kvality péče, na personální standardy a tento - písmeno C2 - necháváme. Ještě jednou shrnuji, že jsem ráda, že se dostává po zavedení věkového limitu u dětí do tří let i na tento návrh, ten podporujeme a byli bychom rádi, kdybychom ukotvili i personální standardy. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Olze Richterové. Nyní paní zpravodajka v rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si hodně přemýšlela, co bych vám dneska k tomuto návrhu zákona řekla. Ale první věc, kterou si neodpustím, je, že mi je z vás většinově velice smutno, protože to, co se přijalo před dvěma měsíci, o kterých hovořil pan kolega Juchelka, tak já to označuji za zvěrstvo na dětech. Chápu, že tomu nemusíte všichni rozumět a že tomu také nerozumíte, že 90 % poslanců, kteří pro to zvedli ruku, ani neví, o čem hlasovali. Ale hlasovat pro populistická hesla, která odnesou děti, to je hnus. A je mi opravdu z vás velmi špatně. Měli byste si nejdříve všichni sáhnout do svého svědomí a říci, jestli si dokážete představit a odpovědět na všechny argumenty z praxe, co se s těmi dětmi bude dít a kam je umístíme? Dnes jsem se ptala, kolik máme volných pěstounů. V celé České republice máme tři! My máme v Ústeckém kraji v kojeneckém ústavu padesát dětí, a ne všechny zdaleka jsou umístěny s takzvanou zdravotní diagnózou. Kam ty děti dáme? Vážené kolegyně, vážení kolegové, vy si je budete brát domů? Vy se o ně budete odborně starat? (Hovoří hlasitě, důrazně.) Toho jste docílili, tohoto zvěrstva!
Já jsem si objela několik kojeneckých ústavů v rámci své dovolené. Byla jsem v Kyjově, samozřejmě dlouhodobě spolupracuji u nás v Ústeckém kraji, v Mostě, ale byla jsem v dětském centru na Kladně, také jsem navštívila dětské centrum ve Svitavách. Víte vůbec, o jaké děti se tam starají? Že jsou to velmi závažné zdravotní stavy? Že jsou tam ale i starší děti, protože oni poskytují takovou péči, které v těch rodinách ani ve zdravotních službách nedokážou poskytnout? A víte o tom, jaké děti máme my v Ústeckém kraji? Že jsou zneužívané, že jsou týrané? A nebavíme se o majoritní společnosti velmi často, tak jak chtějí pěstouni: krásnou bílou holčičku, kudrnatou, nejlépe zdravou. A že ve velké míře si nesou stigma od svých rodičů? Tohle jste docílili a my tady teď říkáme, že my nevíme, jak o ty děti budeme pečovat.
Paní kolegyně Richterová říká: Máme na to tři a půl roku, to prostě musíme nějak udělat. Chápete to? Vy jste vylili s vaničkou dítě a teprve teď se bude legislativně hledat řešení, co s těmi dětmi budeme dělat! Absolutně nereagujete na kvalitu vzdělávání přechodných pěstounů, že je potřeba najít tak kvalitní pěstouny, aby se dokázali postarat o děti s tímto handicapem, jakýmkoli, a s reakcí na situaci, ze kterého prostředí odcházejí. Absolutně jste pominuli, že je to 76 hodin, které oni mají v rámci svého vzdělávání, a že i ti dlouhodobí pěstouni hovoří o tragické situaci v terénu a že je potřeba opravdu to řešit dlouhodobě a systémově. Peníze nejsou všechno! A jestli si myslíte, že za těch 30 000, které teď ti pěstouni budou mít, bez peněz, když mají dítě, vám dlouhodobě zůstanou v systému jenom proto, že to budou dělat pro peníze, tak vám říkám, že po prvním, po druhém dítěti odejdou. To znamená, že my se dostaneme do ještě opravdu těžší situace, než jsme nyní.
My dnes tento návrh zákona podpoříme. Říkám to těžce, ale nám nic jiného nezbývá, protože to, co jste schválili před dvěma měsíci, to je likvidační situace pro ty děti! Tady ten návrh vlastně hovoří o tom, že bychom mohli mít trošku manévrovací prostor, je opravdu o něco větší. A já bych chtěla vyzvat pana ministra zdravotnictví, aby se přihlásil k tomu, že i samotné Ministerstvo zdravotnictví je z toho, co se přijalo, nešťastné a že připravují na Ministerstvu zdravotnictví novelu, která by tohle měla řešit. Jen mi je velice líto, že prostě se to neříká nahlas. A bohužel, hnutí ANO v doporučení PR specialistů pro to hlasovalo!
S velkým smutkem v srdci říkám, že dnes budeme hlasovat pro návrh, který jsme odmítali a který, říkali jsme, není úplně vypracován tak, jak by měl, a že i to, co slibovalo Ministerstvo zdravotnictví, že na tom bude dál spolupracovat, tak to prostě není. Přichází se pozdě a řešíme jenom ty dopady, které se nesmyslně v Poslanecké sněmovně přijaly. Já si teď počkám na paní kolegyni Válkovou, kterou jsem vyprovokovala k argumentaci, a myslím, že budeme pokračovat dál, protože tohleto vám prostě neodpustím. A já věřím, že ti lidé v praxi taky ne.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aulické Jírovcové a je pravda, že paní kolegyně Helena Válková je přihlášena do rozpravy, ale před ní jsou tři faktické poznámky. Helena Langšádlová, Lubomír Volný, Olga Richterová, v tomto pořadí. Nyní tedy Helena Langšádlová. Prosím, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Helena Langšádlová: Dobrý den. Děkuji za slovo. Dámy a pánové, chtěla bych říci na tomto místě, že dobře vím, o čem jsem hlasovala, že se sociálně-právní ochranou dětí zabývám dlouhodobě, že jsem vedla před časem i komisi pro rodinu, že jsem už v té době podporovala pěstounskou péči a to, aby maximum dětí vyrůstalo v rodinném prostředí, a že jsem navštívila desítky, desítky zařízení, která se starají o děti. A jsem přesvědčená, že děti, zejména nejmenší děti, opravdu patří do rodiny. A jsem také přesvědčena o tom, že ve chvíli, kdy to zvládly jiné státy a není v Evropě stát, kde by děti do tří let vyrůstaly v ústavní výchově, tak jsem pevně přesvědčena o tom, že zvládneme i my.
A když tady paní kolegyně mluvila o tom, že jsou tam děti s postižením, že jsou tam děti zneužívané, týrané, tak jsou to právě tyto děti, které by měly dostat příležitost žít v rodinném prostředí, samozřejmě za odborné podpory, tak, aby měly veškerou péči, ale náruč, náruč milujících osob nikdy žádná profesionální péče nahradit nemůže. Takže bych chtěla říci, že já jsem dobře věděla, o čem jsem hlasovala, a nadále tento návrh podporuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, nyní faktická poznámka Lubomíra Volného. Připraví se Olga Richterová, také k faktické poznámce. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.
Poslanec Lubomír Volný: Děkuji, pane předsedající. Já vám, prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyně Aulická, odpovím velice jednoduše. To, co tady probíhá ve Sněmovně, i s tou minulou novelou, i s touto, je pouhá příprava na byznys s dětmi ve stylu norského Barnevernetu. Tady vůbec nejde o ty děti, kterými se tady tak srdceryvně někdo obhajuje. Prosím vás, kdyby mohly mít šanci na objetí milujícího rodiče, tak ti rodiče si je berou z těch zařízení už nyní bez peněz. Vy tady vytvoříte umělý obchod s dětmi, kdy ve finále tyhle nemocné a nešťastné děti budou trpět více než v těch ústavech, protože si je budou brát jenom vyčůránci jenom pro peníze, protože kdyby ti lidé měli vztah k těmto postiženým dětem, tak už se obětovali dávno.
Vy do toho nasypete peníze, uděláte z toho stejný byznys jako v Norsku a do roka a do dne tady budou chybět děti. Budou tady chybět děti v tom byznysu a budou se stejně jako v Norsku krást rodičům. Proto jsme my, poslanci Volného bloku, nepodpořili ani tu minulou novelizaci, a nepodpoříme ani tuto. ***
