(10.20 hodin)
(pokračuje Hyťhová)
Jak říkám, my tento návrh podpoříme, ale nevidím to jako opravdu šťastné. Naši důchodci si opravdu zaslouží důchodovou reformu a kvalitní a spravedlivé důchody, ne však částkou 300 korun, která ještě je zpracována tak, jak je zpracována, to znamená, že důchodová reforma je v podstatě tisíc pozměňovacích návrhů od všech možných poslanců. To je naprosto, naprosto nehorázné.
Jinak ještě bych se chtěla vyjádřit k tomu, protože tady na internetu koluje takový nešvar, že Trikolóra chce zrušit důchody. Šíří to nějaká politická strana, nevím kdo, takže bych se ještě na základě tohoto chtěla vyjádřit, jak my vidíme situaci s důchody. Jak jsem říkala, my toto podpoříme, ale my máme také v programu - a myslíme si, že to je cesta, kterou bychom se mohli vydat do budoucna - že chceme umožnit takzvanou mezigenerační solidaritu v důchodovém systému, což je dobrovolné převedení části daní ve prospěch rodičů či prarodičů jejich potomky. Je to pětiprocentní částka z daní, kterou by občané mohli poslat svým rodičům či prarodičům na důchod, a kam by část jeho daní, které musí občan dneska odvádět, šla přímo na ten důchod. To znamená, že bychom si my sami efektivně šetřili na další generace, protože dneska stejně člověk platí nehorázné daně státu. Pokud to sledujete, tak byl tady v červnu takzvaný den daňové svobody, to znamená, že půl roku vlastně platíte státu a půl roku pak platíte, teprve vyděláváte na sebe. Takže vzhledem k tomu, jak máme vysoké daně, si myslím, že kdyby 5 % z těchto daní bylo odváděno našim důchodcům, našim babičkám a maminkám, tak si myslím, že tohle je třeba jeden z efektivních návrhů.
Dále samozřejmě je nutné posílit zásluhové a spořicí složky penzí a také chceme, aby solidární část byla jednotná. Dále bych se ještě vyjádřila k takzvanému rouškovnému, protože tady to dneska padlo, že vlastně i během covidu naši důchodci dostali nějaké mimořádně částky, myslím mimo pravidelnou valorizaci. Tak toto je také samozřejmě sice hezké, že dostali pár stovek na rouškovném, avšak opět to vidím jako takové předvolební politikum naší vlády, protože opravdu pár stovek na rouškovném mojí babičce tedy vůbec nepomohlo. Nevím, jak vaší mamince nebo babičce, ale té mojí rozhodně ne.
Takže pokud po osmi letech tady paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová nedokázala se svojí vládou, protože už je u vlády osm let, napsat kvalitní důchodovou reformu, tak se obávám, že to nebude schopna udělat ani v dalším volebním období, ani v tom dalším. To je prostě holý fakt. Takže chtěla jsem tohle říct, protože se domnívám, že pokud nám všem závisí na důchodcích nebo záleží nám na tom, aby měli kvalitní život, aby měli peníze, za které se dá žít, tak nechápu, proč tohle nebyla priorita naší vlády a proč se tady scházíme dneska na mimořádné schůzi. Je to pro mě nepochopitelné. Důchodová reforma tady měla být dávno. Toto za důchodovou reformu nepovažuji, je to předvolební slib ČSSD, který hovoří pouze o tom, že naše vláda je neschopná a pro důchodce za celých osm let nedokázala zajistit kvalitní a spravedlivé důchody.
Takže ještě jednou, podpoříme tyto návrhy, nejvyšší možnou valorizaci, podpoříme to, protože chceme, aby se naši důchodci měli dobře, protože si to zaslouží, ale nezlobte se na mě, je to po těch letech obrovská ostuda a měli byste se stydět, protože jak se říká, slibem nezarmoutíš, a v tomto případu je to naprostý holý fakt. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Hyťhové, nyní Stanislav Juránek, a zase ještě přečtu jednu omluvu došlou předsedovi Sněmovny, a to od Karla Krejzy z rodinných důvodů. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, jsem rád, že tady jsme se dnes sešli, a vcelku mi nezáleží na tom, jestli je před volbami, nebo jestli není před volbami. Já v těchto volbách nekanduji, ale ještě bych měl teď na poslední chvíli příležitost napravit tu největší nespravedlnost, která v těch důchodech panuje, a to, prosím vás, je nespravedlnost mezi mnou a mojí ženou.
Ano, slyšíte dobře, já to nechci pojmout nijak jinak. Mám doma konkrétní příklad obrovského rozdílu v důchodovém systému, protože já sám už jsem důchodce, moje žena už je také důchodkyně a rozdíl mezi námi je obrovský. Moje žena bere 7 100 korun. Vy tady mluvíte o tom, že by měl být nějaký průměr někde kolem 14 000, 15 000. Moje žena bere 7 100 korun a bere je ze dvou důvodů.
Ten první důvod je, že byla devět roků doma s dětmi, a ten druhý důvod je, že byla 11 roků doma, když se starala o svoje rodiče. To je dohromady 20 let. A teď, prosím vás, dobře mě sledujte. Když jsme začínali, to znamená, neměli jsme děti, moje žena brala víc peněz, než kolik jsem bral u Jihomoravských státních lesů. Moje žena pracovala v Komerční bance, prosím, a to po celou dobu, kdy bylo možné v té Komerční bance pracovat v průběhu jejího života. To znamená, nebyla tam na žádném podřadném místě, ale ten výsledek byl dokonce ještě umocněn tím, že v okamžiku, kdy já jsem bral nějaký plat a ona byla doma s dětmi, tak jí každý rok navyšovali plat, aby se k nim znovu vrátila, a ten její plat potenciálně byl vždycky vyšší než můj, který jsem bral v Lese. Znovu říkám, já u Jihomoravských státních lesů, moje žena v Komerční bance a ten rozdíl jediný, kterým tam je, je v tom, že ona se vlastně obětovala pro tuhle zemi, protože máme tři děti - říká se, že třetí dítě je pro stát. Největší ekonomický problém, který máme, tak je, že máme málo dětí. Prosím, přečtěte si ty skvělé ekonomické zprávy, které k tomuhle závěru vždycky dostupují.
Druhá věc je, že tomuto státu ušetřila obrovské peníze v okamžiku, kdy se starala, zejména tedy delší dobu, to bylo devět roků, o svoji maminku. A vezměte si jenom tu záležitost, že když se o ni stará, tak ne ona - maminka dostávala peníze ve výši nějakých tehdy něco kolem 10 000 - ale moje žena nedostávala ani korunu. Pokud by se o tuto ženu staral stát, průměrně to vychází v Jihomoravském kraji někde mezi 50 000 a 55 000 měsíčně. To znamená, jenom si vezměte, kolik uspořila tomuto státu, jednak tím, že máme doma tři děti - už ne, už jsou všichni dospělí a sami děti mají - ale také na druhou stranu tím, jak ušetřila v sociálním systému.
A teď se dostáváme k tomu, že já beru důchod, který je pětkrát vyšší, než je její důchod. Ano, pracoval jsem v Lese, ten plat mi potom rostl, protože jsem postupoval nějakým způsobem a měl jsem ho čím dál vyšší, ale klíčové je, že jsem dostal nějaké peníze za to, že jsem byl v politice, jak starostou, tak hejtmanem, tak senátorem, tak poslancem, to znamená, prošel jsem celou tady tuhle škálu, a znovu si troufnu říct, že kdyby ona celou dobu pracovala v Komerční bance, přesto by měla víc peněz než já.
Prosím vás, tuhle nespravedlnost dnes v kompletní výši neodstraníme. Ale já bych velmi prosil za to, aby se důchod mojí ženy zvedl o těch třikrát 500 korun, to je 8 600 korun, a aby ten poměr mezi námi tedy nebyl už pětinásobný, ale o něco menší. A prosím vás o to všechny. Mně je jedno, kdo je podepsaný teď pod tím návrhem, která politická strana.
Já vím, že my jsme to počítali před šesti lety v rámci KDU-ČSL a kdybychom to počítali podle stejného vzorce, tak je to teď 750 korun. Ale já prosím alespoň o těch 500 korun, aby ta nespravedlnost mezi mnou a mojí ženou byla odstraněna alespoň symbolicky. Kdybychom to chtěli udělat jinak správně, tak protože jsme společně žili v té domácnosti, a budeme teď spolu 38 let, tak myslím, že mnohem spravedlivější by bylo - ale to už je otázka té budoucí důchodové reformy, o které já tady hlasovat nebudu, protože nejsem mezi kandidáty do Poslanecké sněmovny v tom příštím volebním období - tak tam je jenom důležité říct, že jsou různá řešení, jak to řešit systémově. ***
