(12.30 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Stanovisko klubu KSČM v podstatě přednesl místopředseda Leo Luzar, ale i předseda naší politické strany, ale dovolte, abych nějaké věci připomněl, protože to, co předváděl kolega Volný, mě prostě nemůže nechat úplně v klidu, protože chápu, že jeho cílené tlaky na takzvané voliče KSČM a SPD a ty stovky a tisíce nevyžádaných mailů, kdy jeho fanoušci nejsou ani schopni doplnit ty věci, které on jim tam napíše, nebo jejich píáristi napíšou, aby změnili, popřípadě oslovili, jestli oslovují zrovna komunisty, nebo kolegy z SPD. Takže tam, kde měli doplnit stranu, tak tam bylo napsáno "doplň stranu, tu politickou, které zrovna píšeš", ale ani to nebyli schopni zvládnout. Ctrl+C, Ctrl+V, maximálně přepošli, to je úroveň některých přeposílatelů zpráv.
Bohužel, Luboši, tohle se úplně nedaří a jediné, co tam je, že udělám velký blok a 240 zpráv odmažu, protože to je pro mě ztráta času, kdybych měl číst 240 zpráv. Bohužel se asi stane i to, že někdy odmáznu něco, co potřebuji, proto když mně chce někdo něco poslat, tak už mu radši předávám jiný mail, než s tím psp za zavináčem.
Ale dovolte mi, abych některé věci shrnul, protože nepravdy a cílené nepravdy a cílené útoky na KSČM mě prostě nemohou nechat v klidu.
Takže nejvyšší nouzový stav a KSČM. Víte, že jsem se stanoviskem klubu vždy vystupoval jako člen Ústředního krizového štábu a říkal jsem, jaké jsou důvody, proč klub KSČM buď podpoří, nebo nepodpoří prodloužení nouzového a stavu, co bylo. já si dovolím připomenout tři základní věci, o kterých jsme hovořili. Nouzový stav, který jsme my prodlužovali, měl tři základní kritéria, proč jsme to podporovali. To bylo to, že umožňuje vládě nařízení práce, nařízení práce studentům, prostě bez nouzového stavu to nešlo. A vezměte si, kolika studentům, medikům a zdravotnickým záchranářům byla nařízena práce a pracovali ve zdravotnických zařízeních, když byl ten nejhorší stav. Opakovaně jsem zde řekl - a vy to všichni víte - že bez nouzového stavu by nařízení práce medikům a záchranářům prostě být nemohlo. Pak se to překlopilo a ti lidi už chodili dobrovolně a sepisovaly se s nimi DPČ, DPP, nebo prostě já nevím, co jiného a už to prostě nebylo potřeba, tak jsme se posunuli. Ale posunuli jsme se v nějakém čase o čtyři až pět měsíců dál.
Druhým bodem, kdy to nešlo bez nouzového stavu, alespoň v první fázi, než jsme znali legislativní rámec, bylo nasazení sil a prostředků Armády České republiky. A všichni vy tady jste vždycky děkovali - děkujeme armádě - že armáda něco dělá, přestože to bylo jenom 400, 600 příslušníků ozbrojených sil České republiky a pár kusů techniků na rozdíl od těch desítek, stovek a tisíců hasičů, ať profesionálních, nebo dobrovolných, a o policistech radši ani nemluvím, protože ti to oddřeli s těmi hasiči nejvíc. Ale my jsme všichni děkovali především vojákům, protože to je to důležité. Pravdu má tady kolega naproti mně, že samozřejmě Zdravotnická záchranná služba, která byla v první linii a kteří si to vyžrali úplně ze všech nejvíc. Takže bez nouzového stavu jsme nemohli ty síly a prostředky Armády České republiky dát. A vzpomínáte si, když tady u toho řečnického pultu burácel pan ministr vnitra: Když neprodloužíte nouzový stav, zítra stáhneme vojáky a prostě kolaps ve zdravotnictví, v sociálních službách a já nevím, kde všude byli nasazeni, aby druhý den vystoupil ministr obrany Metnar a řekl: No, i když ten nouzový stav nebude, my to nějak zařídit umíme, ti vojáci odnikud neodejdou. A my jako klub KSČM jsme chtěli mít jasné stanovisko a jednali jsme jak zde na půdě Poslanecké sněmovny, tak na Úřadu vlády, tak všude kde jinde a chtěli jsme právní rozbor nasazení sil a prostředků Armády České republiky mimo rámec nouzového stavu. Bohužel, ať pan premiér, nebo kdokoliv jiný umí slíbit cokoliv, ale nedodrží vůbec nic. Ale my jsme krůček po krůčku se snažili vládu přimět k tomu, aby nám ta stanoviska dala, abychom se mohli rozhodnout, zda budeme dále tolerovat, respektive podporovat nouzový stav.
A pak to byly ty nákupy pro Správu státních hmotných rezerv. Já jsem věděl, že tam nic není. Vy tam máte, kolegové z SPD, svého zástupce, měla ho tam ODS, měli ho tam kolegové lidovci. Nebo jsme tam ještě, občas ještě nějaké jednání proběhne, takže ty informace jsme měli. Vzpomínáte si, když jsme sem předložili my tři místopředsedové výboru pro bezpečnost, kteří se tím zabýváme - a původně byl připodepsán i předseda výboru pro bezpečnost, který pak pod tlakem své politické strany ten podpis vzal zpátky - a hlasovali jsme zde o umožnění nákupu pro Správu státních hmotných rezerv a dělali jsme to v devadesátce? Vzpomínáte? Všichni, co jsme tady byli, jsme pro to hlasovali a nebyl tady jediný poslanec, který by hlasovat tehdy proti. Nebyl jediný proti. Šlo to do Senátu, tam se toho chytli kolegové senátoři. Když to přišlo sem a měli jsme to přehlasovat, tak k mému údivu celé SPD už nehlasuje pro, protože už to nebylo potřeba, pravostranná část opozice už není potřeba a tak dále, takže jste to pohřbili. Takže nákupy pro Správu státních hmotných rezerv, až to budete chtít řešit, až přijde ta čtvrtá, pátá, nebo kolikátá vlna a zase budete řešit, tak si řekněte: Ano, my jsme ti, kteří jsme jim to neumožnili, kteří jsme řekli, máte tady v zákoně výjimky a můžete si to udělat. Vy máte to máslo na hlavě, vy, protože vy jste pro to nehlasovali.
Vzpomínáte si, když jsem zde vystoupil a řekl jsem požadavky KSČM - a to bylo v lednu - a byli jsme první, kdo jsme řekli, že na základě našich odborných analýz, na základě zahraničních studií a srovnání jsme řekli, že požadujeme po této vládě návrat dětí prvních stupňů do škol? Vzpomínáte si, když jsem tady vystupoval a řekl jsem, že na základě našich odborných studií neexistují stanoviska, že by docházelo k nákaze na volných sportovištích, když jsme prosazovali otevření volných sportovišť, venkovního sportování, ať je to lyžování, nebo ať to bylo, já nevím, bruslení nebo cokoliv jiného? Vzpomínáte si, když jsme to tady říkali?
Tato vláda nám naslibovala, co jsme chtěli, protože prodlužte a my vám slíbíme, slíbíme vám cokoliv. Slíbili, my jsme odhlasovali, pak nám ukázali vztyčený prostředníček nebo holý zadek. Takhle to bylo, ale to prostě dál nešlo. Takže jste pak přišli všichni ostatní najednou s požadavkem návratu dětí do škol. No, to byla superbomba, když vám to komunisti poradili, tak jste s tím všichni přispěchali, jak chcete děti do škol. Ale my jsme tady byli ti první, kteří to tlačili tou vládou, a říkali jsme: Nemáte jediný důkaz na to, že dochází u těchto malých dětí k přenosu této nákazy, a musíme ty děti takovýmto způsobem šikanovat, respektive šikanovat i ty rodiče, rodiny a tak dále? A vysvětlovali jsme, že i když ty děti budou v prvním ročníku nebo v prvním stupni ve školách, že nebudeme muset mít ošetřování a že nám nebudou chybět maminky a tatínkové, kteří jsou na ošetřování, že nám nebudou chybět ve zdravotnictví, že nám nebudou chybět v sociálních službách, že nám nebudou chybět kde jinde a nemusíme vyplácet ty miliardy příspěvků a odškodnění. Ale všechno to bylo liché, protože jeden ministr, druhý ministr, třetí ministr, když se tady točili jak apoštolové na orloji, tak furt měli tu svoji: děti, děti, děti, prostě nikoho to nezajímalo. Takže znova připomínám, KSČM byla první, která požadovala návrat dětí do škol. Ptám se, kde jste byli vy? Vy jste přišli až daleko po nás.
Pak došlo k tomu, že jsme na základě toho, co vláda tady naslibovala, a vždycky se k nám otočila zády, tak jsme řekli: A končíme, milá vládo, my končíme. Na základě toho jsme řekli, že odmítáme podpořit další nouzový stav. Nouzový stav se neprodloužil, a co se stalo? Ano, bylo to zde několikrát zmíněno. Hejtmani od lidovců, ODS, kteří měli do té doby mnoho informací, jak by to oni dělali lépe, tak najednou s pokorou v neděli přiběhli za vládou a: My to neumíme, to musí centrálně vláda, to my jsme zoufalí. A vláda vyhlásila nový nouzový stav. Protiprávní nouzový stav.
Já se ptám, kolegové, co jste udělali vy? Podali jste někdo trestní oznámení? Obrátili jste se na Ústavní soud? Ne. Já jsem to trestní oznámení podal - tak, jak jsem to řekl u tohoto řečnického pultu, že to udělám, tak jsem to hned druhý den udělal. Vy jste všichni mlčeli a čekali jste, až rozhodne někdo, než si narychlo uděláte pandemický zákon. A kdo hlasoval pro pandemický zákon? Pan předseda, místopředseda Sněmovny, teď řídící, Tomio Okamura, vždycky říká: My jediní SPD ne. Ano, jako strana jste byli jediní celí. KSČM s jednou jedinou výjimkou, s jednou jedinou výjimkou pro pandemický zákon nikdy nehlasovala, protože jsme věděli, že to je pouze terminologická náhražka nouzového stavu, a věděli jsme, co bude následovat při všech těch opatřeních, která se vůbec nezměnila na základě opatření a nařízení mezi nouzovým stavem a pandemickým zákonem, takže to skončilo. Takže, pane místopředsedo Sněmovny, předsedo SPD, když budete tady říkat, jak vy jste jediní, tak vás poprosím, vždycky doplňte "včetně KSČM s výjimkou jediného poslance tohoto poslaneckého klubu". Děkuji vám za to. ***
