(12.00 hodin)
(pokračuje Juránek)
Já bych byl rád, abychom si teď, v tuto chvíli řekli, že nemusíme dělat žádné experimenty, že si můžeme říct, jakým způsobem pokračovala situace v Brně a jakým způsobem může pokračovat situace v Ústí, i když trošku jinak, protože každé město je jiné, každé má ještě trošku jiné problémy, které k tomu je třeba přidat. Ale je strašně důležité si říct také to, že den ze dne tento problém nevyřešíme, a prosím vás, nevyřešíme ho ani za čtyři roky, protože čtyři roky jsou příliš krátká doba, aby se mohlo něco změnit. Nicméně nejdeme z nuly. Můžeme se podívat na několik desetiletí, které dělí vývoj problematiky ve městě Brně a v Ústí nad Labem, a můžeme si říct, že se to dá někam posunout.
V tuto chvíli tady na pultíku nemáme nic jiného než jednu malinkou mozaiku a já si to dovolím citovat, jak to tady zaznělo, jednu malinkou ne mozaiku, dokonce jenom jeden jediný kamínek do mozaiky, který nám ukazuje problém, který s tou vyloučenou lokalitou automaticky nastává pro každého starostu, ale pro každého člověka, který se v té lokalitě objeví, a to je, že nemůže zasáhnout ve prospěch těch, kteří jsou slušní a v té lokalitě jsou. My máme tenhle malý kamínek. Já si nemyslím, že to je řešení. Prosím vás, tady se rozběhla široká debata, která zaběhla do exekucí, zaběhla do všech možných věcí. A já řeknu: ano, je v pořádku, že se tady budeme bavit o bydlení, protože to je taky jedna z podmínek, aby se to mohlo řešit, budou se musit postavit nějaké byty. Ale to všechno leží třeba také před tím zastupitelstvem, a teď budu mluvit konkrétně o tom Ústí, třeba před tím zastupitelstvem v Ústí, jak to budou řešit v příštím volebním období a ty první kroky udělají.
Ale žádné takové řešení této problematiky, žádné velké řešení, které by teď vyřešilo nějaký problém, tady skutečně není. Ale prosím vás, pro mě jako pro starostu bylo velmi těžké, když v nějaké té lokalitě za mnou přišli lidé a říkali: Udělej s nimi něco, oni tady křičí, oni nám tady kradou boty. Mně se to stalo před nějakými patnácti, co před patnácti, no, je to strašné, prostě v devadesátých letech, když jsem dělal starostu, a opakuje se to samé z úst paní poslankyně Fialové, která má dobře zmapovanou situaci v Ústí. Ano, tyto věci se tady opakují. A já jsem přesvědčen o tom, že je třeba zasáhnout, že je třeba, aby byla nějaká represe, a že nemůžeme nechat starosty v těch obcích, protože to se samozřejmě týká řady jiných obcí, nejenom Ústí nad Labem, aby měli prázdné ruce, aby nemohli udělat vůbec nic ve prospěch svých občanů.
Já tady nemám žádnou námitku pro to, ať se o ty lidi postaráme, ale myslím si, že to tady není k řešení v tuto chvíli. Teď v tuto chvíli je zde řešení, abychom malým kamínkem přispěli k možnosti, aby se v těch obcích vůbec mohli lidé bránit. Já vás chci ujistit, že budu velice rád, když se potom povedou v tom příštím období zásadní věci, které vyřeší například bydlení - nebudu mluvit o exekucích a o těchto věcech - když se část nájemních bytů podaří vybudovat. Viděl jsem, že v Ústí na tom teď začínají pracovat, že jsou tam nějaké plány, aby nějaké byty k dispozici měli. Ale znovu říkám, toto není součástí tohoto zákona, který zde schvalujeme. Je to spíše otázka pro příští rozpočty, aby tam byly nějaké prostředky pro tyto lokality.
A já vám teď řeknu, bude to znít možná z mých úst tak trošku i rouhavě: jsem z jižní Moravy a my tam máme v tuto chvíli velký problém s tornádem. Já jsem zrovna před tím, než bylo to tornádo, měl možnost se více a podrobněji zabývat otázkou v Ústí a řeknu vám, že situace s tornádem se vyřeší a máme v tuto chvíli nalinkováno, jak se to vyřeší. Je spousta lidí, kteří to budou řešit a budou ochotni na to poskytnout peníze, dát je i ze svého. Já si myslím, že situace konkrétně v Ústí nad Labem je podobná a podobně těžká pro ty lidi, jako je situace, která je spojena s tornádem. Záležitost k tomu řešení bude na prvním místě tady v Poslanecké sněmovně při schvalování rozpočtu a připravování návrhu rozpočtu na příští rok i na další roky, protože tady musí být dlouhodobý výhled pomoci v této věci. A já tady v tuto chvíli tedy říkám, že zcela určitě podpořím návrh tohoto zákona, který dává těm lidem v první linii možnost aspoň bojovat, a na druhou stranu na vás apeluji, abyste hledali ty prostředky v rozpočtu stejně intenzivně, jako je v tuto chvíli hledáte pro můj postižený Jihomoravský kraj, dole v obcích Moravská Nová ves, Hrušky, Mikulčice - asi jsem na někoho zapomněl, strašně se jim omlouvám.
Ale prosím, abyste nezapomněli, že tady můžete pomoct a že to je právě to poslání v té politice, které máme, abychom pomáhali prostřednictvím i státního rozpočtu tam, kde je to opravdu potřeba a kde je to spravedlivé. Prosím tedy teď především za ty, kteří budou rozhodovat a budou schvalovat tento rozpočet, abyste v něm skutečně našli prostor pro Ústí nad Labem a jemu podobné lokality. Děkuji. (Potlesk poslankyně Fialové a poslance Foldyny.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. Nyní dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Tak, prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já tu debatu nechci příliš natahovat, nicméně potřebuji zareagovat na jednu věc, která tady zazněla. Budu, myslím, parafrázovat kolegu navrhovatele. Není to asi přesná citace, ale pokud vím, tak tady řekl, že represe, která nebolí, není účinná. Já si s tím dovolím částečně nesouhlasit. Souhlasím naprosto s tím, že represe, která nebolí, není represí, pak to není represe. Nicméně účinnost represí nemůžeme měřit podle toho, jak moc bolí, ale podle toho, jestli pak mají, nebo nemají nějaký reálný efekt, jestli skutečně adresují ten problém a jestli nevytvářejí problém nový. A to je, myslím, to, o čem tady celou dobu diskutujeme. Děkuji. (Potlesk z řad Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí paní poslankyně Hana Aulická, připraví se pan poslanec Karel Krejza. Tak prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím na pana kolegu Juránka. Já bych chtěla říci, že to dogma nejsou peníze ve státním rozpočtu, to dogma je legislativní nástroj. To se neobsáhne jenom v jednom, ve dvou zákonech, to je prostě sbírka záležitostí a věcí, které by měly jít ruku v ruce. A to je to, co vyčítáme této vládě, že prostě nebyla schopna, i když těch 15 opatření, které se vytvořily za účasti dotčených krajů, za účasti dotčených samospráv, starostů a primátorů, řešit. Neudělalo se vůbec nic. A proto, nezlobte se na mě, je potřeba aspoň tuto část udělat. Je to bohužel poslaneckým návrhem, ale za nás je to úplně jedno, protože je to aspoň jeden trošku takový malý nástroj, který bychom potřebovali.
A druhá věc je, že se bavíme o vyloučených lokalitách, ale ten problém není jenom ve vyloučených lokalitách. Vyloučené lokality už jsou vlastně taková ta fáze, kdy se bohužel sdružují, nebo je to díky tomu, jak je ten byznys s chudobou, jsou nahnáni uměle do určitých lokalit a z toho vznikají samozřejmě ty vyloučené lokality. Ale ti lidé na hmotné nouzi a i problémoví žijí úplně běžně v dalších oblastech, mají soužití s dalšími lidmi, nebavíme se jenom o vyloučených lokalitách. A tak jak na začátku problému, kdysi před 12, 13 roky, byl problém ubytovny, tak já vám říkám, že my v Mostě nemáme s ubytovnami problém. My máme problémy s tím, že nám žijí tito lidé ve standardní formě bydlení, tedy v bytech. ***
