Úterý 13. července 2021, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

7.
Návrh stavebního zákona
/sněmovní tisk 1008/12/ - zamítnutý Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh, bylo doručeno jako sněmovní tisk 1008/13. Vítám mezi námi pana senátora Petra Víchu a požádám ještě před tím, než zahájíme rozpravu k zákonu zamítnutému Senátem, aby za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí se vyjádřila ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Ještě než vám udělím slovo, paní ministryně, požádám Sněmovnu o klid! Prosím, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, znovu se dnes setkáváme nad stavebním zákonem. Možná vás překvapím, byť samozřejmě víte ten výsledek ze Senátu, ale zároveň bych ráda senátorům poděkovala. Zní to samozřejmě paradoxně, ale Senát vyzdvihl všechny dobré věci, které stavební zákon přináší. Já vím, že o stavebním zákoně jsme už opravdu mluvili hodně, že samozřejmě všichni ta pozitiva znáte, ať už je to zjednodušení projektové dokumentace, vedení jenom jednoho řízení, a ne několika, jako je dnes, odstranění ping-pongu mezi prvostupňovým orgánem a odvolacím orgánem, to znamená zavedení apelačního principu, posílení role obcí v územním plánování, posílení role obce jako takové, protože nově bude obec účastníkem vždy v rámci řízení, nejenom ve fázi územního řízení. Řešíme černé stavby a samozřejmě ve spolupráci napříč Sněmovnou zavádíme principy digitalizace.

Co se týká toho zásadního nesouladu, který je samozřejmě mezi námi - nebo mnou jako Ministerstvem pro místní rozvoj - a Senátem, je ta institucionální podoba. Nicméně to je tím základním kamenem, aby stát dodržoval lhůty vůči občanům. Opravdu není možné, aby občan, když něco nesplní vůči státu, byl okamžitě sankcionován, a když stát neplní lhůty vůči občanovi, tak se nedělo vůbec nic.

Samozřejmě že Senát to i komunikoval tak, že pro něj je zcela zásadní rozpojení modelu státní správy a samosprávy, a vzal si to tak, že bereme pravomoce obcím. Já bych chtěla znovu ujistit, že navrženou institucionální změnou skutečně není žádným způsobem zasaženo do pravomocí samospráv, neboť v současné době povolování staveb není výkonem samosprávy, ale výkonem státní správy.

Stejně tak bych znovu ráda všechny ubezpečila, že nedojde k tvrzenému oddálení stavebních úřadů od občanů. Nejenže bude možné podání učinit plně elektronicky z pohodlí domova, ale návrh zákona obsahuje i jasná kritéria pro stanovení územních pracovišť krajských stavebních úřadů, například počtem obyvatel správního obvodu, počtu úředníků, počet úkonů, přičemž stačí, aby bylo splněno jenom jedno z navržených kritérií.

Věřte, že jsme hledali řešení i při zachování současné struktury. Variant bylo několik. Řešili jsme varianty, že pokud úředník obce nedodrží lhůty, pokutu dostane obec. Na druhou stranu k tomu samozřejmě byla velká kritika, protože starostové oprávněně říkali, že musí dojít ke změně procesů, protože v tom, jak jsou nastaveny ty procesy, nejsou schopni dodržovat lhůty, a že vzhledem k tomu, že skutečně by to bylo přelévání z jedné kapsy do druhé, se tedy od tohoto návrhu upustilo.

Připravili jsme vládní návrh, kde jsme prvostupňové orgány nechali na obcích, řešili jsme to opatřením proti nečinnosti a státní správa vlastně byla bod úrovně kraje. Bohužel, k tomuto přišlo negativní stanovisko Svazu měst a obcí.

Pak jsme řešili návrh poslanců opozice, pana poslance Kupky, Bartoše, Výborného a dalších. Nicméně i senátní legislativa konstatovala, že ani s tímto návrhem nemohou pracovat, protože k tomu nebyl změnový zákon a v podstatě tato verze byla neprojednatelná.

Jak už jsem říkala, Senát jako důvod pro zamítnutí uvedl, že je pro něj nepřekročitelné odejmutí stavebních úřadů z gescí obcí. Co je ale zcela zásadní pro nás pro všechny, na čem se samozřejmě shoduje i veřejnost, je, aby stát zajistil dodržování lhůt vůči občanům. Věřím, že na tom, aby se dodržovaly lhůty, se asi shodneme. Já se znovu pokusím vysvětlit na konkrétním příkladu, jak to v podstatě probíhá, a možná bych vás ráda informovala o tom, že vlastně nás ta současná situace dohnala, protože Jihomoravský kraj nebo starostové nebo stavební úřady v obcích, jako je Břeclav, Hodonín, žádají o navýšení stavebních úředníků tak, aby se vyřizovaly ty škody, ale bohužel v současném systému to prostě nejde.

Takže my vymýšlíme několik variant řešení. Zcela upřímně říkám, že se drbu pravou rukou za levým uchem - ani jeden z těch návrhů není ideální, protože to bude samozřejmě běh na delší dobu. Věřím tedy, že skutečně nakonec se postavíme na stranu občanů, na stranu toho, aby se dodržovaly lhůty, aby mladí lidé měli záruku toho, že když si požádají o hypotéku, budou ve vhodném čase skutečně mít stavební povolení. Ve stavebním zákoně zavádíme zrychlené stavební řízení, to znamená, stavební úřady budou moci vydat stavební rozhodnutí v rámci prvního úkonu.

Znovu bych ráda připomněla, protože se dostáváme samozřejmě do těchto připomínek, že jsou ochráněny veřejné zájmy. Věřte tomu, že Legislativní rada vlády se tomu intenzivně věnovala několik dní, ochrana veřejných zájmů byla zcela zásadním momentem pro Legislativní radu vlády a byli přítomni i soudci Nejvyššího správního soudu. Sami soudci říkali, že oddělení na fázi stavebního řízení je nutné pro další postup v rámci stavebního práva, protože doslova říkají, že to je střet dvou vesmírů, že skutečně, tak, jak je to dnes, taky jim nezbývá nic jiného než judikovat systémovou podjatost. Že systémová podjatost nabírá na síle svědčí o tom, že jen za rok 2020 jsme řešili 66 systémových podjatostí, a samozřejmě se to rozšiřuje. Teď naposledy má problém se systémovou podjatostí Praha na úseku metra D. Jak už jsem říkala, jenom znovu připomínám, v čem je ten problém. (Ukazuje materiál.) Když se podíváte na tento obrázek, to je obrázek konkrétního kraje, kde vidíte, že v jednom kraji je 48 stavebních úřadů, na těchto stavebních úřadech pracuje 157 lidí a těchto 157 lidí si neumí pomoct. Prostě jsou to samostatné ostrůvky, a když se někde nahromadí více projektů, nejde posílit jeden stavební úřad na úkor druhého.

Pokud vidíte: tady jeden, jeden, dva - pokud někdo onemocní, tak ten stavební úřad nekoná, napíše ceduli "pro nemoc zavřeno" a v podstatě musí investor vždycky čekat. Znovu bych vás chtěla moc požádat, jestli bychom mohli zapomenout na všechny možné politické sváry. Stavební řízení je nutno změnit v České republice, ta situace je neudržitelná, a když už ta změna, tak pojďme do té změny kompletní, abychom skutečně mohli garantovat to, že i u složitějších staveb - nemluvím tady o jednoduchých rodinných domcích - včetně odvolání a přezkumu bude investor vědět do roka, zda může stavět, či nikoliv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové.

Dovolte mi, abych konstatoval omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 16 hodin se do konce jednacího dne omlouvá z pracovních důvodů ministr vnitra Jan Hamáček.

Nyní tedy požádám pana senátora Petra Víchu, aby nám řekl o projednání v Senátu a usnesení odůvodnil. Máte slovo, pane senátore.

 

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přiznám se, že je mi líto, že jsem do Sněmovny, kam se každý zejména u voleb do Poslanecké sněmovny těší, tak že zde musím přijít s takto negativní záležitostí a obhajovat senátní zamítnutí. Paní ministryně sice Senát pochválila, ale ona sama dobře ví, že tam těch kritických hlasů zaznělo více.

Nejprve tedy pár technických záležitostí. Poslanecká sněmovna postoupila návrh stavebního zákona a také návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona dne 4. 6. do Senátu. V Senátu byl přidělen jako garančnímu výboru výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a také výboru ústavně-právnímu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zákon projednala také Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova.

Všechny tyto senátní orgány doporučily plénu Senátu, a to poměrně jednoznačně, zamítnutí tohoto návrhu. Senát jej projednal 2. 7. a stalo se to, co již dlouho ne. Hlasy všech přítomných senátorů napříč politickým spektrem byl přijat návrh na zamítnutí tohoto zákona. Nejprve zmíním technicky pár hlavních bodů a pak je s vaším dovolením rozvedu.

Tedy všechny výbory a komise - opakuji to - které tyto zákony projednávaly shodně, navrhly plénu Senátu jejich zamítnutí. Přijetí takto komplexní novely stavebního zákona by mělo vyžadovat shodu všech orgánů státní správy i samosprávy, které ji budou posléze aplikovat v praxi. Této shody absolutně nebylo dosaženo, a to ohrožuje kvalitu budoucích stavebních řízení. Na přijetí takto závažné novely by měla také panovat shoda politická, aby nedocházelo opět k rychlým změnám zákona a destabilizaci kvalifikovaných úředníků. Já se pak k tomu ještě dostanu.

Novela byla přijata v konečné verzi ve zcela rozdílné podobě od původního vládního návrhu a k zásadním změnám došlo na základě komplexních pozměňovacích návrhů. Novela jde zcela proti duchu stávajícího sloučeného modelu veřejné správy. Přijetím této novely by došlo k fatálnímu oddálení veřejné správy, zejména od lidí na venkově, k zrušení obecních stavebních úřadů, a tedy k dalšímu oddálení státní správy, především v málo zalidněných oblastech se složitou dopravní obslužností. Došlo by omezení znalosti území, o kterém mají úřady rozhodovat.

V neposlední řadě zákon přináší také mnohamiliardové náklady na vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Je třeba tady férově sdělit, že také na plénu Senátu zazněla pozitiva, která ten návrh zákona přináší, a to, zejména pokud jde o zavedení apelačního principu, povinnosti nadřízeného orgánu rozhodnout ve věci, digitalizaci stavební agendy a zřízení specializovaného stavebního úřadu, který by povoloval strategické stavby. Myslím si, že o to větší je škoda, že nedošlo ke shodě i na těch ostatních záležitostech, a pozitiva nemůžou vyniknout, když celkově je dán návrh na zamítnutí.

Tolik shrnutí hlavních důvodů zamítnutí. Vy jste se tím zabývali poměrně dlouho, projednávali jste tady několikrát, přesto mi dovolte ještě pár poznámek z té diskuse v Senátu rozvést. Férově tady přiznávám: kromě toho, že jsem senátorem, jsem zároveň 27 let starostou města, města Bohumína, ale vůbec se necítím ve střetu zájmů. A myslím si, že takto to cítí naprostá většina starostů a trošku nás uráží názory, že zejména starostové chtějí zneužívat stavební úřady ke svým účelům. Ještě se k tomu dostanu.

Tedy přestože už probíhají řadu měsíců různá školení k novému stavebnímu zákonu - dnes jsem dostal také pozvánku, tak věřím, že mám ještě šanci nějakým způsobem vás ovlivnit, a proto bych chtěl těch pár bodů zde tady rozvést.

Nejprve k legislativnímu procesu. Jak tady paní ministryně řekla, návrh trošku nestandardně zpracovala Hospodářská komora. Byla spousta připomínek a posléze - aspoň já jsem to takto vnímal - dohoda pana premiéra a paní ministryně se Svazem měst a obcí, se Sdružením místních samospráv, s kraji, a to se promítlo do vládního návrhu zákona. Je na tu dobu spousta článků, kdy paní ministryně říká, že to sice není to, co se jí úplně nejvíce líbí, ale že to je prostě kompromis, který byl přijat a takto byla uzavřena dohoda.

Takto to tedy bylo dáno do Sněmovny a ve Sněmovně pak komplexním pozměňovacím návrhem, a těch komplexních návrhů bylo více, a dokonce jeden z nich se stal podkladem pro další legislativní proces, došlo k zásadní změně, k porušení dohody, která byla předtím uzavřena. A já si myslím, že proto to Svaz měst a obcí, proto to obce a všichni ostatní vnímají jako jistým způsobem nekorektní jednání.

Paní ministryně v Senátu řekla, že za to nemůže, že to byl poslanecký návrh, ale já si myslím, že je všem jasné, že by neprošel, kdyby nebyl souhlas pana premiéra a paní ministryně. Změnil názor - v pořádku. Ten proces je naprosto legální, poslanci můžou dávat pozměňovací návrhy, můžou dát komplexní pozměňovací návrhy, ale podotýkám, že je poněkud nestandardní.

Připomenu, že podobně nestandardní proces tady byl v roce 2011. Jsem pamětníkem, tak to pamatuji, kdy takovýmto komplexním pozměňovacím návrhem došlo k totální změně poskytování sociální práce, kdy byla z obcí přesunuta na úřady práce. Ten návrh tehdy prošel, přes veto Senátu opětovně prošel. A jaké jsou následky, si myslím, že všichni víme. Stálo to stát - a stojí to pořád, pořád jsme se s tím nevypořádali, zejména pokud se týče ubytoven - miliardy korun, tehdejšího pana náměstka Šišku to možná stálo na čas svobodu, ale v každém případě to nebyl dobrý případ, jak by legislativní proces měl probíhat, a potýkáme se s tím dodnes. Koneckonců i teď v posledních dnech projednávaná novela, týkající se hmotné nouze, se toho také dotýká.

Od zrušení okresních úřadů je to tedy další krok k reformě veřejné správy, protože ono se to netýká jenom stavebních úřadů. Týká se to také dalších odborných pracovníků - vodařů, památkářů, pracovníků zabývajících se zelení, ochranou přírody, dopravou. Ano, na mnoha obcích se státní správou nezabývají lidé na plný úvazek, dělají ještě samosprávnou činnost. O to to bude komplikovanější, protože, jestliže jsou šikovní a dobří, tak se obávám, že starostové si je z velké části budou chtít nechat pro odborné práce a Státní stavební úřad, který by měl vzniknout, bude mít sakra velké potíže, aby ty pracovníky získal. To nehovořím o prostorách, protože i u reformy Úřadů práce také došlo k tomu, že obce vesměs ty pracovníky na svých obcích nechtěly. Žádný starosta nechce zodpovídat za práci lidí, které si nemůže vybrat, a bojím se, že to bude podobně i u Státního stavebního úřadu. Nehovořím o problémech záležitostí místní znalosti, archivu, územních plánů. Paní ministryně říká, že ještě při té reformě ušetří 6 000 úředníků, takže o 6 000 úředníků méně to bude dělat rychleji, kvalitněji, svižněji - tomu přece nemůže nikdo věřit, ledaže by nedělali vůbec nic a po 30 dnech to nabylo potom účinnosti, to stavební povolení.

Teď pár citací z tisku, které zazněly koneckonců i na některých dnešních tiskových konferencích. Já bych se k nim pak chtěl vyjádřit, protože v tom je to gros diskuze v Senátu. "Obíhat budou papíry, ne lidé. Ještě před 10 lety mělo rozhodnutí několik stran, dneska několik desítek stran. Investor musí získat několik desítek razítek. V délce povolování staveb jsme na 157. místě, přitom před 10 lety byla Česká republika na 76. místě. Místo shánění razítek konečně začneme stavět, délku stavebního řízení zkrátíme na rok. Stavební zákon byl od roku 2007 novelizován dvacetšestkrát, a kam jsme se to dostali? My tvrdíme, že jedině profesionální státní stavební správa dokáže zajistit dodržování lhůt. Systémová podjatost paralyzuje zejména velké dopravní stavby. Jediné, o co starostové přijdou, je právě neformální vliv na úředníky, který je ale protizákonný. Dojde k zjednodušení zákona."

Tolik jednotlivé citace a teď se k nim velmi stručně pokusím vyjádřit. Ano, před 10 lety měla rozhodnutí mnohem méně stran. Všichni objevili na úřadech tlačítka Ctrl + C a Ctrl + V, proto mají rozhodnutí více a více stran. a když nemají patřičný počet stran, zkušenosti jsou, že odvolací orgány je také podle toho posuzují negativně.

Investor musí získat několik desítek razítek. Samozřejmě a bude je muset získávat dál, protože teprve když podá perfektní žádost se všemi náležitostmi, tak teprve pak se zahájí ten proces na Státním stavebním úřadu. V délce povolovacích staveb jsme na 157. místě, předtím jsme byli na 76. A já to spojím s tou druhou citací: Zákon byl od roku 2007 novelizován dvacetšestkrát. Ano, dvacetšestkrát přišlo MMR s návrhem novelizovat zákon, a to za cílem jeho zjednodušení a zrychlení procesu stavebního řízení. Výsledkem je, že jsme se ze 76. místa dostali na 157. místo. Myslí si někdo, že tento krok konečně docílí zvrat a půjdeme opačným směrem? Myslím si, že ne.

Systémová podjatost. Paní ministryně říkala, že za daný rok bylo těch případů 66. To v rámci desetitisíců rozhodnutí není velké číslo a já taky nevím, v jakém počtu z těch případů bylo rozhodnuto, že o systémovou podjatost nejde. Ale za 27 let jsem se se systémovou podjatostí na úřadě nesetkal. Pro mě to je jako ta jitrnice, kterou svět neviděl, z pohádky Obušku, z pytle ven. A navíc Sněmovna a Senát, obě dvě komory, se přednedávnem shodly na novele zákona o správním řádu a tou jsme právě systémovou podjatost řešili. Byl to návrh Pardubického kraje. Takže se to ještě ani nevyzkoušela v praxi a už říkáme, že systémová podjatost je hlavním důvodem, proč chceme řešit tuto záležitost, přičemž právě u velkých státních investic to přece zůstane. To bude Státní stavební úřad povolovat státní investice - tak můžeme také říkat, že jde o systémovou podjatost.

Teď k starostům. Samozřejmě nemohu vyloučit, že v individuálních případech může docházet k selhání, ale kdo má největší důvěru v tuto chvíli, ruku na srdce za Senát i za Sněmovnu a za všechny ostatní instituce, kdo má dneska největší důvěru občanů? Jsou to obecní samosprávy, jsou to starostové. Jsou pod drobnohledem občanů a myslím si, že chtějí mít vliv, chtějí, aby stavební řízení probíhalo rychle, efektivně, aby občané, podniky, podnikatelé mohli stavět. Myslím si, že největší obavy my všichni máme právě z toho, že nově pojatý model to naruší. Možná se nakonec podaří Státní stavební úřad nějakým způsobem dostat do života, ale zejména v této době pocovidové, kdy budeme potřebovat, aby se stavělo, aby se investovalo, aby obce proinvestovaly našetřené miliardy, které nemohly při covidu investovat, se bojíme, že zrovna v této době dojde k ohrožení.

Dámy a pánové, možná to byla marná řeč, možná jste již rozhodnuti o tom, jak budete hlasovat. Kývete na mě, že jste rozhodnuti. Přesto pro své klidné svědomí jsem to tady musel říci. A vám přeji při vašem rozhodování chladnou hlavu a úspěch. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátorovi Petru Víchovi za jeho vystoupení. S přednostním právem předseda klubu SPD Radim Fiala. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl navrhnout procedurální hlasování, abychom meritorně i procedurálně jednali a hlasovali jak po 19., tak po 21. hodině. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. O tom nechám hlasovat bez rozpravy, ale musím zagongovat, protože jsem požádal, aby diskuse na jiné téma byly v předsálí.

Takže já vás všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými hlasovacími kartami, a o návrhu, abychom o tomto zákoně hlasovali meritorně jak po 19., tak po 21. hodině, budeme hlasovat v hlasování číslo sto čtyřicet sedm, které... (Posl. Černohorský sděluje mimo mikrofon předsedajícímu, že nebylo řečeno, které dva kluby toto navrhují.) Rozumím vaší námitce, ale já jsem chtěl využít toho času, kdy se sejdou, zeptat se pana předsedy, za koho to navrhuje.

 

Poslanec Radim Fiala: Navrhuji to za dva poslanecké kluby - jednak poslanecký klub hnutí SPD a poslanecký klub hnutí ANO.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, takže máme podle jednacího řádu návrh v pořádku. Myslím, že ti, kteří chtějí hlasovat o tomto návrhu, jsou přítomni.

Zahájil jsem hlasování číslo 147 a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 147, ze 135 přítomných pro 94, proti 33. Návrh byl přijat.

 

Nyní ještě vidím pana poslance Kubíčka s procedurálním návrhem, který se hlásil. Prosím o klid Sněmovnu! Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, sice vím, že to je třetí čtení a bylo vše již řečeno, ale vzhledem k tomu, kolik vidím přihlášených, dovolím si navrhnout omezení jednání a vystoupení pro jednotlivé poslance na dvakrát 10 minut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. O návrhu... Pan místopředseda Pikal se hlásil první. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tak mně to přijde excesivní a také v nepoměru k tomu, že jsme zrovna prodloužili ten čas, takže není žádný důvod zkracovat dobu jednání, protože vzhledem k tomu, že pokud chápu, jsme prodloužili jednání do osmi hodin, tak není kam spěchat. (Potlesk zprava.) Takže bych si dovolil dát protinávrh, a to dvakrát 30 minut, a pokud to neprojde, tak dvakrát 15.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Pan předseda Bartošek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Moje poznámka byla ve stejném duchu. Vy jste si protáhli jednací den přes 19. a 21., to znamená, můžete jednat i hlasovat až do zítřejšího rána. (Poznámky z pléna.) Pane poslanče, nepokřikujme po sobě! (Opět hlasité poznámky poslance Hájka.) Nepokřikujme po sobě!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím o klid!

 

Poslanec Jan Bartošek: Z toho důvodu nevidím úplně jako smysluplné ještě limitovat diskusi. Máme tady šest přihlášených, každopádně jsem přesvědčen, že ten zákon se prostě dneska projedná. Zbytečně tím, že limitujete diskusi, se jedná o to, že nás tlačíte zase do kouta s tím, že opozice se bude mít tendenci bránit a může si případně vzít přestávky, což nechceme. My jsme byli připraveni vést diskusi, a tím, že jste protáhli dneska jednací den, tak v ten moment prostě víme, že to chcete projednat, my to respektujeme, tak nás nechte, abychom jako opozice uplatnili možnosti, které máme. A jsme si vědomi toho, že pro vás je priorita dnešní den dotáhnout do konce, abyste zákon projednali.

Takže vás v tento moment žádám, zda byste nezvážili stažení tohoto návrhu, protože jinak v ten moment my budeme muset uzpůsobit strategii i z naší strany. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Musím nechat o těch návrzích hlasovat. Prosím, posaďte se na svá místa a já nechám jednotlivě ty návrhy na omezení řečnické doby... Pan kolega Bartošek s přednostním právem.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. V tom případě bych poprosil alespoň o to, abyste... Já dám delší čas - dvakrát 45, případně dvakrát 30, abyste zvážili, abyste úplně tu diskusi nezařízli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dvakrát 30 minut je podáno.

 

Dvakrát 45, dobře. Nyní tedy nejdřív hlasování o dvakrát 45.

Rozhodneme o tom, že se omezí řečnická doba pro řečníky bez těch - mám dvě přednostní práva se stanovisky klubů, a to kolegy Bartoše a kolegy Kupky, který bude mluvit za ODS se stanoviskem klubu, čili ti jsou bez omezení, a ostatní by byli v hlasování číslo 148 dvakrát 45 minut. Kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 148, z přítomných 153 pro 48, proti 2. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní druhý návrh: dvakrát 30 minut. To navrhl jak kolega Bartošek, tak kolega Pikal.

Rozhodneme v hlasování číslo 149. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 149, z přítomných 155 pro 111, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Takže můžeme pokračovat. Já jsem připustil projednání těchto procedurálních návrhů, ale ještě předtím, než zahájím rozpravu, ptám se, jestli se před rozpravou chtějí vyjádřit zpravodaj garančního hospodářského výboru, pan kolega Martin Kolovratník? Nemá zájem. Pan zpravodaj výboru pro veřejnou správu Ivan Bartoš? Nemá zájem. Pan Marek Benda, zpravodaj ústavně-právního výboru? Nemá zájem.

Mohu tedy otevřít rozpravu a první je přihlášen pan předseda Ivan Bartoš s přednostním právem se stanoviskem poslaneckého klubu, tedy dvojí přednostní právo. Poté se připraví s přednostním právem se stanoviskem klubu ODS Martin Kupka. Já vám udělím slovo za chvilku, pane předsedo, až tady bude klid. Pokud chcete diskutovat něco jiného, zásadně v předsálí. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych chtěl krátce vystoupit se stanoviskem za klub Pirátů, Starostů, ale i za poměrně početnou skupinu poslanců a odborníků, kteří se v tomto volebním období skutečně snažili, pokud se bude něco měnit ve stavebním zákoně, a ta vůle tady byla na všech stranách, aby se tak dělo koordinovaně, aby se vypořádaly připomínky relevantních účastníků celého procesu, zejména samospráv, regionů, ale i zástupců památkářů a dalších.

Musím říct, že jsem byl poměrně překvapen vystoupením paní ministryně, a naopak si myslím, že pan senátor velmi dobře vyzdvihl zásadní problémy této legislativy. Já bych to - i když srovnání s Orwellem se trošku nabízí: Senát všemi svými hlasy zamítne původní vládní věc, návrh, který původně vláda předložila, a paní ministryně zde poděkuje Senátu, že měl věcné připomínky. No, tak buďto Senát si podobně jako celá řada dalších myslí, že ten zákon je nesmysl, anebo můžeme tvrdit, že měl k tomu věcné připomínky a ten zákon se jim, vlastně kromě toho nejdůležitějšího, co je nejvíce kritizováno na tom zákoně, líbí. Obojí najednou nemůže platit.

Já bych chtěl jenom připomenout cestu tohoto zákona, když se objevil první návrh, který ministerstvo vypracovalo nebo pro ministerstvo připravila Hospodářská komora, tak velká část, i vlastně kolegové z vlády, zejména ze sociální demokracie, Ministerstvo vnitra, byli doslova zděšeni obrovskou ambicí přestěhovat úředníky, přestěhovat agendu, stáhnout si rozhodování ve stavebním řízení pod jeden úřad. Byla zde i velká analýza, co to může znamenat, že to nemusí - nejen že to nezrychlí stavební řízení, ale celá ta transformace ho může dokonce zastavit, a pak paní ministryně v jakémsi režimu grémií zahájila debatu, protože to je velká legislativa, zahájila debatu s opozicí, zahájila debatu se samosprávami, a tak nás zhruba dva roky ministerstvo tak trošku tahalo za fusekli, protože my jsme se účastnili těch jednání, dávali jsme důležité návrhy.

Ona potom zas byla varianta, kdy ministerstvo se rozhodlo, že vyhoví všem, ten zákon se stále více a více rozplizával, a v tu chvíli se daly dohromady síly právě na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve skupině pro digitalizaci a nový stavební zákon a velmi pilnou prací jsme připravili variantu, která nepředpokládala vznik stavebního úřadu, ale šla finskou cestou, kdy základem je digitalizace, kdy lhůty vymáháte, takže je prostě kontrolujete a máte možnost je urgovat on-line. Chtěli jsme jít touto cestou, která je řádově nižší na ty náklady, může stavět na tom, co už máme, na zákonu, který řeší digitální technické mapy, které opět poslaneckou iniciativou a nakonec za součinnosti vlády jsme v tomto volebním období schválili.

Jaké pak bylo překvapení, když se ten původní vládní návrh odmítnutý řadou subjektů i odborníků objevil jako pozměňovací návrh poslanecký, jako komplexní pozměňovací návrh zde, prostřednictvím pana předsedajícího, přítomného pana poslance Kolovratníka. A dalším paradoxem bylo, že výbor pro veřejnou správu, který vždy se zabývá touto legislativou týkajícího se stavebního řízení, byl hlasováním Sněmovny suspendován na pouze výbor, který si ho může projednat, nicméně již nebyl výborem garančním. V tu chvíli bylo jasné, že už tady existuje hlasovací většina s SPD, s komunisty a s dalšími, a ten osud toho zákona, nehledě na ty výhrady, nehledě na ty nevypořádané připomínky, na tu komplexitu, na tu finanční náročnost a na ta rizika, tou Sněmovnou projde. A v ten moment jsme tady dnes, ani ty předchozí čtení tohoto návrhu ve Sněmovně byly také pěkná divočina. Byla svolána mimořádná schůze v době nouzového stavu, kdy se ten zákon protlačil na mimořádné schůzi tím prvním čtením. Skutečně není to standardní věc, kde se mění takto velká důležitá legislativa, která v nějaké fázi života má dopad téměř na každého občana, ať už si staví nějakou menší věc, nebo třeba plánuje si postavit rodinný domek, anebo pokud je třeba nějaký menší stavitel.

Já bych chtěl jenom připomenout, které byly ty zásadní výhrady a kdy jsme mohli zde číst ty dopisy. Existuje petice proti tomuto stavebnímu zákonu, kde jsou podepsaní lidé a zástupci samospráv. Nebudeme to dělat, ale že by tento zákon mířil na komoru, příliš lidí, kromě paní ministryně, možná dalších členů vlády a Hospodářské komory, tito lidé si to skutečně nemyslí. Jsme přesvědčeni, že superúřad není řešení. Když jsem tady hovořil minule, a mluvil jsem o tom, jakým krokem bylo zřízení Národní sportovní agentury, tak mě tady potom pan poslanec Hnilička na chodbě plísnil, že vše je tam křišťálově čisté, že to suprově funguje. Já jsem měl sto chutí si za ním aspoň na chvíli potom zajít, když se ukázalo, jakým způsobem se na tom úřadě hospodaří, jakým způsobem se vyhodnocují třeba ty záměry, neudělal jsem to.

Jen bych chtěl připomenout, že proces centralizace, kdy mám někde nějaký problém, a jenom to, že si ho hodím pod jednu střechu, že to, že to bude mít někdo, jeden člověk nebo šéf úřadu, pod kontrolou, že to vůbec nemá ty přínosy, o kterých se bavíme. Když jsme teď byli v covidu a zjistili jsme, jak daleko lépe se věci řeší subsidiárně, když funguje decentralizovaný systém, kde skutečně jste blízko problému, co řešíte, kdy skutečně můžete mít lidi, které dlouhodobě můžete školit. A teď se tady vracíme opět do nějakého modelu centrálního řízení, tady jeden superúřad, který v podstatě na vše dohlíží.

Ono to zaznělo v těch diskusích mnohokrát a paní ministryně se zde vlastně i zmínila o počtu těch úředníků. Pro mě je poměrně zásadní informace, že stávající zaměstnanci stavebních úřadů v přenesené správě, tak 60 % z nich, pokud se nemýlím, odpovědělo, že do toho režimu nejvyššího státního (stavebního) úřadu pod státem nepůjdou. Pokud si říkáme teď, že je nedostatek úředníků zpracovávajících stavební řízení, tak kde my najdeme tu náhradu, pokud fakticky zákon nepřináší zjednodušení administrativy, počítá s přesunem těch úředníků? Pokud ta informace se mění a je to nižší číslo, já si rád poslechnu, z čeho tedy bylo vypočítáno to první číslo.

A je tam celá řada dalších problémů. Myslím, že tady moji následující řečníci o nich budou hovořit, i když jim tedy Sněmovna teď trochu zatípla možnost vyjádřit se k těm komplexnějším problémům obšírněji. My jsme přesvědčeni, že pokud něco řeší rychlost stavebního řízení, je to využití moderních technologií, je to faktické zjednodušení, je to naplnění toho motta, co furt všichni omílají a používají v kampaních, že nemají lidé obíhat úřady, úřady mají obíhat data. A tohleto není heslo, které platí o lidech. To je přece heslo, které musí platit i o úřednících, že je nikam nestěhujete, že skutečně už se oprostíte od toho, že existuje nějaké normální nebo virtuální razítko, kde vy prostě jednou podáte dokumentaci do systému, ta se tam uloží, všichni se na ni dívají, dávají k ní výhrady, nakonec získáte konsolidované stanovisko v termínech, které si pohlídáte, a jede se dál.

Návrh, který jsme připravili s poslanci s KDU-ČSL, ODS, TOP 09 i STAN, s dalšími odborníky, právníky, ty kvality měl, ministerstvo ho tedy alespoň papírově přijalo, prohlédlo si ho, řeklo, že to není to řešení, a tlačí tu původní, nákladnou, neefektivní a myslím si, že v době covidu a postcovidové transformace poměrně riskantní verzi, protože pokud do České republiky jak z národních zdrojů, tak třeba i z Evropských fondů mají plynout peníze, které máme v poměrně krátkém období efektivně investovat, budou to i věci týkající se staveb. Budou to věci, které budou třeba zasahovat do stavebního řízení, a pokud se dostaneme do momentu, kdy tady budeme v nějakém procesu transformace, implikace toho zákona by mohl být velmi zásadní problém.

Já bych chtěl proto paní ministryni požádat, aby v případě, že tento zákon dnes bude schválen, a jak už jsme viděli iniciativy SPD, tak pravděpodobně i za podpory komunistů, neboť paní ministryně s nimi jednala a oni trošku zazlobili minule, když jsme o tom zákonu jednali, tak pokud ten zákon dojde schválení, prosím vás, nerozjíždějte v tuto kritickou dobu, s napjatým rozpočtem, s obrovským deficitem, žádné nákladné transformační akce. Už to zaznělo od kolegů i z demokratické opozice. Bude to jedna... na ty školy se chceme také podívat, na pedagogické pracovníky, pokud to vláda shodí, tuhletu důležitou normu, ale i stavební zákon a ty procesy, které si teď vláda hodlá nastartovat a které nevedou k vytouženému cíli, bude to jedna z prvních věcí, kde pokud budeme mít možnost účastnit se na příští vládě, tak tento proces se budeme snažit zvrátit a nastoupíme moderní severskou cestou elegantního, jednoduchého stavebního řízení založeného na digitalizaci. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Martin Kupka, bude hovořit za klub ODS, tedy s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, několik citací z novinových titulků prvního červencového týdne: "Vládní debakl, pro stavební zákon nehlasoval jediný senátor, proti byli i členové z ANO a ČSSD." Další titulek: "Nový stavební zákon je podraz a patří do odpadkového koše, řekli senátoři, od poslanců chtějí jeho zamítnutí. Je to dílo ďáblovo, senátoři rozcupovali stavební zákon 65:0." Poslední z citovaných titulků: "Debakl ministryně Dostálové, Senát jednomyslně odmítl stavební zákon."

Senát se tak přidal k celé řadě klíčových institucí v rámci České republiky v rámci uspořádání veřejné správy, správy věcí veřejných, institucí, které říkají na vládní návrh, pozměněný skupinou poslanců kolem pana kolegy Kolovratníka, říkají jednoznačné "ne" - Sdružení místních samospráv, Svaz měst a obcí, Asociace krajů České republiky, Spolek pro obnovu venkova, a teď také Senát. A Senát to neříká poměrem třeba 45 ku zbytku, říká to jednomyslným hlasováním 65:0. To přece není normální, takové výsledky a takové hlasy prostě nevyhodnocovat a dělat, že se nestaly. To přece nedává smysl. Všechny kroky, které v minulosti byly podobným způsobem zválcovány, vedly přece k jednoznačným problémům nebo k nutným změnám po volbách. Má to zapotřebí Česká republika, tímto způsobem se vrhnout do nevydařeného experimentu, když celá řada klíčových institucí - ono totiž nejde jenom o to, že to jsou orgány, které se vyjadřují k tomu, co se odehrává v České republice, ale na nich do značné míry stojí to, jakým způsobem se vykonává v současné době i stavební zákon. A notabene, budou to přece úředníci, kteří teď jsou na městech a na krajích, kteří by v budoucnu stejně rozhodovali v rámci stavebních řízení. Nikdo jiný, kdo by dokázal doplnit celou tu armádu více než 13 000 úředníků nového megastavebního úřadu, přece v té zemi neexistuje, kteří by byli kvalifikovaní a dokázali by rozhodovat.

Tak znovu apeluji na zdravý rozum a na jednoduchou kritickou úvahu. Když všechny klíčové instituce říkají, že je to blbost, tak to asi blbost bude. A bylo by v tomto směru opravdu žádoucí, aby vláda těmto klíčovým partnerům v území naslouchala, protože tady samozřejmě existovaly konkrétní věcné připomínky a návrhy. To přece dávno není jenom opoziční odmítnutí pro odmítnutí. Tady vznikly konkrétní návrhy, jak to udělat, aby to neznamenalo budoucí problémy, nesmyslné výdaje navíc v době, kdy stát bude obracet každou korunu. A navíc aby do režimu špatného zákona o státní službě nepřicházeli další a další úředníci.

Vracím se zpátky k tomu poměru 65:0. Když v lednu loňského roku hlasoval Senát o novele zeměměřického zákona, kdy bylo přesně předmětem jednání to, abychom dokázali digitalizovat stavební řízení, a shoda na tomto řešení, na tom úsporném, elegantním, civilizovaném řešení byla napříč politickým spektrem i tady ve Sněmovně, paní ministryně, dokázala byste si tipnout, jaký byl ten poměr hlasů? Přesně obrácený, 65 senátorů hlasovalo pro a nikdo nebyl proti. Na tom panovala reálně shoda. To je řešení, které prošlo odbornou oponenturou, které i z hlediska samotného ministerstva mělo hlavu a patu a může se realizovat. Dokonce tu samozřejmě je potřeba přičíst ministerstvu k dobru, už na tom ministerstvo také pracuje, a to je řešení, které ukazuje cestu dopředu, včetně toho, že to prostě nebude znamenat dramatické výdaje navíc a reformu, o které tu vlastně ve výsledku nebyla debata. My jsme nediskutovali o tom, že opouštíme smíšený model veřejné správy, debatovali jsme jenom o stavebním zákonu, a to, že ta novela stavebního zákona znamená rozvrat současného smíšeného modelu veřejné správy, je jasné, ale takhle to vládní koalice nikdy nepostavila a nikdy to neřekla krajům, městům a obcím - končíme se smíšeným modelem veřejné správy, vstupujeme do nového experimentu, bude to celé jinak.

Myslím, že by to byl velmi odvážný krok, protože jak tady zaznělo, pokud bychom mapovali, kdo se na české politické scéně, na mapě veřejné správy v České republice těší větší důvěře, tak to pořád jsou zástupci komunální sféry, starostové, starostky a lidé, kteří jsou v bezprostředním kontaktu s těmi, kteří něco staví, kteří podnikají a realizují své aktivity.

Já se vrátím k tomu, co by ve skutečnosti hrozilo, před čím varujeme a upozorňujeme ne na základě nějakých abstraktních modelů, ale na základě reálné zkušenosti, na základě odezvy lidí z jednotlivých úřadů. Dokonce máme k dispozici poměrně podrobný průzkum, kdy se Sdružení místních samospráv a příslušná odborová organizace zaměstnanců ve státní správě dotázala celkem 1274 respondentů, byli to zaměstnanci stavebních úřadů, stávajících stavebních úřadů, zda by přešli pod nový megastavební úřad. Jen 40 % řeklo, že by přešli. Paní ministryně reagovala: Ty ostatní přeplatíme, nabídneme jim zajímavé podmínky. No, to bude něco stát ten stát. A druhá věc je, že samozřejmě odezva starostů říká jednoznačně: My na těch kvalitních úřednících, kterých máme nedostatek, protože je kvalitních lidí pořád v zemi nedostatek, těch, kteří by se dobře orientovali v celé stavební legislativě, protože to není jenom stavební zákon, tak je prostě málo. My jim nabídneme zajímavou pozici například investičních techniků, referentů na investičních odborech příslušných magistrátů a městských úřadů. To je plošná odezva.

Co to může znamenat? Může to znamenat, že se prostě ten megastavební úřad nenaplní. A když se nenaplní, nebude vydávat stavební povolení, protože to tam nebude mít kdo dělat. To je naprosto reálná obava. A já nechci rozebírat v detailu, co to znamená technicky, co znamená, najít ty prostory, vytvořit nájemní smlouvy mezi státem a jednotlivými samosprávami, respektive městskými úřady. A když taková možnost nebude, kdy stačí ministerstvo postavit nebo najmout jinde nové prostory? Jak to bude s vozovým parkem? Jak to bude s počítačovou sítí? Jak to bude s celou řadou konkrétních věcí, bez kterých se stavební úřad neobejde, protože poskytovat služby v oblasti stavebního řízení, úřední služby, to neznamená jenom sedět s klotovými rukávy za stolem, to znamená také vyjíždět na kolaudace, být v terénu, a bez toho se žádný dobrý stavební úřad neobejde. Žádný dobrý stavební úřad se neobejde bez toho, aby vnímal situaci v konkrétním místě.

Centralizace, kterou přináší vládní návrh pozměněný panem kolegou Kolovratníkem a skupinou poslanců, otáčí dosavadní aktivitu, dosavadní směry v oblasti veřejné správy přibližování k lidem, přesně opačným směrem. A pokud jsme mohli sázet na kvalitu celé řady rozhodnutí, i díky tomu, že úředníci znali velmi dobře územní plány ve svých místech, že znali místní konkrétní situaci a dokázali řadě problémů zabránit, tak na to nový stavební zákon rezignuje. Říká: Místní znalost nás vlastně moc nezajímá. To ale nejde dělat v okamžiku, kdy se zabýváme stavbami, které stojí v konkrétních místech. Tam ta místní znalost je přece velmi důležitou výbavou a nejde odmyslet, nejde dost dobře něčím nahradit.

Samozřejmě že i bez tohoto stavebního zákona budeme mít digitalizované stavební řízení, a to je moc dobře, protože tam jsme schopni celou řadu věcí zjednodušit, ulevit lidem, skutečně dosáhnout toho, že budou obíhat dokumenty, nikoli lidé, a to jak na straně žadatelů, tak ale i na straně úředníků.

To, co jsme tady mohli vidět a ukazovali jsme to velmi pečlivě, aby bylo jasné, co znamená Portál stavebníka, klíčová věc z hlediska další organizace stavebních řízení. To totiž mimo jiné znamená, že v případě každého jednoho dotčeného orgánu, každého jednoho úředníka, poběží čas pro jeho vyjádření. Odezva ze států, kde to tak mají, byla jednoznačná. Už jenom evidence času, evidence té lhůty, to, že jeden vidí na druhého, že tady existuje kontrola, která nutně nemusí být seshora, ale která je kolegiální napříč, kdy je možné opravdu sledovat, kdo se na dokument, kdo se na příslušnou dokumentaci podíval, kdo ji otevřel a jak dlouho mu to trvá, než se vyjádří, tohle je přesně nástroj, jak dosáhnout zrychlení stavebního řízení. To není teoretická úvaha, to je odezva z reálných států, ze zemí, kde to funguje. A k tomu dojdeme i bez stavebního zákona. Tenhle klíč, tohle řešení odsouhlasila Poslanecká sněmovna napříč politickým spektrem, v Senátu tohle řešení našlo podporu 65 senátorů a nikdo nebyl proti. Nový stavební zákon z pera Ministerstva pro místní rozvoj, z pera vlády a pana kolegy Kolovratníka, má přesně opačnou bilanci - 65 senátorů proti a nikdo nebyl pro napříč politickým spektrem včetně zástupců hnutí ANO a ČSSD, tedy vládních stran. No to je přece alarmující! Tohle prostě musí být téma, na které, paní ministryně, odpovíte.

Já se chci ještě věnovat tomu, co znamená to oddálení úřadů, co všechno to přinese. Kde se bere důvěra v to, že když vznikne centrální megastavební úřad, bude fungovat lépe než menší úřady, které jsou logicky pod větší veřejnou kontrolou? Kde existuje doklad o tom, že by úřady státní správy na centrální úrovni fungovaly lépe?

Mám jeden zajímavý příklad. Nepochybuji o tom, že všichni v tomto sále mají pražský okruh, pražský silniční okruh za stavbu číslo jedna. Říkají to všichni představitelé vlády, říká to ministr dopravy, ministryně pro místní rozvoj, říkají to úplně všichni. A teď si představte, co se konkrétně přihodilo. Městský úřad v Uhříněvsi rozhodl ve věci stavby 511, pražského okruhu, loni v červenci. To rozhodnutí bylo napadeno skrze systémovou podjatost a Ministerstvo pro místní rozvoj, tedy klíčový orgán na úrovni státní správy, měl rozhodnout ve věci systémové podjatosti, zákonná lhůta 30 dnů. Víte, na kolik to tomu skvělému ministerstvu vyšlo? Jak dlouho rozhodovalo o tom, co si počne se systémovou podjatostí v případě záležitosti, která má jasnou prioritu vlády, jasnou prioritu všech politických stran? V červenci bylo pravomocné územní rozhodnutí a pak to leželo čtyři měsíce na Ministerstvu pro místní rozvoj. Nedovedu to pochopit. K tomu směřujeme, že místo zrychlení se pak budeme na centrální úrovni potýkat s takovýmhle zdržováním? Že ve věci rozhodnutí o systémové podjatosti, tedy o tom, kdo to bude dál projednávat - ve výsledku to ministerstvo nerozhodovalo meritorně o tom, jestli to územní rozhodnutí je dobré, či špatné, ten orgán centrální správy, předobraz megastavebního úřadu, čtyři měsíce rozhodoval o tom, že to nepředá ani magistrátu, ani středočeskému krajskému úřadu, ale že to pošle krajskému úřadu v jižních Čechách. A tohle rozhodnutí u klíčové stavby tomu centrálnímu úřadu trvalo čtyři měsíce. Odešlo to z Ministerstva pro místní rozvoj v lednu. Konkrétní příklad, který bije do očí.

A my slyšíme, že teď, když to všechno bude převedeno pod megastavební úřad, budou dny růžové, vše zalité sluncem, stavební řízení v České republice poběží jako na běžícím pásu. Já říkám - co když ne? Co když se jenom ukáže, že vznik nového úřadu nic nového lepšího nepřinese, ale naopak ukáže to, co se dlouhodobě popisuje u každého velkého úřadu - to, že má přirozenou tendenci se zavírat do sebe, to, že má přirozenou tendenci se opevňovat před světem, to, že má mimořádnou zálibu v tom, vytvářet nejrůznější vnitřní oběžníky, směrnice, nařízení, lejstra a druhá lejstra. A místo toho, abychom fungovali moderně v pojetí pružné veřejné správy, která je blízko lidem, tak budeme mít další Kafkův zámek, který se bude zabývat tím, jak to bude vypadat s vozovým parkem, kolik si pořídí aut, kolik bude mít nově počítačů, podle jakých směrnic se bude rozhodovat.

Paní ministryně tady strašila tím, že v případě jednohlavých stavebních úřadů - a tady dokonce panovala poměrně velká shoda v tom, že jednohlavé stavební úřady opravdu jsou anachronismus a tohle je potřeba časem změnit - tak že tam je potřeba v situaci, kdy k něčemu dojde, vyvěsit ceduli "pro nemoc zavřeno". No, já jsem takovou ceduli po pravdě řečeno neviděl, ale mnohem víc bych se obával toho, že pokud by došlo na ten stavební úřad, na ten megastavební úřad a na novou podobu stavebního zákona, jak ho vláda připravila s úpravami, tak ne na jednom úřadě, ale po celé republice na megastavebním úřadu bude viset obrovská cedule "pro špatný stavební zákon zavřeno do odvolání". To chceme? Všude zní, že se máme ze současné krize proinvestovat. To ale znamená mít funkční stavební řízení, reálně povolovat stavby, a v okamžiku, kdy hrozí - a upozorňují na to poslanci dokonce napříč politickým spektrem, upozorňují na to senátoři napříč politickým spektrem, že tohle riziko je zcela viditelné, jasné a nezpochybnitelné - tak vládní koalice podpořená SPD jde tomuto riziku vstříc, plnou parou vpřed, navzdory všem racionálním hlasům a navzdory konkrétním věcným připomínkám.

Nechci opakovat všechny argumenty, které zaznívaly v předchozích jednáních o stavebním zákonu. Předložili jsme je a znovu opakuji, přišli jsme s alternativou, která by pro Českou republiku byla lacinější, bezpečnější, modernější v tom smyslu, že sází na kvalitní úředníky, kteří jsou dnes na městech a obcích i na krajích. Nevytváří revoluci, jejíhož konce nikdo není schopen přesně dohlédnout kromě rizik, ale je schopna zorganizovat fungování stavebních úřadů efektivně, a dokonce po vzoru úřadů, kde stavební povolování běží v zákonných lhůtách, dokonce v kratších, než se předpokládá jako posun očekávaného zkrácení. Ve výsledku jednoroční lhůta, o které tu byla řeč, by pro celou řadu těch úřadů a jednání na těch úřadech mohla znamenat prodloužení. To bych opravdu nechtěl.

Proto jsme se vydali spolu s kolegy cestou inspirace konkrétními pozitivními případy celé řady úřadů, kde se prostě podařilo ty jednotlivé úředníky shromáždit, dát je dohromady k tomu, aby pokud přijde žádost o stavební povolení, tak aby na ní byli s to spolupracovat, a nepotřebují k tomu vlastně nic než dobrou vůli tajemníka příslušného úřadu. My jsme se vydali k tomu, aby základní pravidla určil zákon, a bylo to řešení, které bylo nasnadě a řešilo by celou řadu vážných problémů. Na řadě věcí jsme byli s to se s vládním návrhem shodnout, podpořit ho i tím, s čím jsme přicházeli sami. Klíčová věc - vznik megastavebního úřadu - patrně tuhle aktivitu zabil, protože láska vládní koalice k megastavebnímu úřadu a centralizaci převážila nad zdravým rozumem, tedy zatím převážila.

Pevně doufám, že i na základě dalších názorů, dalších věcných argumentů, odezvy Senátu, že ti, kteří zvažovali, jak hlasovat v případě vratky ze Senátu, přehodnotí, co všechno v rámci těch jednání slyšeli a kdo také tady argumentoval a přinášel alternativu. Když se podíváme na Senát, tak samozřejmě největší slovo v debatě o tom zákonu měli lidé, kteří zase mají konkrétní vlastní zkušenost se stavebními úřady a s organizací stavební činnosti i na straně investorů, což je také nezastupitelná záležitost.

Pevně doufám, že i na základě dnešní debaty se znovu vrátíte k věcným důvodům, které tu zaznívaly, a ten postoj přehodnotíte, protože tady je opravdu unikátní situace, kdy klíčoví partneři v územích říkají: Ne, takhle to nedělejte, je to věc riziková, která se ve výsledku postaví proti zájmu na dalším stavebním rozvoji v České republice. A to je společný zájem.

Znovu apeluji na to, nenechme se strašit tím, že by někde na malém stavebním úřadu se objevila cedule "pro nemoc zavřeno". Ve skutečnosti hrozí něco mnohem závažnějšího, že v celé republice bude na novém megastavebním úřadu viset cedule "do odvolání stavební povolení nevydáváme, nemáme lidi". Děkuji mnohokrát za pozornost a moc prosím o to, pečlivě zhodnoťte všechny argumenty, které tu v průběhu dnešní debaty i v průběhu předchozích jednání zaznívaly.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Ondřej Polanský se omlouvá z pracovních důvodů dnes od 17 do 18 hodin.

Na řadě je paní poslankyně Věra Kovářová, která bude hovořit s přednostním právem se stanoviskem poslaneckého klubu STAN s tím, že ještě po ní vystoupí s přednostním právem za klub KDU-ČSL pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane senátore, vážená paní ministryně, dovolte, abych i já přednesla stanovisko našeho poslaneckého klubu Starostů a nezávislých. V úvodu bych chtěla zmínit jedno. Pokud v tenise prohrajete 0:6, tak zkrátka a dobře se říká, že dostanete "kanára", a svědčí to o tom, že jste nebyli kvalitně připraveni a že jste ve špatné formě. A takovéhoto pomyslného "kanára" dostala i tato novela stavebního zákona, a to právě v Senátu, v poměru 0 : 65. Senátoři jasně vyjádřili svůj postoj a jasně také řekli, že nelze opravit to, co je neopravitelné. Pan senátor Vícha také zde zmínil celou řadu důvodů, proč takto senátoři učinili.

Bohužel, během projednávání a legislativního procesu vláda, respektive Ministerstvo pro místní rozvoj, nereagovalo na naši kritiku a prosadilo si tento zákon ve Sněmovně takzvaně na sílu za pomoci hlasů hnutí ANO, SPD, ČSSD, a jak to vypadá, dnes i za pomoci komunistů.

Proč odmítáme tento zákon? Zásadně nesouhlasíme se vznikem centrálního supermegastavebního úřadu, protože se jedná o centralizaci a je to krok zpátky. Samozřejmě nesouhlasíme s tím, že bude zrušeno cirka 400 stavebních úřadů, což bude znamenat, že se vzdálí služba od občanů. A to je rozhodně také krokem zpátky. Zároveň ani netušíme, o které stavební úřady se bude jednat. O tom bude rozhodovat Nejvyšší stavební úřad. Úředníci ze současných stavebních úřadů by měli přejít na nový centrální úřad a pod zákon o státní službě, což je překvapivé, protože tak, jak jsme zaznamenali, pan premiér významně kritizoval právě zákon o státní službě.

Kdyby paní ministryně bývala hovořila během projednávání procesu, že díky tomuto zákonu dojde ke snížení počtu úředníků, tak bychom to ještě pochopili, ale to, že se bude přesouvat 13 000 úředníků, pravděpodobně většinu z nich do nových budov, o kterých ještě nevíme, které to budou, tak to je také jeden z důvodů, proč tento zákon nemůžeme podpořit. Tak jak zde již mnohokrát zaznělo, ochota úředníků původních stavebních úřadů přejít pod nový stavební úřad je cirka 40%.

Také zde již zaznělo - já to zopakuji, abyste to věděli: velká část úředníků zůstane u svého zaměstnavatele v jiné funkci a velká část z nich skončí nebo si najde jinou práci. To jsem opravdu zvědavá, zda najdeme někde ty chybějící kvalifikované a zkušené úředníky, ti budou rozhodně chybět. Ptám se, kde je budeme hledat na trhu, když takoví kvalifikovaní a zkušení úředníci tam rozhodně nejsou. Z toho vyplývá, že dojde k přetížení nových úředníků a že rozhodně se nezkrátí stavební řízení, jak bylo avizováno.

V neposlední řadě tolik diskutovaná otázka nákladů na tuto změnu. Maximální náklady jsou odhadovány až na 24 miliard korun, což v době, kdy očekáváme mimořádné schodky státního rozpočtu, kdy máme nejvyšší schodek státního rozpočtu, je rozhodně nezodpovědný krok.

Před necelými dvěma týdny jsem se sešla s některými senátory za STAN a debatovali jsme s nimi právě o stavebním zákoně. Debatovali jsme o zákoně, který je zákonem jen svým označením. Ale dovolím si zde říci slova básníka: "Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně." Je to poetický způsob, jak říct, že tento horkou jehlou ušitý spletenec z dílny Ministerstva pro místní rozvoj, obalený ve strouhance nejrůznějšími pozměňovacími návrhy - mohou být dobré i špatné, ale zkrátka je to spletenec všehosi - pro nás zůstane zákonem neschvalitelným, ať ho nazveme jakkoliv.

Musím říci, že to, že Senát zamítl tento návrh novely stavebního zákona, jde pro nás o vítězství Pyrrhovo. Je totiž jasné, že Česká republika nový stavební zákon potřebuje. 157 je totiž hezké číslo, ale ne, když značí naši pozici v žebříčku obtížnosti získání stavebního povolení. Proces stavebního řízení se musí bezpochyby zrychlit, zjednodušit a zdigitalizovat, aby odpovídal potřebám a dostupným technologiím 21. století.

Rušením stavebních úřadů a přesunem kompetencí ze samospráv do rukou státu tohoto cíle však nedosáhneme. Docílíme naopak pouze paralyzování stavebních řízení na dlouhá léta a vzdálení veřejné moci dál od občanů a to je jen jeden z mnoha nepříznivých důsledků, které by schválení nového stavebního zákona v podobě, jak je zde předkládáno, přineslo pro občany, pro miliony občanů, kterých se týká. Jen málokdo totiž vůbec nepřijde do styku se stavebním úřadem. Pro všechny ostatní je stavební zákon norma zásadního významu.

Přestože jde o tak významný zákon dopadající ve svém rozsahu potenciálně na každého z nás, nepanuje na jeho znění širší politická shoda. Jen těžko se lze smířit s podobou zákona - a teď musím citovat z e-mailu, který jsem obdržela - "jako přidušený legislativní nedonošenec, kterého se Ministerstvo pro místní rozvoj snaží zuby nehty udržet při životě, a to i za cenu lehkovážných kompromisů na jeho kvalitě".

Musím konstatovat, že je smutné, co zde zaznělo z úst paní ministryně při posledním projednávání. Paní ministryně Dostálová hovořila o tom, že tento zákon má společenský konsenzus. A já se tedy musím ptát, jestli pro paní ministryni znamená společenský konsenzus to, že s tímto zákonem souhlasí Ministerstvo pro místní rozvoj, případně Hospodářská komora. Protože ostatní hráči na trhu stavebního zákona, jako jsou města, obce a kraje, Sdružení místních samospráv, Svaz měst a obcí, Spolek pro obnovu venkova, Asociace krajů a další odborné organizace, zásadně vystupují proti. A nejenom ony.

Byla bych moc ráda, kdyby si paní ministryně ode mě převzala petici. Jednu petici už dostala od Sdružení místních samospráv v červnu roku 2019 a byly to petice proti rušení stavebních úřadů, petice úředníků proti rušení stavebních úřadů v působnosti obcí a petice obcí a měst proti rušení stavební úřadů v působnosti obcí. Tyto petice podepsalo 5 370 úředníků, zastupitelů obcí a měst a připojilo se ještě dalších 187.

V současné době bych vám, paní ministryně, ráda předala petici Sdružení místních samospráv za zachování stavebních úřadů v působnosti obcí. Jestli dovolíte, paní ministryně? (Ministryně nedává pozor a nereaguje.) Hovořím na vás. Ano, ráda bych vám, paní ministryně, předala petici za zachování stavebních úřadů, kterou podepsalo více jak 1 300 občanů, a byla bych ráda, kdybyste si přečetla i komentáře těch, kteří tuto petici podepsali a připojili je. Pevně doufám, asi vás nepřesvědčí, ale aspoň trochu změníte názor, že to rozhodnutí, jakým se vydáváte v novém stavebním zákoně, není ten úplně správný směr. Takže prosím, jestli mohu. (Předává petici ministryni.)

Toliko stanovisko klubu Starostů a nezávislých. Za nás říkáme, že zákon, na kterém není společenský konsenzus, nemůžeme podpořit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Skrze vás bych chtěl jenom paní Kovářovou požádat o jednu věc, aby příměry z hlediska stavebního zákona, které se týkají stavebního zákona, neřešila příměry různých nedonošených nemluvňat, protože se mě to velmi bytostně dotýká, protože umírající nemluvňata nechme někde jinde než u stavebního zákona. Přidušení nedonošenci skutečně nepatří k diskusi o stavebním zákonu, je to velmi nevhodný příměr. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Kovářová bude také reagovat faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane poslanče, omlouvám se, pokud se vás to nějakým způsobem dotklo. Ovšem až si lidé budou stěžovat na to, že stavební řízení netrvá rok, ale dva roky a tři roky, tak možná pochopíte důvody těchto příměrů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ještě pan poslanec Juchelka bude také reagovat faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Vaším prostřednictvím, na to si bohužel nikdy nemohu zvyknout, pokud umírající nemluvňata budeme přirovnávat k nějakému stavebnímu zákonu. Velmi se omlouvám, ale je to nevhodný příměr. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Marek Výborný. Vystupuje se stanoviskem za klub KDU-ČSL, tedy s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, nepřítomná vládo (vládní lavice je zcela prázdná), kolegyně, kolegové, rád bych zde přednesl stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL. Na začátku asi nikoho nepřekvapím jasným konstatováním, že ani poslanecký klub KDU-ČSL není připraven podpořit tuto podobu nového stavebního zákona, kterou skutečně považujeme za paskvil, který fakticky ohrozí stavební řízení v České republice. My jsme toto stanovisko tady říkali dlouhodobě. Nemůžeme na něm změnit ani čárku, ani tečku, protože už samotná historie legislativního procesu, jak celý stavební zákon vznikal, prostě byla špatně.

Myslím, že se to tady prolíná od slov pana senátora, kterému děkuji, myslím, že velmi strukturovaně tady popsal klíčové problémy, které v novém stavebním zákoně jsou obsažené. Debata se totiž někdy potom trochu smrskává jenom na otázku fatálního rozboření smíšeného modelu veřejné správy. Ale myslím, že i paní ministryně sama dobře ví, že to zdaleka není jenom ten jediný problém, na který se to ona snaží svádět a vysvětlovat, že bude lépe. Bohužel nebude lépe, bude hůře, ale je tam celá řada dalších problémů, ke kterým se ještě dostanu.

Nicméně k historii. Na začátku jsme byli všichni takříkajíc na jedné lodi. Ministerstvo, vláda i my poslanci, myslím si, že i z opozičních stran, jsme skutečně chtěli něco udělat s tristní bilancí 157. místa na světě, říkal jsem to tady opakovaně při projednávání stavebního zákona v prvním, v druhém i ve třetím čtení. Ano, ministerstvo, vláda, paní ministryně má samozřejmě pravdu. Je potřeba stavební řízení zrychlit, zjednodušit, má být transparentní a má být také blízké občanovi, ale všechny tyto atributy nového stavebního zákona, který všichni prosazujeme, který všichni chceme, tak to, co vzniklo, naprosto popírá, respektive nepřináší - buď popírá, anebo nepřináší.

Už počátky práce na novém stavebním zákoně podle mě a podle názoru KDU-ČSL i koalice SPOLU byly naprosto chybné. Ministerstvo, které má ansámbl úředníků legislativců, si nechá napsat návrh takto zásadní, klíčové normy mimo aparát ministerstva, mimo aparát vlády jako takové, de facto na zakázku Hospodářskou komorou. Už v tom samotném samozřejmě logicky je obsaženo obrovské nebezpečí, že zde budou preferovány jenom zájmy určitých skupin, které se na tvorbě takové normy podílejí. Na to člověk nemusí mít nějaké kdovíjaké zkušenosti a nemusí být kdovíjaký legislativec. Prostě tak to většinou bohužel přece, paní ministryně, dopadá.

Myslím, že i pro vás budou noční můrou vzpomínky na jednání Legislativní rady vlády nad tímto původním návrhem, která opakovaně tuto verzi rozcupovala a de facto brzdila další projednávání na úrovni vlády jako takové. Pak vznikl nějaký ten hybridní návrh, ale jsem přesvědčen o tom, a samozřejmě jsou to nějaké dohady, že už v tom okamžiku jste vy sama viděla, že ve Sněmovně to je jenom jakási hra, a to je něco, co mi vadí. Myslím, že i politiku je potřeba dělat poctivě a slušně. A v okamžiku, kdy jste se rozhodla hrát s námi, se zákonodárci, tuto hru, kdy jste sama dobře věděla, že až se ocitne verze, která dostane ono pomyslné razítko, onen pomyslný štempl Legislativní rady vlády a vlády jako takové, kde k původní verzi byly samozřejmě naprosto dramatické výhrady Ministerstva vnitra, Ministerstva kultury, Ministerstva životního prostředí, vašich kolegů z vlády, vašich kolegů z hnutí ANO, tak v okamžiku, kdy jste to nějakým způsobem učesala, tak že ve Sněmovně potom dojde k naprosté revoluci, k návratu zpět, protože nic jiného poslanecký návrh kolegy Kolovratníka, který nebyl ničím jiným než kvazivládním pozměňovacím návrhem z dílny Ministerstva pro místní rozvoj, tak ničím jiným to samozřejmě nebylo.

Toto nepovažuji za poctivé, tuto legislativní kličku, toto legislativní kutilství, které podle mého názoru nemohlo přispět k ničemu pozitivnímu. A ten výsledek jsme tady viděli ve třetím čtení: 86 pozměňovacích návrhů, možná se pletu, ale bylo jich něco přes 80 jenom u sněmovního tisku 1008. Ani vy sama jste netušila v tom tříhodinovém nebo dvouhodinovém hlasování, které návrhy prošly, které neprošly, co fakticky znamenají. A tady se dostávám k tomu, že to není jenom otázka naprostého rozvratu modelu veřejné správy, ale že tam jsou potom věci, které vám trošku nabořily, ale obávám se, že pouze na čas, koalici stavebního zákona, kdy překvapivě pro vás v poslední chvíli cukli komunisté a vy jste stavební zákon ve třetím čtení prohlasovali pouhými 92 hlasy, protože se tam objevily schválené pozměňovací návrhy, které zásadním způsobem mění podmínky definice obytných místností.

Ale připomeňme i další návrhy, které prošly, které se týkají například mobilheimů. Hrozí, že tady skutečně na veřejných prostranstvích začnou vznikat naprosto unikátní zóny s těmito obytnými zařízeními, která dnes stavební zákon umožňuje stavět v zásadě bez povolení. A vaše argumenty: To spraví moje vyhláška, už ji mám napsanou, nebo už ji píšeme, připravíme, tak ty považuji za cela liché. Přece všichni víme, že podzákonná norma těžko může měnit normu zákonnou, to je přece jasné. Myslím, že jste to slyšela i na půdě Senátu. Pan senátor by to jistě potvrdil.

Další věc, ony veřejné záchodky. Já se úplně děsím, jak budou naše obce a naše města vypadat při umisťování veřejných záchodků o rozloze až do 50 metrů čtverečních. Tak to si myslím, že pokud toto začne být naplňováno na základě vámi prosazeného stavebního zákona, tak potěš pánbůh s kvalitou života, respektive s prostředím našich obcí a měst, pro které to často může znamenat naprosto fatální dopady, a starosta s tím vůbec nic neudělá! Starostové obcí a měst se můžou stavět na hlavu, neudělají s tím vůbec ale vůbec nic! A takhle bychom mohli pokračovat tím výčtem dál a dál. Jsem přesvědčen, že to jsou přesně ty důvody, které vedly k tomu, že v Senátu jste dopadla skutečně jak sedláci u Chlumce.

Omlouvám se za ta slova, paní ministryně, je poměrně bizarní zde v první větě říct, že chcete poděkovat senátorům za kvalitní připomínky. Kdo sledoval jednání Senátu, tak skutečně by si mohl psát výroky, které by bylo možné citovat, které tam zaznívaly z řad senátorů. To nebyly připomínky, to byla naprosto zdrcující kritika. A ukažte, najděte nějakou normu, která v Senátu skončila 65:0. Ani senátoři hnutí ANO, ani senátoři ČSSD pro vaši podobu stavebního zákona nenalezli ani za nehet pochopení. Ani jeden z nich ji nemohl podpořit. Váš kolega z hnutí ANO, pan senátor Větrovský, připravil naprosto zdrcující zpravodajskou zprávu.

Pokud tady v tuto chvíli se vy chcete tvářit a vaše koalice stavebního zákona, je to válcující koalice stavebního zákona, je potřeba to říct naprosto na rovinu, hnutí ANO, SPD a KSČM plus někteří další sociální demokraté, případně nezařazení poslanci - ano, to je ta válcující koalice stavebního zákona, spojená samozřejmě s dalšími zájmy různých lobbistických a developerských skupin - je potřeba to říct naprosto na rovinu - a v tuto chvíli s touto skupinou se vy snažíte ukázat moc, kterou tady na půdě Sněmovny, získáte-li 101 hlasů, můžete mít, ale já to považuji za velmi nebezpečné směrem do budoucna, protože to, co hrozí - a to chci teď zdůraznit a říkali to tady kolegové přede mnou, pan kolega Martin Kupka, předseda pirátské strany Ivan Bartoš a pan senátor a další - tady skutečně tím krokem, který máme ke vzniku megaúřadu, megastavebního úřadu, tak fakticky může vést k přesně opačnému cíli, než jste si vy vytkla - nikoliv že se stavební řízení zrychlí, že se přiblíží občanovi, ale naopak. Stavební řízení může na několik měsíců, možná několik let úplně zkolabovat, protože když jsme si dělali jenom, a nebyl to nějaký drobný průzkum, ale poměrně zásadní dotaz mezi dnešními pracovníky stavebních úřadů, kdo z nich bude chtít přejít pod státní službu, pod zákon o státní službě - mimochodem je to 13 000 pracovních míst, to myslím, že je údaj Ministerstva pro místní rozvoj - já jsem dodnes neslyšel odpověď pana premiéra, jestli vůbec to ví a tuší, co to znamená, protože on, velký kritik zákona o státní službě a jakýchkoli nových úřednických míst, tak pod tímto bude podepsán. Pokud dnes Andrej Babiš bude hlasovat pro nový stavební zákon, tak to znamená, že tady vlastně hlasuje pro 13 000 nových úřednických míst. Ale problém je ten, že pouze 40 % dnešních pracovníků stavebních úřadů řeklo: Ano, jsme připraveni jít sloužit pod paní ministryni, respektive pod Nejvyšší stavební úřad, abyste mě případně nechytla za slovo.

Co to fakticky znamená? No, že těch 60 %, možná že si to z nich ještě třeba 15, 20 % rozmyslí, no ale to je pořád málo. A tady ta situace se může dramaticky zhoršit na několik příštích let. Příměry, které tady byly správně uvedeny s úřady práce a sociálním sektorem, tak to bohužel je velmi odstrašující příklad, který jsme zažili. Myslím si, že toto si občané, stavebníci, investoři skutečně v tuto chvíli nezaslouží.

A ta druhá věc, když hovoříte o tom, že - a to je správně - stavební úředník má být blízko občanovi, a já musím říct, že samozřejmě teď nedokážu říct, jestli to bylo 60, možná 65 % těch návrhů a toho, co v zákonu obsahuje i váš návrh z dílny Ministerstva pro místní rozvoj, tak my určitě nerozporujeme. Například Portál stavebníka, digitalizace celého stavebního řízení - ano, to jsou kroky, které povedou k vytčenému cíli. Nicméně ještě jsem nikde neviděl situaci, kdy přiblížíte občanovi nějakou službu tím, že vytvoříte nějaký megaúřad, který bude naopak od toho občana samotného vzdálen. To prostě nemůže fungovat, to je protimluv, to je naprosto nelogické. My naopak bychom měli jít tou cestou, že stavební úřady, efektivně fungující díky digitalizovanému stavebnímu řízení, díky dodržování lhůt - to je ten problém přece, kdyby všechny úřady a dnešní stavební úřady dodržovaly lhůty, bylo to skutečně vymáháno, tak to všechno může fungovat.

Já si myslím, že nás jako opozici, a teď si dovolím říci opozici obou dvou bloků, jak PirSTANu, tak koalice SPOLU, nemůže nikdo napadat s tím, že jsme tady dva roky pouze planě kritizovali. My jsme přišli s jasným komplexním pozměňovacím návrhem. Trošku jste s námi hrála takovou hru na kočku a myš, když to tak řeknu, protože Ministerstvo pro místní rozvoj vašimi ústy, paní ministryně, nás vyzývalo: Ano, přijďte s návrhem, my ho posoudíme, my budeme spolupracovat, určitě dojdeme k nějakému společnému závěru. Vedli jsme X jednání na úrovni jednotlivých politických stran a podobně, ale výsledek byl dopředu jasný. Byla to skutečně jenom hra a na konci jste si stejně jako buldozer protlačila svoji vlastní podobu tak, jak byla vylobbovaná a domluvená dopředu. To nepovažuji za rozumné a šťastné a fakticky to skutečně může vést k tomu, co říkám, to znamená ke kolapsu celého stavebního řízení v České republice.

Pokud, paní ministryně, dnes skutečně jste připravena, máte tady zřejmě dohodnutých, domluvených, nevím jakým způsobem, na základě jakých slibů tu stojedničkovou koalici pro stavební zákon, tak bych vás chtěl velmi požádat, velmi poprosit, protože vy v úřadu budete pravděpodobně nikoli jen do 9. října, ale možná ještě několik týdnů či měsíců po volbách samotných, aby vláda, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj nečinilo opravdu žádné nevratné kroky na základě tohoto na sílu protlačeného stavebního zákona, protože to by mohly býti také marně vynaložené veřejné prostředky, veřejné finance.

A já si myslím, že i na základě projednávání v Senátu, i na základě stanovisek všech relevantních dotčených institucí - a budu jenom opakovat, Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů, a takto bychom mohli pokračovat dál a dál, to jsou ti, kterých se to přece bezprostředně dotýká, senátoři, Senát jako celek - my se prostě domníváme, že není možné tyto výhrady, tyto připomínky vzít jen tak na lehkou váhu a případně dnes na sílu protlačený, nebo někdy v příštích dnech protlačený stavební zákon, se s tím smířit.

Myslím, že pokud skutečně chceme do budoucna dosáhnout cílů, které máme paradoxně společné, takže se k tomu tak jako tak bude potřeba vrátit a bylo by velmi, velmi vhodné, aby současná vláda k tomu takto přistupovala, a nikoliv že začne vytvářet skutečně ten drahý, obrovský megastavební úřad, který fakticky ničemu pořádně nepomůže.

Čili tolik popis situace, stavu a odůvodnění toho, proč KDU-ČSL nemůže tuto podobu stavebního zákona podpořit. Aktérům celého stavebního procesu jsme skutečně velmi pečlivě naslouchali, komunikovali jsme s nimi, připravili jsme řadu pozměňovacích návrhů. Mimochodem, když jsme takový... teď odhlédnu od spojeného modelu veřejné správy, ale když se podívám například na základní věc, jako je ochrana soukromého vlastnictví, kdy jsme se tady pozměňovacím návrhem postavili proti možnosti vyvlastňovat obecně ve veřejném zájmu - protože veřejný zájem je samozřejmě velmi široce definovaný, to víme oba - tak ani v této základní věci, která se dotýká podle našeho názoru základních práv a svobod, prostě respektování soukromého vlastnictví, tak ani v tomto případě vaše ministerstvo, vaše vláda nedala kladné stanovisko k tomuto drobnému, ale důležitému pozměňovacímu návrhu, který jsme za koalici SPOLU předkládali, nebo i SPOLU se STANem. A tento návrh také neprošel.

Čili to jsou samozřejmě takové střípky do mozaiky, kterou jsem se snažil popsat a zdůvodnit, proč kladné stanovisko skutečně být nemůže, a já, jak v posledních týdnech, měsících velmi intenzivně komunikuji i se zástupci stavebníků, se zástupci měst a obcí, tak musím říct, že všichni jsou skutečně zděšeni z toho, že by tato podoba stavebního zákona měla být tím, podle čeho se bude řídit stavební řízení v České republice.

Děkuji za pozornost a věřím, že tady i řadách vládní koalice sedí řada starostů, jsou tady hejtmani, že velmi dobře znají tuto problematiku ze svých úřadů, diskutovali v rámci mnoha různých asociací a že v tuto chvíli upřednostní i zájmy samospráv, které taky reprezentují, a zváží ještě své stanovisko k této podobě stavebního zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Václav Votava. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pan kolega Výborný tady hovoří "vláda předkládá". Ale pane kolego, tohle už není vládní návrh, to, co tady projednáváme, to není vládní návrh. Určitě jste zaregistroval, že sociální demokracie ve třetím čtení, řada poslanců sociální demokracie pro to nehlasovala. A jestliže říkáte, že je tady řada starostů nebo bývalých starostů, činných starostů, máte pravdu, ano, já pro to také nebudu hlasovat, protože ty dopady jsou naprosto zřejmé.

Pořád říkáme, musíme státní správu přiblížit občanovi, ale tohle je oddalování státní správy. Vezměte si, že to je v podstatě rušení finančních úřadů, pamatujete si, systém 2 + 2. Já jsem proti tomu tehdy také bojoval, bohužel neúspěšně, tehdy jako předseda rozpočtového výboru. Ono to nějak funguje, ale komu si potom lidi chodí stěžovat, že musí 30, 50 kilometrů, že všechno nevyřídí? Stěžují si zase starostovi. A i když na druhou stranu jsem nabyl zkušenost, že i při tom systému 2 + 2 se úředníci finančního úřadu opravdu snaží být vstřícní k lidem, ale přece všechno nevyřídíte na místě během té doby, která je k dispozici v rámci toho 2 + 2. Zrušily se katastrální úřady nebo rušily se katastrální úřady. Mně to opravdu připadá, že toto je takové plíživé bourání smíšeného modelu, který máme, a to je špatně, to je problém.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Výborný, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím, k panu kolegovi Votavovi, děkuji mnohokrát. Popsal jste to přesně, já se pod to můžu podepsat. Ale jenom bych možná opravil to slovo "plíživé". To není plíživé. To je naprosto veřejné, otevřené. Je to skutečně destrukce, je to destrukce smíšeného modelu veřejné správy, něčeho, co tady funguje od 19. století. Neříkám, že to tady nutně musí fungovat na věky věků, ale tímhle způsobem - tímhle způsobem, jakým to rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj, abych byl tedy přesný, nikoliv možná vláda jako celek - rozbořit, tak je skutečně nebezpečím, o kterém vy hovoříte. A jenom bych byl vděčný, kdyby podobný názor měli všichni poslanci sociálnědemokratického poslaneckého klubu, protože potom bychom možná dokázali celý tady ten experiment, destrukční experiment zastavit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Karel Schwarzenberg se omlouvá dnes od 19 hodin do půlnoci z pracovních důvodů.

Faktická poznámka pana předsedy Víta Rakušana. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dámy a pánové, ještě, vaším prostřednictvím, k panu kolegovi Votavovi. Já s vámi zcela souhlasím věcně jako bývalý starosta. Je to nesmysl, co tady teď předvádíme. Je to záležitost, kterou odnesou stavebníci, kteří budou mít daleko k vyřizování svých veškerých stavebních agend, ale prosím, neříkejte jednu větu. Podívejte se na tu světelnou tabuli - vládní návrh zákona. To je vládní návrh zákona a prostě vládní koalice tu odpovědnost nese. To, že ve vládní koalici nemáte jednotný názor, to, že všichni poslanci pro to nebudou hlasovat, to ještě z toho návrhu nečiní nic jiného než vládní návrh zákona.

To, že vláda jako taková si umí najít hlasy jinde, tu u SPD, často u komunistů a podobně, to jiná věc, ale je to vládní návrh zákona. Zodpovědnost této vlády, které je součástí i sociální demokracie, a vy všichni ponesete odpovědnost na tom, jak stavební řízení v České republice bude vypadat. Opozici do toho netahejte. My jsme měli náš vlastní komplexní pozměňovací návrh, my se ztotožňujeme s názorem Senátu, který jednoznačně řekl, že se jedná o paskvil, který ničemu v České republice nepomůže, možná několika developerům. Ale nesnažme se prosím tvrdit, že to není vládní návrh zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Do rozpravy je přihlášena paní poslankyně Dana Balcarová, připraví se pan poslanec Adamec. Připomínám, že na základě usnesení rozhodnutí Poslanecké sněmovny je doba pro vystoupení poslance stanovena na 30 minut a vystoupení mohou být maximálně dvě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych na začátek vypíchla hlavní rizika, které v předkládané vládní novele vidím. Jsou to rizika především v tom, že nebude splněn hlavní cíl, proč vlastně tato vládní novela vznikla, a to, že se nezrychlí ani nezjednoduší stavební řízení. Nezlepší se ani vymahatelnost lhůt, protože ta se do zákona nedostala. Zákon navíc zavede novou dvojkolejnost státní správy. O některých stavebních řízeních budou rozhodovat odborníci integrovaní do stavebního úřadu, o jiných ne. Dojde k posílení byrokracie, což určitě cílem této novely nemělo být. Současně zvýšením centralizace se zvedá a posílí korupční příležitost a tam vidím velká rizika.

Co mně jako předsedkyni výboru pro životní prostředí vadí asi nejvíc, že tento stavební zákon přímo ohrožuje životní prostředí, naši přírodu. Stavební zájmy staví nad ochranu nejen zvláště cenných přírodních území, ale také zemědělské půdy, lesů a zeleně ve městech. Do zákona sice byla vložena definice zelené infrastruktury, ale v řadě dalších oblastí je zákon k výzvám spojeným s klimatickou změnou nepříznivý, například zábor i té nejcennější zemědělské půdy bude na rozhodnutí stavebního úřadu. Vládní návrh snižuje ochranu zemědělské půdy tím, že u ploch do jednoho hektaru svěřuje pravomoc vyjmout půdu ze zemědělského půdního fondu bez dalšího projednání, rovnou o tom budou rozhodovat stavební úřady. To mi přijde velmi nebezpečné. Stavební úřady také budou rozhodovat o stromech, které jsou chráněny zákonem o ochraně přírody a krajiny, to znamená stromy, které jsou vzrostlé, které jsou vitální, a jsou tedy předmětem zvláštní ochrany. Také bude rozhodovat o ochraně vod či o asanaci území.

Co mně dále vadí je neúčast veřejnosti ve stavebních řízení nebo její oslabení, abych byla přesnější. Veřejnost dotčená stavebními záměry bude mít ještě menší možnost se k nim včas vyjádřit. Více sporů tak nakonec skončí u soudu. Jestli si to tady někteří z vás přejí, tak se jim to jistě splní a budou rádi, že se tím stavební řízení ještě déle prodlouží, protože tím, že se veřejnost nemůže vyjádřit přímo jako účastník správního řízení, ale má možnost se odvolat k soudu, tak v těch případech, kde bude vnímat riziko poškození životního prostředí a kvality jejich života za tak závažné, aby to podali k soudu, tak to podají, což se dříve vůbec nemuselo dít, protože se připomínky veřejnosti vypořádávaly jako součást procesu stavebního řízení.

Novela účast veřejnosti a spolků omezuje a redukuje práva veřejnosti, například velmi krátkými lhůtami pro vyjádření tam, kde je vyjádření veřejnosti vůbec umožněno. Řekla bych, že stavební zákon je rozsáhlý, složitý a plný nedostatků. Znemožňuje v krátkém čase novelu stavebního zákona upravit formou pozměňovacích návrhů, je tedy neopravitelný. Za mě je vládou předložený návrh zcela nevhodný a zhoršuje aktuální situaci. Pro Pirátskou stranu je důležitá nejen ochrana kvality života prostředí, ve kterém ve městě žijeme, ale také urychlení a zjednodušení stavebního řízení.

Takže to jsem řekla takové zásadní body, moje zásadní výhrady ke stavebnímu zákonu, a teď bych ještě více zdůraznila účast veřejnosti, která je velmi problematická, a myslím, že může být i důvodem k tomu, že ten stavební zákon bude shozen soudem.

V roce 2017 prošla novela stavebního zákona, která vyloučila občanské spolky z řízení podle stavebního zákona. Už tehdy došlo k oslabení účasti a to znamená, že lidé se nemůžou podílet na tom, jak vypadá jejich okolí. Vím, že vy, co jste starostové, máte třeba i špatné zkušenosti s účastí veřejnosti. Sama za sebe musím říct, že v minulém volebním období jsem byla zastupitelkou na Praze 9, byla jsem členkou komise pro územní rozvoj a výstavbu a vím, že opravdu není jednoduché dělat veřejné projednání, veřejné slyšení nějakých stavebních rozvojových záměrů. Prostě jednání s veřejností může být problematické. Na druhou stranu se tam můžou vyjasnit problematické body a může dojít i k posunu daného projektu směrem, který občané více uvítají, a nakonec na tom vydělá i stavebník, protože stavební řízení bude kratší a ta stavba třeba bude pro lidi vítanější, a to se samozřejmě může projevit na tom, jak potom ta stavba v městě funguje.

Abych řekla nějaká čísla, spolky se v roce 2019 účastnily pouze 2,77 % zahájených územních řízení - 2,77 % je opravdu velmi málo. Odvolání podaly pouze v necelých 0,5 (%) případů. To znamená, že spolky se opravdu málo odvolávají, pakliže se mají možnost účastnit legitimního správního řízení, kde jsou účastníky. Ještě podotýkám, že spolky jsou složeny z občanů, kteří v tom regionu žijí, kteří mají přímý zájem na kvalitě svého života a vadí jim, když se jim v blízkosti jejich domovů postaví třeba velká hala, která způsobí dopravní zácpy v jejich okolí a současně emise do ovzduší, současně jim kvalitu života výrazně snižuje hluk, takže je jasné, že ve správním řízení potom oni požadují nějaké úpravy toho projektu - třeba to může být to, že se do toho objektu najíždí z jiné strany, kde to není v kolizi třeba s obytnou zónou. Podle mě je velmi žádoucí a legitimní, aby lidé toto mohli v správním řízení uplatnit. Chtěla jsem říct, že žalobu dříve podaly spolky v 0,025 % všech územních řízení, což je velmi zanedbatelné, ale pakliže bude platit tento nový stavební zákon, tak se to procento výrazně zvedne, protože nebudou mít jinou možnost, jak se vyjádřit k tomu, jak jsem uváděla, třeba k tomu, že ta stavba není tak navržena, aby to pro ně bylo přátelské.

Asi bychom měli myslet na to, že občanská sdružení realizují právo na příznivé životní prostředí, které je v katalogu základních lidských práv s garancí ústavní hodnoty. Není to jen tak něco. Je nám to garantováno ústavou, že máme právo se zajímat o své životní prostředí a podílet se na rozhodování o něm. Současně je to zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů orgánů veřejné moci ukotveno v článcích 6 a 8 Aarhuské úmluvy. Účast veřejnosti přispívá k vyšší transparentnosti rozhodování, vyšší kvalitě výsledných rozhodnutí a snadnější akceptaci rozhodnutí v komunitě, které se daná stavba dotýká. Už jsem to před chvilkou řekla, že pak nedochází k soudním sporům, které stavby opravdu potom protahují na roky. To je asi všechno, co bych řekla k účasti veřejnosti.

A pak bych se jenom ještě krátce zmínila o tom, že stavební zákon měl nějakým způsobem reagovat na současnou velkou výzvu, které čelíme všichni, a tou jsou postupující projevy změny klimatu. Všichni to vnímáme - buď to jsou sucha nebo horka a v městě nebo v obci se nám může velmi špatně žít, když jsou letní vedra, nebo když jsou přívalové deště, a to všechno by město mělo umět zvládnout, mělo by se umět na to adaptovat, a to znamená, že podpora modrozelené infrastruktury, která sice ve vládním návrhu stavebního zákona nakonec je nějak zakotvena, není ale nijak definována a není nijak normou upravena. A to si myslím, že je velká škoda, protože dodneška mají sítě, jako třeba elektrické sítě nebo rozvody vodovodů a kanalizací, přednost před zelenou infrastrukturou, což jsou třeba stromořadí, nebo mají přednost před vodními prvky. A dneska už z měst, kde adaptaci na klimatickou změnu myslí vážně, tak víme, že tato modrozelená infrastruktura je na úrovni těch technických sítí a dochází vždycky k vyvažování a hledání řešení tak, aby ty všechny sítě mohly koexistovat dohromady a aby vždycky ty stromy a zeleň nebyly to, co musí ustoupit.

S tímto bych asi skončila, jenom pakliže mám ještě chvilku času - mám - tak bych ráda tady odcitovala pár stakeholderů, kteří jsou aktivní právě v ochraně životního prostředí a klimatu. Ráda bych odcitovala pana profesora Damohorského z právnické fakulty a z České společnosti pro právo životního prostředí, který říká: "Hlavní problém nově navrhovaného českého stavebního práva je až příliš jednostranné zaměření se na podporu ekonomického růstu a maximální urychlení všech řízení, a to bohužel jde poměrně velmi drasticky nejen proti celospolečenským zájmům environmentálním a sociálním, ale stejně silně zasahuje do ochrany práv občanů, spolků, obcí, ale i mnohých, zejména pak menších podnikatelských subjektů či vlastníků půdy." To si myslím, že je názor, který můžeme brát vážně, protože pan profesor Damohorský je opravdu kapacita v oblasti environmentálního práva.

Další krátká citace je od Martina Skalského z Arniky, který říká: "Výstavba výrazně ovlivňuje, jak budou města i krajina schopny čelit extrémním výkyvům počasí. Nový stavební zákon usnadňuje zástavbu volných pozemků na úkor zelených a vodních ploch," říká Martin Skalský z Arniky. "A bez nich bude přitom život ve městech a na vesnicích naprosto nesnesitelný." Myslím, že všichni tady máme nějaké povinnosti nejen k současnosti, ale i k budoucnosti mladých lidí, kteří prostě chtějí, aby ve městech se jim žilo dobře aspoň tak, jako se žije dneska nám. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a s faktickou poznámkou bude reagovat nejprve pan poslanec Stanislav Grospič a poté další přihlášený s faktickou poznámkou, pan poslanec Milan Brázdil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem nechtěl vstupovat do diskuse s obsáhlým diskusním vystoupením a jenom jsem chtěl říci, že ten zákon je pro mě nepřijatelný, a myslím si, že není v zájmu České republiky, aby byl přijat, ani jejích občanů, ani jejího životního prostředí. Na jedné straně vezme to cenné, na čem si obce zakládají, to znamená drobné stavební úřady, a podřídí je jednomu centrálnímu stavebnímu úřadu. Fakticky se nic nezmění, ti lidé dále budou sedět na obcích, akorát že nebudou si říkat obecní úředníci, ale budou patřit pod státní službu, a zkomplikuje to vztah mezi obcemi, těmito úředníky a občany. Pro občana se nic nezlepší, ale zhorší.

Druhý vážný moment, který tady zazněl u mé předřečnice a který bych podtrhl, je otázka životního prostředí. Ten zákon je vyloženě extenzivní. Zamýšlí se pouze nad tím, jak rychleji stavět, zastavovat území, ale minimálně dbá na to, že dnes tady mizí zemědělská orná půda velikosti jednoho fotbalového hřiště téměř denně, a vůbec se nezabývá ochranou zemědělského půdního fondu, luk, lesů, vodních zdrojů a jednostranně upřednostňuje výstavbu.

Potom, co bych tomu zákonu také vytkl, že příliš banalizuje technické normy a některé stavby, například drobné stavby rodinných domků a jiných staveb, příliš situuje jenom na územní rozhodnutí a pomíjí stavební rozhodnutí jako takové, a z hlediska i přírodních katastrof, kterými si teď prošla Česká republika, velice dobře víme, jak je nutné, aby každý stavební projekt byl velice dobře posouzen odpovědným stavebním úřadem (Předsedající: Čas, pane poslanče.) a měl své kvality a zabezpečoval bezpečnost i svým obyvatelům.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Milan Brázdil stahuje svoji poznámku. Na řadě je pan poslanec Ivan Adamec se svým vystoupením v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, zbylí kolegové, kolegyně, už jsem ke stavebnímu zákonu jednou hovořil. Myslel jsem si, že to bylo dostatečné, ale teď jsem došel k závěru, že možná je potřeba tady zopakovat některé myšlenky, ideje, abychom si všichni uvědomili, o čem vlastně budeme hlasovat.

Jen tak mimochodem, když jsem viděl to divadlo kolem toho, jak budeme probírat rozpravu tohoto návrhu zákona, který nám byl vrácen Senátem, tak jsem došel k závěru, že stojednička je pravděpodobně sehnána, protože posluchačů tady je velmi málo, a že vlastně je potřeba nás omezit v rozpravě a případně protáhnout to tak, aby prostě dneska ta stojednička byla realizována. Já bych se rád mýlil, ale myslím si, že to tak je. Ale to nevadí, prostě to se stává, vždycky je někde nějaká většina, která rozhodne o tom, jak to bude dál.

Když jsem dneska poslouchal paní ministryni, tak jsem říkal, to byl proslov, jako kdyby ze Senátu se vrátila vítězně, jako že je to prostě úplně super. Tak asertivní vyjádření už jsem dlouho neslyšel! Děkuji senátorkám a senátorům za to, že mě poslali k šípku! To jsem ještě neviděl tohle, fakt ne! A tady slyším celou dobu o tom, dohadujme se, dohodneme se, ale bude to podle nás, tak jaká je to dohoda? (Z pléna: Většina.) Jasně, ale není to dohoda, tak to neříkejme. Říkejme, že si to schválíme většinově a na vás kašleme, opozice! Ale já bych vás chtěl varovat. Tohle není zákon, který platí chvilku nebo bude platit chvilku. Tohle je zákon, který bude platit delší dobu, a pokud toto - a já to nebudu nazývat paskvilem nebo něčím jiným, prostě je to návrh zákona - pokud tento návrh zákona vejde v platnost, tak s tím budeme mít problémy všichni. A jestli si myslí ti, co to dneska prosadí tou stojedničkou, že se k tomu nebudou vracet po volbách, tak budou! A možná rychleji, než si sami myslí. Já si myslím, že co prošlo tady v rámci těch tří čtení, tak ten výsledek je dost tristní, to musím říct. Ty pozměňovací návrhy mě velmi pobavily, kdyby to nebyla tak vážná věc.

A s tím Senátem. Víte, já jsem byl šest let senátorem. Zažil jsem atmosféru v Senátu a vím, jak Senát funguje, ale že bych někdy zažil, že by to bylo 65:0, tak to jsem nezažil ještě nikdy, nikdy za celou tu kariéru, co jsem tam šest let trávil.

Musím říct, že mně na tom všem vadí, že ten návrh zákona je prolobbistický nebo skoro lobbistický. A ta lobby je tam jasná od velkých developerů, kteří prostě chtějí stavět za každou cenu. Mně by to nevadilo, kdyby to nezasahovalo do struktury výkonu veřejné správy. Víte, my jsme na to narazili na hospodářském výboru, když jsme se bavili s kolegou, a on říká: Chci oddělit státní správu od výkonu samosprávy. Já jsem říkal, dobrá, výborně, ale to je 15 let po. Tak buďme k sobě poctiví. - Já bych poprosil, kdyby tady byl klid. - Buďme k sobě poctiví. Řekněme si, tak oddělme tu státní správu od samosprávy, ale se vším všudy! Tak ať si stát vezme životní prostředí, matriky, ať státní úředníci oddávají místo starostů, úplně klidně. Ať si vezme veškeré ty činnosti, které pro stát vykonáváme za zlomek příspěvku od státu, kde do toho dáváme vlastní náklady. (Hovory v plénu.) Já mám dost času. Ještě 26 minut.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, prosím o klid, ať můžeme vyslechnout argumenty každého z řečníků. Děkuji.

 

Poslanec Ivan Adamec: Tohle je poctivá diskuse! To je poctivá diskuse říkat, že kdysi naše vlády také oddělily část sociální sféry od samosprávy. Ty výsledky jsou tristní, co si budeme říkat. Prostě je to špatně, bylo to špatně a bylo to memento, takové varování, ať to neděláme. A my to tady klidně opakujeme, protože holt mantra - velký centrální úřad - prostě zastínila všechno. A musím říct, že mně na tom vadí, že se k tomu přidala Hospodářská komora a ty různé svazy podnikatelů v průmyslu podobně. Oni podle mě vůbec nechápou, že problém je zakopán někde jinde, a není to v tom, že města by nebyla schopna to dělat, pověřená města, a nikdo neudělal podle mě analýzu takovou, abychom si řekli vážné chyby současného systému, a ono prostě podle mě to ani nejde udělat.

Musím říct, že jsem tady zažil schvalování několika novel stavebního zákona. Mimochodem, dělají to pořád ti samí lidé, ti samí úředníci, to je potřeba si říct, to nedělá nikdo jiný. A teď vezměte, že teď pokaždé slyšíme, jak budou světlé zítřky ve stavebnictví, a víte, jak to dopadlo pokaždé? No, ještě hůř než předtím. Vzpomeňte si vy, co jste tady byli v minulém volebním období: 300 pozměňovacích návrhů. To bylo slávy, že jste zlepšili stavební zákon. No, ani nechci říkat, co: nic. Nestalo se nic. Stalo se to, že stavební řízení se výrazně prodloužilo.

Tady slyším diskusi o lhůtách. No, tak já bych chtěl vidět, jak stát plní lhůty v řadě případů. To si zjistěte - budete překvapeni, jak lhůty plní stát, a když to porovnáte se samosprávou. Ale co chci říct, jinou věc: Je potřeba říct, že tady nikdo nemluvil o tom, že ty lhůty jsou přímo úměrné počtu razítek, které musí stavebník získat, aby získal stavební povolení. A to tady nezaznělo. Dokonce si myslím, že některá ta razítka tam být nemusela ani v tomhle návrhu. Je to jenom o té odvaze. Na rozdíl od kolegyně Balcarové si myslím, že tu problematiku, o které mluvila, to znamená účast různých ekologických spolků, tak to je potřeba přesně definovat. To je přece něco jiného, je zájem občanů žijících v tom městě a zájem spolků, které jsou třeba z Brna a angažují se v Trutnově. To přece nemá logiku v tom stavebním řízení. Možná má, ale já ji tam nevidím.

Proč Senát se postavil takto? Samozřejmě nemohu mluvit za jednotlivé konkrétní senátory, ale myslím si, že je to dáno tím, že senátoři mají blíže k veřejné správě, k obcím, k regionům a chápou ten problém, že takto se to řešit nedá. Prostě nedá! Každá centralizace podle mě přináší nárůst byrokracie, ať chceme, nebo nechceme. Každá centralizace je vzdálení se občanovi, prostě to už je dané v tom pojmu centralizace. A jestli si někdo myslí, že stát je nějaký supervýkonný, že je výkonnější než veřejná správa, tak ať si to myslí, ale já si to vůbec nemyslím. Prostě ze zkušenosti si to nemyslím.

Takže abych to shrnul, protože nejsem tu pro to, abych tady obstruoval: já si myslím, že stavební zákon je natolik specifická norma, že to ani občané, kteří se na to dívají, možná nechápou to, co tady říkáme. Je zajímá, za jakých let získají to razítko a stavební povolení a budou stavět, a většinou to je jednou za život. Co se týká developerů, tam je to úplně jasné.

Ale až se dneska tady projeví ta stojednička a zatleskáte si, vy, co budete hlasovat pro, tak pak si vzpomeňte, až za pár měsíců se sem vrátí novela stavebního zákona - a ona se sem vrátí, a je úplně jedno, kdo bude vládnout - a vzpomeňte si na má slova, že dneska prostě jsme to takto prohlasovat neměli.

A jinak ještě takovou moji takovou osobní poznámku. Když se dívám na ten stavební zákon a tak, jak byl konstruován a kdo se na něm podílel, tak já bych ho nenazýval stavebním zákonem. Já bych ho nazval developerským zákonem. Těm to poslouží velmi dobře, speciálně těm pražským. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní dostane slovo, přeji hezký podvečer, pan poslanec Jan Čižinský a připraví se pan poslanec Jan Kolovratník. (Správně: Martin Kolovratník.) Pane poslanče, prosím, máte slovo, vašich prvních 30 minut.

 

Poslanec Jan Čižinský: Kolegyně a kolegové, já se skutečně domnívám, že senátorky a senátoři mají pravdu. Je před námi velmi špatný zákon a pokus paní ministryně otočit to zamítnutí Senátem na pochvalu je poměrně originální postup. Předložený zákon bohužel stavební řízení nezrychlí, problematické stavby přesune k soudu, ale do doby, než se do něj znovu sáhne, nebo než budou části nebo celý zrušen soudem, tak bohužel vzniknou nedozírné škody na přírodním a kulturním dědictví a vznikne mnoho jizev na tvářích měst a obcí.

Asi tu je 101 poslanců, protože komunisté fungují, ale jde o velkou chybu, na kterou naše země velmi doplatí. A nebude to moc abstraktní. Tady sice nás je asi čtyřicet, ale měli by to skutečně sledovat všichni ti, kteří nějakou nemovitost, pozemek, dům, cokoliv vlastní, protože jich se to bude velmi týkat a může být velmi pozdě, až se o to, co vlastně tady bylo schváleno, se začnou zabývat (zajímat). Je to norma, která se dotkne skutečně sousedství stovek tisíc lidí a bohužel splní jenom to, co jsme si jisti, to znamená poškodí přírodu, poškodí kulturní dědictví, poškodí sousedské vztahy a zahltí náš soudní systém.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych dal slovo panu poslanci Martinu Kolovratníkovi. Tak prosím, vašich 30 minut. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer, děkuji za slovo a za 30 minut, které nevyužiji ani ze čtvrtiny. Já to, kolegyně, kolegové, trochu odlehčím na úvod svého vystoupení, já se pokusím aspoň stručně trochu narušit tu sérii negativních vystoupení a kritik, které jsme teď v posledních minutách ke stavebnímu zákonu slyšeli, a budu na vás, předřečníky, reagovat z pozice spoluautora nebo jednoho z autorů komplexního pozměňovacího návrhu, tedy toho znění, v jakém byl nakonec stavební zákon tady ve Sněmovně odhlasován a ze Senátu vrácen.

První reakce bude - snažil jsem se poslouchat pozorně tu vaši debatu - na pana senátora, když zdůvodňoval stanoviska, která přišla ze Senátu nebo argumenty, které jsme v Senátu slyšeli. Tady chci odpovědět pomoci citace. Dovolím si vypůjčit včerejší veřejné vyjádření advokáta Pavla Černého z organizace Frank Bold, tedy z organizace, která je spolupracující nebo která založila Rekonstrukci státu, nám všem dobře známé protikorupční hnutí. Takže budu citovat.

Proti argumentům v Senátu jasně zní to, že odmítnutí senátorů nové soustavy stavebních úřadů, které by nebyly orgány obcí a krajů, ale státu, tak tam zaznívaly argumenty, že jde o odtržení stavebních úřadů od občanů, zároveň nějaký útok na místní samosprávy, že se brutálně omezuje rozhodování samospráv a tak dále. Je pochopitelné, že takhle velká zásadní reforma, možná téměř na úrovni reformy nebo novely občanského zákoníku, vyvolává i nesouhlasné reakce. Opravdu, ty argumenty, které jsme tady ze Senátu slyšeli, buď jsou založeny na nepochopení návrhu, anebo i na dlouhodobě chybném chápání role samospráv. A znovu tady rád trpělivě připomenu, že přece ty samosprávy mohou chápat stavební úřady jako nějaký nástroj k prosazování vlastních zájmů nebo posílení vlastní pozice, ale přece ani dnes v zákoně to tak není, ani být nemá. Samosprávy můžou své zájmy prosazovat - a měly by - primárně prostřednictvím územního plánování. Tady třeba podotknu, sám jsem byl autorem pozměňovacího návrhu právě na posílení role samospráv na samostatné územní plánování, a bohužel to ve Sněmovně nebylo přijato. I to je realita, kterou beru jako kompromis, s kterým samozřejmě souhlasím.

A tady chci jako spoluautor, a to člověk, který opravdu u všech těch paragrafů byl, připomenout, to, že v některých momentech stavební zákon, ten nový, samosprávy neomezuje, a dokonce posiluje a více jim pomáhá. Připomenu znovu to, že úkolem, tak jak je to nastavené, stavebních úřadů by měla být samozřejmě v mantinelech daných zákonem územními plány, tak aby zkrátka nestranně a objektivně se posoudila přípustnost nebo nepřípustnost nějakého stavebního záměru, vlastně technicky. Nic víc, nic míň. V takové fázi pak jsou opravdu obce jedním z účastníků řízení. Tak to je taková rychlá reakce na kolegy senátory, na pana předsedu Bartoše a myslím, že i Martin Kupka, i Marek Výborný znovu tady v té rozpravě opakovali a vraceli se k tomu svému návrhu, k té cestě, kterou kolegové, a určitě zaslouží za to poklonu a ocenění, odpracovali ze své role opoziční.

Tak tedy opět, já jsem si nechal - autorem byl také Pavel Černý - dát návrh právníka, znalce správního řádu, člověka, který se pohybuje právě v oblasti transparentnosti, funkčnosti veřejné správy, a vlastně to vysvětlení, proč, kolegové opoziční, váš návrh by byl problematický - není to tak, jak řekl pan Bartoš, že si ho MMR jen přečetlo a někam zahodilo a nechtělo s ním pracovat - ale zase byly argumenty, jasná fakta, proč to nejde, proč by to bylo problematické.

Velmi rychle: první, zcela zásadní, negativní aspekt vašeho návrhu je ten, že právě zachovává model stavebních úřadů v obou stupních s výjimkou vyhrazených staveb jako orgánů obcí a krajů. Nebylo tam jasně definováno, jak by proběhla představa o integraci rozhodování v povolování staveb. Vytvořil by se nějaký dualismus mezi řízeními o povolení vyhrazených staveb, tam by byla většinová integrace, a těch ostatních staveb, kde by zase byla většinová neintegrace. Takže skutečně tady jsme viděli určité problematické momenty, kdy jsme zkrátka bohužel s tím návrhem nemohli souhlasit. A tak dál a tak dál, nechci zdržovat a číst tu analýzu celou.

A už budu v závěru toho svého vystoupení. Jsem přesvědčen, že ten návrh, jak jsme ho s kolegy poslanci připravili a jak byl i tady projednán ve Sněmovně, zkrátka je dobrý, že pomůže, a uznávám, že má nějaké mouchy a nedostatky, že zkrátka nešlo uspokojit úplně všechny. Také paní ministryně v jednom vystoupení dnes byla kritizována a ministerstvo kritizováno, že se snažilo vyjít vstříc všem. To zkrátka nejde, není možné uspokojit všechny u takhle velké reformy. A i sám za sebe, když si vzpomenu na to třetí čtení, pozměňovací návrh, právě vyšší transparentnost práce těch úředníků, veřejně vedený deník práce, už zmíněná samostatná působnost územních plánování, více hmotného práva, měli jsme tam řadu návrhů, jak lépe, více definovat hmotné právo i zelenou infrastrukturu, tak to zkrátka Sněmovna nepřijala, nedostalo to dost hlasů. Takže i já bych mohl říci, že vlastně nejsem spokojen a že to mohlo být mnohem lepší. Ale je to zkrátka kompromis politický, maximum možného, kterého jsme zde mohli dosáhnout.

A úplně na závěr zkusím odpovědět na tři výtky, asi takové z mého pohledu nejzásadnější, které jsem tady v rozpravě slyšel, tu kritiku, zkusím je vysvětlit. Hodně byla a je kritizována možná potenciální vzdálenost od lidí, to, že výkon stavebního práva, úřady, že se lidem, občanům, obcím vzdálí. To přece, kolegyně a kolegové, není pravda. Za prvé, pokud jste se dívali do zákona, přímo v jednom z posledních paragrafů je exaktně definováno v té vyhlášce, na základě jakých kritérií územní pracoviště v regionech, v oblasti budou zřizována, na základě počtu lidí obce, na základě počtu úkonů, velikosti obce a tak dále. A i kdyby některé zanikly, a říkáme korektně, že jich takových počet nebude, tak přece, znovu připomínám, a je potřeba takto se na to dívat, celý ten systém, všechny ty procesy budou digitalizované, budou prováděny úplně jiným, novým způsobem. To je onen Portál stavebníka, o kterém mluvíme, všechno přes internet, elektronicky, na dálku. V tom se určitě s kolegy z opozice shodneme. A pak přece ale shodněme se i na tom, že je úplně, absolutně jedno, jestli v případě nějaké jednodušší, lehké stavby pro normálního běžného občana je mi je úplně jedno, když tu žádost podávám, jak daleko ode mě ten úředník nebo ta úřednice sedí, jestli to je v mém městě, v mé obci, jestli to je někde v krajském městě anebo teoreticky na druhém konci republiky. To je asi hypotetický příklad, mohu se vrátit k tomu krásnému ilustračnímu problému, který paní ministryně dnes ukazovala nebo na kterém ilustrovala právě problém na jižní Moravě, té vzájemné zastupitelnosti. Takže uznejme prosím a shodněme se aspoň na tom, že pokud tady všichni celé období volební říkáme, že chceme malý stát, že chceme co nejméně úřadů, nejméně agend, od opozice jsme kritizováni, vláda je kritizována, jak má stále ten stav nabobtnalý a velký, tak přesně tou cestou přece jdeme v té novele, přesně tu digitalizaci tam popisujeme, a z toho plyne ten druhý efekt, že v některých případech je zkrátka trochu jedno, jestli ten či onen malý stavební úřad zanikne nebo nebude, protože prostě nebude potřeba.

Pak jsem v některých kritických materiálech, tuším, že to bylo Sdružení místních samospráv, četl kritiku, jak to bude prokorupční, jak si ten úřad sám vydá svoje vyhlášky a nikdo je nezkontroluje. Na tohle odpovím otázkou, proč tedy tak prokorupční zákon, a ta otázka je ironická, proč tak prokorupční zákon podporuje Rekonstrukce státu, Frank Bold a další protikorupční organizace jsou přece pro a ten systém pochopily.

A asi poslední odpověď paní poslankyni Balcarové a všem z vás, kteří máte na srdci ochranu veřejných zájmů, životního prostředí, ekologie. Nezastírám, že ty debaty byly náročné a že jsme někdy měli možná až moc ambiciózní představy, nejen já, ale kolegové z ODS, pan poslanec Bauer a další, kde jsme tam dávali pozměňovací návrhy na zjednodušení stavebních procesů ne v územních parcích, ale v ochranných pásmech, v okrajích územních parků. Od toho všeho jsme ustoupili, nic takového jsme tam nedali, není to v tom stavebním zákoně. A tady chci říct a odvolat se veřejně, a věřím, že pokud by byl dotazován, má slova potvrdí, když jsme měli poslední velké sezení, já jsem si to vyhledal, bylo to 30. března, vlastně před druhým čtením, když jsme s interním pracovním týmem, s mými kolegy poslanci, se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj a pozor, společně se zástupci Ministerstva životního prostředí, ladili některé z pozměňovacích návrhů, tak na závěr, bylo to dlouhé, supertěžké, asi osmihodinové jednání, pozdě večer, když jsme se rozcházeli, tak rukoudáním jsem se ptal pana náměstka Františka Many z Ministerstva životního prostředí, který má na starost legislativu - a někteří kolegové z ODS mají toto jméno velmi rádi... Co chci říci. Pan náměstek mi rukoudáním a pohledem do oka řekl: Veřejné zájmy v této podobě jsou dostatečně hájeny a nejsou ohroženy. Tak to je moje odpověď k obavě, která nám dnes od Arniky, Zelených kruhů a dalších chodí.

Takže tolik souhrn. Víte, že mezinárodní - já nevím, jestli Světová banka doporučila, že pokud chceme to řízení zrychlit bez těch negativních dopadů na chráněné veřejné zájmy, tak opravdu - řekli nám - běžte cestou integrace procesů, a to je to, na čem tedy tu novelu, pro kterou budeme dnes prosit o vaši podporu, na čem ji stavíme. Vznikne nezávislá, jednotná soustava, budou zrušeny speciální stavební úřady, ta džungle, jak jim někdy říkáme, sjednotíme všechny postupy. Samozřejmě budeme digitalizovat, o tom jsem mluvil. Apelace, také už to paní ministryně zmiňovala mnohokrát.

A já prostě cítím, že tohle je impulz pro české stavitelství, protože ekonomiku v pocovidové době... znovu říkám, není to žádná šílená revoluce, která - pokud dnes budeme úspěšní a bude schválena - se začne tady něco dít zítra nebo pozítří, je to naplánováno ve dvou fázích, od příštího roku by se to mělo postupně chystat, personálně, manažersky obsadit, vybavit. Jak jsem řekl, uznávám, že nedostatků je tam spousta k vylepšení, na to bude rok a půl v jakékoli budoucí sestavě, ještě - omlouvám se za to slovo - udělat nějaký jemný tunning, nějaké jemné ladění, tak aby k 1. 7. 2023 mohlo vše začít fungovat.

Já jsem si poznačil takovou hezkou větu na závěr: Je to na vás na všech - buď chceme vkročit do 21. století s velkou ambicí pomoci všem, malým stavebníkům, velkým stavebníkům a také obcím, městům a našemu hospodářství, chceme být digitální a moderní, anebo chceme zůstat dál v tom analogovém 20. století a přešlapovat na místě. Rozmyslete se každý sám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vaše vystoupení strhlo celkem dost přihlášek na faktické poznámky, takže já přečtu pořadí: jako první vystoupí pan poslanec Ivan Adamec, jako druhý vystoupí Marek Výborný, jako třetí vystoupí Mikuláš Ferjenčík, jako čtvrtý vystoupí Jan Čižinský, jako pátý vystoupí Ondřej Benešík. Takže pane poslanče, vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, no, tak to je přesně vidět, jak se tady neposloucháme. To, co předvedl poslanec Kolovratník, jako "my se s vámi chceme dohadovat, ale bude to podle nás, a to je nejsprávnější varianta" - úplně přesně. Citovat tady osamocené názory právníků, ještě z Rekonstrukce státu - já jsem říkal, že tento název by tady vůbec neměl probíhat na půdě Sněmovny. Ať se někdo podívá, co to je za organizaci, jak je řízená, jak je placená. Fakt už mě s tím netrapte, s tímhletím! A já musím říct jednu věc: fakt jako, vy jste správný poslanec, loajální vůči svému hnutí a paní ministryni, to chápu, ale stejně jste se choval minule, když jsme tady schvalovali novelu stavebního zákona, kde bylo 300 pozměňovacích návrhů a stavební řízení se prodloužilo o několik měsíců, tak si na to vzpomeňte!

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Marek Výborný a připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím, k panu poslanci Kolovratníkovi. No, tak mně to přijde jako pohádkář, který nám tady začne vykládat, jak je všechno růžové a jak všechny ty návrhy, které opozice přinášela, byly vlastně výborné a jak to paní ministryně všechno vzala v potaz. No prd vzala v potaz, vůbec nic v potaz nevzala. Všechno to šlo do koše. Takže tyhlety nesmysly tady opravdu prosím nepoužívejte.

A já se musím zastat všech starostů, protože vytvářet tady dojem, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, že starostové dneska řídí stavební řízení na obcích, tak to jste nepochopil tedy rozdíl mezi samostatnou a přenesenou působností. To snad samozřejmě všichni vědí. Čili takhle nějakým způsobem jaksi podprahově naznačovat, že to jsou ti starostové, korupčníci na těch obcích a městech, kteří si tam dneska bačují stavební řízení, opravdu není fér. Opravdu není fér! A to vaše vystoupení je bohužel v intencích toho, čeho jsme tady zvyklí za celou tu éru projednávání stavebního zákona.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Tak pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedajícího. Já jsem chtěl zareagovat na kolegu Kolovratníka, který říká, jak usiluje o malý stát, a přitom tady hájí zákon, který právě ten stát razantně nafukuje, protože úředníky, kteří bývali úředníky samospráv, dává pod stát, pod služební zákon. Takže děláte tu přesný opak, než o čem hovoříte. Místo toho, abychom měli malý stát a funkční samosprávy, tak děláte větší stát a menší decentralizaci, přesný opak toho, o čem jste mluvil.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Čižinský a připraví se Ondřej Benešík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Tady se často někdo někým zaklíná. Vezme se Legislativní rada vlády, která se jenom přestala bránit, vezme se soudce Nejvyššího správního soudu, který nebyl nijak pověřený Nejvyšším správním soudem, vezme se nějaká nezisková organizace, která možná podle mě o tom ani neví, že tady bude nad touto verzí jejím jménem šermováno, a podobně.

Stavební řízení je konfliktní řízení z povahy věci a je to věcí důvěry. A teď skutečně námitky, které tady zaznívaly. Pojďme si říct, která instituce má kterou důvěru. Konflikt v stavebním řízení umí nejlépe moderovat někdo, kdo má tu důvěru vyšší. A my tady vlastně to konto řízení, které je konfliktní, předáváme - nebo chcete vy předat - na centrální systém, který bude mít tu důvěru velmi nízkou. Pokud jsou - a v tuto chvíli jsou - starostové moderátory právě toho konfliktu a pokud mají důvěru lidí, tak to stavební řízení končívá rychleji a dopadá lépe než jinde. A teď se má vlastně z těch obcí vytrhnout - a tady zaznělo velmi správně, že starostové mají nejvyšší důvěru - a dát do centrálního systému. Ten bude mít důvěru nulovou. A proto pořád opakuji a pořád mi tady nikdo nevěří, nebo ne nikdo, ale málokdo tady věří, že se to všechno bude potkávat u soudu, protože málokdo bude věřit, že někde daleko se rozhodlo správně.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Ondřej Benešík a na faktickou poznámku se mně ještě přihlásil pan poslanec Jan Birke. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, pokud by ten zákon byl i kvalitní a dobrý, což evidentně není, je to paskvil, tak přichází v nejméně vhodnou dobu. Nám začíná nové plánovací (období) Evropské unie, kde máme přes 500 miliard korun, velká část z nich na investice, na tvrdé projekty. Máme tady speciální covidové peníze 180 miliard, velká část z nich opět na investice do tvrdých projektů. Ty tvrdé projekty budou potřebovat stavební povolení, a rychlé, protože ty peníze jsou limitované časem. My je musíme vyčerpat do sedmi let a ty covidové dokonce do dvou až tří. Pokud bychom ty stavební úřady teď reformovali, co se stane? Oni začnou řešit sami sebe, oni začnou stěhovat archivy, kanceláře, oni se začnou dohadovat s městy, s obcemi, kde momentálně sídlí, a budeme ztrácet čas, který teď potřebujeme na to, abychom vyčerpali ty prostředky a realizovali ty projekty pomocí financí z Evropské unie. Čili toto je úplně špatně. To načasování je prostě nejhorší možné, jaké může být, protože prostě je jasné, že budou prodlevy, že ty úřady místo toho, aby vydávaly stavební povolení, tak se budou zabývat svojí vlastní reformou a stěhováním!

A co se týče praktické stránky věci. To, co tady zaznívalo, tak to bylo science fiction. Tak to rozhodně nefunguje a nikdy fungovat nebude. Elektronizace a digitalizace je důležitá, to je jasné, a čím víc, tím líp, ale ty stavební úřady provádí spoustu místních šetření v terénu. To nebudete digitalizovat, to prostě nejde. A znalost místních reálií je naprosto klíčová prostě proto, aby se věci hnuly a pokud možno rozumně (Předsedající: Čas.) vyřešily.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Birke a připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu reagovat na pár věcí, které vyřkl především, vaším prostřednictvím, pan poslanec Čižinský. Budu tady hovořit jako dlouholetý starosta. Poprosím, abychom používali skutečnou realitu, a neříkali si věci, které tady prostě není možné v této zemi abychom dělali. V případě, pokud starosta začne moderovat (se smíchem) územní rozhodnutí, stavební povolení, proboha, tohle už nikde neříkejte! To prostě není možný. To nejde, protože v momentě, kdy se toto stane, tak je okamžitě judikát okresního soudu nebo Krajského soudu v Brně, jste označen za podjatost a končíte, celá věc končí. Tak proboha si to takhle řekněme na rovinu! To je první věc. Nechci vyvolávat nějaké emoce a vyvolávat na sebe dalších 20, 60 nebo 5, 10 technických poznámek a prodlužovat debatu. Ale proboha, říkejme si ty věci, tak jak jsou, možná poslouchejme se navzájem, protože každý na to máme možná jiný názor, ale všichni v tom žijeme.

Já si naopak myslím, že to, co je teď, je paskvil. To, co je teď! Teď, co prožíváme! Na územní rozhodnutí já čekám 15 let! To, co teďka je! (Poznámka zprava mimo mikrofon: Kdo za to může? Stát.) Dobře, můžeme o tom diskutovat, že za to může stát, ale já hovořím o tom, že za to můžeme... 15 let na to čekám. Pan kolega Adamec - vím, že čeká na územní nebo stavební povolení dalších několik let jenom proto, že stát to zanedbal. Řekněme si to tak, jak to je! Ale neříkejme si tady nějaké skutečnosti, že něco ještě nezačalo, a už to budeme házet ze stolu dolů. (Celá řeč pronesena velmi silným hlasem.)

Takže já za sebe říkám: To, co dneska je, je paskvil! A ne to, co možná vzniklo z pera. Já to nechci hodnotit, protože budu vyvolávat další technický. Ale podle toho, co je dneska, se nedá fungovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přečtu dvě omluvy. Paní poslankyně Markéta Adamová se omlouvá mezi 18.30 až 23 hodin z důvodu - osobní důvody a Tereza Hyťhová se omlouvá do konce jednacího dne od 18.30 z pracovních důvodů.

Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Jan Čižinský a stále na faktickou se připraví pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já asi nebudu tady křičet, ale prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego, určitě nezrušíme všechny komise rozvoje, všechny výbory rozvoje, které máme v městech a obcích. Normální investor, každý investor přijde na komisi, když je to nějaký větší projekt, představí projekt, komise mu řekne nějaký názor, a to je ta moderace, o které mluvím. Nikdy jsem nemluvil o tom, že by starosta řešil, jak rozhodne stavební úřad nebo co kdo podá na stavební úřad, o tom jsem nehovořil. Ale samozřejmě ta moderace probíhá v tom, že máte odborníky v komisi nebo ve výboru, kteří řeknou nějaký názor tomu investorovi, nějaký názor řeknou občanům, a pokud je ta komise dobrá, investor pochopí, nepřijde třeba o metry, upraví, tak je to řízení velmi rychlé. Jak říkám, u nás skutečně jsou projekty, které do roka od skici mají stavební povolení, a jsou to velké projekty.

Ale chtěl bych ještě říct k veřejným zájmům. Skutečně by mě zajímalo, jestli Ministerstvo kultury změnilo názor. Byl tady pan ministr, celou dobu, dlouhou dobu tady bojoval proti tomu zákonu. Zajímalo by mě Ministerstvo životního prostředí, kterým se tady najednou ti, co obhajují tento návrh, zaklínají. Co říkají na to, že přišli o možnost dávat k soudu rozhodnutí stavebního úřadu, které podle jejich názoru nehájí veřejný zájem, který ministerstvo má hájit? Skutečně bych to tady rád slyšel od nich, jak jsou spokojeni, že veřejný zájem nebudou mít možnost skutečně uhájit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Ondřej Benešík, zatím poslední faktická poznámka, takže se připraví místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo. Já bych byl nerad, aby se tady vytvářel dojem, že jsou tady prostě jedni hodní, kteří chtějí zefektivnit a zrychlit stavební řízení, a druzí, kteří jim v tom brání. To prostě tak není. Ta předloha samozřejmě má spoustu pozitivních aspektů, ale podle mého názoru ty negativní naprosto jasně převládají a je to prostě takové vytloukání klínu klínem. To, že někdo, pan kolega Birke, to nazval paskvilem - možná to paskvil je.

Ale to, co se prostě chystáme teď schválit, nebo vy se chystáte teď schválit, tak je ještě větší paskvil a je to v nejméně vhodnou dobu, protože lidé budou odcházet, nebudou. Je to tak, budou z velké části odcházet, úřady budou paralyzované vlastní činností dovnitř, aby se zorganizovaly, transformovaly, přestěhovaly, a nám poběží sedmiletá nebo ta dvou- a tříletá lhůta pro čerpání evropských financí. A oni nebudou vydávat stavební povolení. Reálně hrozí, že velká část těch peněz nebude vyčerpána.

Proč říkám, že oni budou odcházet? Protože na malých stavebních úřadech to nejsou třeba celé úvazky. Tam máme dva lidi, my máme konkrétně dva lidi, a ani jeden nemá plný úvazek. Oni dělají i samosprávu. Zůstanou na tom úřadě, a kdo je nahradí v tom centrálním někde v Uherském Brodě? No, bude se muset někdo najít. Kdy se najde? Najde se, nenajde se? Jak dlouho to bude trvat? Další paralýza.

Proto říkám, že i kdyby tento zákon byl skvělý a nejlepší - jako že není, podle mého názoru je to ještě větší paskvil, než podle čeho fungujeme dnes - tak to načasování je naprosto katastrofální, protože nebudou vydávána stavební povolení a my nebudeme čerpat evropské peníze.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Ivan Adamec. Jelikož je to jediná přihláška na faktickou, stále je připraven místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych chtěl zareagovat na kolegu Birkeho. Musím říct, že situace ohledně lhůt, rychlosti zpracování územních a stavebních řízení se výrazně prodloužila za minulé vlády, v minulém volebním období. Já jsem tady o tom hovořil. A víte, kde je problém? Že ŘSD, které řeší ten obchvat, jako mně řeší dálnici u nás, tak oni prostě nejsou schopni sehnat razítka, která potřebují, kterých je mraky. U nás to trvalo 504 dní, to vlastní územní řízení, které pak proběhlo bez chybičky. Vydalo se platné územní rozhodnutí, bez nějakých odporů různých iniciativ a podobně.

Ale říkejme to na rovinu. Každá změna byla změna k horšímu. Mám obavu, že tato změna k horšímu tady rozhodně je a že se s ní setkáme ještě velmi brzo. A je úplně jedno, jak dopadnou volby, protože každá vláda to bude muset řešit, protože to, co je před námi na stole, podle mě funkční nebude a přidělá nám to víc starostí než radostí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal v obecné rozpravě. Připraví se pan poslanec Radek Holomčík. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se omlouvám kolegovi Holomčíkovi, že jsem ho předběhl, nicméně mě čeká předsedání, tak abychom se k tomu dostali ke všemu. Vážená paní ministryně, vážený pane senátore, vážený pane ministře životního prostředí, milé paní poslankyně, páni poslanci, já bych vás chtěl seznámit s textem výzvy Poslanecké sněmovně, pod kterou bylo během dnešního dne sehnáno několik tisíc podpisů, která nás vyzývá k tomu, abychom neschvalovali a zastavili projednávání tohoto zákona. Text výzvy zní:

"V současné době se jedná o fatální zásah do ochrany zvláště cenných přírodních území, který nemyslí ani na vlastníky nemovitostí či místní a oslabuje ochranu veřejných zájmů. Co je špatně, že zákon byl připraven v rozporu s legislativními pravidly, chybí širší shoda na hlavních principech stavebního práva." To si myslím, že je důležité, protože jak tady často zaznívá, je to tlačeno na sílu a bude potřeba to znovu opravovat v příštím volebním období bez ohledu na to, jak to dopadne, takže budeme jednu práci dělat dvakrát nebo třikrát. "Návrh likviduje ochranu veřejných zájmů založenou na odborném posouzení. Chybí reforma územního plánování. Vlastníci nemovitostí a místní mají své zájmy bránit až u soudu. Lhůty pro rozhodování stavebního úřadu zůstávají nevymahatelné. Kolaps ve vydávání stavebních povolení kvůli reorganizaci je nevyhnutelný. Reforma se neobejde bez miliardových výdajů. Centralizace rozhodování posílí korupční příležitosti. Chybí nástroje pro zvládnutí klimatické změny. Je nezbytné stavební zákon znovu přepracovat a po volbách předložit k novému projednání."

Ještě jsou tady více rozvinuty další důvody, proč máme jako poslanci tento návrh zamítnout: "Cenná příroda je v ohrožení. Dosud fungující orgány ochrany přírody již nebudou mít právo veta. Proces posuzování vlivu na životní prostředí povedou stavební úřady. Proti změnám se vyjádřil Nejvyšší správní soud, 101 akademiků i veřejný ochránce práv."

Další důvod: "Chybí nástroje pro zvládnutí klimatické změny. Byť byla do zákona vložena definice zelené infrastruktury, v řadě dalších oblastí se zákon k výzvám spojeným s klimatickou změnou staví zády. Například zábor i té nejcennější zemědělské půdy bude čistě na rozhodnutí stavebního úřadu." To si myslím, že je poměrně zásadní věc. My s tím máme nedávnou zkušenost v okolí Olomouce. Způsob, jakým se u nás zastavuje cenná zemědělská půda, je dlouhodobě problematický.

Další důvod: "Vlastníci nemovitostí a místní mají své zájmy bránit až u soudu. Vlastníci nemovitostí a místní budou mít omezené možnosti argumentovat ve standardním řízení, přišli o právo podat námitku. Co více, většina lhůt pro prostudování podkladů a podání vyjádření byla zkrácena."

Další důvod: "Chybí reforma územního plánování. Územní plánování má garantovat naplnění potřeb místních obyvatel a respektovat regionální vazby. Nový zákon však s reformou územního plánování nepočítá. Ministerstvo pro místní rozvoj posílení pravomocí samospráv odmítlo." To už jsme tady vlastně také dnes slyšeli.

"Lhůty pro rozhodování stavebního úřadu zůstávají nevymahatelné. Krajské stavební úřady, které budou rozhodovat o všech větších stavbách, mají pro rozhodování stanoveny pouze pořádkové lhůty bez nových nástrojů pro jejich vymožení. Také vlastníci inženýrských sítí mají lhůtu pro své vyjádření pouze pořádkové. Chybí opravné prostředky v případě jejich nerespektování. Kolaps ve vydávání stavebních povolení kvůli reorganizaci je nevyhnutelný." O tom tady také hodně mluvíme.

"Rozsáhlá reorganizace způsobí podle Ministerstva vnitra paralýzu v rozhodování o stavbách v délce nejméně jeden rok. Propad v počtu vydaných povolení se bude bohužel časově krýt s investiční podporou evropských fondů a současně s hospodářskou recesí.

Chybí širší shoda na hlavních principech stavebního práva. U takto důležitého a věcně obsáhlého zákona musí existovat elementární shoda nad hlavními principy změn. Na nedostatky upozorňují nejen zástupci samospráv, ale i zástupci profesních sdružení, akademici a odborné poradní orgány." Ostatně dnes jsme zde proto, protože zákon byl také odmítnut Senátem absolutní shodou, a já si myslím, že to je prostě neudržitelný stav přijímání takto zásadních zákonných změn.

"Návrh dále likviduje ochranu veřejných zájmů založenou na odborném posouzení. Ochrana veřejných zájmů bude zásadně oslabena především umlčením dotčených orgánů. Nově mají být dopady projektu, například na životní prostředí, posuzovány pouze v rámci stavebního úřadu, a to i v případě zvláště cenných území, jako jsou národní parky." Myslím si, že tohle je poměrně zásadní věc, že prostě ochranu těch nejcennějších kusů naší přírody dáváme čistě do vínku stavebním úřadům. V tomto volebním období jsme tady řešili věci jako ústavní ochranu vody, ale ten základní problém je přece v dodržování současných zákonů o ochraně vody a v jejich vymáhání. A nemyslím si, že tahle cesta něco zlepší.

"Reforma se neobejde bez miliardových výdajů. Jednorázové výdaje na změnu organizace veřejné správy jsou odhadovány na 1,4 miliardy korun. V této kalkulaci však nejsou zahrnuty náklady na digitalizaci, pronájem nových prostor a další náklady."

"Posílení korupčních příležitostí. Odpovědnost za rychlé povolování staveb bude náležet Nejvyššímu stavebnímu úřadu a jeho předsedovi, kterého jmenuje a odvolává vláda. Heslo "jedna žádost, jedno razítko a jedno povolení" se tak může v praxi brzo překlopit do "jedna žádost, jedno povolení, jeden úplatek"." Myslím, že i v tomto volebním období jsme měli jisté zkušenosti s tím, jak některé úřady, kde je veškerá moc koncentrována v rukou jedné osoby, nefungují dobře. Takové uspořádání nutně vede ke zvýšenému korupčnímu potenciálu a k dalším nepříjemnostem do budoucna.

"Zákon byl připraven v rozporu s legislativními pravidly. Podle úřadu veřejného ochránce práv a Legislativní rady vlády Ministerstvo pro místní rozvoj projednávaný nový stavební zákon v rozporu s legislativními pravidly vlády, která jsou jako usnesení vlády pro ministerstvo závazná." I když samozřejmě tohle můžeme hodnotit jako nulitní poznámku, protože nakonec se hlavním obsahem tohoto zákona stal poslanecký návrh, ale o to víc myslím platí, že takto zásadní změny v zákonech, podle kterých se řídí velká část naší společnosti, by měly procházet standardním procesem.

Takže to byla výzva k tomu, abychom neprojednávali tento zákon, abychom jeho projednávání zastavili. Já si myslím, že by bylo vhodné ji uposlechnout. Nebudu mít v tuto chvíli žádných procedurálních návrhů, ale myslím si, že je skutečně nevhodné, co se tady chystáme udělat, a mohli jsme tu dobu věnovat zákonům, na kterých by třeba byla větší shoda a nehrozily by takto vysokými náklady a rozvratem naší veřejné správy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Radek Holomčík a připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, asi bych navázal na včerejší debatu, kterou jsme vedli s panem kolegou Kolovratníkem v rozhlase na téma biopaliva, a stejně jako včera s ním budu nesouhlasit. Ale ještě než řeknu, s čím nesouhlasím, budu to ilustrovat na konkrétních případech, tak bych přece jenom u pana kolegy Kolovratníka chtěl ocenit jistou dávku sebereflexe, kterou jsem z něj teď pocítil, protože než se ten zákon dostal do Senátu, tak on často, když ho komentoval, tak říkal, že je skvělý, že všechno vyřeší, tak teď jsem četl nějaký jeho článek a tak nějak jsem vytušil, že už to komentuje, že ten návrh je dobrý, takže určité zmírnění, sice podle mého názoru nedostatečné zmírnění, ale buďme rádi za ty dary. Já si myslím, že signál, který nám vyslal Senát, nejde ignorovat.

Já se přiznám, že s některými rozhodnutími a postoji Senátu někdy v minulosti jsem nesouhlasil. Řada věcí, které tady řešíme, je otázka pohledu na svět, otázka názorů. Já to respektuji, ale pokud z 65 senátorů a senátorek, kteří a které mají prostě různé odbornosti, různé životní zkušenosti, přišli do Senátu z různých profesí, řada z nich má zkušenosti z komunálu, z kraje, z fungování státní správy, z fungování celé řady úřadů, a pokud se 65 hlasujících nebo přítomných senátorů a senátorek shodne na tom, že ten zákon je špatně, tak bych to prostě neignoroval. A pokud se tady tváříme, že se prostě takhle masivně Senát plete... I kdybych neměl ty připomínky, které jsem tady říkal v rámci standardního projednávání, tak to prostě přece nemůžeme ignorovat.

Takže bych tady chtěl opravdu apelovat - i když je otázka, zda to má smysl - chtěl bych apelovat, abychom nedělali tu chybu, protože takto klíčový zákon takovýmhle způsobem, v podstatě je to taková politika kladivem, tlačíme na poslední chvilku před volbami. Je to velká změna, která podle našeho názoru, přestože se to tady řešilo poměrně dlouho, prostě není vydiskutovaná. Je tam řada otazníků a otázek, které nebyly zodpovězeny a ve mě, a omlouvám se, a samozřejmě berte to trošku s nadsázkou, to vyvolává dojem, že pan premiér zvolil strategii, aby zůstali po volbách u vlády, že prostě naseká takové chyby, že to nikdo normální nebude chtít dělat.

A teď se dostanu k tomu, v čem nesouhlasím s panem kolegou Kolovratníkem. Už jsme o tom diskutovali i předtím, než ten tisk odešel do Senátu. On říká, a nejenom on říká, že v podstatě nedojde k nějaké destrukci ochrany životního prostředí a ochrany celé části složek, které krajinu tvoří. Já bych chtěl na příkladu dvou konkrétních ukázek ukázat, že tomu tak prostě není. Jsou to lesy a je to zemědělská půda. On to naznačoval už předřečník pan místopředseda Pikal. Už jsem se tady o tom zmiňoval, nicméně pro mě je to tak závažná věc, že to zopakuji. Za stavu, kdy tady máme nějakou agendu ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesů, která působí plošně, tak vlastně přicházíme s tím, že část té agendy, která spadá do kompetence těchto orgánů, vytrháváme a dáváme to úplně jinam. Rozhodně nepodezírám a priori úředníky stavebního úřadu z nějakých zlých úmyslů, ale přece smysl činnosti stavebního úřadu jako takového není ochrana zemědělského půdního fondu a není státní správa lesů. My jim vlastně dáváme kompetence, které by v normálně fungujícím státě nikdy neměli mít. A jestliže teď, a říkal jsem to i minule, jestliže teď máme problémy například se záborem zemědělské půdy, a ty problémy skutečně jsou, a není to jenom příklad, který tady opět zmiňoval pan místopředseda Pikal z Olomoucka, kde se bavíme o té úplně nejbonitnější půdě, tak pokud teď máme nějaké výhrady, tak se prostě ptejme, co se za poslední řekněme dvě volební období, kdy tato koalice je - s výměnou jednoho koaličního partnera - vlastně v sedle, co jsme udělali pro to, aby nám fungovala líp státní správa lesů, když nefunguje do té míry, že je potřeba jí její kompetenci odejmout, pozemek určený k plnění funkcí lesa a strčit ho pod stavební superúřad? Co jsme udělali pro to, aby to fungovalo, když to tedy nefunguje? A úplně analogicky se můžu ptát i u ochrany zemědělského půdního fondu.

Tohle skutečně nepovažuji za cestu vpřed a chtěl bych připomenout: tady se diskutuje, co jsme ve Sněmovně, a ta diskuse se samozřejmě vedla i v minulém volebním období, o nějaké protierozní vyhlášce, která má ochránit půdu před určitými negativními projevy změn klimatu, ale i stavu půd, v jakém jsou. To znamená, máme jít cestou toho, abychom půdu, což je prostě nenahraditelné a obtížně se regenerující přírodní bohatství, na kterém závisí naše přežití do budoucna, protože nám dává jednu z nejdůležitějších věcí, a tou je potrava, tak my místo toho, abychom šli logikou: pojďme se bavit, jak ji víc chránit, tak v podstatě tuhletu celou ochranu degradujeme.

Bavíme se tady nebo bavili jsme se tady nějakou dobu o ústavní ochraně vody. Nakonec se to zredukovalo na ústavní ochranu pitné vody. Co se stane, pokud ji nebudeme mít, pokud si půdu a třeba i lesy zplundrujeme ještě víc, třeba i nelogickými zásahy souvisejícími se stavební činností, kterou prostě nebude mít kdo zatrhnout, protože ty kompetence přejdou jinam? Jak jako? Co bude s vodou? No, nebude, protože se chystáme nastavit systém, který půjde přesně opačnou logikou.

Ve vztahu k lesům - ty jsme tady nedávno takovým dost podivným způsobem - doufám že ne zavraždili, ale minimálně zdrželi a zkomplikovali projednávání velmi důležité novely mysliveckého zákona, která má velký vliv i na to, jakým způsobem se budou nebo nebudou obnovovat naše lesy po brutální kůrovcové kalamitě. A místo toho, abychom šli cestou, která zlepší možnosti, které máme, a bude zlepšovat stav našich lesů, tak vlastně v rámci jedné části státní správy lesů ji vytrhneme a dáme ji mimo jakoukoli kontrolu kompetentních orgánů. A opět, není to otázka nebo útok na kompetentnost úředníků stavebních úřadů. Rozhodně nechci jít touhle cestou, ale jejich práce je jinde. Po svém zubaři taky nechceme, aby nám spravil auto.

Takže bych chtěl velmi, velmi apelovat na to, abychom se tady netvářili, že je všechno v pořádku, že tato novela, která přichází pár týdnů nebo měsíců před volbami, posune ten stav. A já tady v tomto velmi, velmi souhlasím s tím, co tady říkal pan poslanec Birke, že současný stav je špatný. To rozhodně nepopírám a myslím si, že snad ani není ve Sněmovně někdo, kdo by minimálně neříkal, že je potřeba ten stav spravit, ale prostě tohleto není cesta, a vzhledem k řadě problémů - a nejsou to jenom ty problémy, protože já jsem se zaměřil v tom výčtu na specifickou část problémů životního prostředí, těch problémů je samozřejmě víc - prostě tohleto neřeší. Prosím, mějme to v patrnosti, když budeme hlasovat, a respektujme ten drtivě většinový postoj Senátu. Já si myslím, že takhle unikátní symbol a signál, že je něco špatně, jsme snad v tomto volebním období ještě nedostali. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a já vám stopnu 30... Pardon, tak s přednostním právem ještě pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane předsedající, já bych chtěl požádat o pauzu 20 minut na poradu našeho klubu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jasně, ale to by měl vznést předseda klubu nebo místopředseda klubu. Tak prosím, pane místopředsedo klubu Pirátů.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já bych požádal pro poslanecký klub Pirátů o 20minutovou přestávku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře, takže na žádost Pirátů pauza 20 minut, takže se tady sejdeme v 19.42.

Přihlášený je v podstatě v tuto chvíli už jenom Mikuláš Ferjenčík, pan poslanec Navrkal, každý má 30 minut. Může být dvakrát 30 minut, takže to je asi tak současný stav.

Ještě přečtu dvě omluvy, byť už jsem vyhlásil pauzu, ta běží, ale snad to nebude vadit, ať to máme z krku. Pan ministr kultury Lubomír Zaorálek se z pracovních důvodů omlouvá dnes od 19 hodin do konce jednacího dne a pan poslanec Jiří Běhounek se omlouvá od 19 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Takže 19.42.

 

(Jednání přerušeno v 19.23 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.42 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přestávka uplynula, máme 19.42 hodin.

Přečtu omluvu, takže budeme pokračovat. Ministr vnitra Jan Hamáček se omlouvá dnes do 19.42 hodin. Takže to je ovšem do teď... takže tak, takže jsem to takhle přečetl. (Hlas mimo mikrofon.) Jo, ale to tady navazuje ještě, protože pan ministr se 13. 7. Pardon... kolikátého je dneska... 13. 7., jo, pak je tady druhá část ještě, to je aktualizace, že od 16 hodin do konce jednacího (dne) z pracovních důvodů. Takže to je pokračování toho prvního mailu.

Nyní tedy slovo má pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, takže máte vašich prvních 30 minut, a připraví se pan poslanec František Navrkal. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl především svým vystoupením zareagovat na kolegu Kolovratníka, který trochu mystifikoval tuto Sněmovnu, když tvrdil, že tento návrh má podporu Rekonstrukce státu. Já jsem si schválně dohledal, jak to je, a je namístě to asi uvést na pravou míru, protože, za prvé, Rekonstrukce státu se nevyjadřovala k tomu zákonu jako takovému, vyjadřovala se pouze k oblasti korupčních rizik v rámci toho zákona, to znamená, neposuzovala celý dopad tohoto návrhu na stavební právo v České republice, na rychlost výstavby a nic takového, pouze se zabývala otázkou korupčních rizik. A já si dovolím přečíst tady tiskovou zprávu Rekonstrukce státu, ještě doplnit nějakým komentářem, aby bylo evidentní, že pan Kolovratník dost silně mystifikuje. Rekonstrukce státu upozorňuje na korupční rizika ve vládním návrhu stavebního zákona a vyzývá politiky k řešení:

Připravovaný stavební zákon má za cíl zjednodušit povolování staveb v Česku a zrychlit stavební řízení. Jde o jediný zásadní pokus současné vlády o větší reformu této části státní správy, která je široce vnímána jako neefektivní a trpící řadou vážných problémů, včetně systémové podjatosti. Nový stavební zákon může řadu problémů vyřešit, nicméně podle Rekonstrukce státu obsahuje aktuální návrh také některá významná rizika. Zejména jde o možnost ovlivňování odborných stanovisek zájmy nadřízených odborných pracovníků nebo účelové přidělování spisů. Garanti rekonstrukce státu proto vyzývají k úpravám návrhu zákona, které tato rizika odstraní.

Stavební zákon je jeden z klíčových zákonů, který má vliv na praktické fungování obcí i na život občanů, kteří se rozhodnou stavět či jsou stavbami dotčeni. O jeho konkrétní podobě se stále vedou intenzivní debaty, přičemž na jeho přijetí zbývá už jen pár měsíců do voleb. Sněmovna by o podobě stavebního zákona měla znovu jednat příští týden, přičemž klíčový komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru, který s podporou vlády nahradil vládní návrh, směřuje k centralizaci stavebního řízení do jednotné soustavy nových státních stavebních úřadů. Tento návrh by řešil problém systémové podjatosti, na který upozorňují i soudy, tedy to, že politici mají přímý vliv na úředníky stavebních úřadů a mohou tak zásadně ovlivňovat jejich rozhodování. Rekonstrukce státu nicméně upozorňuje, že navržené řešení tohoto problému s sebou nese jiná významná rizika, vůči kterým nejsou nastaveny potřebné pojistky. Přijetí zákona ve znění navrženém vládou i komplexním pozměňovacím návrhem by tak vedle slibovaných benefitů dávalo prostor také pro klientelismus a korupci v rámci centralizovaných úřadů.

Je třeba posílit důraz na odbornost a transparentnost rozhodování. Úředníci stavebního úřadu jsou při zpracovávání odborných stanovisek vázáni i pokyny nadřízených, kteří jsou z jiného oboru státní služby. Hrozí tak zákonem akceptované ovlivnění odborného stanoviska zájmy, které prosazuje nadřízený úředníků. Zákon také umožňuje libovolné přidělování spisů. Díky tomu by bylo možné ovlivnit rozhodnutí účelovým výběrem úředníka, opisuje konkrétní rizika Josef Karlický, vedoucí Rekonstrukce státu. Podle garantů Rekonstrukce státu je nutné rizika řešit. Za potřebné považujeme zakotvení odborné odpovědnosti úředníků a transparentnosti jejich rozhodování.

Účelovému přidělování spisů úředníkům by pak šlo čelit zavedením veřejně přístupného rozvrhu práce stavebních úřadů, říká k tomu CEO Frank Bold a garant Rekonstrukce státu Pavel Franc. Rekonstrukce státu proto upozorňuje zástupce vládních i opozičních stran na uvedená rizika a vyzývá je k jejich řešení."

Takže toto je, prosím, stanovisko Rekonstrukce státu, která upozorňuje na korupční rizika tohoto zákona, a kolega Kolovratník z něj odvozuje, jak Rekonstrukce státu údajně tuto verzi toho zákona podporuje, což je evidentní nesmysl, jelikož ty pozměňovací návrhy, které Rekonstrukce státu v této věci podporovala, nebyly přijaty, ať už z důvodů, že nebyly třeba technicky úplně ideálně připravené, nebo z nějakých jiných praktických problémů, ale ty zmiňované problémy se rozhodně nepodařilo vyřešit. Takže takhle to tady máme bohužel se vším, že se vytahuje jenom to, co se někomu hodí, a bohužel se neuvede to stanovisko celé. A v tomto případě se obávám, že kolega Kolovratník skutečně překroutil realitu.

Z jiného soudku: vzhledem k tomu, že tady máme dva poslanecké kluby, které jsou ohledně tohoto zákona rozdělené, já si myslím, že je fér dát prostor jim prostor pro to, aby si sjednotily svoje stanovisko, tak navrhuji přerušení tohoto návrhu, přerušení projednávání tohoto návrhu do pátku 9.00. Děkuji za pozornost. (Gong.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže já zagonguji a máme tady... já vás odhlásím, přihlaste se všichni znovu svými hlasovacími kartami. (Gong.) Dám dostatečný prostor k tomu, aby se poslanci vrátili do jednacího sálu, protože tady nad tím zákonem už sedíme tak dlouho, tak aby poslanci, co mají chuť nebo co mají zájem hlasovat, tak aby se měli čas všichni dostavit do jednacího sálu. (Gong.) Ještě vidím přicházející poslance, takže ještě počkáme. (Gong. Poslanci postupně přicházejí do jednacího sálu.)

Tak ještě počkám, protože vidím ještě v dálce přicházející poslance, aby dostali prostor.

 

Zopakuji návrh, o kterém budeme hlasovat. Pan poslanec Mikuláš Ferjenčík navrhuje, abychom přerušili jednání o tomto bodu do pátku do 9.00. Přihlaste se svými hlasovacími kartami, protože jsem ještě v trošku prázdnějším sále nechal všechny odhlásit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 150, přihlášeno 136 poslanců, pro 33, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní dostane slovo v obecné rozpravě pan poslanec František Navrkal. (Hlasy ze sálu.) Už se nehlásíte, takže tím pádem nemám nikoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy. Ještě se radši rozhlédnu. Takže pokud se již nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova? Paní ministryně? Pan senátor taky? Paní ministryně, máte slovo, prosím.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že skutečně už vlastně opakujeme několikrát pořád dokola ty samé důvody, tak jsem si nechala závěrečné slovo, protože víte, že jsem velmi aktivně vystupovala i v rámci všech čtení, abychom si o těch věcech řekli.

Mám tady tedy jenom pár poznámek k dnešnímu projednávání. Znovu říkám, vládní verze versus sněmovní verze. Vládní verze beze zbytku, kolegové, naplnila dohodu se Svazem měst a obcí a Svaz měst a obcí dal ve finále záporné stanovisko, proto se samozřejmě otevřela i ta debata na půdě Sněmovny.

Dotkli jste se tady nákladů. Já bych znovu chtěla všechny ujistit, že skutečně nebudeme stavět žádné nové úřady na zelené louce, to znamená analýza Ministerstva vnitra, která počítala s tou nejkrizovější variantou, nikdy nenastane. (V sále je obrovský hluk a velmi špatná slyšitelnost.)

Jenom abyste věděli, když se tady zmiňoval návrh opozice pod vedením pana Kupky versus sněmovní verze, tak návrh opozice vychází na 3,8 miliard. A znovu podotýkám, že stát si u obcí platí 4 miliardy ročně -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid, promiňte, paní ministryně, protože se nám tady opravdu udělalo nějak hlučno. Já vás požádám ještě jednou o klid, aby se paní ministryně mohla vyjádřit. Tak prosím.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová - za výkon přenesené působnosti, takže je to státní kompetence, kompetence státu, gesce státu a stát i za to u obcí platí. Sněmovní verze vychází na 4,1 miliardy a je to způsobeno tím, že jdeme o jednu platovou třídu výše u úředníků stavebních úřadů tak, abychom skutečně zajistili vysoce kvalifikovanou sílu.

Co se týká legislativního procesu, znovu opakuji, že jsme naopak prošli celým legislativním procesem. To, co dneska už nebývá zvykem, věcný návrh zákona, k tomu meziresort. K věcnému návrhu zákona zasedla LRV. LRV doporučila vládě schválit, vláda schválila paragrafové znění, meziresort se opakoval třikrát. Zasedala Legislativní rada vlády a Legislativní rada vlády všechny ty argumenty, které vy jste tady dávali, ochrana veřejných zájmů, a tak dále, prodiskutovávala i se zástupci Nejvyššího správního soudu, kteří byli přítomni na Legislativní radě vlády, a dala návrh na schválení. (Hluk v sále neutichl. Stále velmi špatná slyšitelnost.)

Připomínky, které dala LRV, jsme beze zbytku zapracovali do návrhu nového stavebního zákona. Snižujeme byrokracii, proto mluvíme druhým dechem, že se samozřejmě sníží počet úředníků. A když mluvím se starosty, tak oni říkají: Ano, když jsme si to přečetli, tak je úplně jasné, že když jsme dneska měli čtyři úředníky vzhledem k tomu, že tam jdete do těch apelačních principů a tak dále, tak jim je jasné, že budou potřebovat jenom dva. Opravdu ti starostové spíše chtějí, aby stavební úřady skutečně zůstaly pokud možno na jejich území.

Jenom bych se tady ještě ráda dotkla toho, že jste samozřejmě kritizovali 26 novel. Ano, naprosto potvrzuji a já také kritizuji 26 novel, ale jenom prosím pro přesnost, z těch 26 novel MMR předložilo jednu, jednu!, a to v roce 2018. Všechny ostatní novely byly způsobeny změnou složkových zákonů. Samozřejmě kam jsme to dopracovali, víme všichni, proto jsme se snažili všechny problémy pojmenovat, a takto jsme to připravili, aby to bylo skutečně poskládané ze všech problémových věcí.

Rozhodnutí bobtnají - tady zaznělo, že máme mnoho dotčených orgánů. Dotčené orgány budou ve většině integrovány. Tam, kde ne, dochází k fikci souhlasu, která už byla schválena na půdě Poslanecké sněmovny v rámci liniového zákona.

Mluvili jste tady o důvěře občanů, mluvili jste tady o průzkumech. Samozřejmě i my máme průzkumy a z těchto průzkumů vyplývá, že 80 % občanů, nikoliv úředníků, občanů chce odpolitizování, právě to, aby to nebylo v gesci obcí, protože skutečně se tam naráží na některé věci, které s tím souvisí.

A zmiňovali jste covid. No, právě covid je strašák toho, že kdyby se nedejbože opakovaly nějaké situace, tak stavební úřady jsou velmi paralyzovány, pokud někdo onemocní. Ukázalo se to, znovu to říkám, na neštěstí v Jihomoravském kraji, kde je nyní nutno posílit stavební úřady v Hodoníně a v Břeclavi a stát nemá nástroj. Nemáme jak, opravdu to obcházíme velmi nešťastně.

Kolegové, jak pan poslanec Bartoš, tak pan poslanec Kupka, tady apelovali o superúřadu. Prosím vás, i v opozičním návrhu je návrh Nejvyššího stavebního úřadu. My se absolutně nelišíme s opozicí v Nejvyšším stavebním úřadu a samozřejmě speciálním stavebním úřadu.

Dále je nutno si říci, že digitalizace je nástroj na podporu stavebního řízení, nikoliv koncepční řešení.

A co se týká průzkumu, který tady byl zmiňován, tak mě naopak potěšil průzkum Sdružení místních samospráv, kdy na první dobrou 40 % úředníků řeklo, že přejde, a 24 % řeklo, že zůstanou na obci. Ti ostatní se rozhodují a samozřejmě budeme se snažit je pro stavební úřad získat.

Co se týká ještě pana poslance Kupky, já bych jenom chtěla říci, že skutečně jsme v rámci průzkumu řešili, i co lidé vnímají jako nejpalčivější problém. Měli na výběr ze dvou otázek: Je pro vás důležitá vzdálenost stavebního úřadu, nebo je pro občany důležité kvalitní personální obsazení a nepřetržitý výkon agendy? Asi vám nemusím dávat hádat, jak to dopadlo: 87 % lidí chce samozřejmě kvalifikované úředníky a nepřetržitý výkon agendy, protože jsou si vědomi, že na stavební úřad každý z nás jede jednou, maximálně dvakrát za život.

Zároveň se tady hovořilo o místní příslušnosti. Pokud máte na stavebním úřadě dva lidi a tito místní úředníci samozřejmě musí řešit i kolaudační řízení, tak když jsou tam dva a vyjedou na kolaudace, kdo řeší ty projekty? No nikdo, ten žadatel samozřejmě počká.

A ještě jenom k panu poslanci Kupkovi. Vy jste tady namítal, že Ministerstvo pro místní rozvoj neřešilo systémovou podjatost. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, prosím, nejdříve si zjistěte fakta, protože celá věc se má tak, že jsme museli čekat na předání spisu od Magistrátu hlavního města Prahy. Magistrát hlavního města Prahy si musel vyžádat spis u prvostupňového orgánu, a to jsou přesně ty důsledky, kde to trvá tak dlouho, protože samozřejmě ten proces je velmi roztříštěn. Takže jakmile MMR dostalo spis, tak konalo v zákonné lhůtě.

Co se týká paní poslankyně Kovářové, apelovala tady na to, že chceme zrušit 400 stavebních úřadů. Paní poslankyně, i v opozičním návrhu se rušilo 400 stavebních úřadů, takže tady samozřejmě nejsme v rozporu. Naopak říkáme, že chceme územní pracoviště, chceme samozřejmě agendu dostat co nejblíže lidem. Na druhou stranu chceme umožnit všem elektronickou komunikaci s tím stavebním úřadem, aby skutečně všechno za toho člověka nebo toho žadatele zařizoval stát.

Znova opakuji, v České republice, jsme velmi malinkou zemí, je 1 300 samostatných stavebních úřadů. Polsko, které je čtyřikrát větší než my, jich má 300 a také samozřejmě to stavební řízení je tam promptní. Předala jste mi petici 1 300 občanů. Paní poslankyně, v České republice žije 10,7 milionu lidí a věřte mi, že lidem je úplně jedno, jestli jim stavební řízení bude dělat úředník obce, nebo úředník státu. Jim jde o to, aby stát dodržoval lhůty, a proto tam jsou navrženy ty změny, které jsou.

Co se týká pana poslance Výborného, znova opakuji: Legislativní rada vlády dala souhlasné stanovisko a doporučila přijetí stavebního zákona.

Ještě možná jenom k mobilheimům jednu poznámku. Tam dochází k nedorozumění, protože mobilheimy nemohou být podle stavebního zákona na veřejném prostranství, ale pouze v rekreačních oblastech a rekreační oblast si určuje obec na základě územního plánování. Takže to absolutně nedávejte prosím do souvislosti s novým stavebním zákonem.

Co se týká obytné místnosti: ano, tady samozřejmě jsme měli vrásky na čele. Na druhou stranu jsme to řešili, dívala jsem se i do notifikačních procesů, protože každá vyhláška musí být notifikována, a je potřeba tady říci, že vyhláška musí naplňovat evropské směrnice, například o energetické účinnosti, a sama komise podmínila schválení pražských stavebních předpisů tím, že musí být tyto aspekty splněny podle českých státních norem. Česká státní norma uvádí přímé denní osvětlení.

Co se týká zákona o vyvlastnění. Tady jenom prosím, to je samostatný předpis. Ten teprve do Poslanecké sněmovny doputuje, takže určitě budeme tam moci řešit věci, na které pan kolega Výborný upozorňoval.

Co se týká pana poslance Votavy, jenom takový malý dovětek. Není pravda, že by vláda neodsouhlasila. Vláda odsouhlasila jak věcný záměr, který je v podstatě postaven na stejném modelu, jako máme dnes ve Sněmovně. Co se týká vládního návrhu po věcném záměru, po paragrafovém znění, tam samozřejmě byl kompromis se Svazem měst a obcí. Ale znovu upozorňuji, že i Legislativní rada vlády, Nejvyšší správní soud upozorňují na to, že návrh, jak byl předložen do Poslanecké sněmovny z vlády, neřešil systémovou podjatost, a skutečně, žádný správní řád to nevyřešil. Znovu upozorňuji, co je systémová podjatost: to je střed dvou vesmírů, kdy se tam kryjí zájmy státu se zájmy samosprávy. Podjatost jako taková, že je nějaký úředník soused někoho, kde se staví, ta bude samozřejmě vždycky.

K paní poslankyni Balcarové bych jenom ráda řekla, že žádné oslabení v ochraně veřejných zájmů nebude, naopak, všichni se budou moci vyjádřit. My tam samozřejmě reagujeme i na zákon o ochraně přírody a krajiny, nikomu neubíráme jejich práva. Co se týká asanace území, tam nerozhoduje stavební úřad, ale rozhoduje orgán územního plánování, který je v přenesené působnosti. To znamená, tam je ta situace zachována jako dnes. A co se týká současného stavebního zákona, ten nikdy nebyl Ústavním soudem shozen.

Co se týká modrozelené infrastruktury, na který jste upozorňovala, tak tam naopak prošel pozměňovací návrh z dílny pana poslance Luzara, Dolínka a mé, abychom právě prvky modrozelené infrastruktury zachovali. Tak tolik asi k tomuto.

Jenom bych opravdu na závěr velmi ráda řekla, že všechny ty argumenty, tak jak jsme je tady poslouchali, se vždycky stáčely k rozdělení modelu státní správy a samosprávy. Skutečně reagujeme na problémy dnešní doby. Já se chci podívat našim občanům do očí, chci mladým lidem zaručit dodržování lhůt, ale abych to mohla zaručit, tak musím umět ty úředníky posílit podle počtu žádostí, proto navrhujeme tento model. Věřím, že to skutečně bude fungovat, a znovu opakuji: věřte mi, že občanovi je fakt jedno, jestli je to úředník státu, nebo obce. Souhlasím i s argumenty, že nám možná ani moc nerozumí v této debatě, ale pro ně je zcela zásadní, aby měl předvídatelnost, pokud si mladí lidé například berou hypotéku. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pardon, pane senátore, já vás musím opravit, tady senátor nemá nárok na závěrečné slovo. Já jsem se jenom přehlédl, teď jsem si to prověřil.

Ovšem na závěrečné slovo naopak mají nárok zpravodajové, takže prostor tady zajisté je. Takže zdali má zájem pan poslanec Martin Kolovratník za hospodářský výbor? Nemáte. Ivan Bartoš - výbor pro veřejnou správu? Nemáte. A Marek Benda, ústavně-právní výbor? Také není zájem.

Takže mám tady teď požadavek, protože bychom jinak přistoupili k hlasování, ale poslanecký klub ODS mě informoval - 10 minut pauzy. Ne, rušíte to? Dobře. Takže já ještě radši zagonguji, aby byl dostatečný prostor se dostavit. A přistoupíme k hlasování podle § 97.

Takže znova odhlásit, jo? Takže já vás odhlásím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. A přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlas 101 poslance. Prosím nastavit potřebný počet hlasů, to znamená 101.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh stavebního zákona podle sněmovního tisku 1008/12."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 151, přihlášeno 162 poslanců, pro 104, proti 55. Konstatuji, že návrh zákona byl přijat. (Potlesk zleva a ze střední části sálu.)

 

A já končím projednávání tohoto tisku. Nicméně ještě... ten doprovodný tisk, pardon, doprovodný tisk k tomu zákonu... Právě, vy už se tady zvedáte ze židlí, ale my máme ještě jeden tisk. Ne? Moment. Tak pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Zákon jste prohlasovali, my jsme to avizovali, že jsme si vědomi toho, že na to sílu máte a prohlasovat to chcete. Každopádně zde říkám, že ten zákon je špatný a po volbách musí být změněn.

A tato vláda - a je to především hnutí ANO - se v současné době postavilo proti našim starostům, proti samosprávám, proti tomu, aby fungovaly naše obce. Hnutí ANO se vymezilo vůči starostům a poškodilo samosprávy, to je jasný vzkaz. Naberete nové úředníky, systém zdražíte. To bude důsledek vašeho zákona. Každý, kdo byl v komunální politice, ví, že ten zákon je špatný, a vy jste to způsobili! Hnutí ANO stojí proti starostům v našich obcích, stojí proti samosprávám. To je vzkaz z dnešního hlasování. (Nesouhlasná stanoviska z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Budeme pokračovat, máme tady ještě jeden tisk a je to

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.




Přihlásit/registrovat se do ISP