Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

3.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1116/4/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy, jeho usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 1116/5. Informace s pozměňovacími návrhy vám byly rozdány do vaší pošty.

Vítám mezi námi paní senátorku Šárku Jelínkovou a požádám, zda by za navrhovatele k usnesení Senátu a předloženým pozměňovacím návrhům se vyjádřila nejprve ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, a potom požádám o další vystoupení podle jednacího řádu. (Někteří poslanci diskutují v hloučcích.)

Paní ministryně, já vám ještě slovo neudělím, protože musím požádat Sněmovnu o klid a diskutéry k jiným tématům vyzvat, aby své diskuse přenesli do předsálí. Slovo bude uděleno ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové. Rád bych, aby mohla své vystoupení přednést v důstojné atmosféře. Děkuji. Máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážení, velmi stručně. Prosím vás o podporu senátní verze, která je bezchybná. Jedná se o rekordní podporu rodin s dětmi. Jen pro vaši informaci připomínám, že valorizujeme přídavky na dítě o 26 %, navyšujeme motivační bonus pro pracující rodiny na 500 korun, zdvojnásobíme počet rodin, které dosáhnou na přídavek na dítě, na téměř 500 000 dětí. Nově se nebudou započítávat příjmy nezaopatřených dětí ze závislé činnosti do nároku na všechny dávky státní sociální podpory. To znamená, že například když děti budou chodit na praxi, budou na tom mít jejich rodiče zájem, protože nepřijdou o sociální dávky. Měníme místní příslušnost krajských poboček úřadů práce z místa trvalého pobytu na místo dle skutečného bydliště. Nově zavádíme možnost dovyplatit rodičovský příspěvek, pokud nebyl vyčerpán při narození dalšího dítěte, a navyšujeme slevy na dítě. Toto je rekordní podpora rodin, a já vás proto prosím o podporu senátní verze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové. Požádám nyní o slovo paní senátorku Šárku Jelínkovou, aby se vyjádřila k usnesení Senátu. Prosím, paní senátorko.

 

Senátorka Šárka Jelínková: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych velmi stručně uvedla senátní verzi. Paní ministryně Maláčová už ji stručně shrnula.

Senát se ujal u tohoto zákona spíš role opraváře některých nedostatků v tomto zákoně a já vám je stručně shrnu. Jedna z věcí byla i právě ta změna příslušnosti úřadu práce, o které mluvila paní Maláčová. Takže v Senátu jsme doplnili ještě přechodná ustanovení, která samozřejmě dávají větší světlo do těchto změn v úřadech práce.

Další jsme si dovolili upravit pozměňovací návrh kolegy poslance Juchelky, který umožňuje vyplácení jednorázového a nevyčerpaného - ano, tady zdravím pana poslance - nevyčerpaného rodičovského příspěvku. Tak, jak byl nastaven, se týkal pouze jen velmi malého počtu rodičů. Senátní návrh zákona tento okruh rodičů, kteří na něj dostanou, zásadně rozšiřuje.

A ta třetí důležitá změna ještě, která pomáhá k aplikační jistotě, a týká se právě slev na děti, o kterých již tady byla řeč, tak jsme navýšili tuto částku o 5 korun u každého dítěte, a to z toho důvodu, aby byla částka dělitelná dvanácti, jelikož chceme, aby od roku 2022 byla možnost tyto slevy na děti čerpat měsíčně. Aby pro účetní nedělalo problémy tyto věci vypočítávat, takže jsme udělali z toho částku dělitelnou dvanácti. Jedná se o jen velmi malé, decentní navýšení těchto slev na děti.

To je velmi stručné shrnutí senátních oprav k tomuto zákonu. Jinak jsme vůbec nesahali do zvýšení přídavků na děti ani na rozšíření okruhu příjemců těchto přídavků na děti

Takže vás také žádám o podporu. Případné dotazy jsem také připravena ještě potom zodpovědět. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní senátorce Šárce Jelínkové a ptám se, jestli má zájem se vyjádřit zpravodajka garančního výboru k pozměňovacím návrhům Senátu, paní poslankyně Jana Pastuchová? Nemá zájem.

V tom případě mohu otevřít rozpravu. Do ní mám nejdříve s přednostním právem přihlášku pana místopředsedy Tomio Okamury, připraví se paní poslankyně Golasowská. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jsem opravdu velice rád, že teď budeme hlasovat o návrhu, kde prošel návrh SPD v tomto návrhu, konkrétně pozměňovací návrh naší poslankyně Lucie Šafránkové, že přídavek na dítě bude zvýšen pracujícím rodičům. Tento náš pozměňující návrh odsouhlasila i celá Poslanecká sněmovna, odsouhlasil ho i Senát a teď budeme hlasovat o senátní verzi.

Jenom krátce přiblížím, co se SPD podařilo. Podařilo se, aby přídavek na dítě byl zvýšen pro pracující rodiče, živnostníky, rodiče, kteří pečují o zdravotně postižené děti anebo pro rodiče, kteří se rekvalifikují a aktivně si hledají práci, z 300 na 500 korun. Takže se nám podařilo reálně plnit další důležitý bod našeho politického programu, a to, že slušní a pracující lidé jsou na prvním místě.

Já jsem chtěl poděkovat většině poslanců Poslanecké sněmovny, protože většinově nám to prošlo tady. Chtěl jsem poděkovat i Senátu, že náš návrh odsouhlasil, a teď už jsme před tím posledním krokem, kdy hlasujeme o senátní verzi, a doufám, že to projde, aby slušní a pracující rodiče dostali díky pozměňovacímu návrhu SPD více peněz, a budou mít nově 500 korun přídavek na dítě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Tomio Okamurovi. Nyní paní poslankyně Pavla Golasowská, připraví se Olga Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, budu mluvit krátce, ale dovolte mi vyjádřit stanovisko klubu KDU-ČSL k tomuto návrhu. Velmi vítáme tento návrh, protože se jedná o podporu rodin s dětmi, kdy se zvyšuje rodičovský příspěvek. Ale musím říct, že chceme také podporovat pracující rodiče, rodiny s dětmi, a nejsme zastánci plošného rozdávání komukoliv, a proto jsme rádi, že v Poslanecké sněmovně prošly naše pozměňovací návrhy, které se týkají daňových odpočtů, kdy pracujícím rodičům zůstane v peněžence více peněz.

A já bych tady chtěla poděkovat Senátu, protože to už tady paní senátorka Jelínková zmiňovala, že Senát upravil ty částky, které šly z Poslanecké sněmovny - bohužel nešly dělit dvanácti. To znamená, že daňové odpočty pocítí pracující rodiče každý měsíc a nebude to nějaká částka za rok, což je moc fajn.

Pak bych ještě chtěla říct, že také vítáme návrh na úpravu rodičovských příspěvků u malých dětí, to znamená, pokud se někomu narodí děti krátce po sobě, tak aby si mohli dočerpat rodičovský příspěvek, protože pak na tom byli kráceni, a péče o dvě děti je pořád stejná. Takže si myslím, že to je výborná podpora rodin s dětmi, a potřebujeme, aby se děti rodily a aby rodiny chtěly mít děti.

Takže bych chtěla poděkovat poslancům, že tenkrát i náš návrh na daňové odpočty prošel a že doputoval do Senátu. Děkuji také senátorům za ty opravy a chtěla bych vás požádat o podporu tohoto návrhu zákona, protože si myslím, že je velice užitečný, a jak už jsem říkala, podporuje rodiny s dětmi a také pracující rodiče. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Golasowské. Nyní pan poslanec Juchelka a poté paní poslankyně Richterová.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji také paní poslankyni Golasowské i paní senátorce za pochvalu mého pozměňovacího návrhu ohledně doplacení rodičovského příspěvku. Je to velikánská pomoc pro rodiny, pro vícečetné rodiny, kterým se narodí dítě jako schodeček tak, aby mohli být podpořeni samozřejmě i finančně, protože jak víme, starat se o více dětí v rodině je velmi náročné nejen fyzicky, psychicky, ale samozřejmě také finančně.

Také moc děkuji Senátu i Poslanecké sněmovně, že podpořili i další mé dva pozměňovací návrhy, které podporují aktivitu samotných rodin, pracovní aktivitu studentskou, a to je, že praktická výuka a také brigáda nebudou započítávány do společného příjmu rodiny. Je to z toho důvodu, že pokud samozřejmě nějaký vysokoškolák v Brně - a jeho rodina bydlí v Ostravě - pracuje a vydělává si na studium, tak nebudou jeho mladší sourozenci, kteří berou přídavek na dítě, biti za to, že on si v Brně vydělává, a tím pádem nějak pomáhá té rodině, přitom je 200 kilometrů od ní.

Takže děkuji moc, že jsme tady i v rámci nějaké prevence šedé ekonomiky mohli tyto dva pozměňovací návrhy přijmout, a pevně věřím, že budeme i nadále takto pokračovat v podpoře nejen vícečetných rodin. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Juchelkovi. Nyní paní poslankyně Olga Richterová, v tuhle chvíli poslední přihlášená do rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, já bych ráda byla tak sluníčková jako moji předřečníci, ale prostě nemůžu, protože rodinná politika u nás není taková, jaká by měla být. Co se týče přece jenom jedné velmi pozitivní věci, tak chci zdůraznit to, že se Senátu podařilo splnit svou roli. Senát opravil to, co bylo potřeba opravit, a já jsem moc ráda, že jsme dvě komory Parlamentu a že takovéto rychlé opravy jsou možné.

Chci také zdůraznit, že jsme podpořili dovyplácení rodičovského příspěvku i s vědomím toho, že v některých případech může ten doplacený příspěvek padnout prostě - rovnou být vyplacen v rámci exekucí, rovnou být přepsán na účet exekutorů. Myslíme si, že tam je trochu škoda, že se nedebatovalo o téhle pojistce, ale už se stalo, třeba se k ní dostaneme v budoucnu.

Nicméně jako člověk, který se rodinné politice snaží věnovat dlouhodobě z pohledu toho, jak by celý stát měl rodiny podporovat, protože, a to je potřeba si zdůraznit, demografický vývoj je u nás dosti neblahý, tak z toho pohledu k zakládání rodin tak úplně nepovzbuzujeme. Chci zdůraznit, že už jsme tady jednou měli podobnou debatu, a bylo to u rodičovského příspěvku, kdy jsem se ptala, proč není valorizovaný pravidelně, aby lidé věděli, že se jim rodičovský příspěvek zvýší o inflaci, tak jako rostou ceny, tak jako rostou náklady, že hodnota, kterou si pořídí za rodičovský příspěvek, bude zůstávat stejná. To se nepovedlo, já věřím, že se to jednou povede, aby v zákonech nebyly pevné částky.

Co se mi ale povedlo a za co vděčím podpoře řady kolegů a kolegyň, je věc, že se zvýšil měsíční limit, měsíční strop pro lidi, kdy jsou třeba oba rodiče dítěte živnostníci, anebo třeba maminka, která otěhotněla na vysoké a ještě nestihla odpracovat, takže neměla mateřskou, a byla jsem inspirována konkrétními příklady lidí, které znám a vím, že by bylo opravdu proti smyslu rodinné politiky naší země, aby zůstal limit rodičovského příspěvku na 7 600, co tehdy byl. Povedlo se nám v této Sněmovně ho navýšit o inflaci na 10 000 Kč měsíčně. Já jsem za to velmi vděčná. Bohužel byla tehdy vlastně, pokud se nemýlím, paní ministryně, která zde sedí, proti, ale osvědčilo se to v praxi, a já řeknu, proč. Protože pokud člověk je s malým dítětem odkázán na sociální dávky, tak to je zhruba tato částka, kterou stejně s tím malým dítětem může dostat v rámci rodiny na podporu bydlení a na živobytí a výživu. A právě proto, že se ukázalo na číslech, že ta částka prostě nemůže být zneužívána, tak to bylo naprosto logické.

Na druhou stranu to dalo ten impulz lidem, kteří třeba se rozhodují, a to chci zdůraznit, jestli třeba, když nečekaně otěhotní, jestli si to dítě nechají, těm to dalo impulz, že stát zohlednil, že má být nějaká základní jistota právě v rodičovství, ten základní, možný, dobrovolně zvolený limit, samozřejmě, měsíční příspěvek až k těm 10 000 korun i pro lidi, co nesplňují jiné podmínky.

A teď, proč o tam tady hovořím? Protože ale stále všichni vědí, že systémově to zakotveno není. Byl to prostě boj, bylo to o hlasy, bylo to proti názoru vládní koalice a bylo to něco, co znamená, že rodinná politika není uchopena systémově a koncepčně. A zase, všechny státy Evropy mají demografickou křivku neblahou, ale u nás je obzvlášť palčivé, že se péče o seniory a péče obecně hodně opírá o takzvané neformální pečující, čili je ukotvena v rodinách, a proto jenom chci zdůraznit, abychom na rodinnou politiku jako takovou přestali pohlížet jenom optikou dávek. Tu máme docela propracovanou, ale zoufale chybí služby, zoufale chybí podpora všeho toho, co rodiny potřebují v různých životních situacích, a zoufale chybí výhled, jistota, plánovatelnost právě skrze jasný přístup státu, že tak a tak se po letech vyvinul náš systém mateřské a rodičovského příspěvku, je to dobře, je to hodně flexibilní, pro lidi, kteří pracují, to nabízí hodně možností, a současně to je rozumná základní jistota zejména pro ženy, které otěhotní v nějaké třeba nečekané životní situaci.

A já teď chci poukázat na to, že se řídíme takovými hodně protichůdnými tezemi v naší zemi. Jedna zní, že rodina je základ státu, a druhá, že stát nemá do rodin co mluvit, že stát se nemá co míchat do rodinné politiky. Jenže ono to ve skutečnosti je tak, že pak máme rodinnou politiku tak trochu všude a zároveň nikde, nikde koncepčně. A zase to je věc, která se odráží i v tomto návrhu, opět je čistě dávkový nebo případně ovlivňující daně, ale přitom je to opět dělané bez té větší, širší vize.

A na co chci upozornit, aby nám to do budoucna fungovalo dlouhodobě, aby mladé rodiny věděly, s čím mají z pohledu toho, jak je nastavený stát a jeho podpora, počítat, tak bych si přála, aby přestala být rodinná politika roztříštěná pod různými ministerstvy, aby přestaly ty věci být otázkou různých priorit různých ministrů. Upozorňuji, že jsou země, kde právě aspekty týkající se rodin řeší pod jednou střechou. Druhá demokratická koalice SPOLU si dala změnu názvu i přímo do programu. My jsme tak daleko nešli, ale taky jsme to zvažovali, protože je hrozně důležité uznat, jaké všechny souvislosti se u nás pomíjejí, protože jsou často neshody mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy - a aktuálně jsme toho byli svědky.

A to je ještě jedna věc, kterou zdůrazním. Opravdu to u nás vůbec není sluníčkové, když se tolik dlouhých měsíců mohlo bojovat o dětské skupiny, když tolik dlouhých měsíců nikdo neřešil - na těch ministerstvech myslím - že to přece nejde nechat 16 000 míst pro malé děti v naprosté nejistotě. A já bych upozornila, že si myslím, že to je kulturní skok a kulturní posun, který musíme udělat, pokud se chceme jako země dostat tam, kam civilizačně patříme - a to jsem přesvědčená - a taky pokud chceme ekonomicky prosperovat. Protože jenom ty země, kde je skutečná svoboda volby ve slaďování práce a péče, kde je možnost být na částečný úvazek v kontaktu s profesí, jenom ty země mohou dlouhodobě profitovat ze vzdělání zejména žen, které jsou nejčastěji pečující, a jenom ty země právě zvládnou i výzvy budoucnosti s ohledem na stárnutí populace. A to všechno je rodinná politika, kterou tento stát zanedbává.

Chci upozornit, že máme jeden z nejvyšších podílů takzvané neformální péče v našem okruhu. Neformální péče znamená, že pro ty, kteří se starají třeba o své stárnoucí rodiče, nebo pro ty, kteří se nějakým způsobem věnují intenzivně svým dětem s postižením či nějakým vážnějším onemocněním, není vždy ve všech regionech dostatek služeb a podpory a už rozhodně ta podpora není systémová. Teď mluvím o příspěvku na péči, kde chybí opravdu jasný přehled i třeba úřadů práce, které rozhodují o výplatách, jak se té rodině daří. Já bych si přála, aby u neformálních pečujících systematicky byla možná podpora ze strany obcí, čili přímo těch komunit, kde každý z nás žije. A jenom chci na tomhle aspektu, kdy vy můžete třeba roky pečovat o někoho doma a nikdy se nikdo nepřijde zeptat, jak se vám daří a jak to zvládáte, ukázat, jak nesystematicky v této naprosto klíčové oblasti našeho života naše země postupuje.

Poslední věc, kterou zmíním, je chybějící financování prevence. To je nejlevnější nástroj. Prevence je něco, co předchází problémům včas, dřív, než se skutečně prohloubí. A zase - my tady schvalujeme zákon, který považuji za užitečný, že je v pořádku, ale vůbec se tady nemluví o tom, že současně má jít zaručená suma peněz na prevenci, na předcházení problémům. Dokonce ani sociální práce na obcích není financovaná zaručeně, ale jde přes dotace. Na tom chci poukázat na obrovské paradoxy české rodinné politiky, jak se to vyvinulo za minulých 30 let, a co si myslím, že není do budoucna udržitelné, protože právě prevence je nejlevnější a nejúčinnější. Mimochodem, prevence znamená nejenom právě aspekty, které řeší třeba Ministerstvo práce, ale i spolupráci se školstvím, se školkami a práci s dětmi, které mají nerovný start, a jejich podporou hned, když do školky nastoupí, a třeba učitelky v mateřské školce si něčeho všimnou. Jak se to vyplatí? Zopakuji tady jedno číslo z velmi významné americké studie. Dolar investovaný do dítěte z takové ohroženější rodiny - říká se tomu taky někdy rodina, která poskytuje méně podnětů dítěti - tak jeden dolar investovaný ve věku dvou, tří let ušetří devět v budoucnu. To je prostě nejlepší investice.

A já bych si tedy přála takovouto schopnost, aby náš stát měl, věnovat se tomu, co fakt funguje, prevenci, dlouhodobým výhledům, tomu, aby mohly být jasně, předvídatelně valorizované jak rodičovské příspěvky, tak obecně podpora, kterou rodiny čerpají. Ale současně abychom nezanedbali ty služby, dostatek míst ve službách péče o děti a dostatečnou flexibilitu, aby rodiče měly skutečnou svobodu volby, stejně tak dostatečnou podporu pro ty, kdo pečují - dnes, jak už jsem říkala, to neformální pečující u nás často mají velmi těžké. Stejně tak si přeju velmi aktivní možnost a podporu pro otce, zapojení do péče. Myslím, že se tak společnost dlouhodobě vyvíjí a že si prostě lidé volí, co je pro ně vhodné, ale že by to stálo za zdůrazňování. Rodiny, kde se zapojují do péče oba, bývají spokojenější a stabilnější. Samozřejmě je to každého volba, jenom tohle se ukazuje z velice zajímavých přehledů týkajících se hodně právě stability vztahů a životní spokojenosti.

A tím se dostávám ještě k jednomu tématu, k tématu podpory partnerství, podpory toho, že rodinná politika znamená taky přiznat si, že to nás nikdo nenaučí v žádné škole, jaké to je, být v dlouhodobém partnerském vztahu, společně se starat o děti a tak dále, ale že v dospělosti si mnozí říkají, že to není od věci si někdy třeba i nechat odborně pomoct, když přijdou nějaké krize. Máme rodinná centra. Děkuji za to, že se v posledních letech pod paní ministryní Maláčovou navýšila jejich podpora, tohle velmi kvituji. Jinak zase chci říci, zase je to dotační, zase je to neukotvené, dlouhodobě nejisté.

Co se týče toho systémového, systematického přístupu, tak bych byla opravdu velice ráda, aby rodiny byly při jakýchkoli legislativních změnách napříč agendami, napříč ministerstvy brány v potaz. Ještě jednou chci zdůraznit, že velice často se dopady na rodiny projeví kvůli zákonu, který tak původně vůbec nepůsobil. A možnost rovnoměrnější distribuce péče v rodině, to je něco, co podporujeme skrze něco, co myslím, že má velkou šanci zde projít, a to je mírné prodloužení otcovské po narození dítěte. Současně jsem přesvědčena, že velikou podporu by měly mít i komunitní sousedské aktivity a celkově nabídka volnočasových činností i pro děti, jejichž rodiny prostě nemají tolik peněz, aby jim mohly často poměrně drahé kroužky zaplatit.

Ještě jednu věc bych si přála, aby s rodinnou politikou souvisela i efektivní podpora toho, co funguje, spojená se školní docházkou. A zase vám bude připadat, že to je další téma. Já jen chci upozornit, že jiné země to často řeší provázaně, aby prostě rodina byla ta úspěšná základní jednotka, kde se pracuje se všemi jejími členy, samozřejmě včetně rodičů, tak, aby dítě, které třeba nějakým způsobem buď začalo chodit za školu, nebo má ve škole problémy, nebylo stavěné do role viníka jako jediné, ale aby se řešil celý rodinný systém, protože většinou příčina je v nějakých souvislostech a často v celé rodině. To nejsou snadné věci. A zrovna v tomhle nám chybí nástroje a myslím, že i porozumění, jak složité tyhle věci jsou. Ale jsou příklady dobré praxe, myslím, že je, čím se inspirovat. A jsem velice ráda, že například v dalším tématu, které souvisí s partnerstvím, a sice v tématu důstojných, k oběma vstřícných rozvodů či rozchodů, se prosazuje takový cochemskou praxí inspirovaný model. A to je poslední věc, kterou zdůrazním jako něco, co považujeme za cestu pro společnost do budoucna, podporu schopnosti vzájemné spolupráce a důvěry, i když se lidé rozejdou.

Jak už jsem zmínila, rodinná centra, případně podpora možnosti terapií, ať už manželských, nebo vztahových, nebo také výchovné poradenství, to je jedna věc. Ještě lepší je samozřejmě prevence čili smysluplné vztahy pomáhající v partnerství a rodičovství ještě předtím, než jsou nějaké závažné problémy, ale taky ta státem garantovaná možnost důstojného rozchodu skrze smysluplné upravení souvisejících postupů. Chci zdůraznit, že to má pozitivní dopad na děti a také na budoucí pocit odpovědnosti vůči dětem. Pozitivní efekty, kdy se klade důraz na spolupráci a na vzájemnou dohodu, jsou obrovské.

Cílem rodinné politiky má být jednak, aby si mladé rodiny mohly co nejsnáze plánovat budoucnost, aby každý věděl, jak si může plánovat rodinný a pracovní život dlouhodobě, aby ho nečekaly změny z jednoho volebního období do druhého. Nikdo ve svém životě se neřídí podle toho, která vláda zrovna vládne, a stejně tak by si rodiny měly být jisté, že když přijde nějaká obtížná životní situace, systém bude dostatečně přehledný, že se v něm neztratí. To je třeba dneska obrovský problém někdy i pro pečující.

Samozřejmě že klíčová má být svoboda volby. Jsou různé přístupy k životu, jsme všichni různí, ale stejně tak je důležité si uvědomit, že svoboda volby je spojena s tím, jestli ta volba je prakticky umožněna. To je právě dostupnost různých druhů služeb i v regionech anebo dostupnost míst pro děti, a to i třeba ve velkých městech. Jsou dvě témata, která se velmi liší, co se týče dostupnosti, ale mít svobodu volby na papíře nic neřeší. To je ta pointa.

Ještě jedna věc je samozřejmě cílem, a to, aby si každý mohl vybrat, jakým způsobem chce slaďovat práci a péči, aby si nikdo nemusel vybírat mezi rodinou a kariérou, ale aby možnost zvolit si takové namíchání obojího, anebo jenom jedno, byla pro každého opravdu otevřená, a to i skrze flexibilnější možnosti pro zapojení zaměstnanců z řad rodičů a pečujících pro podnikající, stejně tak skrze opravdu přehledné daňové úpravy.

Chci ještě zdůraznit, že vedle pravidelné valorizace rodičovského příspěvku, kterou jsme už navrhli, a vedle zvýšeného měsíčního limitu, který jsme prosadili, jsme také prokázali na online kalkulačce, jak přehledné by to pro rodiče bylo, kdyby byl snadný výpočet, na co má kdo nárok, a kde by se to vědělo do budoucna - podle inflace, podle růstu cen. Stejně tak musí být pro obce, zdůrazňuji pro obce, pro starosty a starostky, předvídatelné financování sociální práce a sociálních služeb.

Ještě jedna věc. Přehlednost je něco, na co si stěžují všichni, zaměstnavatelé i zaměstnanci. Stát by měl mít web, online portál, kde je všechno opravdu čitelně a srozumitelně najednou. My jsme takový portál udělali aspoň na webu www.socialnisystem.cz. Není tam toho tolik, co by tam mělo být, právě co se týče zaměstnanců a zaměstnavatelů, ale je tam alespoň kompletní informační přehled o českém sociálním systému z hlediska možností dávek a dalších podpor. Ať se může každý informovat, ať je to jasně a přehledně černé na bílém na webu www.socialnisystem.cz, naklikatelné podle životní situace.

Ještě závěrem, kolik to bude stát, když budeme dělat kvalitní rodinnou politiku. To chci zdůraznit. Kvalitní rodinná politika se prostě státu vyplatí, a nejenom dlouhodobě ve vyšším počtu dětí, v tom, že nebudeme čelit tak hluboké demografické krizi, jaké čelíme, ale také tím, že naplníme potenciál naší země a že děti, které budou moci opravdu naplnit své možnosti, přinesou naší zemi bohatství a naplnění, které si myslím, že máme šanci mít.

Co se týče podpory preventivní, ať už těch poradenských, nebo komunitních služeb, tam chci upozornit: to jsou výdaje v řádech desítek milionů korun. Ale ty výdaje více, než kompenzuje - a teď možná budete překvapeni - zvýšená efektivita trhu práce a produktivity zaměstnanců. Dovolím si jeden konkrétní příklad. I americká armáda se uchýlila k tomu, poskytovat svým vojákům, svým zaměstnancům, párové terapie nebo poradenství, protože zjistili, že pak jsou méně nemocní nebo prostě celkově déle vydrží v práci. Prevence - a to i takováto vztahová a párová - se zkrátka opravdu vyplácí.

Co chci závěrem zdůraznit? Že nechci žádné rodině říkat, jak má vypadat, ale že ji chci podpořit v různých životních rozhodnutích tak, aby byla skutečně dobrovolná a svobodná a současně aby skutečně bylo možné uskutečňovat co nejkvalitnější, co nejspokojenější rodinný život a co nejspokojenější vztahy. Myslím, že takhle se pozná spokojená společnost, když tam lidé mohou naplňovat i tuhle stránku svého života, nejenom tu pracovní. Přijde mi důležité na to nezapomínat.

Proto, že u nás je vysoká rozvodovost a že u nás školství není orientované na důležité dovednosti pro život, jako je třeba práce na vztazích, zdůrazňuji, že nám chybí povědomí o možnosti krizím předcházet nebo s krizemi pracovat a že nám stejně tak chybí i úplně obyčejné věci, o kterých všichni víme, jako jsou místa ve školkách. Ne všude, někde jich je dost, ale celkově, v rámci celé země, jsou zejména větší města, kde ta místa chybí, a kdyby bylo ve školkách míst více, tak by do nich chodily i děti dvouleté, ale protože nejsou, tak jsou tak klíčové dětské skupiny, ale o tom už jsem mluvila.

Ještě závěrem zdůrazním, že řada těch věcí, co jsem zmiňovala, je inspirována kraji a obcemi, kde něco konkrétního u nás funguje, ale taky studiemi, výzkumy, co se kde ve světě osvědčilo. Rodinná politika nemusí být pokus-omyl. Rodinná politika vůbec nemusí být "zkusíme a uvidíme", ale může stavět na osvědčených základech. Mluvila jsem o prevenci u nejmenších dětí, kde jeden investovaný dolar vydá za devět v budoucnu. Mluvím o tom, že prostě rodinná politika nesmí končit na hranicích Ministerstva práce a sociálních věcí, ale musí se týkat posuzování naprosté většiny legislativy, která prochází touto Sněmovnou, a musíme si uvědomit, že jestli nekecáme, když říkáme, že rodina je základ státu, tak musíme z pohledu rodin a dopadů na ně posuzovat pokud možno veškerou legislativu.

Děkuji vám za pozornost a doufám, že rodinná politika v budoucnu dostane takovou pozornost, jakou si zaslouží, a že svoboda volby, o které se často mluví, bude skutečně moci být uskutečňována, aby prostě nezůstala jenom v proklamacích. Děkuji. (Skandovaný potlesk poslanců stran vládní koalice.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla poslední přihlášená do rozpravy. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem na to neupozornil na začátku projevu paní Richterové, teď na to upozorňuji. Diskuse se vede v prvním čtení, ve druhém čtení, ve třetím, a potom, když tady máme zákon vrácený Senátem. Upozorňuji, že pokud se to nebude týkat rozdílu mezi sněmovním a senátním tiskem, budu odebírat slovo. (Potlesk z řad poslanců vládní koalice.)

Nikdo další se nehlásí do rozpravy. Vidím pana poslance Ferjenčíka. (Hluk v sále. Výkřik zleva: Bratr Sandokan! Smích zleva.) Máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem reagovat na vaše slova a myslím si, že předsedající by měl být neutrální. Pokud čtyři roky tady funguje předsedání nějakým způsobem, tak ho potom na poslední chvíli účelově změnit mi nepřijde úplně správné. Skutečně si myslím, že pokud jsou tady nějaké zavedené zvyklosti, tak měnit je proto, že chcete protlačit na sílu nějaký legislativní paskvil, není správná cesta. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane kolego (zvýšeným hlasem), zavedeným pravidlem bylo, že diskuse se vedla opravdu tak, jak se vést má, to znamená v obecné části v prvním čtení, v obecné a v podrobné části ve druhém čtení, ve třetím čtení už se diskuse nevedla. To je pravidlo až v tomto volebním období, které opravdu v podstatě změnilo psaný jednací řád. A to, že je potřeba se věnovat tomu, co je napsaným textem, nikoli tomu, co je může být obsahem toho nebo onoho tisku, je pravda. A proto jsem neodebral paní kolegyni Richterové slovo, protože jsem ji neupozornil, že to mám v úmyslu. Upozornil jsem na to ty ostatní a je to mou povinností, nikoli právem, vést poslance k pořádku a k tomu, aby mluvili k věci. Ani jedna věc nebyla součástí toho, co je rozdíl mezi senátním a sněmovním tiskem.

Pan místopředseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, my jsme slyšeli nějakou výmluvu, že tady Piráti blokují návrh zákona, se kterým my souhlasíme, a je to zákon, který podporuje slušné a pracující lidi. Máme tady před sebou zákon, který má slušným a pracujícím rodičům, rodinám zvýšit o dvě stovky přídavek na bydlení díky pozměňovacímu návrhu SPD, a teď to tady blokují Piráti a mluví o tom, že je to paskvil. To je neuvěřitelné. Pan poslanec Ferjenčík říká, že paskvil je tady pozměňovací návrh z pera SPD. (Jmenovaný reaguje z místa.) Ano, vy jste říkal, že ten návrh je paskvil, který zvyšuje z 300 na 500 Kč podporu pracujícím rodinám a podporu rodičům, kteří se starají o invalidní dítě.

No to je neuvěřitelné, co vy tady předvádíte už, Piráti. Víte, vy tady mluvíte o paskvilu, proto ho prý blokujete. No tak já dám jiný příklad návrhu zákona, který taky blokujete. Paní poslankyně Richterová tady měla nekonečné monology za Piráty, místopředsedkyně Pirátů. No a to je návrh SPD na zrušení zneužívání dávek nepřizpůsobivými. Kvůli vám teď hrozí, že tento návrh zákona už toto volební období ani neprojde. Přitom by ušetřil půl miliardy korun, které bychom mohli přeskupit směrem ke slušným lidem.

Takže to, čemu vy říkáte paskvil, účelově je to vždycky návrh, který se prostě nehodí vašemu politickému programu, a váš politický program je podpora nepřizpůsobivých. Váš politický program je, že tady blokujete teď zvýšení dvou stovek, dvě stovky navíc pro slušné a pracující rodiny. Tedy já musím říct, že Piráti jsou opravdu obrovským nebezpečím pro každého slušného a pracujícího člověka v České republice. (Potlesk z lavic SPD a ANO.) Protože ten váš neomarxistický program...

A znova tady připomenu, zrovna je tady, konečně se dostavil po delší době předseda Pirátů Ivan Bartoš, tak já vám znova připomenu jeho vyjádření. Vy jste říkal, že vám nebude vadit, když za 15 až 20 let bude Evropa muslimská, a pak jste se vymlouval, že to prý byla mladická nerozvážnost. Ale zajímavé je, že dávno poté, mnoho let poté, relativně nedávno, jste se aktivně účastnil demonstrace v Praze s názvem "Uprchlíci, vítejte v České republice!". Takže vy máte zcela konzistentní názory.

A prostě to je politika Pirátů. Já jsem rád, že se to tady postupně odhaluje. A čím víc tady budeme sledovat vaše hlasování, kdy jste proti slušným lidem, proti podpoře pracujících lidí, podporujete nepřizpůsobivé, no tak na druhou stranu dobře je, že se k tomu takhle hlásíte. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Faktická poznámka, paní poslankyně Jana Černochová, potom Mikuláš Ferjenčík, poté pan místopředseda Pikal. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Pane místopředsedo, já vás důrazně žádám, abyste dodržoval jednací řád. Já jsem se hlásila s faktickou poznámkou předtím, než se přihlásil s přednostním právem pan Tomio Okamura. To, co tady teď předvádíte, je absolutní ohýbání jednacího řádu, včetně toho útoku na to, že ve třetím čtení, nebo respektive při vratkách ze Senátu, se tady nemůže vést diskuse. To jsou nějaké novinky. Pane místopředsedo Filipe, tohle si aplikujte na schůzích KSČM, ne v Poslanecké sněmovně! (Velký potlesk v celé pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Mikuláš Ferjenčík s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nejprve bych chtěl, vaším prostřednictvím, reagovat na vás. Chtěl bych říct, že zmínit i to, které věci v zákonech někdy chybí, bývá u tohoto pultíku velmi podstatné, protože to je také podstatná věc, která se týká legislativního procesu, věci, na které tato ctěná Sněmovna zapomněla. To za prvé.

A za druhé jsem chtěl reagovat na kolegu Okamuru, který je asi nějaký zmatený dnes, protože já jsem vůbec nehovořil o tomto zákoně, který plně podporujeme jak v senátní, tak v poslanecké verzi. Hovořil jsem o stavebním zákoně, což je paskvil, takže ten váš útok byl úplně zbytečný. A příště se prosím zlepšete ve svých jasnovideckých schopnostech. Pokud se snažíte někomu číst myšlenky a reagujete na něco, co jsem vůbec neřekl, tak to dělejte lépe, protože vám to moc nejde. Děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan místopředseda Pikal s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane místopředsedo, já spíše procedurálně... bych si chtěl teď ujasnit, jestli tedy směřujeme a voláme k věci všechny řečníky, nebo jenom ty, kteří nemají přednostní právo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nemohu vést k pořádku kromě toho, že jim to můžu říct, ti, kteří mají přednostní právo, pane místopředsedo. Ale ti, kteří dostali slovo, mají mluvit k věci. To je moje povinnost a to jsem se snažil tady uplatnit. Paní kolegyni Richterovou jsem nepřerušil a řekl jsem, že to budu uplatňovat až od následujících řečníků, protože opravdu nebylo zvykem, a pamětníci... kolegu Marka Bendu tu nevidím... mi mohou potvrdit, že rozdělení diskuse do těchto bloků bylo tady opravdu zvykem a dodržovali jsme to. Nyní pan místopředseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Piráti se teď tady snaží z toho vymotat a vymluvit se, ale to opravdu na mě vůbec nepůsobí. Já vím, co a jak a vím, jak to tady funguje. Prostě vy se tady dlouhými hovory snažíte zablokovat podporu zvýšení přídavků na děti pro slušné a pracující rodiče. To je vše. Jo? To je vše.

A co se týče toho paskvilu, tak jsem tady glosoval, co jsou vždycky pro vás ty paskvily, které tady hodiny blokujete. Například velice dobrý a kvalitní zákon, zvlášť když tady byl ještě s mnoha dalšími poslanci dopracován, návrh SPD na ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými. Vy prostě podporujete nepřizpůsobivé. My to víme, že podporujete nepřizpůsobivé. Taky mi spousta lidí po těch obstrukcích paní Richterové píše i na Facebook, píšou různí lidé romské národnosti, protože to je vidět i podle fotky, že jsou romské národnosti, píšou: My budeme volit Piráty, protože sledují vaše obstrukce. Ale to je v pořádku. My nerozlišujeme, kdo je ten nebo onen. V SPD máme i romské členy, to je v pořádku. Ale to, že váš postoj podpory takzvaných nepřizpůsobivých vzbuzuje všeobecnou podporu právě zřejmě i u těchto skupin, tak to je prostě fakt a to je vaše politika. Vy tam asi hledáte voliče. My hledáme voliče u slušných, pracujících lidí. A vy tady pořád obstruujete zákony, které pomáhají slušným a pracujícím lidem. To je vše.

A když se vrátím ještě k tomu vašemu jednání. Vy jste měli ve volebním programu v roce 2017, máte to i na internetu, že budete souhlasit například se zákonem o referendu, kde lidé budou moci hlasovat o tom, zdali bude referendum vystoupení z EU. Taky jste podrazili voliče, taky jste na to pak zapomněli. Potom jste přistoupili tady na komplexní pozměňovací návrh čtyř stran, hnutí ANO, ČSSD, Piráti a KSČM, a řekli jste, že to tam vlastně být nemusí. Naopak SPD drží konzistentně názory a my trváme na tom, aby to tam bylo.

Takže ono s tím vaším jednáním, kde vy vždycky něco někde řeknete, potom vždycky podrazíte, prosazujete něco jiného a pak se vymlouváte, že to byl kompromis - heleďte, to už známe, já už vás tady vidím skoro čtyři roky. Takže se prostě vraťme k faktům. Tady původně bylo řečeno, že debata nad tímto zákonem, protože je tady všeobecná shoda, bude prý pár minut, že všichni chtějí podpořit slušné pracující lidi. No, to jsme ale pozapomněli, že tady budou poslanci Pirátů, kteří samozřejmě to chtějí zablokovat. A já znova na vás apeluji: Vážení kolegové, podpořte to, aby slušné a pracující rodiny dostaly pár stovek navíc na přídavku na děti, protože si to prostě zaslouží! Stoupají ceny, stoupají náklady, stoupají ceny potravin. Ta děcka - jsou to i rodiny často nízkopříjmové, kterým se každá stovka hodí. Takže podpořte je, prosím, a Piráti, přestaňte blokovat podporu pracujících rodin s dětmi! Je to důležité! Já vím, že vy tady preferujete ty nepřizpůsobivé, ale my preferujeme pracující rodiče s dětmi, a doufám, že to bude většina.

No, a nemlaťte tady do lavic! Je to pravda! Kvůli vám se to tady zdržuje! Takže nějaké mlácení ručičkama do lavice nepomůže. Je to tak! (Tleskají poslanci SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě faktické poznámky pana poslance Ferjenčíka a Holomčíka. Máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil, vaším prostřednictvím, zareagovat na svého předřečníka kolegu Okamuru. Tak za prvé: Když se podíváte tady na tu tabuli, tak je tam přesně nula přihlášených do rozpravy. Kdybyste to vy tady neobstruoval, tak už se dávno hlasovalo. (Potlesk poslanců Pirátů.) Takže to neházejte na nás! To za prvé.

A za druhé, ano, váš návrh, který ve vaší populistické válce proti nepřizpůsobivým hází do jednoho pytle invalidní důchodce a lidi s duševním onemocněním a způsobí jim veliké příkoří, je paskvil, to jste řekl dobře, a samozřejmě proti němu bojujeme zcela v souladu s jednacím řádem této Sněmovny. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím a přihlásila se se závěrečným slovem paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Já se všem omlouvám, protože jsem všem slíbila, že to bude trvat pět minut. Tak to netrvalo pět minut. Dostali jsme přednášku o rodinné politice. Připomínám, že toto mělo být protikrizové opatření, které mělo pomoci rodinám během pandemie. Projednávání trvalo osm měsíců, teď se všichni ohánějí tím, jak ten zákon chtějí, tak prosím, dokažte to hlasováním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokud není zájem o jiné závěrečné slovo, přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Přednesu návrh usnesení.

Nejdřív vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Ještě zagonguji.

 

A navrhuji: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 1116/4, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 1116/5."

Zahájil jsem hlasování číslo 146 a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 146, z přítomných 178 pro 177, proti 1. Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme tento zákon přijali.

 

Děkuji paní ministryni, děkuji paní senátorce a končím bod číslo 3.

 

Dalším bodem našeho jednání je bod číslo

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.