(15.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
A pokud se soustředíme na to, tak si přiznejme, že český důchodce by neměl být ten, kdo bude tratit nejenom na impotenci Parlamentu řešit ty věci systémově, ale neměl by tratit ani na tom, že procházíme nějakou krizí a v té krizi si některé sociální skupiny na sebe žárlivě hledí a myslí si, že by se mělo přidat jim, nikoliv důchodcům, což mimochodem takovýto konkurenční vztah, myslím si, že není rozumný, protože ten důchodce je přinejmenším v té pozici, že se už nemůže bránit. Jste-li zaměstnanec, jste-li podnikatel, jste-li mladší člověk, můžete pro svou situaci mnohé udělat, ale jste-li odkázán na ten každoměsíční důchod, tak už toho moc nenaděláte.
Proto si myslím, že by to mohlo být jednoduché. Ale chápu, že se při této příležitosti a čtyři měsíce před volbami na tento bod navěšují jisté obecnější problémy, ale pak abychom byli i sami před sebou upřímní, tak si řekněme, jaká je skutečná diagnóza těch problémů, že je vůbec máme. Ano, na konci tohoto volebního období, kdy nám vládla menšinová vláda ANO a ČSSD, tak máme finance v ne zrovna dobrém stavu, byť paní ministryně ráda dodává, že ve srovnání s jinými evropskými zeměmi ta čísla ještě nejsou tak hrozivá, a že tudíž vlastně naše představa o konsolidaci, dlouhodobé konsolidaci veřejných financí, což je strategická záležitost, dlouhodobá záležitost, tak že vlastně je předmětem sporu, není příliš zřejmá ani nám, natož veřejnosti. To je pravda.
Rovněž je pravda, že bychom měli situaci důchodců řešit systémově, a systémově znamená v podstatě kalkulovatelným způsobem, ošetřené skoro bych řekl až automaticky, aby každý, kdo přichází do důchodového věku, věděl, co ho čeká a nemine. A přiznejme si, že bychom si všichni asi přáli, aby to, co je čeká a nemine, bylo spíše příjemné a ne nepříjemné. A jak to, že tedy nemáme takové systémové řešení? Pravdou je, že tato vláda se nedohodla. Ale je to jenom problém té vlády? Jakékoliv systémové řešení důchodů vyžaduje širší konsenzus. Máme menšinovou vládu, takže i kdyby se ta vláda zbláznila, tak prostě musí hledat hlasy mimo své řady. Prostě musí. Pominu, že si třeba ne ve všem stoprocentně rozumí paní ministryně práce s paní ministryní financí, to pominu, ale řekněme, že by se dohodly, vytvořme hypotézu, že tam existuje šance na dohodu - a kdo to tedy podpoří? Čtrnáct poslanců sociální demokracie, když odečtu jednoho dezertéra, plus 15 poslanců KSČM s nějakým průnikem s ANO. Pokud by se vám tam ten průnik nelíbil, tak je to opět nestabilní reforma. A něco podobného nestabilního jsme po roce 2012 přece rušili. Takže to vyžaduje ten konsenzus. A jsme připraveni na tento konsenzus? Máme zmapovány ty průniky tak, aby byly dlouhodobě udržitelné?
Já jsem seděl ve dvou vládních komisích pro důchody, nejdřív té profesora Patočky, teď profesorky Nerudové, a mám i v paměti, byť už paměť třeba někdy vynechává, i ty předchozí důchodové komise, které se také k nějakým závěrům dostaly. A on ten problém je, že dokud si sednou experti a matematicky něco simulují, tak prostě data jsou data, simulace jsou simulace; někdy nás ty simulace potěšily, někdy nás vyděsily, ale není o tom sporu. Ale problém je, když se to má politicky rozseknout, protože samozřejmě vždycky tady existují minimálně dva základní pohledy a dva základní přístupy, které mají i navíc to, že věcně spolu souvisí. My bychom rádi, aby penzijní systém byl sociálně udržitelný, to znamená, aby pomáhal lidem, udržel lidskou důstojnost těm důchodcům, a zároveň aby byl finančně udržitelný. Jedno bez druhého je špatně. Bude-li finančně udržitelný a důchodce bude žebrák odkázaný na jakousi minimální chudinskou dávku, tak je to špatně. A pokud důchodce bude dostávat peníze, ale bude to ruinovat, doslova ruinovat finanční systém, tak je to také špatně.
Tady jsme se prostě nepotkali. Každý má svou ikonu. Pravice má ikonu osobní odpovědnosti, které se nezříkejme, osobní odpovědnost je důležitá. Ale tu osobní odpovědnost unese ten, kdo má na to šanci, kdo má na to potenciál, kdo našetří. Ale my žijeme ve státě, kde taje dokonce střední vrstva - teď nechme stranou skutečný plebs. Ale kde taje i střední vrstva, kde chudne střední vrstva, a kde i dokonce takovým instrumentem, který je nepochybně zajímavý, koneckonců se ho teď snažíme zavést, jako jsou dlouhodobé účty a podobné jiné nápady, tak je problém si našetřit tolik, aby to vykompenzovalo řekněme ten státní garantovaný, veřejně garantovaný důchod, který vlastně všichni dostáváme jako základ. A to je předmět toho sporu. A přiznejme si, že v tomto volebním období jsme se přes hranici tohoto sporu prostě nedostali.
Možná nějaké trhliny jsou i uvnitř koalice, to nechci teď zkoumat, ale prostě v tomto parlamentu nevznikla většina. A je to na každém z nás, proč nevznikla ta většina. To neházejme mezi sebou. Já do jisté míry chápu, že paní ministryně, která si teď zejména před volbami navlékla oranžový trikot, tak že drží tu levicovou metu, ten maják sociální udržitelnosti, ale ta finanční udržitelnost se prostě řešit také musí. Takže je to téma předvolební kampaně. Pokud to srozumitelně vysvětlíme voličům a nadělí nám takový mandát, že to po volbách vyřešíme, jsme schopni s tím hnout. Pokud bychom s tím nadále nehnuli, je to problém, protože některé věci jsou objektivní, viz demografie, a prostě to jsou problémy, které se skutečně musí řešit strategicky po volbách. A k těm patří, protože k finanční udržitelnosti logicky patří i vize veřejných financí a jakási řekněme reforma, i když to slovo reforma je někdy zneužíváno, reforma daňového mixu. Protože dokonce i ta pravicovější verze reformy prostě bude chtít nějaké peníze do toho systému, a jiným způsobem, než že rozhodnete, že dofinancováváte v tom důchodovém systému nějaké peníze na tento účel, se neobejde. A když k tomu připočteme umořování dlouhodobého dluhu, který skutečně je nemalý, a s výpadkem výnosu z daně z příjmů, který jsme si tady schválili v prosinci loňského roku, se tu ještě zvyšuje ten tlak... Tak vypadlo nám sto miliard, v dohledné době nastoupí Husákovy děti do důchodu, čili budeme muset zafinancovat nárůst počtu důchodců. Pokud chceme řešit napětí mezi solidaritou a ekvivalencí v důchodovém systému, to znamená přiměřeně řešit to, že nízké důchody je třeba zvedat, ale zároveň pak vám začnou zase nadávat ti, co pracovali za vyšší příjmy, že není dodržen princip ekvivalence - to jsou všechno problémy, které spolu souvisejí. A jestliže v důchodové komisi se objevil materiál, který pak dokonce prošel až do podoby parlamentního tisku, který hovoří o určité architektuře, nové architektuře penzijního systému, tak bez vazby na financování to samozřejmě není reálné. To si musíme uvědomit všichni a nepochybně si to uvědomí i obě zmiňované členky vlády.
Takže když to vezmu reálně: chceme dát dneska - nebo pokud jsme se tedy rozhodli na možná zkrácené, ale přesto tedy plné čtení ve třech čteních - těm důchodcům ty tři stovky navíc? Já vzpomenu seniorské organizace, které dlouhodobě vycházejí z analýz vývoje životních nákladů důchodcovských domácností, a těm prostě vychází, že na základě dlouhodobého vývoje, do kterého musíme zakomponovat i finanční krizi v roce 2009, atd. atd., tak prostě ty důchodcovské domácnosti na tom jsou nedobře. Rády by zvýšily nejenom náhradový poměr, to je velmi agregátní údaj, ale zejména situaci těch lidí s nižšími důchody, že tedy jsou pro razantnější valorizační scénáře, že je neuspokojila dokonce ani ta novela toho valorizačního schématu, kterou jsme přijali, a zakomponovali jsme tam kromě inflace i ten vliv vývoje mezd, a že zkrátka toto je jednorázová záloha na to, že zákonná valorizace vlastně vychází z minulých dat a z minulého vývoje. A tady je záloha na to, že víme, a já si myslím, že dneska už to můžeme říct, že víme, že ceny bohužel rostou; že jsou to zejména citlivé položky, které ve spotřebním koši důchodců jsou velice významné, jako jsou náklady na bydlení - nejenom nájmy, ale energie, vodné, stočné etc. etc.; že bohužel naši důchodci musí část svých výdajů na léky také hradit. A tak dále, a tak dále. A fakt ty tři stovky měsíčně, to se vám rychle vytratí z té peněženky! A připomínám, že dneska mediánový důchod, to znamená polovina důchodců má nižší, je kolem 13,5 tisíce korun. (Připomínka z pléna.) Anebo vyšší. Je to půlka. Prostě střední hodnota. Zkuste si představit, ať jste z jakéhokoliv kraje - ty podmínky jsou samozřejmě různé, velká města jsou větší problém pro důchodce než jiné regiony -, ale zkuste si představit, že vám jednou za měsíc přistane v peněžence zhruba těch 13,5 tisíce, co s tím budete dělat. ***
