(13.10 hodin)
(pokračuje Bartošek)
Naším úkolem je také, abychom zajistili dostatek odborníků, psychologů, terapeutů, sociálních pracovníků, psychiatrů, a to zejména dětských, protože se ukazuje, že tento problém je potřeba řešit již v dětství, a to na základních školách. Týká se to například nedostatku pomoci pro týrané a zneužívané děti. Zde existuje pouze pražské centrum Locika a já jsem přesvědčen, že toto odborné pracoviště by bylo důležité mít v každém kraji.
A také jsem přesvědčen, že bez ohledu na to, kdo bude do budoucna vládní koalicí, že to není otázka politická, ale že to je otázka čistě lidská a hodnotová a že by měla probíhat permanentní veřejná kampaň, protože důležitá je prevence, osvěta a také podpora rodinného života. Něco můžeme změnit zákony, můžeme upravit paragrafové znění, ale alfa a omega jsou naše vzory, nás jako dospělých, jak se k sobě chováme v rodinách, jak se k sobě chováme navzájem, a to si myslím, že je náš největší úkol. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, a jelikož nemám další přihlášky s přednostními právy, zahajuji všeobecnou rozpravu, do které máme 12 přihlášek. Než dám slovo panu poslanci Janulíkovi, tak vás ještě seznámím s omluvou ministra zahraničních věcí Jakuba Kulhánka, který se nám omlouvá od 13 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, značně prořídlá pravá část sálu, no, proč jsem se přihlásil do rozpravy? Odpověď je jednoduchá. Na rozdíl od vás téměř všech, protože docenta Svobodu tady nevidím, jsem za svůj odborný život vyšetřoval nemálo obětí znásilnění, takže jistě dovolíte, když řeknu, že představu mám asi řekl bych větší než vy všichni, kteří tady k tomu... aspoň tedy hodnotím předřečníky, kteří o tom hovoří, nechci tedy samozřejmě, ženy jsou ženy, ty to vnímají samozřejmě ženským pohledem. Já mám ten mužský pohled na věc, ale samozřejmě ten odborný, tak proto si dovoluji k tomu vystoupit.
Na začátek bych jenom tak lehce zhodnotil vystoupení svých předřečníků: zase jsme viděli defilé přednostních práv a všichni se shodli na jednom, předvedli nám tady mistrovský pons asilinus (asinorum), já bych řekl přímo pons elephantinus (elephantinum), že to nebyl ani oslí, ale sloní můstek, že se lehce odklonili od tématu, dostali se k tomu, k čemu chtěli. Chápu, že ta medicínka jim nechutná. Je to jejich vlastní medicína, protože jsme nevím kolik - snad desítek - mimořádných schůzí k čemukoli se tady odehrálo, a samozřejmě z drtivé většiny jsou to schůze svolávané opozicí k čemukoli, a teď najednou samozřejmě se situace trošičku otáčí. Já jistě chápu kolegy, že jim je to nepříjemné, no ale jak říkám, je to jejich vlastní medicínka, tak to musí strpět. A řekl bych, že to, že třeba musím říct: kolega Bartošek tady najednou nekřičí, hovoří klidně, takovým mollovým tónem, a já jsem zvyklý z pléna, že vždycky na nás křičí, a hlavně nám vysvětluje, co jsme to za lidi, že jsme schválili to nebo ono. A najednou je to všechno, že by oko nezůstalo suché, je to pěkné, jsou to krásné ochotnické výstupy, všichni tady pochválili svoje strany, jak ty strany vlastně pro ty oběti už dávno dělaly a dělají a jak je to všechno výborné, jak jsou tady ty podpůrné a nepodpůrné věci a tak dál.
Musím tedy opravdu ze své praxe říct, že když už k tomu dojde, tak je každá rada dobrá. Tyto řeči o tom, že to je nešetrné, nebo že ti lidi se bojí to nahlásit - ta problematika je tak strašidelně složitá, vleče se celou historií lidstva a je to souboj, z mého pohledu medicínského, je to souboj mozkové kůry a prastarých mozkových struktur, které mají na starosti rozmnožování. Tak to prostě je a v momentě, kdy mozková kůra prohraje, dojde k tomu, k čemu by dojít nemělo, alespoň ne v 21. století v civilizovaných společnostech. Víme jistě, že i dneska existují státy a společnosti, které to mají jinak, které to mají v uvozovkách řekl bych postaru, ale ta problematika je strašně složitá. Rozhodně si nemyslím, že v tom bych se s kolegy předřečníky i s kolegyněmi shodl, že pouhá úprava trestu tady nic neřeší.
Myslím si, že díky pokroku je trošku lepší důkazní pozice, protože díky DNA analýzám je dneska možné daleko větší zpřesnění, dohledání osoby pachatele a tak dál a tak dál, protože samotné vyšetření po znásilnění je velmi obtížné a velmi obtížně se, pokud tam není vyloženě DNA analýza, dá cokoli dovozovat. Není to vůbec jednoduchá věc, zejména tedy s ohledem na to, že chceme rozšířit pojem na to, že ta - postaru to bylo - že aktivně se brání a vyjadřuje nesouhlas fyzicky. My to chceme rozšířit na řekl bych verbální věci, kdy ten odpor opravdu je vyjádřen pouze verbálně, protože opravdu může dojít k tomu, a i jsem to zažil a slyšel, že žena řekne, že je tak v šoku, že není schopna vůbec ničeho, protože obava o život, o záchranu holého života, je silnější. Tam opravdu i v případě oběti nastupují tyto atavismy a naše pudové záležitosti, kdy se bojíme o holý život. Takže pojmout to nějak zákonně je strašně složité.
Víte, že zákon je jenom řekl bych morálka, která je napsaná, a na druhou stranu musím říct, že pokud ti jedinci, ti pachatelé nejsou vyloženě nějak asociální, třeba z prostředí dětských domovů, tak je někdo vychoval, a ten, kdo je vychoval - většinou toho muže porodí žena, matka a ta ho má vychovávat, ta mu vštěpuje nějaké zásady, názory. Takže tam vidím začátek něčeho, protože pokud ten člověk nemá vytyčované hranice - a vidím to, jak se dneska vychovávají děti, že se jim žádné hranice nevytyčují prakticky v ničem, tak jak třeba naší generaci se ty hranice vytyčovaly, a já vždycky říkám v nadsázce, že když se mě ptají, jaký je můj názor na tělesné tresty dětí, že já jsem byl tělesně trestán jako dítě, když jsem si to zasloužil, a nedopadlo to tak úplně špatně - takže to je taky... považuji to za určitý druh biologického chování a to se strašně těžko mění. To ani zákony, a my víme z medicínské praxe, že ani diktátoři nedokážou měnit biologické chování druhu homo sapiens. A tady se dotýkáme našich samotných kořenů našeho vývoje, našeho bytí, a je to strašně obtížné.
A vy říkáte, politizovat to a tak dál před volbami - vždyť vy jste na to mistři, vždyť vy všechno zpolitizujete, a hlavně před volbami jakékoli věci dáte tu pachuť, tu konotaci, ze všeho uděláte politikum a problém. A teď se samozřejmě dovoláváte toho, aby se z toho to politikum nedělalo, protože holt padla kosa na kámen. Vybrali jste si jedince evidentně nezralého, kterého jste adorovali a udělali jste z něj modlu, a on svoji odpovědnost neunesl.
Někde jsem četl tu konotaci, že kdyby celá věc nepraskla, tak ten člověk se mohl stát advokátem a působil (by)v celém systému orgánů činných v trestním řízení, justice a tak - prostě o to je to pikantnější. Ale na druhou stranu, všude je něco. Podívejme se na problémy kléru, řeší se to v mnoha státech, zneužívání a tak dál. Společnost jde prostě strašně rychle někam jinam, než samozřejmě ty zákony na to vždycky reagují ex post, a tady je to evidentní, protože zákonodárce před X lety nepočítal s tím, že existují chemické látky, které někomu nasypete do pití, a tím si zajistíte jeho bezbrannost. S tím se prostě nepočítalo. Dneska je to lehce dostupné a lehce použitelné, takovéto věci, a i policisté vám řeknou, že se s tím setkávají čím dál častěji, a zkušenost lidí, kdy potom nemají ani paměťovou stopu na něco takového, tak je samozřejmě mnohdy - ze zkušenosti řeknu, že je ještě horší, než když si pamatují nějaký nepříjemný akt. Ale to, že vlastně neví vůbec, co se dělo, ta bezmoc je nejenom fyzická, ale i mentální, úplně absolutní, tak s tím se nepočítalo nikdy v historii. A teď jsou k dispozici a běžně dostupné takovéto látky, které vás prostě zbaví možnosti na cokoliv reagovat a ani si to nebudete pamatovat. My je užíváme samozřejmě v medicíně, ale jak říkám, jsou lehce zneužitelné. ***
