(18.20 hodin)
(pokračuje Žáček)
Srozumitelnost politiky české vlády a do značné míry i její důvěryhodnost je v troskách. Není divu, že snaha naší diplomacie skončila fiaskem. Ještěže tu máme zodpovědné a fungující bezpečnostní složky, které stojí za vypovězením ruských rezidentur.
Když jsem před vás v minulosti předstoupil při projednávání nedůvěry vládě, hodnotil jsem především oblast bezpečnosti a naplňování programového prohlášení vlády. Hodnocení bylo zdrcující, výsledky bezesporu tristní. Nicméně nemá smysl je zde podrobně rozebírat, jako jsem tak učinil posledně. Jednak proto, že se skoro nic nezměnilo a zůstalo u prázdných proklamací, protože byly často navrhovány nefunkční či nedokonalé zákony, které nepřispěly k lepší či větší bezpečnosti, a jednak se nemohu zbavit pocitu, že to pozbylo významu, kdy argumenty a fakta pro Burešovu vládní koalici již jako by neexistovaly a neměly žádnou relevanci. Vidět jsme to mohli například včera, kdy ministerstvo a ministr řeknou, že je něco nepřijatelné, a vládní poslanci stejně zarputile zvedají ruce pro nesmysl. Cui bono? musím poznamenat.
Dovolím si dále alespoň zmínit, že nedošlo k naplnění slibu, že dojde k posílení koordinace bezpečnostní politiky státu. Dodnes není například jasné, kdo tuto agendu na Úřadu vlády spravuje. A premiéru Burešovi i vládě tento chaos evidentně vyhovuje. Můžeme dál pokračovat. Po dlouhém jednání vznikl orgán nezávislé kontroly zpravodajských služeb, který nicméně stále ještě existuje pouze na papíře. Pouze díky vstřícnosti nás, opozice, to snad ale vypadá, že se blíží úvodní pokus o představení prvních kandidátů. Uvidíme. Bez zásadního přispění opozice by nebylo ani možné prosadit novelu zákona o Vojenském zpravodajství, který je nezbytný pro adekvátní kybernetickou obranu před narůstajícími útoky hackerů, především od státních či nestátních aktérů Ruské federace, Čínské lidové republiky či Severní Koreje, který se neštítí napadnout naši kritickou infrastrukturu, jako například nemocnice i během pandemie.
Ačkoliv několikrát opět za podpory opozice došlo k navýšení finančních prostředků a navýšení tarifů a k zavedení stabilizačního příplatku bezpečnostních sborů, přesto je iluzorní si myslet, že došlo ke zkvalitnění a zefektivnění jejich fungování. Ano, bezpečnost není zadarmo, ale více peněz neznamená rovnou více bezpečnosti. Bezpečnostní sbory po řadě let Burešovy vlády se sociálními demokraty nejsou v dobré kondici. A už vůbec nelze hovořit o jejich stabilizaci, natož rozvoji. Naopak jsme viděli jejich zneužívání a hloupé plýtvání při střežení a kontrolách na hranicích okresů v době pandemie.
Jaký bude mít dopad dlouhodobý Burešův tlak na policejní orgány vyšetřující jeho vlastní kauzy, například Čapí hnízdo, neustálé personální změny v bezpečnostních sborech, jaký to bude mít vliv na jejich nezávislost, objektivitu dalšího výkonu bezpečnostní práce, to zatím nevíme. Nebudeme potřebovat nějakou obdobu lustračního zákona, abychom se zbavili těch úplatných oportunistů, kteří slouží nikoliv našemu státu, ale Burešovým osobním ambicím?
Mohl bych tu před vámi stát a uvádět desítky dalších případů, za které by vláda neměla už dávno požívat důvěru dolní komory Parlamentu, respektive by jí měla být vyslovena nedůvěra. Nikdo nepochybuje, a to ani samotný Bureš, že by jeho vláda po všech těch aférách a jejím řízení coby odnože Agrofertu udržela nic než zbytky k jakémukoliv vládnutí tolik potřebné důvěry veřejnosti. Destrukce parlamentní demokracie, rozklad státních institucí, relativizace jakýchkoliv hodnot, snaha o likvidaci polistopadového systému demokratického kapitalismu, nepřijatelná oligarchizace, nepotismus a korupce, a to vše za vládní podpory KSČM, a v neposlední řadě zkompromitovaný podvodník a lhář v čele státu, to všechno musí skončit, to všechno musí pryč. A také brzy půjde.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní v rozpravě vystoupí pan poslanec Bojko, připraví se pan poslanec Bendl.
Poslanec Marian Bojko: Dobrý den, pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem poslouchal pozorně projev pana premiéra a tak jsem si trošku připadal, jako bych slyšel vyprávění o jiném světě, než ve kterém žijeme. Jak se holedbal tou daní, sníženou daní na pivo. No já, pokud si pamatuji, tak jsme ty daně měli tři. Že sami ti restauratéři nevěděli, jak to mají účtovat, a dostávali za to pokuty.
Jak se tu bil v prsa, jak on chce zabránit tomu Pirátostánu, který by tady vznikl, kdyby Piráti vládli a přijímali tu muslimské imigranty. Tam já bych mu jenom připomenul, jaké má své skvělé bojovnice za Brusel, paní Jourovou a paní Charanzovou. Paní Jourová chce zničit každého, kdo má jenom byť trochu jiný názor, než je ten správný mainstreamový. Dneska každá zpráva, kterou napíšete nebo sdílíte, nějaký článek od nějakého opravdu fundovaného lékaře, byť je to nositel Nobelovy ceny, tak vám přijde okamžitě pohrůžka od Facebooku nebo od jejich sociálních sítí, že tam jsou nějaké nepravdy, že to zjistil nějaký nevím kdo. A prostě nějaká pravda jiná se nehodí. Takže v tomhle bych trošku pana premiéra brzdil, jak on bojuje, a všichni jeho poslanci, proti imigraci, a v Bruselu to tyhle dvě poslankyně vidí úplně jinak.
Co se týče kauzy Vrbětice, tak to někdo krásně nazval vrběti psem. Ano, přesně o to šlo. Protože nikdo nevěděl ani, kolik se tam vlastně skladovalo zbraní. Bylo to tak lajdácky hlídané, že jak jsem slyšel, tak by se to tam mohlo stát kdykoliv. Ztratily se údajně tisíce zbraní. Nakonec se objevily u Islámského státu. Takže za mě jednoznačně někdo se potřeboval zbavit nějakého obvinění, tak to prostě nechal vyhodit do vzduchu. Svedli jsme to na Rusko. Já nevím, možná tam ti Rusi byli, nebo nebyli.
Každopádně co mě docela zarazilo, jak pan premiér škemral o podporu západních zemí a nějak se jí nedočkal. Slovně nějaký velvyslanec, že jeho podporu máte. Ale nikdo, nikdo z těch západních zemí nevyhostil jediného diplomata. Oni si totiž dobře spočítali, že by na tom jenom tratili. Že by ty jejich obchody, které provádějí, když my na Rusko uvalujeme embargo, a oni okamžitě ty trhy přebírají a obchodují si vesele dál. Takže kde je ta podpora těch západních zemí, jak tady vždycky říká hlavně ta pravá strana spektra: patříme na Západ, patříme na Západ. Já nechci patřit nikam, já chci patřit tady, do téhle svobodné České republiky. Ani na Západ, ani na Východ. Takže nechci patřit na ten Západ, který už je z poloviny muslimský.
Tady neustále slyšíme, jak se máme dobře a přidáváme, přidáváme, přidáváme, zvedáme platy. No, ony se ty platy zvedly hlavně u těch státních zaměstnanců a zvedají se důchody. To je všechno krásné. Ale nikdo už těm důchodcům neřekne, že třeba když se zvedly důchody o 900, že z toho 720 korun byl mandatorní výdaj, který by musel dát kačer Donald nebo včelka Mája, kdyby byli u moci. Navíc bylo nějakých 180, 200 korun. Takže já ze svého okolí opravdu neznám nikoho ze státních zaměstnanců, který by řekl, že bude volit Babiše, zřejmě se stydí. Ale zato znám důchodce, kteří ho volit budou. Takže se krásně kupují hlasy před volbami.
Tady v téhle zemi tahle vláda zlikvidovala téměř do mrtě střední třídu. Já mám kamarády, kteří vlastnili malé penziony, hospody. Dneska už nemají nic. Protože měli eseróčko, byli sami sobě zaměstnancem, měli zaměstnance na dohodu, a než se k nim dostala nějaká pomoc, tak prostě žili z úspor. V té třetí vlně už ani neotevřeli a několik už jich to prodalo a myslím, že skončí většina v exekuci. Takže ano, dostávali kompenzace obrovské takoví, kteří měli hotely, měli 40 zaměstnanců, a ta podpora dělala téměř milion měsíčně pro ně. Takže oni říkali: my ani neotevřeme, protože to nepotřebujeme. Máme na elektriku, na nájem, na energie a otevřeme to, až budou otevřené wellnessy a takové. Protože otevírat kina bez diváků, divadla bez diváků... Otevřeli nám sjezdovky, to bylo úžasné. Naši lidé se tam byli na té trávě projet v plavkách. Takže čekám, že otevřete venkovní bazény v listopadu. ***
