(18.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Tady si kolegové přinášeli různé obrázky, já tady mám také takový obrázek. (Ukazuje.) Zelená je jádro, černá je to už redukované uhlí, ty žluté špice, to je tedy v těch slunečných obdobích dne solární energetika, a ty bílé plochy, to je právě ten nenaplněný výkon, to, co nám právě bude chybět. Takže pozor na to. Pokud chceme obnovitelnými zdroji nahradit uhlí, když zatím obstarává 45 % výroby elektřiny, musíme zvážit, že tím dojde k likvidaci elektrické soběstačnosti, pokud samozřejmě ty uhelné zdroje nebudou nahrazeny stabilními elektrickými zdroji, samozřejmě nejlépe zdroji jadernými.
A je zde ještě jedna důležitá věc. Aby byla elektřina dostupná, tak jak jsme zvyklí, tedy neustále, je nezbytné postavit bateriová úložiště. Protože jen z nich pak by mohla republika čerpat elektřinu, až nebude svítit nebo foukat. Letošní květen přitom ukazuje, že týden či čtrnáct dnů bez slunečního svitu může být třeba i v tomto měsíci. Jenomže bateriová úložiště představují obrovské náklady, které politici v podstatě zamlčují, a ekologičtí aktivisté je ignorují. K zajištění bateriové kapacity na pokrytí hodinové spotřeby celé republiky by stálo přes 255 miliard. Více než 6 bilionů korun by pak stálo zajištění bateriové kapacity a zásobování republiky na jeden den. A aby se dalo mluvit o nějaké energetické bezpečnosti, musely by baterie být schopné pojmout elektřinu tak alespoň na týden, možná raději na dva týdny, což by ale znamenalo 40, případně 80 bilionů korun. Příslušný výpočet nezbytných nákladů ale zatím v jakýchkoliv kalkulacích chybí. Investice do přechodu na obnovitelné zdroje se tím pádem dostávají z astronomických nákladů k nákladům již zcela nepředstavitelným.
A nesmíme zapomenout i na samotnou výboru energie. Pokud by v tom roce 2030, kdy už by měly být uhelné elektrárny zavřeny, nastala stejná situace jako v letošní zimě, tak bychom byli převážnou část některých měsíců bez elektřiny. To jsou fakta, která zelení politici ve svých stranách odmítají vidět. Výsledná čísla příliš nezmění ani to, když se vzdáme možnosti elektřinu exportovat. Protože nyní sice někdy vyvážíme až čtvrtinu výkonu, ale jindy, především v zimě, exportujeme méně než 10 % elektrické vyrobené energie. Takže je v pořádku ten instalovaný výkon. S žádnými takovýmito rezervami vzniklými zákazem vývozu nemůžeme v naší budoucnosti počítat. Čili jestliže si nechceme zlikvidovat ekonomický růst, musíme k náhradě fosilních zdrojů přistupovat uvážlivěji. Politik, který tohle nechápe, by měl být z rozhodování o energetice v naší republice vyloučen.
Pan premiér Babiš se chlubil ve svém projevu dneska dopoledne tím, jak bojuje s těmi bruselskými zelenými ekologickými aktivisty. Není to pravda. Takto razantní bývá pan premiér jenom doma, a když pak přijede do Bruselu, jeho zájem chránit české národní zájmy klesá na nulu. Na poslední Evropské radě se například nepřipojil k polskému premiérovi Morawieckému a představitelům Maďarska, Rumunska a Lotyšska v jejich snaze zpochybnit evropské klimatické cíle, které mohou mít hluboký sociální dopad. Morawiecki varoval evropské lídry před tím, že v důsledku jejich klimatických plánů, budou bohatí bohatšími a chudí chudšími. Kdyby tady byl pan premiér, tak bych se ho zeptal, kde tehdy bylo jeho odhodlání s tímto zeleným Bruselem bojovat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Bauer. Nevím, jestli byla čtena omluva pana poslance Antonína Staňka od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych shrnul důvody, které mě vedou k přesvědčení, že právě dnes a tady bychom měli usilovat o nedůvěru vládě Andreje Babiše.
Já chci jenom na začátku zopakovat to, co tady už řeklo mnoho mých předřečníků. Toto je nejhorší vláda od roku 1989. A kdybych si spletl století a řekl třeba 1889, tak mám pocit, že bych měl také pravdu. Babišova vláda rozfofrovala státní rozpočty, nechala bobtnat státní aparát a nevyužila dobu nebývalého ekonomického růstu v přípravě na horší časy. Tato vláda upřednostňovala osobní ekonomické zájmy svého sebestředného a chaotického premiéra před zájmy lidí naší země. Víte, a já s tím mám osobní zkušenosti, ono není tak těžké vládnout v době klidu a mimořádného ekonomického růstu. A to jsme tady v minulých letech opravdu zažívali. To se to vládne, když svítí sluníčko a ekonomika šlape na plné obrátky! Ale platí, že opravdová kvalita vlády se projeví až v krizi. A my jsme vás na to mnohokrát upozorňovali, že nebude pořád svítit sluníčko a že dříve nebo později nějaká krize do naší země přijde.
Krize přišla. Přiznávám, že v podobě nečekané, a Babišova vláda selhala. A myslím si, že selhala opakovaně. Pro mě je největším zklamáním, že Babišova vláda zásadním způsobem posunula hranici toho, co je v politice a veřejném životě považováno za normální. Přes to dříve opravdu nejel vlak, dnes bohužel jezdí rychlík, v podstatě každý den tam a nazpátek. A myslím si, že bude velmi složité tuto hranici zase vracet zpátky do toho normálu. Zatímco dříve odstupovali premiéři a ministři za nešikovné vyjadřování, dnes se tolerují sprostoty i urážky. A já se ptám: Přijde vám normální, aby se ministryně vlády vyjadřovala na adresu premiéra formou - a teď cituji - "premiér udělal bordel a je debil"? Mně to nepřijde normální. A ptám se i přítomných ministrů: přijde vám to normální v naší zemi?
Dříve stačila drobná kauza nebo podezření, a vládní politici raději vyklidili pole, aby nepoškozovali vládu jako celek. A dnes? Dnes se čile přechází fatální střet zájmů premiéra, dotační podvody i vážná podezření na korupci. Já jsem si ještě v roce 2013 neuměl představit, že naši zemi povede člověk bez lustračního osvědčení. Opravdu, to jsem si myslel. Člověk, který je podezřelý ze spolupráce se Státní bezpečností. Dnes, dnes je to bráno jako vedlejší škraloup v premiérském životopise. Nikdy dříve jsem si neuměl představit, že se ministrům, kteří zodpovídají za bezpečnost naší země, budou lidé smát, že budou směšní. Dnes je ministr vnitra terčem vtipů, přestože řeší jednu z nejvážnějších bezpečnostních kauz v polistopadovém vývoji České republiky.
A už vůbec nikdy jsem nezažil tak šílenou personální politiku, kterou vláda bohužel předvedla i v době, kdy v Česku umírali lidé. Namísto stabilního vedení klíčového rezortu zdravotnictví se na něm střídali ministři, poradci, hygienici jako hokejisti na ledě. Bylo pro mě nepředstavitelné, aby vláda utrácela miliony za projekty, které následně v tichosti a beze slova omluvy zrušila. Ať uvedu konkrétní příklad, mluvím třeba o covidové nemocnici v Letňanech, kterou nakonec neprošel ani jediný pacient. Pokud jde o minulost, i za předchozích vlád, a to je třeba přiznat, padaly ústavní stížnosti na schvalované zákony nebo na vládní opatření. To není nic nového pod sluncem, máme s tím všichni své zkušenosti. Ovšem nikdy se nestalo, aby vláda jako na běžícím páse přijímala protizákonná a protiústavní opatření, kterých jsme teď svědky, přestože dopředu věděla, že jí to znovu soudy shodí ze stolu. Toto se bohužel děje až za současné vlády Andreje Babiše. ***
