(16.00 hodin)
Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající, budu velice krátký. Já bych chtěl jenom na pana kolegu piráta, když tady vyčíslil, jak vláda nechala zemřít více než 30 tisíc obyvatel. Prosím vás, každého člověka je škoda a je mi to velice líto a opravdu jsem velice trpěl, když jsem si každé ráno otevřel Seznam a viděl jsem tam, kolik zemřelo lidí - ale s covidem, pane kolego!
A srovnávat to, co v Německu, co v Rakousku? Prosím vás, ta metodika vykazování těchto obětí, je mi to neskutečně líto, prostě byla v každé zemi jiná. Nebylo to unifikováno a vždycky všude se poukazovalo, že to byly oběti, které zemřely s covidem. Já jenom ve svém nejbližším okolí jsem za poslední rok a půl měl několik i rozhořčených reakcí, kde umřel kamarádovi 85letý děda na infarkt, který byl dlouhodobě nemocný, a až v nemocnici, když byl pár dní, tak zjistili, že má nějaké náznaky covidu, ale byl započítán do té statistiky. Jestli to je správně, nebo špatně, já to nechci posuzovat, ale říkat tady, že vláda nechala umřít na covid 30 tisíc lidí, že vám není hanba tady těmi čísly operovat! Je to smutné. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Pavel Žáček, připraví se pan poslanec Mikoláš Ferjenčík.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Tady je vytvářen takový mylný pocit, že opozice by měla být součástí vládní koalice. To prostě není pravda. Opozice má své úkoly. Žádná vláda není tak sebekritická, proto tu kritiku musí z demokratické podstaty našeho systému dělat opozice.
O těch serverech spojených s opozicí tady už řeč byla. Oproti tomu (stojí) ty servery spojené například s panem premiérem, kritika opozice. Já bych zmínil jednu věc a pochopitelně podpořil Janu Černochovou jako předsedkyni výboru pro obranu. Tam je ta dělná atmosféra taková, že když přijde vládní poslanec s tím, že něco nemůže kritizovat, něco nemůže říct, a požádá opozičního, tak v rámci řešení věci, toho nadstranického řešení problému, tak mu vyhovíme. Zeptáme se toho ministra za něj. Takhle to funguje v oblasti, která opravdu by měla být nadstranická, která by se měla řešit napříč, protože to je zájem celého státu. Takže tu kritiku úplně nechápu.
A poslední věc. Teď cinkla zpráva, že Ministerstvo obrany zaplatilo tu půlmiliardu, tu pokutu, kterou mu dal ÚOHS za nákup těch amerických vrtulníků. Takže také by nám mohl pan ministr možná k tomu něco říct. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Mikuláš Ferjenčík s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já zareaguji na kolegu Volného vaším prostřednictvím. Za prvé, já jsem reagoval na kolegu Hájka, který řekl, že vláda pandemii zvládla. Já jsem řekl: Nikoliv, vláda ji nezvládla, vláda nechala Českou republiku promořit, důsledkem čehož tady zemřelo minimálně 30 tisíc lidí. A co se týče toho čísla, tak ve skutečnosti bude ještě vyšší, protože ten počet nadúmrtí proti běžným letům je ještě daleko vyšší než ta zaznamenaná úmrtí, u kterých byl diagnostikován covid. Ve skutečnosti těch obětí bude ještě víc, ale to se dozvíme až s odstupem, až Český statistický úřad zveřejní ta data. Ale bagatelizovat to je naprosto nedůstojné. Těch mrtvých bude ještě víc než 30 tisíc. Je to z podstatné části výsledek katastrofálního postupu vlády v té pandemii a zlehčovat to je naprosto neuctivé vůči těm zemřelým lidem.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V rozpravě vystoupí pan poslanec Jakub Janda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pokládám si na začátek dvě otázky. Jak může kdokoliv soudný a odpovědný dát této vládě důvěru? A jak může někdo držet dál u moci tuto partu, nebo spíš partaj, která je přehlídkou nedostatku kompetencí a přemíry chaosu?
Argument, že je pár měsíců do voleb a nemá to smysl, neberu. Smysl to má vždy. A každý další den s touto vládou je zmařeným dnem. Zmařeným dnem pro tuto zemi, pro všechny její obyvatele, pro budoucí generace. Vyjádření nedůvěry není totiž jen jakási floskule, pod níž si běžný občan nedokáže nic představit. Je to o tom, zda naši občané prostřednictvím nás poslanců stále věří, že vláda dokáže spravovat tento stát, zda vládě věříme, že dokáže spravovat tento stát. To není nic nedůležitého nebo něco, co by se mělo snižovat. Právě naopak. Je to důkaz, zda má vůbec právo tato vláda existovat.
Důvodů, proč by se vláda měla konečně kormidla moci pustit, je bezpočet. Některé už zazněly a některé další jistě zazní. Stačí jen namátkou: tragikomedie na Ministerstvu zdravotnictví, kauza Vrbětice a především zbytečné zadlužování státu, které odneseme my a zejména naše děti. Zapadnout by ani nemělo, že to byla právě tato vláda, která přivedla k moci komunisty. Stranu, která je přímým pokračovatelem strůjců bývalého totalitního režimu v naší zemi, za níž stojí mrtví, zavraždění a okradení lidé.
Proč to říkám a proč to zmiňuji právě teď? Protože je to právě 71 let od chvíle, kdy se stal jeden z mnoha krutých komunistických zločinů a ze kterého mě osobně jako bývalého sportovce mrazí. Před 71 lety došlo k pozatýkání hokejových reprezentantů a jejich následnému odsouzení ve vykonstruovaných procesech. Obžalováni byli z připravované emigrace a vlastizrady. Jen vinou komunistů přišel náš stát o skvělé sportovce a sportovní výkony, které by se zapsaly do historie. Jen jejich vinou strávili tito hokejisté svá nejlepší léta v komunistických lágrech, kde jeden z nich, brankář Bohumil Modrý, zahynul. A my jsme dnes, po 71 letech od této události, nuceni poslouchat zdejší tanečky zdejších rudých soudruhů, jestli vysloví, jestli se schovají pod lavici, nebo pod koberec, nebo jestli mají rýmu, nebo jestli je náhodou nepřesvědčí tu Babiš, tu Faltýnek, tu v noci, tu ráno. Jak by řekl básník, smutno je mi v této zemi.
Ale zpátky ke konkrétním věcem. Jedním z tisíců důvodů, proč by měla tato vláda odejít, je i to, co se dělo v Národní sportovní agentuře. Ne včera, ne před měsícem, ne na začátku roku, ale prakticky už od jejího zřízení. Národní sportovní agentura není totiž jen nějaký úřad, ale je to nejvyšší sportovní autorita řešící jednu z důležitých oblastí našeho života. Máme tu profesionální sportovce, sportovce vrcholové, ještě více těch amatérských neboli nadšenců a v neposlední řadě děti a mládež. Obrovskou masu lidí, pro které sport není jen jakési honění se za míčem, ale životní styl, plnohodnotná součást jejich života, životní krédo a pro mnohé i obživa. Vláda však během koronavirové krize naprosto zanedbala důraz na jejich pohybové vyžití. Člověk asi nemusí mít pedagogické vzdělání, aby pochopil, že při on-line výuce to s tělocvikem nejde samo.
A Národní sportovní agentura? Jistě, ta za tělocvik nemůže, to je v gesci vlády a Ministerstva školství. Ani v agentuře se ale zrovna nepředvedli. Respektive předvedli, ale jiným způsobem. Nedávno jsme se s úžasem dozvěděli výsledky kontroly, resp. auditu hospodaření v agentuře. Neprůhledné a nejspíš i předražené nákupy, neexistující, či naopak zdvojené smlouvy, anebo ty slavné prezentace se (nesroz.), 12 tisíc korun za stránku. Řada špeků, nad kterými zůstává rozum stát.
Já jsem si vážil Milana Hniličky jako skvělého hokejového brankáře a dával jsem mu šanci i v této nelehké roli, tedy při vybudování nového úřadu, jakkoliv byl z jiného politického tábora. Už zpočátku, kdy se teprve novelizoval zákon o podpoře sportu, jsem ale také upozorňoval na rizika, která byla a budou s vytvořením agentury spojena. Upozorňoval jsem na nešťastné nastavení a příliš vágní postavení struktury nového úřadu. Pro řadu z nich jsem podal i v legislativním procesu pozměňovací návrhy. Snažil jsem se prosadit mnohem konkrétnější vymezení povinností a práv předsedy agentury, stejně jako jeho místopředsedů. Upozorňoval jsem na zcela nedostatečnou kontrolu Parlamentem a kolektivní řízení, včetně onoho dozoru. Marně. Reakcí bylo označení mých projevů za projev Fidela Castra a ze strany vládních poslanců bylo odmítáno, a někdy dokonce byl i posměch, trestuhodně, povýšenecky, jak se nyní ukazuje.***
