(15.20 hodin)
(pokračuje Černochová)
Mrzí mě, že tady není pan ministr obrany Metnar, protože teď budu mluvit k němu a k panu premiérovi. Obranou se zde v Poslanecké sněmovně zabývám již deset let, poslední čtyři roky jako předsedkyně výboru pro obranu. Jednou z mých zásad v této oblasti je vystupovat nadstranicky, protože obrana stejně jako bezpečnost musí být nadstranická. Špatná péče o armádu nás v okamžiku krize dožene všechny, zleva, zprava.
Po celou dobu jsem se já i moji kolegové ve výboru snažili pomáhat, objížděli jsme státní i soukromé podniky našeho obranného průmyslu, abychom věděli, co je trápí. Pokud bylo zapotřebí změnit legislativu, přistupovali jsme k tomu aktivně a usneseními jsme podporovali kroky Ministerstva obrany včetně zajištění dostatečného rozpočtu. Zatímco spolupráci s kolegy musím pochválit a chtěla bych jim za to i touto cestou poděkovat, některé kroky vlády, resp. ministerstva, jdou nejenom proti smyslu, ale i proti doporučení výboru a bohužel se ukazuje, že byly chybné, což bolestivě pociťuje armáda, zejména v oblasti akvizic. A i to je jeden z důvodů, proč současná vláda nemá naši důvěru, neboť s blížícím se koncem volebního období je stále zjevnější, že řada věcí, které v obraně byly plánovány a slibovány, bohužel nebude dodržena.
Ve svém vystoupení se chci věnovat třem oblastem, ve kterých vidím zásadní problémy. Akvizicím a podpoře našeho obranného průmyslu, rozpočtu a organizační struktuře Ministerstva obrany.
Akvizice jsou dlouhodobou bolestí Ministerstva obrany, a přitom je to klíčová oblast, která určuje, zda máme armádu moderní, či předpotopní. Bohužel ta naše je stále pevně ukotvena ještě v minulém století. Hnutí ANO kontroluje Ministerstvo obrany již osm let. Osm let. To je docela dlouhá doba na to něco předvést, nemyslíte? Část těchto let byla promrhána. Z pana ministra Metnara se za poslední rok stala paní Columbová. Všichni víme o jeho existenci, ale nikde není k zastižení.
Minulý týden jsme s výborem byli na vševojskových zkouškách nových BVP, kde se prezentovali tři dodavatelé, potenciální dodavatelé této největší akvizice za několik posledních dekád. Co myslíte? No nebyl tam! Byl přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který měl Ministerstvu obrany umožnit lépe nakupovat a zrychlit modernizaci armády, alespoň o tom jsme byli ubezpečováni tehdejším ministrem obrany Stropnickým. Opak je pravdou. Byl zvolen tvrdší přístup k zakázkám v oblasti obrany, než vyžaduje příslušná směrnice Evropské unie, a neustále čelíme požadavkům na novelizaci. Takové to okřídlené: zákon je špatný, musíme ho změnit. Když říkáme: A máte napsané ty změny, pane ministře? Můžete nám je jako výboru předložit? - Ticho. Sami jsme se střelili do nohy a důsledkem je snaha nakupovat mimo zákon, což má urychlit modernizaci, ale nedaří se to. Klíčové projekty nabírají na zpoždění a už se stalo koloritem, že co tři měsíce dostaneme na výbor pro obranu informaci, že se něco odsouvá, tu o čtvrt roku, tu o půl roku, tu o roky dva.
Jsme před volbami a visí nám tři klíčové modernizační projekty, u nichž již měla být dávno podepsaná smlouva: dělo ráže NATO, protivzdušný systém SHORAD i nová bojová vozidla pěchoty, o kterých už jsem hovořila. Navíc u děl a SHORADu dojde nejspíš k prodražení v řádu miliard korun! Co na to mohu říct? Pane ministře, nezvládáte řídit úřad a pro armádu tak klíčové oblasti, jako jsou akvizice! Nepřítomný pane ministře. Úředníci si dělají, co chtějí, projekty se zpožďují, peníze se přehazují z roku na rok a z projektu na projekt. Podívejte se do Polska, Slovenska, Maďarska, jak to jde. Oni nakupují, zatímco my si léta vyprávíme a sníme.
A nakonec úředník pod státní službou, tedy profesionál, váš úředník... Pan ministr se mě asi bojí, že odešel těsně před mým vystoupením, jinak si to neumím vysvětlit... Váš pan úředník nezvládne procesně správně ani obyčejnou zakázku G to G, vláda - vláda. Takže ministerstvo dostane pokutu půl miliardy korun. Půl miliardy korun! Ty se seberou armádě ve chvíli, kdy bojujeme o každou korunu na armádní investice a kdy se navyšování armádního rozpočtu před veřejností neobhajuje v době covidové pandemie opravdu snadno. Když se člověk ptá, kdo je zodpovědný a jak je potrestán, dostane se mu odpovědi, že ministerstvo postupovalo správně a budou se soudit. Takže ten, kdo obral armádu o půl miliardy, může být v klidu. Já bych tedy na místě pana ministra rozhodně v klidu nebyla.
Všichni se shodujeme na významu podpory domácího obranného průmyslu. Jsem ráda, že se přístup ministerstva postupně mění, ale stále je to nedostatečné a bohužel se řada let promrhala. Spousta let v době konjunktury, kdy penízky byly. S kolegy z výboru objíždíme celé volební období podniky, bavíme se se zástupci Hospodářské komory i Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Slyšíme pořád to samé: praktická podpora je malá, namísto spolupráce při vývoji a jeho financování je zvolen nákup v zahraničí hotového produktu, u kterého je i přenos know-how minimální.
Díky zvyšujícímu se rozpočtu klesá podíl výdajů na výzkum, vývoj a inovace v resortu obrany. To je chyba. Mělo by to být přesně naopak. Do vývoje by mělo jít peněz víc a armáda by měla úžeji spolupracovat se soukromými podniky na vývoji, protože to, co jsme schopni vyrábět zde, budeme mít i v případě krizí. To je klíčové. A pandemie koronaviru nás snad o tom poučila všechny dostatečně. Je přece úplný nesmysl, že firma sama zaplatí miliardy za vývoj nového letadla a při snaze o jeho uplatnění ve prospěch Armády České republiky narazí na Ministerstvu obrany na zeď mlčení. Podívejte se do zahraničí i do evropských zemí, jak podporují domácí podniky a vývoj technologií, jak podporují i finančně export do zájmových zemí. Dobře vědí, že co je doma, to se počítá. Vy se i přes proklamace chováte k domácímu průmyslu, pane ministře, macešsky, jak ukazují čísla. Nezvládáte jako zakladatel ani řízení vlastních státních podniků, jejichž výsledky jsou, až na čestné výjimky, velice špatné a jsou ve ztrátě. A pokud tyto podniky necháme zkrachovat, kdo bude našemu státu oporou v případě krize? Kdo bude vyrábět dodávky pro armádu?
Nedá se upřít - a prosím, abyste toto registrovali, že jsem to řekla - že rozpočet na obranu v posledních letech roste. Všichni jsme za to rádi, oceňuji to, ale musím říct, co je špatně. Špatně je to, že léta hojnosti se na růstu obranného rozpočtu neodrazila Je to krásně vidět na srovnání v rámci Severoatlantické aliance, kde i přes zvyšování rozpočtu jsme stále mezi posledními. Měli jsme růstu využít podobně jako okolní země ke zrychlení tempa modernizace. My jsme ovšem přešlapovali na místě, povídali si a snili.
Druhou věcí je snižování předvídatelnosti, která je ovšem pro akvizice a modernizaci zásadní. Rozpočet rostl nejenom pomaleji, než měl, ale minulý rok z něj bylo odebráno 10 miliard, které byly postupně a potupně, pod nátlakem, armádě vráceny. Zdrželo to realizaci projektů, to je úplně jasné. ***
