(11.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
V návrhu tohoto ústavního zákona se také hovoří, že podmínky budou stanoveny na základě toho, co stanoví zákon, doprovodný zákon. A tady právě je velmi vhodný - a rádi bychom, abychom to tady diskutovali ruku v ruce - návrh zákona z pera SPD, který už tady leží dlouho ve Sněmovně, a je to zákon, který má pracovní název "můj dům, můj hrad", protože SPD navrhuje - a zatím jsme tady od vás, od ostatních politických stran nezískali podporu, tak doufám, že nás podpoříte a že nás také podpoří v tomto smyslu, doufám a prosím, i občané v říjnových volbách do Sněmovny - tak navrhujeme, aby byla posílena práva slušných občanů v rámci takzvaného institutu nutné obrany, protože dneska je situace taková, že slušný člověk je v defenzivě. Slušný člověk se bojí bránit, když je například doma v noci přepaden, viz nedávný případ na Plzeňsku, kde slušného člověka přepadl v noci doma, vloupal se mu do domu na okraji obce právě propuštěný recidivista, odsouzený vrah. A v podstatě ten slušný občan, který ho v noci v sebeobraně legálně drženou zbraní zastřelil, tak je teď popotahován a policií šetřen, zdali byla nutná obrana dostatečná. To je přece úplně neadekvátní situace! To znamená: v noci někdo překoná překážku u vás doma, a dnes je situace taková, že vy se ještě máte v noci rozespalí rozmýšlet a máte rozpoznat, zdali ten, kdo vás v noci přepadává u vás doma a vaši rodinu, zdali má v ruce zbraň, nebo je mistrem světa v karate, máte zřejmě rozpoznat, což je v podstatě stejný výsledek pro toho běžného občana, takže to je úplně neuvěřitelná situace.
Proto naše představa je, že bychom přijali tuto ústavní změnu, protože je potřeba postavit se trendům z Evropské unie, tomu diktátu, abychom v Ústavě zakotvili posílení práva občanů bránit svůj život či jiného člověka i se zbraní v ruce za podmínek, které stanoví zákon, a zároveň bychom tu diskusi rádi posunuli ihned k návrhu zákona z pera SPD. My tam píšeme jasně, že pakliže - dám příklad - překoná nějaký člověk - gauner, kriminálník - překážku násilím, překoná překážku, to znamená vypáčí okno, vylomí zámek, vylomí dveře, a za těchto podmínek, když budete doma přepadeni a budete chránit svoji rodinu, svůj majetek anebo sebe sama osobně, tak prostě budete v právu. Já myslím, že je to úplně jednoduché a musí to být samozřejmě - vkládáme tam podmínku, že to musí být - že jste ohroženi na životě. To tam v tom zákoně přímo píšete, že skutečně si vyhodnotíte, že jste ohroženi na životě. Je to úprava, která je mezi současnou úpravou v České republice a úpravou, která platí například ve Spojených státech amerických, kde to je ještě v mnohem, mnohem přísnější verzi vůči těm narušitelům.
Takže stručně, jasně, podtrženo: hnutí SPD podporuje, prosazuje a bude hlasovat pro tuto změnu Ústavy, protože máme heslo, že slušný člověk musí být na prvním místě a také Česká republika musí být na prvním místě. Takže budeme rádi, když to i ostatní politické strany podpoří. Je to ústavní změna, potřebujeme 120 hlasů, tak doufám, že to tady projde a že uděláme první krok k tomu, aby byla chráněna práva slušných lidí, kteří chtějí jenom bránit svá práva. Děkuju. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Budu předpokládat, že to nebyl nějaký návrh na procedurální postup, a budeme pokračovat. Takže pokud již nikdo další nebude chtít vystupovat před otevřením rozpravy, otevírám rozpravu a jako první je přihlášena paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pro mě osobně i řadu členů Občanské demokratické strany je obhajoba legální držby zbraní v rozumném právním rámci principiální záležitostí obrany a svobody zdravého rozumu. ODS je v této otázce dlouhodobě konzistentní, zásadová a zároveň je jednou z nejaktivnějších obránkyň těchto principů. Už o tom hovořil i pan senátor.
Odmítáme proto případná tvrzení, že tak činíme z nějakých populistických důvodů před volbami. Vy víte, že tohle téma v pravidelných intervalech sem do Poslanecké sněmovny nosím vždycky, když se nějaké odebírání svobod střelecké komunitě děje, a činila jsem tak opakovaně v tomto volebním období i v tom minulém. Věřím, že v symbolické rovině dnes může dojít k opravdu významnému posunu dopředu, kdy zřetelně a nahlas deklarujeme, že chránit svůj život a život svých blízkých se zbraní v ruce za splnění všech zákonných podmínek je v naší zemi právem základním. Ale nechceme se mýlit, navrhovaná novela nečiní z držby zbraní nárokovou záležitost. Odkazuje se na jasně definované zákonné mantinely, které má Česká republika propracované snad nejlépe na světě, i naší zásluhou. Byli jste to vy, kteří jste před poměrně krátkou dobou hlasovali pro celou řadu lepších paragrafů v zákoně o zbraních a střelivu. Je to hodnota hodná ochrany a péče.
Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku a právo na obranu se zbraní zakotvené do ústavního pořádku má samozřejmě i vyšší váhu. Zároveň je toto právo obtížněji napadnutelné, protože ústavní změny nelze provádět tak snadno. Považuji za důležité zopakovat, že cílem není, aby se počet zbraní v rukou občanů dramaticky navyšoval. Ať si každý, kdo chce, absolvuje a vyzkouší, jaké to je získat zbrojní průkaz. Kdo nechce, nikdo ho k tomu nenutí. Cílem je ochránit a zachovat současná práva a povinnosti a dát jim zaslouženou váhu, jelikož jsou vyvážená, a jsou hlavně funkční. Ačkoliv můžeme o detailech zákonů vést často polemiku, to, že trestných činů s legálně drženou zbraní je zanedbatelné minimum, napovídá, že přehnaná regulace legální držby zbraní nedává žádný smysl a není cestou k eliminaci nelegálně držených zbraní, ba právě naopak. Z praxe to dobře víme. Přemrštěná regulace vede k tomu, že řada lidí ve chvíli, kdy by svoji zbraň měla odevzdávat, raději tu zbraň ukryje v ilegalitě. Dochází tak k přechodu původně legálních zbraní do ilegality a to si nikdo z nás nepřeje.
Náš národ měl vždy řadu hrdých a svobodně uvažujících lidí, kteří si nenechali zakazovat bránit sebe a své blízké i se zbraní v ruce: cukrář Jaroslav Švarc, koželuh Josef Valčík, číšník Jan Hrubý, obchodník Adolf Opálka, gymnazista Pavel Bublík, zámečník Jozef Gabčík, topič Jan Kubiš. Sedm zdánlivě obyčejných mužů, kteří projevili neobyčejnou odvahu, a dnes je to právě 79 let, kdy se z kostela v Resslově ulici ozvalo: "Jsme Češi. Nikdy se nevzdáme. Slyšíte? Nikdy!" Toto byla poslední slova parašutistů, kteří se v kryptě bránili přesile 800 nacistů.
Domnívám se, že tato pomyslná tradice bránit sebe i své blízké se zbraní v ruce panuje v hlavách řady legálních držitelů zbraní dodnes, a nejen jich. Proto na vás apeluji, ukažme jim svou důvěru; důvěru státu v ně. Jsou to právě oni, kteří jsou státem dostatečně kontrolováni, prověřováni, evidováni a důvěru si zaslouží. ***
