(15.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek a připraví se poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, chtěl bych vám představit svůj pozměňovací návrh číslo 7612. Je to pozměňovací návrh ke sněmovnímu tisku 1046. V § 38 odst. 2 navrhuji doplnit písmeno e) "Muzeum auto-moto veteránů se sbírkou registrovanou Ministerstvem kultury". Toto ustanovení umožní muzeím za dodržení stanovených podmínek provozovat historickou techniku formou manipulačních jízd na pozemních komunikacích. Jde o možnost vydávání trvale manipulačních značek a používání pro muzea, která mají sbírku registrovanou Ministerstvem kultury. Ministerstvo kultury toto vítá. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Hrnčíř a připraví se poslanec Martin Kolovratník. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. V rámci právě projednávané novely zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích jsme se rozhodli řešit dlouhodobě neutěšenou situaci v oblasti technických kontrol vozidel, kdy kvůli jejich nedostatku v některých regionech dochází k prodlužování čekacích lhůt a zároveň i k růstu cen těchto prohlídek, na což doplácejí především občané - majitelé automobilů. Účelem pozměňovacích návrhů, ke kterým se přihlásím v podrobné rozpravě, je tedy umožnit mírné navýšení počtu stanic technické kontroly při ponechání stávající zákonné úpravy, která je postavena na principu regulace jejich počtu podle kapacitní potřeby tak, aby mohlo právě v nejpřetíženějších okresech dojít k jejich navýšení. Stávající úprava totiž nevede k dostatečnému a rovnoměrnému pokrytí správních obvodů činnostmi stanic technické kontroly, aby byla zajištěna dostupnost jimi poskytovaných služeb v dostatečné míře.
Navrhovaná úprava má i zabránit dosavadní praxi, kdy někteří stávající provozovatelé stanic technických kontrol zneužívají zákon a účelově blokují vznik nových STK, aby omezili konkurenci. V praxi k tomu dochází způsobem, že osoba, která je pravděpodobně propojena se stávajícím provozovatelem, se stane držitelem oprávnění provozování stanice, ale ve skutečnosti stanici ani nikdy nezprovozní, protože o to nemá zájem. Dojde tím k vyčerpání povoleného limitu počtu stanic, aniž by nová stanice začala fungovat. Držitel oprávnění totiž obstrukcemi zdržuje zprovoznění své stanice i několik let, aby fungovala v daném obvodu pouze stávající stanice technické kontroly. Účelem návrhu je proto omezit tyto nekalé praktiky, kdy se zneužívají limitující zákonná ustanovení založená na malém počtu stanic v jednom obvodu.
Z uvedeného důvodu proto nesmí být nový žadatel jakkoliv propojen jak se stávajícím provozovatelem stanice technické kontroly, tak osobou, která již drží oprávnění k provozování STK, ale zatím ji nezprovoznila ani nemá zájem ji zprovoznit. Pokud by se až následně prokázalo, že žadatel byl propojen se stávajícím provozovatelem či držitelem oprávnění, správní orgán je oprávněn mu oprávnění, které mu udělil, odebrat z důvodu nepravdivých informací, které žadatel poskytl. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Martin Kolovratník a připraví se poslanec Pavel Juříček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. K tomu zákonu - než krátce promluvím, teď jsem poslouchal kolegu pana poslance Hrnčíře. Napadla mě jedna věc, ale je to takový brainstorming a to už teď nevyřešíme ve druhém čtení, ale když v úplně jiném oboru lidského konání, v telekomunikacích, když stát vydává licence operátorům, někdo tu licenci vyhraje, tak v podmínkách je, že do určité doby musí třeba pokrýt určité procento populace nebo zprovoznit určitou část té sítě. A když jsem slyšel argumentaci, která určitě má něco do sebe, když někdo drží tu licenci a nevyužije ji v reálu, možná že toto by třeba, se zamýšlím, mohlo být řešení, že dostane povinnost, a teď nechci střílet od boku, do půl roku, do roku ji použít, začít pracovat, jinak propadne. Tak to je taková rychlá reakce, když jsem slyšel tu debatu. Určitě se tomu budeme věnovat na hospodářském výboru a je fakt, že tohle už teď ve druhém čtení nevyřešíme. Možná protiargument tady na záznam, který zas já z té branže jsem slyšel často, se stává, že licenci mají ale právě proto, že je právní nejistota, jestli se bude, nebo nebude rozvolňovat, že se zkrátka bojí investovat, protože to stojí v řádu jednotek až malých desítek milionů korun každá nová stanice a bojí se, aby ty peníze pak neinvestovali marně. Tak to jen rychlá reakce.
Ale teď tady k tomu zákonu. Jsem moc rád, že je konečně ve druhém čtení - teď nechci suplovat paní zpravodajku, je tady od začátku října, abyste věděli, ministerstvo ji sem poslalo primárně kvůli kauze Dieselgate, aby měl stát právní gebír, právní zmocnění na to, provádět náhodné kontroly, státní dozor nad motory, nad filtry pevných částic a podobně. To byl ten nosič, to je to hlavní, proč tady ten zákon máme, ale je pochopitelné, že řada z nás včetně mě ho využívá, přidává další pozměňovací návrhy. Teď konkrétně stručně promluvím k těm svým.
Jsou to de facto tři pozměňovací návrhy. První, 7683, vychází z toho, že nově v té novele, ve vládním návrhu je navrženo, že evidenční kontrola, která dnes, všichni víme - většina z nás coby řidiči a občasní prodejci nebo kupující vozidel - víme při registraci, že ta evidenčka nesmí být starší 30 dnů. Nově ve snaze snížit administrativní zátěž ministerstvo navrhuje, aby to byly dokonce dva roky. Já s těmi argumenty nejsem až tak srozuměn, které ministerstvo předkládá. Je to nějaká vidina toho, že už je to trochu přežitý úkon, už je digitalizován, údaje v systému jsou, ale já se znovu vracím k tomu, že základním smyslem, principem kontrol ať technických, nebo v tomto případě evidenčních je to, aby systém viděl, kupující, aby to i chránilo nejen stát, ale i občany, aby viděli opravdu, jestli to auto, to vozidlo je takové, jaké je, jestli nemá stočený tachometr - a to víte, že je ohromný problém, jestli nejsou změněny identifikátory, jiný typ kol, tažné zařízení a podobně. Takže z toho důvodu podle mého názoru ta evidenčka by měla být co nejvíc platná. Můj první pozměňovací návrh navrhuje, aby její platnost skončila, pokud dojde ke změně majitele, pokud někdo zkrátka to auto prodá nebo si koupí. Přijde mi to celkem logické.
Druhý návrh jsem podal ve třech variantách, určitě se o nich budeme bavit a hledat podporu na hospodářském výboru, kde oproti vládnímu návrhu na dva roky já navrhuji jiné, řekněme kompromisní řešení, a to ve třech variantách: tři měsíce, půl roku anebo jeden rok.
A z úplně jiné branže je můj poslední, třetí pozměňovací návrh pod číslem 8649 - omlouvám se, ten, co tady má ty různé varianty délky, je 7684 - a poslední, 8649, pracuje s tím, že chce snížit administrativní zátěž jak na straně motoristů, tak i státu, a to zátěž spojenou se zápisy změn do registru silničních vozidel. Vycházíme z toho, že už máme zákon o právu na digitální služby č. 12/2020, takže ten můj návrh jednoduše vychází z toho, že pokud dojde k nějaké relativně drobné změně, typově změna příjmení z důvodu uzavření manželství, třeba změna obchodního názvu nějaké leasingové společnosti, majitele flotily aut a podobně, a jsou to změny, které už se automaticky objevují v základních registrech a propíší se i do registru vozidel, tak aby ten, který takovou změnu udělal, změnu právní formy, adresy sídla a podobně, už nemusel toto sám zapisovat a znovu se k tomu vracet, protože stát by si ty informace měl propsat mezi registry automaticky sám mezi sebou.
Takže tolik moje tři návrhy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako posledního mám přihlášeného v obecné rozpravě pana poslance Pavla Juříčka. Prosím, máte slovo. Nikoho dalšího nevidím, že se hlásí.
Poslanec Pavel Juříček: Ano, děkuji, dámy a pánové, vidím, že téma veteránů je něco docela výbušného. Musím říct, že nemám žádný konflikt zájmů, neboť nejsem majitelem žádného veterána. Když jsem byl viceprezident Sdružení automobilového průmyslu a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, tak jsem slyšel některé už distorze trhu, které právě v oblasti veteránů existují. Proto tedy jsem připravil pozměňovací návrh, který má za cíl asi těchto pět bodů.
Za prvé jednoznačně definovat orgán státní správy, který bude vydávat povolení k provádění testování vozidel na historickou původnost. Znovu říkám: Nejsem přítelem toho, abychom to, co funguje v soukromých firmách, abychom převáděli na stát, ale tady v tomto případě stát zcela rezignoval na jakékoli svoje funkce a veškerou činnost předal na takzvanou Federaci klubů historických vozidel. ***
