(14.50 hodin)
(pokračuje Rais)
Nově bude k získání stejné kvalifikace učitele stačit studium pedagogiky, které má pouze 120 hodin, z toho praxe je pouhých 5 hodin, a které bude moci nabízet jakákoliv neziskovka nebo komerční firma. V důsledku toho přestane být zájem o kvalitní 250hodinové univerzitní kurzy doplňkového pedagogického studia, protože jsou dvakrát delší, tudíž náročnější a taky dražší, a bude problém s garancí minimální kvality těchto kurzů od těch soukromých firem. Ředitel pak může odklánět státní finanční prostředky určené na zvýšení kvalifikace technicky nebo přírodovědecky vystudovaného vysokoškoláka bez pedagogické kvalifikace na spřátelenou neziskovku, kterou si může zřídit kdokoli. Kvalitu akreditačních procesů nechci dál rozebírat, omezím se jen na konstatování, že i samo Ministerstvo školství připouští, že se jedná o víceméně formální proces.
Jak jsem již uvedl, hlavním nedostatkem návrhu je, že neobsahuje pojistky proti možnému zneužití. Novela umožní ředitelům škol, aby uznali kvalifikace učitelů lidem, kteří ji ve skutečnosti nemají. Rodič se tak ani nedozví, že jeho dítě učí člověk bez pedagogického vzdělání, protože bude z hlediska legislativního oficiálně považován za kvalifikovaného učitele. Tak jak jsem řekl, návrhu chybí pojistky, které by zabránily třeba tomu, aby vystudovaný architekt učil češtinu nebo politolog matematiku. Amatér bez pedagogického vzdělání může při výuce žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jako jsou například žáci s autismem, lehkým mentálním postižením nebo dyslexií, napáchat nenapravitelné škody. Tak kritizují novelu speciální pedagogové. Podle novely bude moci ředitel školy uznat pracovníkům bez pedagogického vzdělání kvalifikaci na tři roky. Chybí ale pojistka, která by zabránila řetězení těchto tříletých výjimek donekonečna.
Vzpomeňme si na nedávno, asi před čtyřmi lety, zde ve Sněmovně proběhlé diskuse nad manažerskými a právními programy typu MBA, LL.M., MPA a podobně, které dříve byly akreditovány mezinárodně akceptovanou zahraniční univerzitou, která pak mohla samozřejmě provozovat mezinárodní studia. České instituce ovšem, nejčastěji to byly univerzity, mohly na základě takzvané validace uskutečňovat tyto mezinárodní programy i na území České republiky. Lobbováním některých organizací a univerzitních součástí se do novely vysokoškolského zákona dostala věta, podle níž může akreditaci poskytovat v podstatě jakákoliv manažerská vzdělávací instituce, nejenom vysoká škola, která má validaci od renomované univerzity. A dnes máme nositelů MBA, MPA, LL.M. a já nevím čeho dalšího, i mezi lidmi tady v tomto sále, hodně. Jsou to lidé, kteří neudělali uvedené studium na kvalitní instituci, ale ve vzdělávacím středisku v nějaké Horní Dolní, vísce třeba na jižní Moravě. Konkrétních případů bych mohl uvést dost. A tak budeme mít nejenom nositele MBA studií, na kterých je nejcennější pouze jejich vizitka, ale bohužel také učitele, které budeme mít ve dvou kategoriích - jedny řádně vystudované na vysoké škole a druhé, kteří ji získají prostřednictvím rychlostudia organizovaného pochybnými neziskovkami, popřípadě komerčními firmami. A toto, vážení kolegové a kolegyně, chceme?
V případě přijetí senátní vratky návrhu zákona se schválením ředitele se adept na doplňující pedagogické vzdělání může donekonečna dovzdělávat a ředitel mu po třech letech obnoví pracovní smlouvu, případně vysokoškolák, který nemá pedagogické vzdělání, ale odborné či technické či přírodovědecké vzdělání, pak může přejít na jinou základní či střední školu a zde si vše zopakuje.
Chtěl bych ale upozornit na obrovský rozdíl mezi falešnými MBA manažery a nedodělaným amatérským učitelem. Takového manažera si pečlivá firma jistě nemusí vzít, zůstane mu pouze ta vizitka, kterou může případně okouzlovat, nebo chcete-li, oblbovat okolí. Toto je problém individuální firmy, která přijme či odmítne službu takto vzdělaného manažera, ale rodič mnohdy ani nebude vědět o tom, že jeho dítě je vyučováno nekvalitním učitelem, protože z hlediska případně přijatého zákona bude tento amatér vzdělaný obdobnými experty z nějaké neziskovky oficiálně považován za kvalifikovaného učitele. Stát by pak posvětil nekvalitu a my poslanci při tom ještě budeme svítit.
Další problém tohoto návrhu spočívá v otevírání nůžek mezi platy v regionálním školství a platy na vysokých školách. Autonomie vysokých škol ale neznamená, že stát se nebude věnovat platové politice vysokých škol. Ani jedna univerzita na světě včetně amerických není schopna si dlouhodobě hradit provozní náklady pouze prodejem vědeckovýzkumných aktivit, a to se samozřejmě týká o to víc i středoevropských univerzit. Jestliže za ministryně Valachové v letech 2015 až 2017 bylo investováno do regionálního základního školství - samozřejmě nejenom do platů, ale i do jiných aktivit, jako byla například populární inkluze - řádově víc než 10 miliard korun, pak do navýšení mezd na vysoké školy bylo investováno výrazně méně finančních prostředků v řádu nižších jednotek miliard korun pro několik desítek vysokých škol. Posvěcením tarifního automatu prosazovaného Piráty, který bude plošně navyšovat platy v regionálním školství, se nůžky budou dále rozevírat. Můžeme se tak velmi brzy dočkat personální krize na vysokých školách, zejména na úrovni odborných asistentů.
Závěrem mi dovolte, vážené kolegyně a kolegové, krátké zamyšlení. Co se stane, pokud nebude přijata senátní vratka, popřípadě poslanecká úprava, která výrazně změnila původní vládní návrh? Na to mám jednoduchou odpověď: nic. Na školách jen zůstanou učitelé, u kterých neexistují pochyby o jejich způsobilosti učit, nedojde k rozvratu financování vysokých škol, a to dobré, co bylo v novele, se díky bohaté diskusi k tomuto návrhu zákona prostě propíše do ministerských vyhlášek. Mám zde na mysli zejména zakotvení pozice třídního učitele a jeho činnosti s garantováním vyššího příplatku.
Z toho, co jsem řekl, je zřejmé, vážené kolegyně a kolegové, že nepodpořím ani senátní vratku, ani poslaneckou iniciativu z řad opozice, zejména Pirátů, velmi deformovanou parlamentní verzi původního vládního návrhu. Děkuji vám za pozornost. (Ozývá se potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Ferjenčík.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl jenom vaším prostřednictvím zareagovat na kolegu Raise. Chtěl jsem se zeptat, jestli u vás došlo k nějakému brainwashingu, jinými slovy, jestli došlo k nějakému vymývání mozků v poslaneckém klubu ANO, protože když se podívám na hlasování o tomto zákonu ve třetím čtení, kdy Sněmovna jednala v polovičním počtu, tak ze 78 poslanců hnutí ANO, která má tedy 39 poslanců v té kvótě, když jednáme v polovičním počtu kvůli epidemii, hlasovalo 39 pro tento návrh včetně pana kolegy Raise. Tak mě by zajímalo, co se tady stalo mezi třetím čtením a tím dnešním hlasováním o technické úpravě Senátu, která smysl toho zákona vůbec nemění. Jediné, co se stalo, je, že paní ministryně financí nechce přidat učitelům, a tak vás všechny přesvědčila, že teďka proti tomu musíte bojovat. Ale vždyť to je přece úplný nesmysl. Ten zákon zajistí, že učitelé do budoucna budou mít perspektivu, a to přesně potřebujeme pro naši zemi i pro naši budoucnost, a tyhle argumenty jsou úplně vymyšlené už v kontextu toho, jak jste hlasovali ve třetím čtení.
Předseda PSP Radek Vondráček: Není to jediná faktická poznámka. Přihlásil se pan poslanec Antonín Staněk, poté pan poslanec Rais, poté paní ministryně financí, všechno faktické poznámky. Pan poslanec Rais se zase přihlásil, ano. Máte slovo.
Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedo, za slovo. V rámci faktické poznámky tři poznámky.
Poznámka první. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale já za sebe se chci zastat pana profesora Raise a slova o vymývání mozků považuji opravdu za nehoráznost! (Rozčíleně.) Nehoráznost toho nejvyššího rázu. ***
