(10.40 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Proto je tento návrh zákona, aby se ti, kteří byli poškozeni, dočkali odškodnění za újmu, kterou utrpěli. A je tam termín - rok 2012. Od tohoto termínu už není možné, aby se něco podobného stalo, protože máme v občanském zákoníku zakotven takzvaný informovaný souhlas s jakýmkoliv zákrokem, který (když) při pobytu v nemocnici nebo od lékaře prostě chcete absolvovat, musíte podepsat tento informovaný souhlas. Čili od toho roku 2012 už to není možné. (Předsedající: Skončil čas na vaši faktickou poznámku, paní poslankyně.). Je potřeba jenom pomoci těm, kteří byli poškozeni. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě faktická poznámka kolegy Žáčka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych jenom doplnil, že pokud to vyšetřoval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, tak tam podezření na to, že to byl zločin, který spáchali nebo nařídili funkcionáři bývalého režimu, jednoznačně bylo, protože jiné kauzy se na stůl jeho vyšetřovatelům dostat nemohly. Nicméně jak jsem řekl, to vyšetřování nedopadlo tak, že by byl identifikován konkrétní pachatel a že by byl obviněn a vyšetřován. Nicméně pokud chcete jako koaliční vláda - jak se včera ukázalo, jste stále koaliční strana, jste stále komunisté - tak určitě můžete se zeptat prostřednictvím pana ministra vnitra, policejního prezidenta a získat z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který stále existuje, nějaké podklady. Jsou tam uloženy v nějakém konkrétním vyšetřovacím spisu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, nyní přihláška paní poslankyně Pavly Golasowské a snad budeme moci uzavřít diskusi, protože paní Golasowská tak, jak byla první, je zatím poslední přihlášenou do rozpravy. Máte slovo.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Myslela jsem, že už nebudu vystupovat, nicméně na základě debaty, která se tady rozvinula, mi dovolte, abych vám přečetla část důvodové zprávy. Věřím, že jste ji četli celou, ale přece jenom pro připomenutí. Zároveň jsem vám chtěla vyřídit pozdrav paní profesorky Válkové, která nás sleduje a prosí vás o podporu návrhu tohoto zákona nejenom jako poslankyně a předkladatelka, ale také jako zmocněnkyně pro lidská práva.
A teď tedy k části té důvodové zprávy: "Mnohé indicie v minulosti ukázaly, že pravidla získávání svobodného a informovaného souhlasu byla porušována, což vedlo k provádění sterilizací v rozporu s právem, a tudíž k zásahům do práv osob, především jejich tělesné integrity, ale i soukromí a rodinného života. Na problematiku protiprávních sterilizací bylo poprvé podrobně poukázáno na konci roku 2005 v závěrečném stanovisku veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem.
Veřejný ochránce práv zjistil, že ve většině případů z více než 80 stížností, které v roce 2005 obdržel a z nichž některé podrobně popsal, byla sterilizace provedena v rozporu s platnými zdravotnickými předpisy. Nedostatky spatřoval zejména v neudělení svobodného a informovaného souhlasu se zákrokem ve výše popsaném občanskoprávním smyslu, následkem čehož došlo k protiprávním zásahům do osobnostních práv postižených.
Například v mnohých případech ženy podepisovaly souhlas se sterilizací jen několik desítek minut nebo jednotek hodin před porodem dítěte. V jiném případě pacientka podepsala pouze obecný souhlas s operací a s každým zákrokem, který se ukáže během operace nutným, což rozhodně nelze považovat za platný informovaný souhlas se sterilizací.
Dále veřejný ochránce práv konstatoval, že během období komunismu, a to s přesahem do roku 1991, i poté orgány státní sociální péče aktivně ovlivňovaly reprodukční chování žen skrze formální a neformální nátlak a motivaci k podstoupení sterilizace. Nátlak měl v praxi často podobu přemlouvání, přesvědčování či hrozby odebráním dětí, sociálních dávek či jiné vážné újmy. Motivace pak spočívala v přislíbení a následném poskytnutí finanční či věcné sociální dávky v zájmu v uvozovkách zdravé populace, což upravovaly tehdejší interní a později dokonce právní předpisy.
Cílem této státní politiky bylo patrně zlepšení situace sociálně slabších rodin omezením počtu dětí, které budou mít. Dalším cílem však bylo i zajištění v uvozovkách kvalitnější populace, jak vyplývá ze zpráv okresních národních výborů, jež dávku poskytovaly. Z této skutečnosti lze bezesporu dovozovat nepřípustný eugenický charakter této praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, jak naznačují zjištění ochránce, "nebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením či osoby s větším počtem dětí. Sociální práce řízená státem se tak mohla stát nástrojem nikoliv pomoci, ale eugenických opatření s cílem snížení porodnosti vybraných skupin obyvatel.
Ochránce v závěru doporučil několik legislativních a metodických opatření do budoucna a zároveň také určitá reparační opatření. Hlavním legislativním doporučením v této oblasti bylo přijetí nové právní úpravy, která by jasně vymezovala náležitosti informovaného souhlasu. Metodická doporučení ochránce směřovala k větší osvětě laické veřejnosti k tématu sterilizace a prohloubení celoživotního vzdělávání lékařů o hlavních zásadách práv pacientů.
Posledním doporučením bylo přijetí úpravy, kterou by došlo k odškodnění osob, které byly obětí protiprávní sterilizace. Ochránce se při tom zaměřil především na ty oběti, v jejichž rozhodování hrál určitý vliv státní sociální sektor, za jehož činnost je stát odpovědný, neboť šlo o výkon veřejné moci, tudíž lze podle obecných právních principů státu přičítat odpovědnost za zásahy do práv osob, které sice byly ve formálním souladu s tehdejším právem, ale zároveň v hlubokém rozporu se základními principy i tehdejšího státu.
Časové období rozhodné pro odškodnění by podle úvahy ochránce mělo být omezeno právě působením sociálního sektoru včetně existence právních titulů pro výplatu eugenicky motivovaných dávek za sterilizaci - období let 1973 až 1991. Po tomto období šlo o osobní odpovědnost lékařů, kteří nenaplnili požadavky právních předpisů, a oběti by se měly podle ochránce případně obracet na soudy s žalobami na ochranu osobnosti.
Několik případů protiprávních sterilizací bylo posuzováno před českými soudy včetně Ústavního soudu. Všechny soudy definovaly sterilizaci provedenou bez řádného, to je svobodného a informovaného souhlasu, jako neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který může přivodit nejvážnější změny ve vývoji celkové osobnosti fyzické osoby. Proto soudy protiprávní sterilizaci kvalifikovaly jako zásah do osobnostních práv pacientek a přiřkl jim přiměřené zadostiučinění, nicméně většinou ve formě omluvy nemocnice.
Jelikož podle nich tento zásah výrazně snížil důstojnost pacientek a toto zadostiučinění se proto nejevilo postačujícím, bylo by namístě přiznat rovněž právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Tato náhrada jim však ve většině případů kvůli uplatnění námitky promlčení nemohla být přiznána."
Tolik část důvodové zprávy a já vás, kolegyně, kolegové, znovu prosím, pojďme hlasovat a pojďme podpořit tento návrh zákona. Děkuji. (Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vystoupení paní poslankyně Golasowské, ta byla poslední přihlášenou do rozpravy. Ptám se, kdo se ještě hlásí? Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova - zástupce navrhovatelů nemá zájem, pan zpravodaj má zájem o závěrečné slovo. (Zpravodaj gestikuluje.) Ne. ***
