(10.20 hodin)
(pokračuje Jarošová)
Důvody k následné sterilizaci, pokud byly a byly se souhlasem, byly většinou zdravotní, měla nějaké přesné náležitosti a odůvodnění. A ani to nebylo jen tak, sterilizace ze zdravotních důvodů. Lékař ji musel doporučit, potom ji schvalovala sterilizační komise, pak ji podepsal primář a nakonec ředitel nemocnice. A vždycky to musel být souhlas ženy, to byla podmínka k provedení zákroku. Lékaři z České gynekologické a porodnické společnosti nemají za svůj dlouhý profesní život žádné informace o násilné sterilizaci. Díky tomuto zákonu se cítí být poškozeni. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Helena Langšádlová, také s faktickou poznámkou, potom kolega Čižinský. A kolegu Pávkovi sděluji, že o přednostní právo požádal pan předseda klubu TOP 09. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla říct, že tento zákon podporujeme, a chtěla bych reagovat na slova pana kolegy, že tam zaznělo ze strany těch lékařů, že bude proveden tento zákrok, a otázka toho, že ty ženy tomu přece musely rozumět, že není možné, aby tomu nerozuměly. No, já mám vážné obavy, že to možné je, že k těmto situacím docházelo, někdy třeba po dlouhém porodu, po císařském řezu, a že opravdu to nejsou situace mnohdy, kdy ty ženy musí plně porozumět všem souvislostem a dopadům takového rozhodnutí. A ty případy, kdy k tomu došlo bez zjevného vědomí té ženy, dopadu takového kroku, jsou, a proto si myslím, že je správné, abychom podpořili tento zákon. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka kolegy Čižinského, dále pan kolega Kopřiva a Plzák s faktickými poznámkami. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Čižinský: Určitě by nebylo šťastné, kdyby tento zákon byl vnímán jako nějaký útok na lékaře nebo něco podobného. To tak není. Ten zákon je konstruován tak, že pokud bude prokázáno, že k něčemu takovému došlo, tak bude vyplaceno odškodnění. Já se domnívám, že nám by měl stačit i třeba jeden případ, abychom dali hlas tomuto zákonu. A skutečně byl bych dalek od toho, podezírat nějakého konkrétního lékaře nebo nějakou konkrétní sestru nebo někoho konkrétního. Velmi často to byl nějaký sled událostí, který prostě vedl k tomu závěru, který potom nebyl v souladu ani s tehdejšími zákony. To znamená, nikde tam nebyl - nebo velmi pravděpodobně nikde tam nebyl - nějaký špatný lékař nebo nějaká špatná sestra, ale prostě krok určitých věcí, které k tomu vedly, a ten lékař mohl být informován, že je všechno v pořádku. Prosím, nevnímejme to jako útok na lékaře, to tak určitě není. Vnímejme to jako šanci napravit v případech, které jsou prokázány, obrovský dluh, který vůči těm konkrétním lidem ze strany společnosti je.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec František Kopřiva a ještě faktická poznámka kolegy Plzáka. Máte slovo, pane poslanče. (V sále je velký, stupňující se hluk.)
Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych rád zareagoval na ten dotaz, jestli byly nějaké soudní rozsudky. Ano, byly, některé ty ženy se soudily. Bohužel, i Nejvyšší soud konstatoval, že ty činy byly promlčené, případně to bylo těžko prokazatelné právě kvůli podpisům těch papírů. Ale zároveň je tam ta okolnost, že ty ženy byly ve stavu, kdy nebyly schopné učinit kvalifikované informované rozhodnutí, protože jim byly podány například léky nebo to bylo těsně po porodu a tak dále, což si asi dokážeme všichni představit, že to není úplně ta situace, kdy by se člověk měl rozhodovat a dávat informovaný souhlas.
A určitě to také nevnímám jako útok na lékařskou komunitu. Myslím si, že to předkladatelé zákona striktně odmítají. Rozhodně není tady naším cílem generalizovat, že za to může lékařská komunita jako celek, ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že ty činy byly podpořené jednak řekněme předsudky kvůli třeba etnické příslušnosti nebo nějaké socioekonomické příslušnosti těch žen. A nutno tady podotknout, že byť se to dělo i po sametové revoluci, pokud se nemýlím, většina těch případů se děla před, za minulého režimu, který to tedy nepřímo podporoval, jak už jsem říkal, třeba předsudky a tak dále.
Takže rozhodně tady nechceme soudit jednotlivé lékaře, už vůbec ne lékaře jako celek, ale stát to těm obětem dluží, je to náš dluh jako státu a ty oběti a jejich rodiny si zaslouží alespoň nějakou symbolickou satisfakci. K omluvě už došlo, jak tady zaznělo. Ta finanční kompenzace - považuji za férové, aby stát za tohle převzal nějakou zodpovědnost. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a faktická poznámka kolegy Plzáka. A zase požádám Sněmovnu o klid. (Bez odezvy.) Já jsem kolegu Kopřivu nepřerušil, protože jsem mu měřil čas, ale opravdu - (Poslanec Plzák: Chci poděkovat za to vysvětlení -) Pane poslanče, ještě vám neměřím čas - znovu žádám Sněmovnu o klid! Jsme ve třetím čtení, budeme rozhodovat a rád bych, aby ta stanoviska, pokud chcete, aby zazněla, aby byla srozumitelná pro každého, aby ti, kteří mají jiné diskuse, je přenesli do předsálí. Prosím o klid.
Poslanec Pavel Plzák: Chci poděkovat za to vysvětlení. Samozřejmě pokud se někomu stane nějaká újma, má být odškodněn, to je správné. Akorát nevěřím, že by někdo z lékařů - a já tady hájím lékařský stav - dělal věci... Tady ten bod se jmenuje - peněžní částky osobám sterilizovaným - ale na veřejnosti se o tom mluví, jako že to je nezákonným sterilizacím, uvědomte si to. A to mně vadí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy s přednostním právem kolega Válek a stále je připravený kolega Pávek. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych to opravdu nehrotil. Já myslím, že všichni z nás, co děláme v jakémkoli oboru soudního znalce, tak víme, že řada procesů se pohybuje kolem toho, zvlášť ve zdravotnictví, jestli pacient byl dostatečně poučen, jestli se mu to dostatečně vysvětlilo, jestli to pochopil. To je jeden úhel pohledu. Druhý úhel pohledu - bavit se o nějakém potrestání osob v minulém režimu... Kolik bylo zavřených dozorců, co mlátili politické vězně? Ani jeden. Tak vůbec se o tom nebavme.
A teď tento zákon v žádném případě není namířen proti nikomu z našich kolegů lékařů, ať už pracovali v jakékoli době. Můj tatínek za bolševika pracoval jako neurolog. Já už jsem to tady jednou říkal a rád to zopakuji. Soudruh Potáč, šéf Státní plánovací komise, který rozhodoval o tom, co se do republiky za devizy doveze nebo nedoveze, také rozhodoval o tom, kolik se doveze jednotlivých léků za devizové prostředky. Můj tatínek jako okresní neurolog nedostal množství léků podle toho, kolik měl pacientů s tou nemocí, ale prostě podle toho, kolik Státní plánovací komise rozhodla.
To všichni víte, prostě taková ta doba byla. Kdo se dostal do SANOPSu, což je dneska Homolka, předtím SANOPS, měl jinou léčbu než ti ostatní, a ti ostatní - zase tam záleželo na tom, kolik těch léků lékař dostane. Já si velmi pamatuji - a mohl bych ty doktory jmenovat, neudělám to - velmi si pamatuji, když jsem pracoval jako pomocná vědecká síla na Masarykově onkologickém ústavu, jak na ranním sedánku rozhodnutí o tom, kdo dostane, nebo nedostane léčbu neprobíhalo úplně korektně, protože soudruh primář, který pak skončil hned po revoluci, protože to nebyl dobrý doktor, byl to jenom soudruh, tak prostě nerozhodoval úplně v souladu s etikou.
Já nevěřím tomu, nevěřím, že existoval nějaký Mengele z řad gynekologů v jakémkoli období od roku 1945 v České republice, který by prováděl pokusy na ženách a násilím je sterilizoval, ale byla jakási doba, byla jakási legislativa a je potřeba udělat nějakým způsobem korektní konec za všemi těmi věcmi, které se objevují. A tak jak jsme udělali konec za oběťmi v roce 1969 - a já vám všem za to velmi děkuji, že jste pro to hlasovali - pojďme přestat pitvat tady tento problém, protože si myslím, že se jedná jenom o to, ať se vyrovnáme s nějakým zbytkem minulosti. V žádném případě, v žádném případě ani náznakem (s důrazem) v tomto zákoně a v tom, co tady budeme projednávat, není útok na jediného gynekologa, na jediného lékaře v České republice, kteří se vždycky snažili léčit své pacienty co nejlépe. Jsem si stoprocentně jistý, že to tak vždycky bylo. ***
