(15.00 hodin)
(pokračuje Žáček)
Po válce byli bratři Ctirad a Josef Mašínové vyznamenáni prezidentem republiky Edvardem Benešem za účast v protinacistickém odboji. Když komunistický režim poslal na popraviště rodinné přátele Heliodora Píku a Miladu Horákovou, rozhodli se Ctirad a Josef Mašínovi společně se svými přáteli, že se novému bezpráví postaví se zbraní v ruce. V atmosféře očekávané třetí světové války, o které se často hovořilo ve vysílání Radia Svobodná Evropa, se snažili nejdříve získat zbraně. V září 1951 přepadli bratři Mašínové dvě služebny Sboru národní bezpečnosti v Chlumci nad Cidlinou a v Poděbradech. Při těchto akcích zabili dva příslušníky SNB a získali automatické zbraně. Krátce poté byli v souvislosti s přípravou odchodu na Západ bratři Mašínové a jejich strýc Ctibor Novák zatčeni příslušníky Státní bezpečnosti, kteří však nezjistili spojitost se zmíněnými akcemi.
Před soud byl nakonec postaven pouze Ctirad Mašín, který byl odsouzen ke 2,5 rokům odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu hranic. Vězněn byl v uranovém táboře na Jáchymovsku. Zbylí členové skupiny se snažili o jeho osvobození. Aby získali prostředky na odbojovou činnost, přepadli v srpnu 1952 vůz herlíkovského podniku Kovolis, který převážel výplaty pro zaměstnance. Při potyčce Josef Mašín zastřelil milicionáře a účetního Josefa Rošického.
Po návratu Ctirada Mašína z vězení v červnu 1953 získala skupina z dolu Kaňk výbušninu donarit. Ctirad Mašín a Václav Švéda v září 1953 zapálili u Pivína několik stohů s cílem poškodit kolektivizované zemědělství. Při cestě byli zastaveni hlídkou dobrovolných hasičů, z nichž jeden byl Ctiradem Mašínem vážně postřelen.
V říjnu 1953 se bratři Mašínové, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata vydali na cestu do Západního Berlína. Jejich cílem bylo kontaktovat americkou stranu a předat zprávu od generála Františka Vaňka o možné spolupráci československých vojenských jednotek v případě války, po výcviku se vrátit do vlasti buď jako agenti chodci, anebo v řadách americké armády. Nakonec strávili na cestě několik týdnů a dostali se opakovaně do přestřelky s příslušníky východoněmeckého bezpečnostního aparátu a se sovětskými vojenskými jednotkami. Do Berlína dorazili pouze bratři Mašínové a těžce zraněný Milan Paumer, pochopitelně do Berlína západního. Ve stanici Uckro byli při pokusu o zatčení skupiny zastřeleni komisaři Volkspolizei Hermann Grumini, další policista byl těžce zraněn. Při obkličování u Valdova byli zastřeleni příslušníci Volkspolizei Herbert Hoffmann, Heinz Sunkel a Martin Lehmann. Dva členové skupiny, Zbyněk Janata a zraněný Václav Švéda, byli postupně dopadeni a poté vydáni do Československa, kde pak byli společně se Ctiborem Novákem odsouzeni k trestu smrti a 2. května 1955 popraveni v podzemních prostorách pankrácké věznice. Odsouzena byla také řada jejich dalších spolupracovníků a příbuzných včetně Zdeny Mašínové, jejich matky, která zemřela po těžké nemoci v hrozných podmínkách 12. června 1956 v pankrácké vězeňské nemocnici. Její ostatky nebyly rodině vydány a skončily v hromadném hrobě na ďáblickém hřbitově.
Bratři Mašínové a Milan Paumer vstoupili již v Německu do americké armády, poté odešli do USA, kde se připravovali na očekávané vypuknutí třetí světové války. Když se jejich naděje na osvobození vlasti nenaplnily, odešli na konci padesátých let do civilu a věnovali se podnikání. Jejich sestra Zdeňka Mašínová zůstala v Československu, kde byla společně se svou babičkou Emou Novákovou dlouhé roky pod kontrolou Státní bezpečnosti, která se mimochodem oba bratry snažila ze západního Německa unést. V polovině šedesátých let se dostali na seznam zvláštního referátu komunistické rozvědky s krycím jménem Vlast, který měl dělat podle sovětského vzoru "mokryje děla", to znamená, byli to zabijáci, kteří měli působit takzvaný výkon socialistické zákonnosti, eufemisticky řečeno, v zahraničí. Se svým bratrem Josefem se Zdeňka Mašínová viděla až v roce 1969, kdy se jí nakrátko podařilo vycestovat z Československa do Kodaně. Teprve po roce 1989 se mohli všichni sourozenci opět společně potkat. Bratři Mašínové však na protest proti nedostatečnému vyrovnání se s komunistickou minulostí odmítli přijet do Československa. Dokonce byli po listopadu 1989 společně s Milanem Paumerem několik let trestně stíháni jako jediní příslušníci třetího odboje.
V zákoně číslo 262/2011 Sb., o účastnících odboje a o odporu proti komunismu, je za odboj a odpor proti komunismu považována taková činnost, která byla vykonávaná v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 a byla motivována politickým, náboženským nebo mravním demokratickým přesvědčením a zároveň byla vyvíjena s cílem odstranit, výrazně oslabit či narušit nebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu a obnovit svobodu a demokracii. Ministerstvo obrany již rozhodlo, že mezi účastníky protikomunistického odboje patřili členové skupiny bratří Mašínů Vladimír Hradec in memoriam a také Zdena Mašínová, která byla již předtím vyznamenána prezidentem republiky Václavem Havlem vysokým státním vyznamenáním. Nyní Ministerstvo obrany rozhoduje o dalších návrzích, které podala občanská sdružení za zesnulé členy odbojové skupiny bratří Mašínů. S výjimkou Josefa Mašína již všichni ostatní členové odbojové skupiny zemřeli, navrhuji proto v jejich případě je vyznamenat in memoriam.
Teď konkrétně k jednotlivým osobnostem. Ctirad Mašín: Narodil se 11. srpna 1930 v Olomouci jako nejstarší dítě Josefa Mašína a jeho ženy Zdeny, rozené Novákové, bratr Josefa a Zdenky Mašínové. V roce 1945 byl Ctirad Mašín vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem československou medailí Za chrabrost za osobní statečnost v době války. Po válce absolvoval internátní školu Koleje krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1950 až 1951 studoval ČVUT v Praze, poté působil v dělnických profesích. Se svým bratrem Josefem a přáteli založili odbojovou protikomunistickou skupinu. V říjnu 1951 byl zatčen a v srpnu 1952 odsouzen ke 2,5 letům odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státních hranic. Až do propuštění po takzvané amnestii prezidenta republiky v červnu 1953 byl vězněn na Jáchymovsku v uranových lágrech. Společně se svým bratrem a přáteli v říjnu 1953 odešel do Západního Berlína a odtud do USA. V letech 1953 až 1959 sloužil v americké armádě, poslední dva roky z toho strávil na posádce v Evropě. Po odchodu z armády se věnoval podnikání. Žil ve Spojených státech, nejprve v New Yorku a později v Clevelandu. Na základě jeho vzpomínek připravil Ota Rambousek knihu Jenom ne strach, která vyšla v Praze v roce 1990. Ctirad Mašín je navíc spoluautorem knihy Cesta na severozápad, která vyšla v nakladatelství Academia v roce 2010. V roce 2005 byl vyznamenán v Kanadě cenou T. G. Masaryka a v roce 2008 čestnou plaketou předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka. Ctirad Mašín zemřel 13. srpna 2011 v Clevelandu. Na pohřbu v USA mu udělil ministr obrany Alexander Vondra vyznamenání Zlaté lípy in memoriam. Pohřben je na vojenském národním hřbitově v kalifornském městě Riverside.
Josef Mašín. Narodil se 8. března 1932 v Praze jako druhé dítě Josefa Mašína a jeho ženy Zdeny, rozené Novákové, bratr Ctirada a Zdenky Mašínové. V roce 1945 byl Josef Mašín vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem československou medailí Za chrabrost za osobní statečnost v době války. Po válce absolvoval internátní školu Koleje krále Jiřího z Poděbrad. Od roku 1950 pracoval v dělnických profesích, se svým bratrem a přáteli založil odbojovou protikomunistickou skupinu. V říjnu 1951 byl zatčen za přípravu ilegálního přechodu státních hranic. Propuštěn po dvou měsících pro nedostatek důkazů. V létě 1953 byl opět několik týdnů ve vazbě ze stejných důvodů. Společně se svým bratrem a svými přáteli v říjnu 1953 odešel do Západního Berlína a odtud do USA. V letech 1953 až 1959 sloužil v americké armádě, z toho poslední dva roky strávil na posádce v Evropě. Po odchodu z armády podnikal ve Spolkové republice Německo a v USA. Je ženatý, je otcem Barbary a Sandry. Jeho dcera Barbara Mašín je autorkou knihy, která vyšla pod českým názvem Odkaz - pravý příběh bratří Mašínů. Vyšla v roce 2005. Josef Mašín je také spoluautorem knihy Cesta na severozápad. V roce 2005 byl Josef Mašín vyznamenán v Kanadě cenou T. G. Masaryka, v roce 2008 čestnou plaketou předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka. V roce 2011 mu udělil ministr obrany Alexander Vondra vyznamenání Zlaté lípy. Josef Mašín žije v Santa Barbaře v Kalifornii.
Ctibor Novák. Narodil se 25. října 1902 v Praze jako první dítě Leopolda Nováka a jeho ženy Emy, rozené Svobodové. Bratr Zdeny Mašínové, strýc Ctirada, Josefa a Zdenky Mašínových. Po maturitě na reálné škole se stal vojákem z povolání. Absolvoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kde byl jeho spolužákem Václav Morávek. V roce 1929 se oženil s Marií Veselskou, narodila se jim dcera Míla v roce 1931 a syn Ctibor 1932. V roce 1934 bylo manželství rozvedeno. Po podepsání Mnichovské dohody opustil Československou armádu v hodnosti štábního kapitána. Přihlásil se z taktických důvodů k německé národnosti a změnil si jméno na Anton Novak. Přestěhoval se do Berlína, kde pracoval jako tlumočník v Hlavním říšském bezpečnostním úřadu - RSHA. V září 1939 uskutečnil bombový útok na německé ministerstvo letectví a na policejní ředitelství v Berlíně. Když se poté Ctibor Novák pokusil o útěk do zahraničí, byl zadržen a odvezen do Prahy, kde byl vyslýchán na Gestapu v Petschkově paláci. Po deseti měsících byl převezen do Berlína a odsouzen za vyzvědačství k šesti letům káznice. Osvobozen byl teprve na konci války. Do vlasti se vrátil s podlomeným zdravím. ***
