(12.10 hodin)
(pokračuje Volný)
V - Vodní toky a nádrže. Ohrožení a management. Biotop je ohrožen hlavně odvodňováním, často spojeným s úplným vyschnutím stanovišť, eutrofizací vod a vyhrnováním rašelinných okrajů rybníků. Pokud se na lokalitách udržuje příznivý vodní režim s omezeným přísunem živin, management může být bezzásahový. V opačném případě by měl směřovat k obnově původního vodního režimu. Hospodaření na rybnících s touto vegetací by mělo být extenzivní. Spíše než chov kapra, který vyžaduje úpravu prostředí hnojením a vápněním, je vhodný chov lososovitých a dalších druhů ryb snášejících nižší pH. Rozrůstání pobřežní vegetace na úkor mělčin s bublinatkami lze čelit jejím mechanickým odstraňováním.
Struktura a druhové složení. Jednovrstevné až dvouvrstevné, druhově chudé porosty ponořených nebo vzplývavých vodních rostlin kořenících ve dně. Horizontální rozložení vegetace a druhové složení je závislé na síle a směru proudu. Na horních a středních tocích řek s kamenitým korytem se vyskytuje jen několik druhů, jejichž vegetativní orgány jsou velmi odolné vůči účinkům proudící vody. Patří k nim zejména lakušník vzplývavý, stolístek střídavokvětý, některé vodní mechorosty a makrofytní řasy. V menších tocích obvykle převažuje hamulata, velmi vzácně také polygonifolius. V mírně tekoucích vodách dolních toků řek i v klidnějších úsecích středních toků je spektrum druhů pestřejší; zpravidla se zde vyskytují stejné druhy jako ve vodách stojatých. Vedle ponořených druhů rostlin se hojně objevují i rostliny s alespoň některými listy plovoucími na hladině. V říčních tišinách nechybějí ani volně plovoucí druhy. Časté jsou vzplývavé formy některých bahenních bylin. Navzdory velkému množství druhů, které se v tomto biotopu mohou vyskytovat, může být homogenní úsek toku o délce několika set metrů až několika kilometrů osídlen jen jediným druhem. Jednotka zahrnuje i toky, kde se makrofytní vegetace momentálně nevyskytuje." (Velký hluk v sále.)
"Ekologie. Střední až dolní, vzácněji horní úseky řek, potoky, průtočné kanály a vesnické stružky. Menší toky a mělčiny ve velkých tocích se zpravidla vyznačují dobře vyvinutou makrofytní vegetací. Naopak některé úseky velkých toků, například místa nad jezy a přehradami, jsou kvůli hluboké vodě a nedostatku světla často bez jakékoli makrofytní vegetace. Vody na horních úsecích toků jsou oligotrofní, někdy dystrofní, hnědavě zbarvené huminovými látkami. Směrem od pramene se úživnost vody zvyšuje, takže vody na dolních tocích řek jsou eutrofní, pod zdroji znečištění až hypertrofní. Dno je kamenité nebo štěrkovité, na dolních tocích s nánosy jemnozrnných sedimentů. Charakter dna má velký vliv na druhovou skladbu vegetace. V místech s jemnozrnnějšími substráty rostliny snáze zakořeňují, ale vymíláním těchto sedimentů se zhoršuje průhlednost vody, což je nepříznivé pro ponořené makrofyty. Proto například většina toků v oblastech s flyšovými sedimenty, které se navíc vyznačují velmi nerovnoměrným průtokem během roku, makrofytní vegetaci postrádá.
Rozšíření. Vodní toky na celém území České republiky, od nížin do hor, souvisle hlavně v tocích pahorkatin až podhorského stupně. Porosty některých druhů jsou omezeny jen na menší oblasti, například vegetace s dominantním Myriophyllum se vyskytuje pouze ve Vltavě od Lenory po České Budějovice a některé jiné porosty v Ašském výběžku.
Ohrožení a management. Biotop je ohrožen především vodohospodářskými úpravami, které narušují přirozenou dynamiku vodních toků. Jde hlavně o stavbu jezů a přehrad a prohlubování a narovnávání říčních koryt. Po mechanickém narušení nebo odstranění porostů dokáže většina typů této vegetace regenerovat, to však často není možné kvůli zániku stanoviště. Omezením proudění se mění i teplotní a trofické poměry ve prospěch rychleji rostoucích druhů teplejších, živinami bohatších vod, zatímco pomalu rostoucí druhy oligomezotrofních vod mizí. Na zvyšování trofie vody se ovšem pronikavě podílí i přísun povrchové vody z hnojených pozemků, odpadních vod ze sídel apod. Negativní vliv na toky s porosty makrofytů může mít i intenzivní lodní doprava včetně masového provozování vodních sportů. Na některých lokalitách se rozšířil nepůvodní vodní mor kanadský. Management je v ideálním případě bezzásahový. K rozšíření makrofytní vegetace mohou napomoci citlivé revitalizace říčních systémů, v silně znečistěných úsecích toků stavba čističek odpadních vod.
Podjednotky. V4A Makrofytní vegetace vodních toků, porosty aktuálně přítomných vodních makrofytů. Do podjednotky spadají úseky toků s jakoukoli makrofytní vegetací, ať již jde o porosty cévnatých rostlin, mechorostů nebo řas. Pokryvnost makrofytů může být i velmi malá.
V4B Makrofytní vegetace vodních toků, stanoviště s potenciálním výskytem vodních makrofytů nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta.
Vegetace parožnatek. Struktura a druhové složení. Ponořená vegetace tvořená hustou spletí stélek makrofytních řas rodů Chara, Nitella a Tolypella uchycených rhizoidy ve dně převážně stojatých vod. Porosty jsou často tvořeny pouze jediným druhem. Patří sem jednak vysoké porosty 1 až 2,5 metru v hloubkách až 5 metrů, např. Chara hispida, jednak nízké porosty 2 až 10 cm v hloubkách 0,2 až 1 metr, například Nitella batrachosperma. Častějšími dominantními druhy jsou Chara braunii, hispida, glomerata. Porosty většiny druhů parožnatek bývají v současnosti nalézány jen vzácně. To souvisí s efemérním výskytem mnohých z nich a dosud nedostatečnými znalostmi o jejich ekobiologii. Ve vegetaci parožnatek se vyskytují i některé vodní makrofyty typické pro jiné biotopy, zejména druhy Batrachium a Potamogeton, a do porostů v mělkých vodách vstupují i druhy z pobřežních porostů.
Ekologie. Tůně, studánky, svahové prameniště, tůňky, hlubší tišiny toků, mrtvá ramena, příkopy, zatopené lomy a pískovny, rybníky a rybí sádky. Malé porosty některých druhů se vyskytují i v mělkých loužích na polích, nezpevněných cestách a v kalištích zvěře. Písčité, štěrkovité nebo kamenité dno většinou překrývá jemný sapropel o mocnosti několika centimetrů. Hloubka vody kolísá od 5 cm do několika metrů. Pro výskyt této vegetace je důležitá hlavně průhlednost vody. Některé druhy snášejí i periodické vysychání. Vyschnutím a opětovným mělkým zaplavením stanoviště je často iniciováno klíčení oospor, takže porosty druhů Chara braunii nebo vulgaris se zpravidla objevují v rybnících krátce po letnění. Voda má různý chemismus, z hlediska obsahu živin může kolísat od oligotrofní až dystrofní po eutrofní. Některé druhy rostou v mírně slané vodě. Výskyt kalcitrofních druhů v rybnících může být podmíněn jejich dlouhodobým vápněním. K druhům vázaným převážně na vody na kyselém podloží patří Chara braunii nebo flexilis, k druhům s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k chemismu vody a substrátu např. Chara globularis. ***
