(15.20 hodin)
(pokračuje Adamec)
Na druhé straně musím říct, že když jsem se nad tím zamýšlel a bral jsem argumenty i těch velkých plníren, i těch velkých hráčů na trhu, tak jasně, že oni mají svou pravdu. Ta lahev, pokud oni ji dají na trh, tak oni jsou vlastně vlastníky. Oni si myslí, že nepřeprodávají tu láhev. Ona je prostě jejich, protože oni se musí starat o revize, oni se musí starat o to, aby ta láhev byla v dobrém technickém stavu, protože není určen nikdo jiný, kdo by tohle měl sledovat. To tak je, prostě je to vlastník. A teď si vezměte, jak je to s vámi. Jste vlastníci té lahve, nebo jenom té zálohy, nebo jak to je?
A byly tady různé věci. Když byl jeden podnik, tak to samozřejmě bylo velmi jednoduché, nikdo se nehádal, plnil jeden podnik ve svých stáčírnách. Samozřejmě došlo k privatizaci, což je také v pořádku. Nicméně teď ty podniky, které tady na trhu jsou - a je jich tady opravdu hodně - a nemyslím si, že bychom měli regulovat počet těch podniků tím, že uděláme restrikce, co smějí plnit a co nesmějí plnit. Když můžou plnit, tak by podle mě by měly plnit. A že ty lahve jsou tady takový trochu Černý Petr, s kterým si pořádně nikdo neví rady, a to, že se to děje, tak to je pravda.
A také jestli jste si všimli, tak najednou ty lahve mění barvy. Já jsem si kupoval klasicky modrou lahev. Dneska je mi jedno, jestli dostanu červenou, žlutou a podobně, hlavně že je v tom ten plyn, který jsem si objednal, abych si tam nedal něco jiného, nedej bože, do toho grilu, abych místo grilování pak nehasil požár. A také chci, aby ta vyměněná lahev byla samozřejmě technicky v pořádku.
Na druhou stranu musím říct, že vůbec si nemyslím, že se to dá vyřešit jednoduchým pozměňovacím návrhem, který jsem tam podal proto, abych vzbudil diskusi k tomuhle problému. To je prostě realita. Nemůžeme to udělat tak, že ty flašky najednou pustíme volně a že ti vlastníci se mají jenom starat a nic z toho nemají. Tomu rozumím. Ale na druhé straně je potřeba najít takový systém a najít takový režim, který umožní, aby se toho trhu mohli zúčastnit všichni ti, co mají plnírny, bez ohledu na to, že ty lahve putují různým koloběhem a je pak velký problém, jak si to mezi sebou vyřídit. A to není na jednoduchý pozměňovací návrh, není. Proto jsem chtěl říct, že já ho nepodám, dneska se k němu nepřihlásím, k tomu pozměňovacímu návrhu, který je pod číslem 7436, neudělám to.
Ale žádám tady pana ministra, aby jeho tým se nad tím pozastavil a zkusili dořešit problematické záležitosti trhu s těmito lahvemi, protože si myslím, že pokud to necháme běžet tak, jak to běží bez patřičných úprav, tak jenom zvyšujeme právní nejistotu v tomto státě, že soudních sporů bude celá řada a nebude to ku prospěchu nikoho, natož toho koncového zákazníka, což jsme my všichni, kteří to používáme.
Takže to jsem chtěl jenom říct, že možná to vypadá jako technický problém, ale na trhu to problém je. Když jsem to podal, vzbudilo to velkou diskusi, chodili za mnou ti velcí, kteří říkali, že jak je možné, že my jako Občanská demokratická strana chceme popírat soukromé vlastnictví, ale tak to není. My chceme, aby ten trh prostě fungoval, aby se to mohlo plnit tak, aby byli všichni spokojeni.A mně jako zákazníkovi fakt je jedno, kterou lahev dostanu. Fakt je mi to úplně jedno, hlavně, když bude plnit svůj účel a to, jak to poběží ve vnitřním systému těch plníren, aktérů na tomhle trhu, tak si myslím, že to už mě jako zákazníka nezajímá. Ale rozhodně by nás to mělo zajímat z pohledu, říkám, právní jistoty tohoto trhu. Já to nepodám, protože ono to takhle jednoduše vyřešit nejde.
Myslím si, že je to na zamyšlení a prosím pana ministra, aby se opravdu na to podívali, protože ty odpovědi mě rozhodně neuspokojily a myslím si, že se nedá říkat, že je to v pořádku a že občasné krádeže těch lahví - protože to jsou krádeže potom v tomhle, jak bych řekl, pojetí toho souboje - tak že to vyřeší policie nebo někdo jiný a že v důsledku by to mohlo vést k zúžení toho trhu, že vlastně by tady zůstali čtyři velcí hráči a zbytek by zanikl.
A to si myslím, že není naším úkolem ani naším cílem, není to podle mě úkolem ani Ministerstva průmyslu a obchodu a myslím, že bychom měli udělat všechno pro to, aby ten trh byl jasný a průhledný. Nechci zvýšit tu právní nejistotu, tak proto ten pozměňovací návrh nepodám. Děkuji vám, že jste mě poslouchali až doteď, a věřím tomu, že se k tomu ještě někdy vrátíme a že tento problém vyřešíme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady tři faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Petr Pávek, připraví se pan poslanec Pavel Růžička a následně pan poslanec Milan Brázdil. Pane poslanče, máte dvě minuty, prosím.
Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Milé kolegyně, kolegové, to mě teď pan kolega Adamec vaším prostřednictvím trošku zklamal, protože jsem s tou problematikou poměrně obeznámen a doufal jsem, že ten pozměňovací návrh tedy do zákona inkorporujeme, protože tak jako v jiných odvětvích, ať už je to energetika, ať už je to doprava, telekomunikace, ten návrh měl spustit proces takzvaného unbundlingu neboli oddělení média a té cesty nebo v tomhle případě tedy té plynové lahve.
Já jsem to konzultoval, chodili za mnou samozřejmě také lobbisté z těch malých i z těch velkých, tak jsem si pozorně vyslechl jejich postoje. Domnívám se, že kdyby ten návrh byl podán, byl úspěšně prohlasován, tak by to ty velké hráče na trhu donutilo k tomu, aby se právě s tímhle oddělením, s tím unbundlingem vypořádali. A oni by si to dokázali zorganizovat. Oni mají dost síly a dost prostředků na to, aby si prostřednictvím nějakého třetího subjektu, nějaké asociace nebo něčeho podobného, zajistili to, aby plynové lahve měly ty parametry bezpečného média.
Je to asi tak, jako když si koupíte nějaký nápoj, tak ten nosič, lahev nebo plechovka, nepatří výrobci, ale prostě je to zboží, které má být recyklováno, může být zálohováno a znova použito a určitě u pivní lahve bychom takovou debatu nevedli. Je zajímavé, že ji vedeme tedy u těch plynových lahví. Já vám děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za přesné dodržení času. Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Pavel Růžička, připraví se pan poslanec Milan Brázdil, prosím.
Poslanec Pavel Růžička: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych jenom upřesnil to, co říkal pan poslanec Adamec. Já tlakové lahve prodávám. Prodávám jak propan-butanové, tak i technické plyny. Zákazníkovi je to úplně jedno, protože tlaková láhev k prodejci přijde zapečetěná, přijde tam s plombou a zákazník si kupuje tlakovou lahev, která je zcela bezpečná. Na základě toho, s kým má ten prodejce smlouvu - ať už je firma A, nebo B - tak ta ručí za to, že to médium bylo naplněno do tlakové lahve, která splňuje veškeré bezpečnostní parametry. Tím se ten zákazník vůbec nemusí zabývat.
Mně se za deset let praxe, kdy tyto lahve prodávám, nestalo, že by někdo přinesl lahev poškozenou nebo utržený límec, nebo dokonce že by tu lahev někdo přestříkával. Pane Bože, proč by to dělal? On, když přinese standardní tlakovou láhev, ať dvoukilovou, desetikilovou nebo patnáctikilovou, tak prostě mu ji normálně vyměním. On zaplatí náplň. Pokud přijde někdo nový, tak mu lahev prodám i s tím obalem, což je normálně standardně naceněné a toho zákazníka se to vůbec netýká.
Jiná věc je u firem, které chtějí ta média plnit. Ano, tam možná může dojít k nějaké dohodě, ale já jsem za deset let při prodeji těchto lahví nezaznamenal jeden jediný problém. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Milan Brázdil a připraví se pan poslanec Ivan Adamec. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já se přiznám, já jsem vášnivý potápěč. Mám toho hodně za sebou a to jsou také tlakové lahve. Nikdy bych si nedovolil dát tu lahev někomu, kdo by mi do toho nafedroval něco a já o tom nevěděl, co to je. Ta lahev je moje a záleží na tom můj život v 60 metrech. Na vzduch, a když to bude hlouběji, tak možná nitrox, vzduch obohacený o kyslík, a tudíž nemůžu tak hluboko a tak dále. Nebudu zabíhat do detailů. ***
