(10.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Ale nevím, jestli tohle doporučení platí v případě přijímání zákonů, protože to je docela pravda, že já se skutečně v případě nejen tohoto zákona, ale některých pozměňovacích návrhů opravdu bojím především toho kroku do neznáma, kterým ty pozměňovací návrhy vlastně jsou.
A řeknu vám jeden příklad, protože o tom také budeme hlasovat. Překvapivě to není v tom samotném původním návrhu, ale chtěl bych se odkázat na vystoupení, které tady bylo, to bylo tuším před 14 dny, někdy 12. května, to byli kolegové Vymazal a kolega Pikal, kteří nás seznámili se čtyřmi městskými artikuly. Jedním z významných je třeba přenos působnosti při pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů do jejich samostatné působnosti. To je přesně ten případ toho kroku do neznáma, kterého se přiznám, že se bojím. Mě to překvapilo proto, že to zaznělo tady vlastně ze strany opozice, která... Já jsem se tady té problematice v jednom ze svých předchozích vystoupení docela věnoval, a dokonce se mi zdálo, že i představitelé opozice to kritizovali podobnými argumenty. A teď mám prostě tady návrh, který mi připadá, že je přesně tím problémem a tím krokem do neznáma, kterého se já skutečně, a to tady přiznávám, obávám.
Vtip je v tom, že my jsme tady ve třetím čtení, to znamená, že pokud je to nedořešené, tak už s tím samozřejmě nic neuděláme. Tady už není prostě prostor na to, abychom o tom diskutovali a řekli si, jak to spravit nebo dořešit nebo upravit lépe. A člověk vlastně může jenom konstatovat, že to je ten krok do neznáma, o kterém vůbec nevíme, kam nás přivede a co udělá. Řeknu vám přesně konkrétně, v čem je ta nedořešenost, která ale podle mě je docela vážná.
Tady v jednom z těch artikulů, a ten, o kterém teď mluvím, se jedná zhruba o tohle. Řada z vás jsou zastupitelé menších obcí, a proto pro vás asi je zajímavé si uvědomit, že ten návrh neřeší - neřeší - financování samostatné působnosti na úseku územního plánování. Pravděpodobně je možná zbytečné to tady říkat, ale možná je dobré to připomenout, že financování samostatné působnosti na úseku územního plánování je něco jiného než financování výkonu přenesené působnosti. To financování se prostě, jak víte, děje jinak a ten výkon opravdu není to samé. Má to významné dopady i z hlediska možné distribuce veřejných prostředků. Já vím, že jsou velká města, které mají větší rozpočty, a pro ně pravděpodobně není problém dát stranou jednu dvě investice a pokrýt náklady s pořizováním územněplánovací dokumentace. Ale u malé obce to vždy bude znamenat zastavení též všech, veškerých finančních toků. A otázka potom, jak dostat státní prostředky k těmto obcím, to ten pozměňovací návrh neřeší.
Než to schválíme, tak si myslím, že bychom měli znát odpověď. Není dost dobře možné schválit takovýto návrh a říci si, že tohle se bude řešit až někdy jindy. To mi připadá, že takovýto krok do neznáma nám prostě při tvorbě zákonů nemůže projít. A ten návrh je nedostatečný i ve smyslu kompetencí při pořizování, přičemž je třeba uvést, že kompetence nelze dovozovat následně metodicky. A vzhledem k tomu, že do samostatné působnosti nepřechází celé územní plánování, jsou některé kompetence v návrhu nevyjasněné. Je to například otázka, kdo bude pořizovat zprávu o uplatňování územního plánu nebo zásad územního rozvoje, zda je to státní správa, nebo samospráva. Návrh se s tím vůbec nevyrovnal, takže prostě budou vznikat pochybnosti.
Já si myslím, že schvalovat návrh, třeba takovýto pozměňovací návrh, a neznat odpovědi na ty otázky, to si myslím, že není normální proces. A my tady ve třetím čtení, když to neznáme, tak už to nevymyslíme. To je třetí čtení pouze. Tohle není jediný příklad a já vám uvádím jeden moment, který mi připadá důležitý, že se neřeší financování samostatné působnosti na úseku územního plánování. že to vůbec není samozřejmé a že to vůbec není vyjasněné. Jestliže my to takhle tady dneska přijmeme, tak podle mě dáváme důvod k novelizaci toho zákona hned po volbách. Domníval jsem se, že naším úkolem bylo to vyřešit, když tady chceme něco takového navrhovat, a ne to nechávat někdy na příště. To si myslím, že je nedobrý způsob tvorby stavebního zákona. A divím se tomu, že...
Já vím, že v této souvislosti vznikla na Ministerstvu pro místní rozvoj expertní skupina, takže teď v té debatě vlastně ani nechápu, proč se teď s takovou vehemencí pro tento více než sporný bod nadchla opozice, která jinak tady uváděla celou řadu důvodů, že právě tento způsob práce je špatně, čímž chci říci, že nás ta debata, kterou tady vedeme, příliš moc neposouvá. A připadá mi, že se vytvářejí další problémy, které mi připadá, že nejsme schopni dnes vyřešit. V téhle fázi rozhodně ne.
A opravdu potvrzuji to, z čeho jsem byl obviněn, že se bojím neznáma. V tvorbě zákonů se toho opravdu bojím a ten strach je podle mě oprávněný. Na druhou stranu aspoň připustím, že se nestavím proti těm čtyřem městským artikulům a priori a ke všem stejně odmítavě. Třeba pozměňovací návrh pod číslem 7619, v hlasovací proceduře je označen K2, vrací do úpravy stavebního zákona problematiku, která z něho vypadla z mně neznámých důvodů v připomínkovém řízení, a to je to, že je možné prostě udělat výjimku. Já nevím, máte starý dům nebo nějaký středověký dům, tak tam nemusíte dělat dveře vysoké dva metry a podobně. Tahle možnost výjimek u památek se vlastně vrací zpátky nejenom u památek kulturních, ale také do památkových rezervací a památkových zón. Takže to je samozřejmě návrh, který je v pořádku. Pro něj rád ruku zvednu.
Nicméně domnívám se, že i v debatě, i v pozměňovacích návrzích, které budeme dnes schvalovat, jsou skryty věci, které mají v sobě problémy, kterým neujdeme, které nás čekají a které budou muset být řešeny, pokud by ten zákon prošel, a to je podle mě nedobré. Takže dávejte pozor na to, jak budete hlasovat.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji panu ministrovi a do rozpravy je přihlášen pan poslanec Čižinský.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nejprve bych asi trošku zareagoval na předřečníky. Nevím, jestli tady padl návrh na vrácení do druhého čtení, ale myslím, že padl. A to je vlastně lék na to, co tady zmiňoval pan ministr Zaorálek - vrátit to do druhého čtení a dosáhnout nějaké formy, která bude pro všechny aspoň přijatelná.
Pak chci ještě upozornit, kolegové přede mnou hovořili o starostech, kteří mají obavy o své obce, o své stavební úřady. Většinou se hovoří o lidech, kteří to budou mít dál k úřadu. To je samozřejmě špatně, ale ono to platí i opačně. Člověk, který rozhoduje, to bude mít dál k místu, o kterém rozhoduje. A to bude mít také ty velmi negativní důsledky, protože každý, kdo má jakoukoli nemovitost nebo někde bydlí, může být ovlivněn tím, že se ta vzdálenost od místa, kde se rozhoduje, že se zvětší. ***
